Kdo je Online

Právě přítomno: 62 hostů a žádný člen

3229963
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
3597
12371
17991
1990607
55529
66922
3229963

Your IP: 3.83.192.109
2019-08-20 12:02




ČÁST II



DUCHOVNÍ OBROZENÍ


Obsah:


ČÁST II:  DUCHOVNÍ OBROZENÍ

(8)

Kapitola 1.

Chápání pravé lidské přirozenosti.

(9)

Kapitola 2.

Struktura lidské mysli.

(10)

Kapitola 3.

Dynamika lidské mysli.

(11)

Kapitola 4.

Očista a syntéza zrnek pravd existujících v tradicích a konvencích lidských systémů.

(12)

Kapitola 5.

Otevření všech úrovní jsoucna a bytí a vybudování stálého mostu mezi nimi.

(13)

Kapitola 6.

Nebezpečí a opatrnost v procesu otvírání a budování. Rizika přechodu.

(14)

Kapitola 7.

Vhodné a správné nástroje a stavební bloky pro Nový věk. Rozvoj nových metod lidských systémů.

 


(8)

Kapitola první

CHÁPÁNÍ PRAVÉ LIDSKÉ PŘIROZENOSTI


Aby se pochopil a mohl sledovat proces duchovního obrození lidí na planetě Zemi, je nejprve nutno porozumět pravé lidské přirozenosti.

Jak se uvedlo v první části této knihy, bylo v průběhu mnoha milionů let chápání pravé lidské přirozenosti zkresleno, zkaženo a zmrzačeno, aby se lidé odváděli pryč od duchovnosti. Tento zkreslený náhled neustále moří lidskou mysl, oslepuje ji nepravdami vědeckých závěrů, které definují původ lidského života ze zdroje jiného než pravého.

Falešnost těchto závěrů se v lidech neustále posiluje a omílá s pomocí argumentů, které jsou inspirovány tím, že lidský život jako by měl začátek či konec. Dvěma takovými záležitostmi, o kterých se v současnosti uvažuje, jsou právo na život a potrat a právo na smrt i na to, aby si umírající osobě mohl odebrat takzvaný podpůrný životní systém.

Obě tyto záležitosti jsou založeny na zcela a úplně nesprávných předpokladech. Neustále lze slyšet dvě fráze: Začátek života a jeho konec. Neustále se opakují, poskytujíce lidem dojem a pevné přesvědčení, že život někdy někde skutečně začíná a někde a někdy jindy končí.

Nesprávnost a ohavnost těchto tvrzení vede k mnoha omezením, projekcím, očekáváním, diktátům a kontroverzím, které jen přispívají k obecnému zmatku a slepotě a ke kritickému rozpoložení všech lidských systémů.

Podobná tvrzení jako tato by vedla k víře, že lidský život je úplně, zcela a naprosto závislý na funkcích fyzického těla a mozku. Funkce orgánů lidského těla a jeho mozku se kladou na roveň životu. Přestanou-li tyto funkce a tělo již nereaguje, život je ukončen. Tudíž život není nic víc než tělesné funkce. Toto je nejvíce ohavnou nepravdou, kterou vědci, mnohá náboženství a zákon považují za pravdu a kterou ovlivňují smýšlení ostatních. Směšnost této situace lze ilustrovat na zákonech, které jsou sestavovány na základě těchto závěrů. A ještě více směšné jsou spory okolo záležitosti potratů a práva zemřít.

Kdyby tito lidé jen chtěli vědět a pochopit, že život nezávisí na tělesných a mozkových funkcích, nemá v nich původ a nemá s nimi sám o sobě nic společného; že život je v těle, ale tělo není v životě, pak by se všechny tyto problémy staly nadbytečnými a nedůležitými a přestaly by být problémy vůbec.

Individuální život a individuální lidské tělo slouží určité jednotlivé FUNKCI. Když tato funkce splní svůj účel, tělo již není nutné. Taková funkce je kvůli své individuální povaze výsledkem svobodné volby každého jednotlivce se na ní z jistých důvodů podílet v rámci těla. Tělo se stává zvláštním prostředím, ve kterém se taková funkce uskutečňuje. Protože je život k tělu přiřazen, ani nezačíná, ani nekončí se zastavením funkcí tělesných orgánů a mozku. Funkce tělesných orgánů a mozku jsou výsledkem přítomnosti tohoto zvláštního života v tomto zvláštním těle, ale ne opačně, jak věří vědci, lékaři, tvůrci zákonů a mnozí náboženští vůdcové. Protože se takový život může projevit na základě ideje svobodné volby, je každé jednotlivé individuum ODPOVĚDNÉ za to, kdy, kde a za jakých okolností se takový projev života ve fyzickém těle odehraje. Tudíž jedinec určuje, kdy má být počat v těle a kdy je opustí.

