Kdo je Online

Právě přítomno: 98 hostů a žádný člen

3386858
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
259
1882
18246
2143626
47953
76133
3386858

Your IP: 18.208.159.25
2019-10-18 01:50

 

 

 

O muži, kteří se živí Sluncem

 

 

 

 

 

Strojní inženýr Hira Ratan Manek se narodil v roce 1938 ve státě Kérala v jižní Indii. Více než 50 let žil Manek celkem obyčejným životem. K zásadní změně došlo až v roce 1992, kdy začal postupně ztrácet chuť k jídlu. Zcela přerušit přísun živin se Manek zvaný též Hirachand rozhodl v roce 1995 krátce po té, co se vrátil ze své pouti do Himalájí. Od té doby údajně nepozřel ani kousek pevné stravy. Připouští ale, že se občas napije kávy, čaje nebo jiné tekutiny. Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, prošedivělý Ind tvrdí, že veškerou potřebnou energii čerpá ze Slunce.


Hira Ratan Manek První hodinu od úsvitu a poslední hodinu před soumrakem postává Manek s bosýma nohama na zemi a upřeným pohledem sleduje sluneční kotouč. "Každý večer se bez mžiknutí oka dívá hodinu do slunečního světla. Je to jeho potrava. Občas pije kávu, čaj nebo jiné tekutiny," řekla novinářům jeho žena Vimla. Světoznámý strojní inženýr nepovažuje svou schopnost za nic vyjímečného: "Po několika dnech tréninku budete cítit, jak vám očima vstupuje do těla energie. Přijímáním slunečních paprsků očima se mozek dobije a začne využívat své netušené schopnosti. Sluneční energie absorbovaná očima zničí duševní choroby, nemoci těla, psychickou nedostatečnost a učiní život šťastným a klidným. Hlad jednoduše zmizí."


Lékaři varují, že několikaminutový pohled do přímého slunce může těžce poškodit sítnice a způsobit slepotu. Manekův zrak je však v rozporu s tímto tvrzením v naprostém pořádku. Aby dokázal, že mluví pravdu, přijal Hirachand nabídku Národního úřadu pro letectví a vesmír (National Aeronautics and Space Administration, NASA) a podrobil se 411 dní trvajícímu půstu pod lékařským dohledem v americkém výzkumném centru. Vědci museli nakonec potvrdit, že Manek po celou dobu nic nejedl a pil pouze vodu. Experti z NASA na jeho počest dokonce zavedli nový termín - "HRM fenomén".


Slunce jako zdroj životodárné energie. Manek však není zdaleka jediným člověkem, jehož schopnost "dobíjet se" slunečními paprsky šokuje veřejnost. Podobným tvrzením se proslavil i pětadvacetiletý Dimbesvara Basumatary ze státu Ásám v severovýchodní Indii. "Je pro mne něco jako pudink. Dokážu čtyři dny nic nejíst a nemám hlad ani žízeň," prohlásil Basumatary. On i Manek jsou přesvědčeni o tom, že lidé využívají pouze 5 procent svého mozku a sluneční energie je skvělou příležitostí, jak zbývající kapacitu aktivovat. Z poškození zraku obavy nemají. Po pětileté praxi se sledováním Slunce se Basumatary nechal vyšetřit na oční klinice v Ásámu. Hlavní oftalmolog Šankardéva Netralaji po vyšetření konstatoval, že mladík má oči v naprostém pořádku a dokonce je obdařen i výtečnou citlivostí na barvy. Zázračný muž usiluje o zařazení do Guinnessovy Knihy rekordů. Ásámká televize o něm natočila dokument.

 

 

Převzato:  http://gnosis9.net/

 

 

 

 

Příjem primární energie

 

 

 

 

Spolu s hlubším ponorem do zapomnění, do stále hustšího a těžšího prostředí, se měnil i způsob přijímání základní energie. Byla to samozřejmě součást systémového plánu, účelem těchto experimentů bylo další navýšení tolik potřebné Synergie. Před vznikem takto hustých světů, jako je Země, byla všemi bytostmi přijímána pouze primární energie. Byla to samozřejmost, nikdo si do té doby nedokázal představit, že by to mohlo být i jinak. Primární energie je vysoce účinná, stále přítomná, všesměrová a tudíž každému vždy volně dosažitelná energie. Existuje v různých kontaktních formách, od systémové esence až po energii emitovanou např. pomocí hvězd - sluncí.


