Kdo je Online

Právě přítomno: 151 hostů a žádný člen

3386971
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
372
1882
18359
2143626
48066
76133
3386971

Your IP: 18.208.159.25
2019-10-18 02:09

 

 

Planeta Nibiru

 

 

Šokující souvislosti naznačují,

 

 

že situace by v roce 2012 mohla být vážná

 

 

 

1.část

 

 

03.06.2009

 

 

V médiích se nachází velmi mnoho teorií a spekulací o její existenci a dokonce i pravděpodobném přiblížení k Zemi v blízké budoucnosti. Mnohé z informací zde uvedených jsou výsledkem vlastního bádání výzkumníka a specialisty na problematiku "planety X" pana Cristiana Negureanu. Tento badatel je přesvědčen o tom, že prudká změna klimatu, nárůst aktivity sopek a vzestup seizmické aktivity (viz. např. velmi silné zemětřesení v Chile a pak na druhé straně světa v Japonsku a nyní v Číně) má na svědomí kosmické těleso, které se jmenuje Eris jež se stále více a více přibližuje k naší Sluneční soustavě, nesoucí také odborné označení "2003-UB-313". Toto těleso bylo ve starověku známé jako Nibiru, Marduk, Nemesis, planeta kříže a nebo také červená planeta. Poprvé bylo toto těleso zaregistrováno dne  21.října 2003 pomocí teleskopu "Oschin" na observatoři Mount Palomar (ukazuje se, že šlo v tuto dobu ve skutečnosti o pouhé teoretické propočty její existence). První fotografie tělesa vytvořili výzkumníci Michael E. Brown, Chad Trujillo a David L. Rabinovitz dne 5. ledna 2005 (což souvisí se skutečným vizuálním objevem). V tom samém roce v říjnu pak se podařilo zaregistrovat i satelit původního tělesa, který dostal jméno "Dysnomia" (Gabriel).

 

Podle dosavadních znalostí se zdá, že Eris/Nibiru se k naší planetě přibližuje vždy jednou za 3600 let a jak se ukazuje je činitel poměrně masivních klimatických změn včetně globálního oteplování. Toto je možná jeden z argumentů těch, kteří hovoří o tom, že chování lidské civilizace není primárním zdrojem tohoto oteplování. To ovšem neznamená, že by se činnost člověka na tomto jevu nepodílela, ale prostě není tím hlavním činitelem. Jedním ze zastánců této teorie je i náš prezident Václav Klaus. Na druhé straně je ovšem zvláštní, že zástupci této hypotézy se nijak zvlášť nemají k tomu, aby detailně vysvětlili své přesvědčení?

 

Když jsem o tom přemýšlel napadlo mne jedno čistě hypotetické vysvětlení. Je možné, že jsou tito jedinci velmi dobře informováni o pravém stavu věci. Na jedné straně nechtějí lhát a na straně druhé si ale velmi dobře uvědomují, že takové tvrzení (kdy tu máme nějaký kosmický činitel jehož působení v podstatě nejsme schopni ovlivnit) by mohlo vyvolat všeobecnou paniku. Proto raději volí jakousi "zlatou střední cestu". To, že by něco na teorii primárního kosmického činitele klimatických změn mohlo skutečně něco být se dozvíme záhy v této reportáži.

 

 

Přirozeným důsledkem globálního oteplování je tání ledovců. Díky tomu, že ledovce jsou složené ze slaké vody může proces jejich tání narušit tzv. přirozený  "thermo - solný proces",Golfského proudu směrem na sever což může paradoxně způsobit silné ochlazení v oblasti severní a severozápadní Evropy a na východě USA. Negureanu je přesvědčen o tom, že se nachází na začátku procesu, který se v posledních několika tisících letech dvakrát opakoval ve chvíli kdy Eris/Nibiru procházela mezi orbitou Jupitera a Marsu. který ve své podstatě umožňuje cirkulaci.