Život jedince před tím, než se projeví ve fyzickém těle, je v jeho ideji, která od věčnosti přebývá v Nejvyšším, kdož jest Absolutním životem Absolutního „JÁ JSEM“. Jeho život pokračuje po jeho odchodu z fyzického těla do jiné, jím zvolené dimenze či jiného stavu.

Protože život vzniká ze svého Absolutního zdroje a projevuje se v nekonečné variaci a v nekonečném počtu jednotlivců, nelze jej ohraničit jednou zvláštní délkou, jakou je délka tělesného života. Kvůli Absolutní povaze svého původu vždy jest. To, co nastává, probíhá a stává se, není životem, který vždy jest (jediné Nejvyšší vždy jest), ale jen jednotlivým projevem života ve FORMĚ jedinečných a neopakovatelných PROJEKCÍ. Ale protože cokoli nastává, probíhá a stává se, činí tak z Absolutního „JÁ JSEM“, pokračuje to ve věčném stávání se, aby se to přibližovalo k Absolutnímu „JÁ JSEM“. Jakmile se tedy odehraje takové manifestace individuálního života, nemůže nikdy přestat ve svém stávání se a pokračuje bez ohledu na svou zevní formu.

Na základě tohoto lze spatřovat marnost a směšnost všech, kdo bojují za právo plodu na život, a tudíž oponují potratům, a těch, kdo chtějí udržovat tělo naživu umělými prostředky. Jak se shora tvrdí: Je to záležitost individuální volby. Nikdo jiný nemůže a nesmí diktovat či napsat zákony, aby řídil takové věci, jakými jsou individuální osobní život a možnosti volby; to je záležitostí mezi jedincem a Pánem Ježíšem Kristem. Život nezačíná početím, ale ideou této specifické manifestace života v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího. Je-li třeba kvůli nějakým duchovním důvodům, které jsou známy jen Nejvyššímu a ideji toho jedince, mít zkušenost plodu a jeho potratu, pak je správné a náležité, že se tento akt odehraje. Tímto aktem se nezničil žádný život. Jen se na základě rozhodnutí této ideje zastavil jeho individuální projev ve fyzickém těle. Je absurdní hovořit v této situaci o právu na život plodu, protože život je VĚČNÝ, bez ohledu na tělesný projev.

Taková idea tedy vyhledává synchronizovanou situaci nějaké dvojice těch, kteří se za svým vlastním účelem a u své potřeby rozhodli s pomoci svého individuálně projevovaného života být v této synchronnosti s touto ideou. Celé toto uspořádání je tedy výsledkem takové synchronnosti a volby podílet se na něm jak u ideje samotné, tak i u dvojice či ženy, která se rozhodla potratit plod. Kvůli takovému uspořádání se to týká pouze těch, kdo v něm mají účast. Jakékoli vměšování z vnějšku je vměšováním do jejich svobody volby a je bezohledným, nerozvážným a surovým porušením jejich individuálních lidských práv. Nelze sestavit žádné morální, společenské, právní či náboženské zákony, které by mohly zabránit takovému rozhodnutí. Takové zákony a požadavky se snaží odejmout individuálnímu životu příležitost k poznání a ke zkušenosti z takového procesu, jakým je například potřeba prožít kvůli duchovním důvodům potrat, což hraje důležitou roli pro TY, kdo se v tom ZÚČASTNÍ. Důležitost tohoto poučení a této zkušenosti má duchovní důsledky, které daleko překračují schopnost lidské mysli je pochopit, neboť ta je omezena v délce svého tělesného života.

Takové záležitosti, jakými jsou potrat a právo na život, tedy nemají být veřejnou záležitostí. Ponechávají se zcela na rozhodnutí jedinců a jejich svědomí. Není dovoleno nikomu, aby nad těmito záležitostmi vynášel jakékoli morální, společenské, zákonné či náboženské soudy.