Prvotním účelem experimentů nebyla změna v přijímání primárních energií. Ani by to nebylo možné, žádný jiný použitelný druh energie v té době neexistoval. Experimenty spočívaly ve vytváření lepší, bližší komunikace s fyzickým 3D světem Země. Taková komunikace je možná např. pomocí pojídání hmoty. Byl tedy vyprojektován systém na zpracování a vyhodnocování biologické hmoty - trávící trakt. Ten se stal součástí nového fyzického těla. Trávící trakt v této podobě nepracoval s výměnou energií (extrahováním energie z potravy), pouze zajišťoval zpracování přijímané hmoty a její vyhodnocování (vůně, chuť, celkový pocit). Tato činnost se stala velmi oblíbenou a rychle se "rozvíjela". Z tohoto druhu zábavy a experimentování vzešel nápad zkusit čerpat z pojídané hmoty i energii. Trávící trakt se tedy vybavil systémem na výměnu a transformaci energie z přijímané hmoty. Od té doby se přijímaná hmota (potrava - jídlo) stala dalším možným zdrojem energie. Dovolovala ještě hlubší ponor do hustých světů Země. Nadšení z nových zkušeností bylo veliké. Téměř nikdo si nevšimnul na jídle vznikající závislosti. Po delším čase přijímání těchto hrubých energií se na primární energii úplně zapomnělo. Vědomá schopnost ji přijímat se jedincům žijícím na Zemi ztratila.


V dnešní době na Zemi existují 3 kategorie možného příjmu základní energie. Hovořím o základní energii, neboť umožňuje jedinci žijícímu na Zemi vytvořit a provozovat fyzické tělo (FT).

1. Primární energie - energie systému v kontaktním rozsahu od systémové esence po hvězdné (sluneční) emise, spojené většinou s emisí viditelného světla. Je to vysoce účinná, stále přítomná, všesměrová a tudíž každému vždy volně dosažitelná energie. Fyzické tělo přijímá tuto energii přímo do buněčné struktury bez nutnosti vřazovat interface (zprostředkovatelské rozhraní). Tu dále buňky transformují na potřebné typy nižších energií (mechanickou, tepelnou, chemickou a elektrickou) a energie potřebné na tvorbu dalších fyzických buněk pro obnovu a růst fyzického těla. Je to nejpřirozenější způsob přijímání energie. Instrukce a mechanizmus příjmu jsou uloženy v buněčné paměti každé bytosti mající fyzické tělo nebo v kauzální holografické matrici u bytostí, které již fyzické tělo nemají.


2. Sekundární energie - zprostředkovaný druh energie skrze fyzická těla rostlin (těla bez možnosti vlastního fyzického přemisťování). Rostliny přijímají primární energii Slunce a doplňují ji o energii a prvky Země. Z této kombinace vytvářejí svá fyzická těla. Tato fyzická těla rostlin jsou oním sekundárním zdrojem energie. Bytosti žijící na Zemi je přijímají formou potravy. Je to velice neefektivní, nestálý způsob příjmu energie. Při dlouhodobějším provozování se u bytosti začíná z aktivní mysli ztrácet schopnost přijímat primární energie. Přijímání sekundární a nižší energie již není samozřejmé, v lidském světě si ji musí každý "zasloužit". Je součástí umělé finanční struktury lidského světa. Může se tedy stát, že se ke každému, kdo si myslí, že ji potřebuje, nedostane. Systémové důvody používání tohoto způsobu příjímání energie lidským světem už známe. Požíváním fyzických těl rostlin se uplatňuje jiný typ komunikace s říšemi Země. Skrze chuť, vůně, barvy a vše, co je s konzumací jídla spojené, se rozšiřuje zážitek fyzického světa 3D. Zvětšuje se i vlastní Synergie.

3. Terciální energie - dvakrát zprostředkovaný druh energie skrze fyzická těla zvířat (těla s možností vlastního fyzického přemisťování). Zvířata přijímají sekundární energie rostlin nebo již terciální energie jiných zvířat. Jde o velmi odvážný krok v projektu Země. Lidské bytosti již v tomto kroku zcela ztratili povědomí o příjímání primární energie. Jde o hlubokou formu zapomnění, při které jsou za potravu chápány ostatní pohybující se bytosti. Je to velký rozmach agresivity a násilí, silný úbytek moudrosti v lidském světě. Konzumace terciální energie způsobuje větší rozkolísání emocí a prakticky ztrátu harmonie. Stavy euforií jsou prudší a vyšší, stavy bolesti a traumat hlubší. Lidská bytost přijímá legitimnost a nevyhnutelnost násilného ukončování životů jiných bytostí za účelem získávání energie jako nový imperativ. Ten ji opravňuje, aby z nevědomosti či pouhého uspokojení svých "potřeb" vzala život jiné bytosti. Takový model chování se pochopitelně rozšíří i na vzájemné vztahy mezi lidskými jedinci. I tato fáze je samozřejmě součástí systémového plánu a velkou měrou zvyšuje Synergii.

 


Nejtemnější části lidských dějin odevzdaly svoji Synergii systému a okno pro ně v celkovém příběhu vyhrazené se uzavřelo. Je čas na opětovné rozpomínání se, na příjem primární energie. V buněčné paměti každé bytosti je k tomu vše potřebné uloženo. Stačí si tyto informace vyzvednout a přesvědčit fyzické tělo, zejména jeho správu energií, o této změně. Ta je totiž aktivním prvkem, regulátorem, který rozhoduje o hospodaření energií ve fyzickém těle. To je nezbytné, neboť bez plné spolupráce buněk fyzického těla a jejich správy energii se to nepodaří.