 

Stalo se tak před 7200 roky což vyvolalo velmi silnou záplavu na mnoha místech světa. Z biblického hlediska se tato událost spojuje s příběhem o Noemovi, kdy náhlá změna teploty a prudké bouře způsobily odtržení velkých ledovců v oblasti Antarktidy. Dr. John T. Hollin, který pracuje na Univerzitě v Maine (USA) je přesvědčen, že velké kusy ledovcových polí se periodicky odtrhují od, za normálních okolností, kompaktního, ledovcového pole v Antarktidě a způsobují obrovské přílivové vlny.

 

K repete analogické události došlo zhruba před 3600 lety, tedy během exodu Židů v polovině druhého tisíciletí př.n.l. Událost je velmi dobře zaznamenána v mnohých tehdejších i pozdějších pramenech. Detailně se o ní zmiňuje i Immanuel Velikovsky ve své knize "Světy v kolizi". Existuje jisté přesvědčení v tom, že klimatické a geologické jevy by měly nabývat na intenzitě. Těleso Eris/Nibiru však ještě ani nepřetnulo orbitální dráhy Pluta. Celý proces by měl tedy kulminovat v období kolem roku 2012 - 2014.

 

Je zajímavé, že k podobným jev jako na planetě Zemi dochází i na jiných planetách a tělesech naší Sluneční soustavy. Tak například bylo zjištěno, že:

 

-měsíc Neptuna, který se jmenuje Triton se začal v posledních letech silně zahřívat (BBC Science & Technology News, 25. června 1999)

 

- stejně tak se neobyčejně silně zahřívá i Pluto (Massachusetts Institute of Technology News, 9. října 2002)

 

-intenzivně narůstá sopečná aktivita na jednom z měsíců planety Jupiter, který se jmenuje Io (Icarus Astronomy, listopad 2002)

 

 

 

- dochází k výraznému oteplování planety Mars (ABC News, 7. prosince 2002)

 

-stejně tak dochází k oteplování planety Saturn a k tomu se vyjadřují vědci "UCLA" (Univerzita Kalifornie, Los Angeles). Shodně hovoří vědci z katedry astronomie a fyziky na Univerzitě v Bostonu, kteří si všimli, že teplota atmosféry Saturnu je mnohonásobně vyšší než by ve skutečnosti měla být. Profesor Allan Aylward z (UCLA) je přesvědčen o tom,  že je potřeba nutně přehodnotit hlavní hypotézy a teorie týkající se atmosferického zahřívání planet naší Sluneční soustavy.

 

Je zajímavé, že mnohé starověké prameny včetně známého sumerského eposu hovoří o tom, že Eris/Nibiru by měl být obklopen celkem sedm satelitů z nichž čtyři by měly mít poměrně krátkou orbitu. V souvislosti s těmito poznatky jistě nebude bez zajímavosti, že právě v posledních letech bylo mimo Eris objeveno dalších sedm tzv. "transneptunských" objektů a to astronomy M. Brownem, C. Trujillo a D. Rabinowitzem.

 

Jejich přibližné rozměry jsou tyto:

 

- Eris: 2400 km

-       Santa (2003-EL-61): 1800 km

-       2005 Fy: 1800 km

-       Sedna: 1800 km

-       Orcus: 1800 km

-       Quaoar: 1200 km

-       Ixion: 1000 km

-       Varuna: 1000 km

 

Sumerské materiály hovoří o tom, že jeden ze satelitů Nibiru utrpěl kolizi s planetou Tiamat přičemž došlo ke vzniku pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, přičemž touto kolizí vznikla i naše planeta. K události mělo dojít na úsvitu existence naší Sluneční soustavy. V kontextu s těmito informacemi je docela šokující tvrzení profesora M. Browna, který před nedávnem ve známem vědeckém časopisu "Nature" uvedl, že těleso "2003-EL-61" čili "Santa" se někdy v počátcích existence Sluneční soustavy musela srazit s nějakým jiným tělesem uvnitř našeho planetárního systému. Více informací nalezne čtenář zde:

 

V následujících řádcích se soustředím na vztahy mezi soudobým tělesem Eris (2003-UB-313) a konkrétními skutečnostmi jež jsou zmíněné ve starověkých spisech, kde se toto těleso nazývá Nibiru.