A totéž je pravdou ohledně práva zemřít. Nikdy se neumírá. Taková věc, jakou je smrt, neexistuje. Opouští se pouze vlastní tělo. Umělé prostředky, které nutí život, aby setrvával v těle, porušují jednotlivcovy volby a rozhodnutí.Nutí pouze ducha tohoto jedince, aby UDRŽOVAL HLÍDKU nad tělem místo toho, aby pokračoval v důležité činnosti, kterou chce vykonat v jiných dimenzích. Proto, když je zřejmé, že nejsou již přítomné známky života, nemá se tělo nutit, aby fungovalo. Všechny umělé prostředky tohoto donucování mají přestat a tělu se má dovolit, aby šlo svou přirozenou cestou. To umožňuje větší svobodu volby jedincově duchu, jenž obsahuje skutečný život a skutečnou individualitu, ať je nutné se navrátit k tělu a reaktivovat jeho funkce, nebo je čas ho opustit nadobro.

Takové jsou pravé duchovní důsledky a souvislosti těchto dvou záležitostí.

Pravé lidské přirozenosti se nikdy neporozumí, jestliže se odvozuje z mozkových a tělesných funkcí. Takové odvozování vede pouze k nesprávným pojetím, definicím a závěrům, které nemají žádnou platnost v pravé skutečnosti.

Aby se správně porozumělo pravé lidské podstatě, je nutné pochopit proces stvoření.

Jak se tvrdí ve druhé kapitole první části této knihy, stvoření nastává, probíhá a stává se z nestvořeného stavu, který je svou Absolutní esencí a Absolutní substancí, svým Absolutním jsoucnem a Absolutním bytím, Absolutním životem v Sobě a Sebou. Funkcí takového Absolutního života je Absolutní stav a Absolutní proces v jeho Absolutní lásce a Absolutní moudrosti, což ustanovuje Absolutní „JÁ JSEM“. Není nic, co jest, vyjma Absolutního „JÁ JSEM“. Jelikož tu kromě Absolutního „JÁ JSEM“ není nic, cokoli existuje, existuje procesem nastávání, probíhání a stávání se z Absolutního „JÁ JSEM“.

Prvotní je IDEA (verbum - slovo) jakéhokoli takového nastávání, probíhání a stávání se. Za druhé je tu projevení se této ideje. Každá idea Absolutního „JÁ JSEM“ má kvůli Absolutní povaze tohoto „JÁ JSEM“ sklon k tomu, aby byla. Protože je vytvořena v „JÁ JSEM“ a protože vedle „JÁ JSEM“ není nic jiného, odráží tato idea všechny principy, kategorie, atributy, odvozeniny, důsledky a následky tohoto „JÁ JSEM“. Protože je tato idea založena a má základ v Absolutním „JÁ JSEM“, tíhne ke svému Absolutnímu „JÁ JSEM“ relativnímu k Absolutnímu „JÁ JSEM“. Jelikož je Absolutní „JÁ JSEM“ Absolutním vědomím a Absolutním sebeuvědoměním, má jakákoliv idea také sklon být vědoma a sebevědoma relativně ke svému Absolutnímu zdroji.

Takže je každá taková idea nadělena vším z toho Absolutního relativně pouze k tomu Absolutnímu. V tomto smyslu je stvoření v podstatě NADĚLENÍM. Veškeré stvoření se tudíž odehrává nadělením z Nejvyššího, kdož jest toto Absolutní „JÁ JSEM“.

Když nějaká idea sentientní entity nastane v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího, samou podstatou svého stavu a procesu tíhne ke svému probíhání a nakonec se určitě stává. Taková idea je nadělena vším, co má Nejvyšší, relativně k Němu/Ní. Může to být jen relativně, jelikož přenést a nadělit Absolutno v jeho celistvosti do něčeho, co musí nejprve nastat, proběhnout a pak se nakonec stát, je nemožné. Důvodem je to, že Absolutní je nestvořené, protože vždy jest. Podstatou nestvořenosti je její Absolutnost. Tedy cokoli je stvořené, nemůže být samo o sobě Absolutnem, může ale pouze relativně obsahovat všechny absolutní principy.