Popíši dva rozdílné modely hospodaření těla s energií. V prvním případě (na obr. vpravo) přijímá fyzické tělo přímo primární energii. Ta je přijímána rozpomenutými buňkami fyzického těla (FT). Má ji kdykoliv a kdekoliv k dispozici v jakémkoliv množství. Netrpí tedy traumatickým syndromem z nedostatku energie a bere si jí jen opravdu potřebné množství. Ve fyzickém těle energii vůbec neskladuje. Hmotnost a objem fyzického těla se u dospělého člověka proto příliš nemění. Pokud je přijímána zároveň i potrava pro zábavu a komunikaci, není z ní trávícím traktem extrahována energie ani jiné látky.


Ve druhém případě (na obr. vlevo) fyzické tělo přijímá sekundární nebo terciální energii skrze trávící trakt. Ta je k dispozici jen občas, může tedy nastat i období, v němž tuto energii získat nelze. To vede ve fyzickém těle k vytvoření traumatického syndromu možného nedostatku energie. Právě ten zapříčiňuje (ze současné perspektivy) klasické chování buněk fyzického těla. Pokud tedy má fyzické tělo možnost přijímat sekundární nebo terciální energii, začne si vytvářet energetické zásoby v podobě tukových buněk. Z nich pak čerpá energii v časech bez potravy. Jde-li o období, kdy je šance příjmu energie více nejistá, je při možnosti jí získávat akumulováno mnohem větší množství energie. Vzniká tak známý paradox, kdy se při snižovaném množství jídla zvyšuje tělesná hmotnost a objem fyzického těla. Pokud regulátor (správu energií FT) vědomě nepřenastavíme, zachová si i nadále tento algoritmus. Traumatický syndrom možného nedostatku energie je inkarnačně přenosný. Může se tedy stát, že je naše současné chování k přijímané potravě podvědomě ovlivňováno zážitky z předchozích inkarnací (zejména obdobími nedostatku) a my se bez zjevných příčin např. přejídáme nebo neustále obklopujeme jídlem.


Chceme-li opětovně přejít na příjem primární energie, ať už si jídlo necháme jen jako zábavu nebo jej zcela vyloučíme, musíme o tom nejdříve informovat fyzické tělo. Způsobů, jak to provést, je hodně. Napíši vám zde jeden jako příklad pro vlastní inspiraci.

 

 


Přepnutí na primární energii – postup


Cvičení je dobré provádět denně nebo alespoň několikrát týdně. Nejprve si vytvořme kontakt s buňkami fyzického těla a jejich centrem správy energií. Poté je seznámíme se zamýšlenou změnou přijímat primární energii. Buňky jsou dosti "tvrdohlavé" a nedůvěřivé, proto to nebude stačit. Musíme je dovést k tomu, aby se přesvědčily samy o funkčnosti a výhodnosti nabízené změny. Vizualizujme si zlatou barvu Slunce a proměňujme si do ní celé své fyzické tělo. Čím více detailů svého fyzického těla jsme schopni si najednou uvědomit, tím pro danou věc lépe. Mentálně propojme své, takto vytvořené, "zlaté tělo" se Sluncem. Představme si tenké zlaté paprsky od každé buňky fyzického těla ke Slunci a zpět. Zlatá sluneční energie po nich proudí do buněk. Říkejme buňkám: tohle je primární zdroj energie. Je stálý, vždy k dispozici v jakémkoliv množství, bez sekundárních negativních projevů. Sledujme reakci buněk. Až si sami ověří, že námi předkládané změny jsou pro ně zajímavé, začnou spolupracovat. Po určité době je vyzvěme, aby přijímali pouze primární energii a jídlo chápaly jen jako zábavu. Z jídla ať žádnou energii ani jiné prvky neberou. Zase po nějaké době, až budeme mít jistotu, že buňky přešly plně na primární energii a akceptují jídlo již jen jako zábavu a zdroj komunikace, jim navrhněme zrušení akumulace energie v těle. Argumentujme vlastními principy akumulace, tj. v době dostatku se ukládá energie pro období nedostatku. Buňky si ověří, že taková situace při příjmu primárních energií nemůže nastat, neboť jsou stále k dispozici a vyhoví nám. Zbytečné tukové buňky se rozpustí a přestanou plnit funkci akumulátoru energie. V tomto dosaženém stavu má naše fyzické tělo vždy tolik energie, kolik opravdu potřebuje a na přijímané potravě již není energeticky závislé. Zůstane nám jen běžná závislost na jídle, podobná např. závislosti na kouření. Pokud potravu z nějakého důvodu hodláme vyloučit úplně, řiďme se prosím podmínkami pro bezpečné odstavení trávícího traktu (zejména výplachy střev pro odstranění všech zbytků). Nenechme se odradit trváním celého procesu přechodu na příjem primární energie, jehož délka je vždy individuální. Pro představu uvádím délku mnou prováděných cvičení po dobu cca 9 měsíců.

 

 

Převzato:  http://www.pentablue.net/

 

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.