 

V roce 2003 po předchozím bezmála roce pozorování byla v časopisu "Science et Vie" oficiálně zveřejněna trajektorie předmětného tělesa v naší Sluneční soustavě, viz. obr.1. Charakter zveřejněné orbitální dráhy je neuvěřitelně podobný trajektorii tělesa Nibiru/Marduk, kterou po rozsáhlém bádání ve starověkých textech zveřejnil známý spisovatel a vědec Zecharia Sitchin.

 

 

Trajektorie Eris zveřejněná v časopise Science et Vie v roce 2003

 

 

Trajektorie Nibiru zveřejněná v materiálech Zecharia Sitchina

 

Potíž spočívá v tom, že mnohé indicie naznačují, že ke skutečnému fyzickému objevu tělesa Eris došlo až v roce 2005, kdy byly také zveřejněné jeho fotografie, přičemž v roce 2003 došlo pouze k teoretickému výpočtu existence tohoto tělesa a jeho trajektorie. Za normálních okolností je v odborné kódové identifikaci zahrnut rok exaktního fyzického čili vizuálního objevu. Jenže v případě Eris jak vidno tato tradice neplatí neb operujeme s rokem 2003 (2003-UB-313).

 

Další určitě ne náhodnou zvláštností je fakt, že hned několik měsíců po oficiálním objevu Eris v roce 2005 si jistá velká skupina astronomů celkem z 19-ti zemí světa dala dostaveníčko ve "Vatikánském Astronomickém Centru" (proč zrovna zde?) a přes internet se ohledně Eris napojilo na jeden z nejsilnějších teleskopů světa nacházející se na hoře Tucson v Arizoně (USA). Důvod této podivné aktivity nebyl doposud objasněn.

 

Poté dne 1. srpna 2005 noviny celého světa napsaly, že uvedené nebeské těleso obdrželo dočasnou identifikaci (2003-UB-313). Následující informace mohou být čistě spekulativní charakteru, ale také mohou naznačovat existenci velmi závažných souvislostí. Existuje totiž jisté podezření, že vědci, které aktuálně objevené těleso pojmenovali museli si být vědomi velmi sumerských materiálů.

 

 

Prostřední část názvu "UB" ke kódové označení tělesa Eris, číslo "313" symbolizuje sedm vnějších velkých těles naší Sluneční soustavy (Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto a Eris/Nibiru)  neb (3 + 1 + 3 = 313 = 7). Toto číslo ovšem také může symbolizovat počet potenciální satelitů Eris/Nibiru, kterých by mělo být také sedm. Nakonec se dostáváme k číslu "2003", které se nachází hned na začátku pracovního názvu Eris/Nibiru. Za normálních okolností (a tak to má také vypadat) by mělo jít o číslo roku kdy bylo toto těleso objeveno. My ale víme, že v tomto roce byla jeho existence pouze teoreticky vypočtená přičemž k vizuálnímu objevu došlo až v roce 2005.

 

Odpověď na tuto zdánlivou nesrovnalost nemusí být zase až tak složitá. Vyvodíme-li logicky, že číslo na konci názvu reprezentuje počet velkých vnějších těles, pak kód "2003" reprezentuje počet velkých vnitřních těles Sluneční soustavy: (2 + 0 + 0 + 3 = 2003 = 5) což jest: Slunce, Merkur, Venuše, Země a Měsíc. Tady asi nepůjde jen o shodu okolností jelikož součet obou čísel dohromady nám dává "12" a to je přesně v souladu se sumerskými texty, které hovoří o dvanácti planetách (čili velkých tělesech) naší Sluneční soustavy, konečně i proto se nejznámější Sitchinova kniha nazývá "Dvanáctá planeta".

 

A ještě jedna malá poznámka na závěr této první části. Sumerské texty hovoří o tom že Nibiru alias Eris čili "UB" je tvořena sedmi částmi, které jsou v akadském jazyce nazývány "giparu" (noční úkryt). A zde by mohla být souvislost se sedmi menšími tělesy, které byly objevené souběžně s Eris.

 

Jaká je tedy skutečnost? Vědí mocní tohoto světa něco co nesmí být vyřčeno? Něco co je prozatím veřejným tabu? Jde jen o hru náhod a nebo se s námi hraje nějaké podivná hra na "slepou bábu"? Následující druhá část této reportáže mimo exklizuvních foto "planety X" snad přinese odpověď i na tyto otázky?