V této relativnosti je Absolutní přítomnost, jelikož je z Absolutna. Avšak v Absolutním neexistuje nic relativního. Proto se nemohou žádné stvořené stavy a procesy považovat za Nejvyššího - jak tomu některé panteistické a podobné filosofie věří - protože nastávají, probíhají a stávají se z Nejvyššího. Kvůli tomu je Nejvyšší, ačkoli je v nich, přesahuje Svou Absolutní přirozeností ve všech ohledech.

Jelikož tedy není nic jiného než Nejvyšší, nelze myslet či pojímat žádný jiný zdroj či jinou formu schopnou počít život relativní k Jedinému Absolutnímu životu. Protože je jen jeden Absolutní zdroj a jedna Absolutní forma takového života - což jest sám Absolutní život Absolutního „JÁ JSEM“, cokoli je stvořeno z nadělení Nejvyššího, je stvořeno ku podobě a obrazu Nejvyššího.

Odtud tvrzení v Bibli, že „člověk byl stvořen ku podobě a obrazu Boha“.

Z tohoto plyne pravé porozumění lidské přirozenosti, jejíž popis následuje.

Jak bylo uvedeno v první a druhé kapitole první části této knihy, jsou ve veškerém Stvoření stupně následnosti a oddělenosti, které odrážejí přirozenost Nejvyššího. První stupeň se nazývá nejniternějším stupněm. Ten je duchem Nejvyššího. Je to stav a proces principů, kategorií, idejí, myšlenek a všech jejich odvozenin v jejich nanejvýš ryzím Absolutním jsoucnu a Bytí. Z nich je stvořen nejniternější stupeň každé sentientní entity.Nejniternější stupeň je duchem každé vědomé uvědomělé entity, který v sobě obsahuje veškeré principy, kategorie, ideje, myšlenky a veškeré jejich odvozeniny v nanejvýš ryzím relativním stavu a procesu, jsoucnu a bytí relativně k jejich Absolutní hodnotě z Nejvyššího. Je to střed všeho v čijící entitě, podobný Absolutnímu středu všeho v Nejvyšším. Z tohoto stupně - jak neustále vyzařuje svůj stav a proces všech principů, ­se ustanovuje intermediální stupeň. Každá idea nejniternějšího stupně postupuje kvůli svému bytí naživu a „jáství“ ke své aktualizaci. Proces aktualizace je procesem probíhání, který transformuje nastávání ideje do její vlastní duševnosti. Takto transformovaná idea se stává intermediálním stupněm sentientní entity. Z tohoto stupně se ustanovuje třetí čili nejzevnější stupeň. Jakmile se idea aktualizuje ve své duševnosti - ve druhém stupni, je připravena se uskutečnit v konkrétní formě. Taková forma ustanovuje stávání se této ideje. Takže proces realizace je procesem stávání se ideje, která nastala v centru, proběhla v aktualizaci a nyní se objevuje v konkrétní formě. Taková forma, zvaná tělem sentientní entity, není nutně vybudovaná jen z elementů hmoty. Je vybudovaná z elementů toho prostředí, které si vědomé uvědomělá entita zvolila pro svou konkrétní realizaci. Je třeba mít na paměti, že hmota sama o sobě neustanovuje veškerost nejzevnějšího stupně; hmota je jen vedlejším produktem, nejzevnější vrstvou nejzevnějšího stupně. Proces tohoto uspořádání vede k ustanovení následujících rysů pravé lidské přirozenosti:


(1) PODOBA a OBRAZ Nejvyššího je PROTOTYPEM, ze kterého je vybudována lidská přirozenost. Podoba ustanovuje všechny principy, kategorie a stavy, které mohou být zahrnuty pod pojem femininity. Obraz ustavuje všechny principy, kategorie a procesy, které lze zahrnout pod pojem maskulinity. V souhrnu zakládají PRINCIP SENTIENCE, který obsahuje vše, co umožňuje stav a proces „JÁ JSEM“. Sentience je sama mysl, jíž a skrze niž je stvořena lidská podstata.

Podoba a obraz Nejvyššího se tedy promítá, šíří a naděluje do obsahu a formy odlišné od jeho a jejího Absolutního zdroje a do tohoto obsahu a této formy se přenášejí všechny atributy, rysy a charakteristiky, které dělají lidskou bytost pravou lidskou bytostí. Pravá lidská přirozenost je tedy extenzí, procesem, stavem, projekcí a odrazem Nejvyššího v rozpoložení relativním k Absolutnímu rozpoložení Nejvyššího.


