Kdo je Online

Právě přítomno: 136 hostů a žádný člen

3395304
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
5246
1374
26692
2143626
56399
76133
3395304

Your IP: 3.227.249.234
2019-10-20 14:34

 

 

 

KDYŽ TAJE PŮDA POD NOHAMA

 

 

Globální oteplování ohrožuje města i přírodu v arktických oblastech. Stavby zakotvené ve věčně zmrzlé půdě ztrácejí stabilitu, v zemi se objevují trhliny a pohyby povrchových vrstev mění celou tvář krajiny. Při tání se uvolňuje ohromné množství skleníkových plynů, především velmi nebezpečného metanu.

 

Trvale zmrzlá půda neboli permafrost vzniká v oblastech s průměrnou roční teplotou nižší než 0 °C. Během teplejšího léta se nad ní vytváří aktivní vrstva roztáté půdy, v níž mohou růst rostliny. Vlastní permafrost může mít mocnost od několika decimetrů po stovky metrů. Nejhlubší vrstvy sahají na Sibiři do hloubky více než 1400 metrů. Půda je tu ve zmrzlém stavu již od poslední doby ledové a uchovává tak cenné svědectví o tehdejší přírodě. Na celé severní polokouli zaujímají oblasti trvale zmrzlé půdy zhruba čtvrtinu povrchu.

 

 

OTEPLOVÁNÍ

 

 

 

Současný vývoj těchto míst je názornou manifestací pokračujícího oteplování naší planety. Průměrné teploty v severní Kanadě, na Aljašce, na Sibiři a v severní Skandinávii vzrostly v posledních třiceti letech o dva až tři stupně Celsia. Promrzlá půda taje a její ztenčování postupuje na mnoha místech rychlostí dvacet až třicet centimetrů za rok. V rozměklém povrchu mizí silnice, přistávací dráhy i obytné budovy.

 

INUITÉ

 

 

 

Jednou z obětí tohoto procesu je Salluit, jedna z nejsevernějších obcí kanadských Inuitů. Její obyvatelé stojí před závažným rozhodnutím. Mají se pokusit svá sídla zachránit, nebo s pomocí úřadů přestěhovat celé městečko na bezpečnější místo? Mnoho času jim nezbývá. Komunikace jsou plné děr, pobřeží mořského zálivu se trhá a zdi domů se nebezpečně na­klánějí. Šestnáct bytů tu již lidé museli z bezpečnostních důvodů vyklidit, další jsou v přímém ohrožení.

Salluit není zdaleka jediným postiženým místem. Postupující tání ohrožuje i větší města, například aljašský Fairbanks s více než 31 0000 obyvateli nebo ruský Jakutsk, kde žije téměř dvě stě tisíc lidí. Pokud se teplota bude dále zvyšovat podle předpovědí, budou tu do roku 2030 ohroženy zřícením všechny pěti- a víceposchoďové budovy postavené do roku 1990.

 

DOMY NA PILOTECH

 

V minulých desetiletích se domy v oblastech s věčně zmrzlou půdou stavěly na pilotech, aby mezi přízemím a půdou zůstal zhruba metrový prostor. Teplo z lidských obydlí tak nemohlo ovlivňovat stav permafrostu pod budovou. Zmrzlá půda byla pevná jako beton a dávala základům budov dostatečnou oporu. Dnes již tradiční postupy nestačí. Rozmrzání půdy ohrožuje stabilitu budovy a stavební inženýři vymýšlejí pomocné konstrukce, které by udržely stavby v původní poloze i po uvolnění některých pilířů.

 

 

POSTIŽENÁ PŘÍRODA

 

Velké problémy působí tání permafrostu i samotné přírodě. Nejvíce postižené jsou jižní oblasti věčně zmrzlé půdy, kde promrzlá vrstva sahá jen do malých hloubek. Vznikají nové močály a změklá půda už často neudrží trvalý lesní porost. Tak je tomu například v americkém státě Manitoba, kde jsou již tisíce padlých nebo nakloněných stromů. Od roku 1970 tam stoupla průměrná teplota o 1,3 stupně Celsia a vrstva zmrzlé půdy se tu tenčí rychlostí 31 centimetrů ročně. Při současném vývoji by tu perma­frost mohl zcela zmizet do roku 2100.

V jižní části permafrostu zanikají jezera, protože po rozmrznutí půdy pode dnem se jejich obsah vsákne a se zásobami spodních vod se spojí. Na severu zatím jezer a močálů přibývá, protože nově roztátou vodu zadržuje spodní vrstva zmrzlé půdy. Předpokládá se však, že během příštích sta let by velká část těchto jezer mohla opět zaniknout.

 

 


 

NEBEZPEČNÝ METAN

 

Závažným problémem tání je uvolňování metanu, který má na narušení ozonové vrstvy dvacetkrát až pětadvacetkrát vyšší vliv než oxid uhličitý. Poslední výpočty zvýšily celkový odhad objemu organického uhlíku v arktických oblastech o více než polovinu. Jeho celkové množství odpovídá zhruba sedmině obsahu uhlíku v současné atmosféře. Pokud by se po zániku permafrostu uvolnil, přispěl by k dalšímu oteplování naší planety větší měrou než současná průmyslová výroba.

 

Vyšší množství uhlíku v půdě je na chladném severu podmíněno pomalejším rozkladem organické hmoty. Její značná část zůstávala v minulosti vázána ve věčně zmrzlé půdě, kde se hromadí již od poslední doby ledové. Vedle senzačních nálezů dobře konzervovaných mamutích těl je tu uloženo množství biomasy z vyšších rostlin, lišejníků a mechů. Pokud se dostanou na vzduch, uvolňuje se z nich tlením oxid uhličitý. Při současném tání se však jejich značná část ocitá pod hladinou nových jezer a tady se organická hmota mění bez přístupu vzduchu na mnohem nebezpečnější metan. Na Sibiři se produkce metanu probublávajícího z rašelinných jezer zvýšila v letech 1974 až 2000 o plných 58 procent. Podobné závěry ukazují i měření z Aljašky a ze Švédska.               (ak)

 


 

Prognóza vývoje permafrostu 1990:

V roce 1990 ležela hranice trvale zmrzlé půdy o něco jižněji než dnes. Procházela severními oblastmi Číny a severní Skandinávií a zahrnovala velké části Sibiře a Kanady. Nyní se pozvolna posouvá směrem na sever.

2090 Pokud se potvrdí dosavadní odhady, dojde do konce století k dalšímu výraznému posunu hranice permafrostu na sever. Oblast mezi silnou žlutou čárou a tenčí žlutou linkou ukazuje předpokládaný rozsah tohoto úbytku.

 

http://www.stoplus.cz/

 

 

 

 

 

 

 

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.