 

Chtěl bych upozornit na to, že informace uveřejněné v této dvoudílné reportáží zastupují jednu z mnoha teorií ohledně planety X alias Nibiru. Jde o jeden z mnoha úhlů pohledu určený ke konfrontaci. Na druhé straně je ovšem jistě na místě zkoumat široké spektrum nabízejících se fakt a postupně tak budovat individuální mozaiku vlastního pohledu na tento předmět bádání. V tomto materiálu vycházím především z úvah australského výzkumníka Cristiana Negureanu, které podle mého názoru jsou mnohdy konfrontačního charakteru, ale rozhodně hodné dalších analýz.

 

Jak bylo uvedeno v první části, jsou rozměry tělesa Eris 2400 km (+/-97 km). K tomuto údaji se došlo na základě měření pomocí Hubbleova dalekohledu a veřejnost s touto informací byla obeznámena na konci dubna roku 2006. Negureanu je přesvědčen o tom, že o Eris se analogický hovoří v Bibli jako o tělese "Nový Jeruzalém" (kap.21: 2, 12, 16) kdy zde vedená data by měla odpovídat rozměrům současné Eris. Starověké spisy hovoří také o kometě v souvislosti s Eris/Nibiru (možná souvislost s archetypálním pojetí "komety přinášející velké pohromy).

 

V tomto ohledu je zajímavé tvrzení profesora Browna na www.interstars.net21. ledna 2007, který deklaroval, že těleso "2003-EL-61" čili "Santa" (která by měla být jedním z menších satelitních fragmentů obíhající kolem Eris) pakliže by podlehlo přitažlivosti Neptunu změnilo by se v extrémně jasnou kometu o jasnosti mnohokrát převyšující jasnost "Halle Boopovi"a tedy se nejblíže přiblíží Zemi) v období mezi roky 2012 - 2014. Toto je také hlavním důvodem proč NASA dne 27. září 2007 vypustila raketu Dawn, která by se měla ke svému cíli - což je pás asteroidů přiblížit v roce 2011. komety. Očekává se, že Eris se bude pohybovat mezi planetami Mars a Jupiter.

 

Otázkou zůstává mechanismus zahřívání planety Země a samozřejmě i jiných planet. Badatel Negureanu vychází z materiálů I. Velikovského z roku 1950 - "Planety v kolizy", kde se píše, že k tomuto procesu dochází jsou-li dvě kosmická tělesa k sobě přitahována je v důsledku autonomní rotační charakteristiky takových  těles jejich vnitřní masa tlačena k povrchu což může být jednou z příčin povrchového zahřívání planety, ale i zvýšené eruptivní činnosti resp. seizmických jevů. Nejsem na toto téma odborník, takže osobně nemohu takové tvrzení posoudit a je na čtenářích jaké stanovisko nakonec k této tezi zaujmou.

 

Konečně je tu i hypotéza naznačující, že náš Sluneční systém je ve své podstatě dvojhvězdného charakteru přičemž samozřejmě jednou z hvězd je centrální Slunce a druhým hvězdným tělesem by mohla být "temná hvězda" se svým vlastním mikro systémem do kterého by patřilo i těleso Eris, které smyčkovitým rotačním pohybem střídavě obíhá "druhé temné slunce" a klasické Slunce. Onen druhý systém vázaný na "temné slunce" by mohl být sídlem kontroverzní civilizace "Annunaki.

 

Foto tělesa Eris 15.června 2005

 

Foto tělesa Eris 1.srpna 2005

 

Foto tělesa Eris 19.července 2007

 

V této souvislosti se nabízí i jedno zajímavé vysvětlení. Mnohé okultní systémy mající své kořeny až do starověku včetně pradávných posvátných nauk si nesou intenzivní vzpomínky na existenci "Černého Slunce". Tyto tendence se nachází i v asijských oblastech např. v některých tibetských filozofických systémech. Existuje jisté přesvědčení, že právě tuto terminologii s jistý druhem poznání převzaly i okultní a esoterické síly nacistického Německa. Je to evidentní např. v nacistickém kultu analogického "Černého Slunce".