(2) Podoba Nejvyššího, která se přenáší do lidské přirozenosti, ustanovuje její jsoucno. Z něho každý nastává. Aby se v pravém smyslu nastávalo, je nutno UZNAT stav takového nastávání v jsoucnu podobnosti. Toto uznání ustavuje PRAVÝ SMYSL VLASTNÍHO JSOUCNA.

Obraz Nejvyššího, kletý se přenáší do pravé lidské přirozenosti, ustanovuje její bytí. Z něho každý probíhá. Aby se v pravém smyslu probíhalo, je nutno uznat proces takového probíhání v bytí toho obrazu. Toto urvání zakládá pravý smysl vlastního bytí. Kombinace pravého smyslu jsoucna a bytí vytváří základ či základnu vlastního stávání se tím, čím kdo skutečné je.


(3) Nadělení jsoucna ustanovuje konkrétní stav pravé lidské přirozenosti. Do tohoto stavu jsou z Absolutního stavu přeneseny všechny zvláštní kategorie a principy ve své relativní kondici. V tomto stavu se získá pocit prostoru vlastního jsoucna. Nadělení bytím ustanovuje konkrétní proces pravé lidské přirozenosti. V tomto procesu se přenáší z Absolutního procesu všechny zvláštní kategorie a principy ve své relativní kondici. Tímto procesem se získává pocit subjektivního času své vlastní existence.


(4) Stav pravé lidské přirozenosti ustanovuje její esenci. ESENCE je bází vlastního jsoucna, která zahrnuje vše, co se vztahuje k podobě Nejvyššího.

Proces pravé lidské přirozenosti ustanovuje její substanci. Ta je pravou formou, jíž a z níž se projevuje vlastní bytí. Je to forma obrazu Nejvyššího, která je substancí vlastního bytí.


(5) Jakmile se ustanoví esence pravé lidské přirozenosti, dalším krokem je její oživení. Takové oživení se uskuteční projekcí Absolutní lásky způsobem relativním k esenci Absolutního jsoucna Nejvyššího. Projekce této lásky přináší do pravé lidské přirozenosti přináší pocit bytí naživu. Láska se tedy stává pravým zdrojem jejího života. Když je utvořena substance pravé lidské přirozenosti, je dalším krokem její osvícení. Takové osvícení se uskutečňuje projevem Absolutní moudrosti způsobem relativním k substanci Absolutního bytí Nejvyššího. Projev této moudrostipocit vhledu do pravé lidské přirozenosti. Moudrost se tedy stává pravou formou jejího životního procesu.


(6) Stav lásky pravé lidské přirozenosti vytváří její vůli k bytí. Láska chce být, aby mohla dávat a přijímat, sdílet a oplácet. To je její pravá podstata. Toto chtění ustanovuje vůli pravé lidské přirozenosti. Ta je jejím tvořivým principem. Jím a skrze něj tvoří stavy a rozpoložení pro vyjádření takové lásky.

Proces moudrosti pravé lidské přirozenosti vytváří její rozumové procesy. Je její rozumovostí a racionalitou. Ta vyvěrá z pociťování bytí za účelem vnímání. Moudrost chce vnímat, aby měla správnou formu pro lásku, aby milovala moudře a náležitě. To je pravou podstatou moudrosti. To je její pohonný princip. Dává to pohnutky k vnímání, aby se ustanovil proces, kterým a skrze který se vše ve svém bytí řídí a uvádí do pořádku, dávající tomu všemu pravou harmonii a krásu.


(7) Vůle být vede k vložení smyslu zvláštnosti jednotlivcova vlastního života. Vůle je zdrojem, ze kterého se do pravé lidské přirozenosti vkládá pocit vlastního individuálního života. Jedinec tedy počíná mít pocit svého vlastního života. Ze svých rozumových procesů získává schopnost porozumět svému vlastnímu životu, která ustanovuje základnu, na níž vzniká všeobecné porozumění.


(8) Smysl vlastního života dává pravé lidské přirozenosti základ, který iniciuje to, že se objeví motivace. Z něho se jedinec motivuje, aby byl. Tato motivace vede k ustavení obecných motivačních faktorů lidské přirozenosti.

Jakmile se ustanoví schopnost chápat vlastní život s jejím obecným faktorem porozumění, dává to popud k rozvoji inteligence pravé lidské přirozenosti. Inteligence je rozlišující a odlišující faktor pravé lidské přirozenosti, který umožňuje její přizpůsobování, její adaptaci, flexibilitu a mobilitu.