 

Někteří výzkumníci jsou dokonce přesvědčeni o tom, že nacistická "SS" je ve skutečnosti zkratkou slov "Schwarz Sone", tedy "Černé Slunce" s deklarující černou barvou uniforem. Toto jsou samozřejmě spekulace, ale mající určitou vnitřní logiku. V souvislosti s tím vším se nabízí další velmi provokativní otázka: "Věděl Hitler a jeho okultní pohlaváři o možné souvislosti "Černého Slunce" s civilizací Annunaki?" A  pakliže ano, pak jaké souvislosti z toho můžeme vyvodit? Nacistická esoterická "elita" se velmi viděla  okultním  spolku "Golden Dawn", který měl byl napojen na velmi zajímavé informační linie dotýkající se mystéria "Černého Slunce". Jedním z vůdců tohoto prestižního esoterického spolku byl i znám Aleister Crowley jenž se mimo mnoho jiných velmi kontroverzních kauz proslavil kresbou bytosti která nese podezřele nápadnou fyziognomii "greys" či (Anunaki?).

 

 

Situační pohled na Sluneční soustavu s tělesem 2003-UB-313

 

Situační pohled na Sluneční soustavu se začleněním druhého tzv. černého slunce

 

Další velmi podezřelá souvislost s podstatou této reportáže nás zavádí do Norska. Všichni víme, že dne 26. února 2008 byla uvedena do provozu jakási obří podzemní databanka semen užitkových plodin, které by v "případě potřeby" umožnily rekultivovat hospodářské plodiny. Jaké skutečné pohnutky vedly zainteresované instituce k tomuto velmi nákladnému projektu zůstává široké veřejnosti dodnes záhadou.

 

Možná, že jistým vodítkem může být výrok norského premiéra Jense Stoltenberka. Při jeho uvedení do úřadu byly mimo jiné přítomni Wangari Maathai (Keňa) - nositel Nobelovi ceny míru a nebo Jose Manuel Barroso - prezident Evropské Komise.

 

Jens Stoltenberk sdělil:

"Bohatost a nádhera přírody je ohrožena jistými přírodními silami, ale i lidskou aktivitou a tak "semenná databanka" bude jistou pojistkou pro nás a nebo naše budoucí generace".

Všimněte si prosím, premiér vložil na první místo s jistým důrazem - "přírodními silami".

 

Jose Manuel Barroso na to odpověděl:

"Budeme doufat a pracovat pro tu nejlepší variantu, ale musíme být připraveni i na tu nejhorší.".

 

A žádné další komentáře. Samozřejmě výše uvedené výroky nemusí absolutně nic znamenat,a s největší pravděpodobností asi ani neznamenají. Člověk se však při jejich čtení nemůže zbavit pocitu jistého zvláštního kontextu.

 

Dne 10. března 2008 uvedl známý "Telegraph" a "The Sun" (www.telegraph.co.uk) podivnou informaci o tom, že vědci připravují plány pro instalaci jakési "Noemovi archy", která by měla být v budoucnosti umístěna pod povrchem Měsíce. Měla by obsahovat tisíce a tisíce vzorků DNA, kovů a slitin, rostlin a mnohé dalšího co je významné pro život a fungování civilizace.

 

Obrazová fantazie výstavby Noemovi archy na Měsíci

 

V únoru 2008 přišla informace  tom, že "Sony Pictures" získala práva pro nový unikátní film, který režíruje Roland Emerich. Film má zcela velmi prostý a prozaický název: "2012". Do kin má být uvolněn v roce 2009. V této souvislosti bych chtěl upozornit na již realizované snímky od tohoto režiséra jako "Apokalypsa" a nebo "Den poté", který vyvolal v roce 2004 rozruch po celém světě a to i na těch "nejvyšších" místech. Film "2012" se opírá o motivy Mayského kalendáře a velmi známého termínu tzv. "konce času". Není bez zajímavosti, že tento snímek by měl mít premiéru v letních měsících roku 2009, což je přesně v době kdy by těleso Eris mělo být viditelné na obloze jako mírně načervenalý objekt.

 

Převzato:http://www.zmenyklimatu.estranky.cz/

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.