(9) Faktory obecné motivace pravé lidské přirozenosti iniciují objevení se jejích pocitů a emocí. Ty ustanovují v jedinci vlastní centrum jeho jsoucna, z něhož vyzařuje celkový tón a způsob jeho života.

Z inteligence pravé lidské přirozenosti počíná její myšlení čili její proces myšlení, který jí umožňuje zvažovat a určit směr jejího bytí.


(10) Tón a způsob pocitů a emocí pravé lidské přirozenosti jí poskytuje uvědomění vlastních schopností, což jí umožňuje se uplatnit a ocenit.

Z procesu myšlení pravé lidské přirozenosti se získává smysl pro poznatky, který vede k utváření paměti těchto znalostí, které se mohou využít v čase a prostoru v souladu s požadavky vlastního života. Utváření takové paměti dává zrod obecnému procesu paměti pravé lidské přirozenosti ve formě pamatování, nezapomínání, zachovávání a vybavování. Obecné poznatky se formují do shluků idejí, pojmů, symbolů a obrazů, což dává pravé lidské přirozenosti schopnost abstraktního myšlení.


(11) Z vědomí vlastní potence se utváří pocit identity. Jedinec náleží sobě. Z poznatků a jejich zapamatování, idejí, pojmů, představ a symbolů se vyvíjí smysl „jáství“. Je to „já“, kdo ví, pamatuje si, představuje si, myslí a vnímá.


(12) Identita sebe sama vede k uvědomění vlastní svobody. Jediné ve svobodě má vlastní jsoucno zajisté smysl a stává se esencí a stavem pravé lidské přirozenosti. Ze získaného pocitu jáství se odehrává proces nezávislosti pravé lidské přirozenosti.

Je pravou substancí a pravou existencí jedincova života, která ustanovuje možnost jakéhokoli smysluplného procesu jeho „já“.


(13) Svoboda vlastního jsoucna a esence v jedincově stav iniciuje ustanovení pravého sebeuvědomění. Touto svobodou a skrze ni se jeden stává vědomým vlastního jsoucna a vlastní esence jako faktického, aktuálního, zkušeností daného a skutečného stavu.

Nezávislost bytí a substance jedincova procesu vede k utvoření vlastního sebepojetí. Jedinec může nyní pojímat své vlastní bytí a substanci jako faktický, aktuální, zkušeností daný a skutečný proces.


(14) Jakmile se plně dosáhne sebeuvědomění, pak je dovoleno utvořit postoj k sobě samému. Nyní je možno zaujmout vůči sobě samému jistý postoj, což dává jedinci pocit jsoucna někým ve stavu. Na straně druhé vede pojetí sebe sama k procesu vnímání sebe sama, který jedinci umožňuje vnímat sebe sama v neustálém trvání vlastního bytí.


(15) Postoj k sobě samotnému vytváří potřebné aktivity vlastního jsoucna, skrze které se jedinec aktualizuje v konkrétním vlastním stavu. Vnímání sebe sama dává zrod potřebnému chování jedincova bytí, kterým se uskutečňuje v realitě svého vlastního procesu.

Činnost a chování pravé lidské přirozenosti tedy určují vnitřními stavy a procesy, které pak určují výběr vhodného prostředí, jež slouží jako spoušť pro ustanovené vzory činností a způsobů chování pro vlastní já. Tak tedy jeden vytváří své vlastní prostředí, v němž se může aktualizovat jeho vlastní činnost a uskutečnit jeho vlastní chování.


(16) Ustavené sebeuvědomění a vytvořené vnímání sebe sama dává zrod schopnosti odlišovat subjekt od objektu a oddělovat vnitřní a vnější vesmír. Jedinec se stává vědomým své vlastní pozice, místa a situace jako subjektu ve vztahu k pozici, místu a situaci něčeho či někoho jiného, jež či jenž se stává objektem.


(17) To vede k ostrému rozlišování „já“ od „ty“, což vytváří hranice „já“ a jeho osobního prostředí, prostoru a času a chrání to „já“ před vměšováním a rušením všeho vnějšího od těchto hranic.


(18) Taková situace vede k vytváření různých potřeb vlastního jsoucna, stavu a vlastní esence, které se musí uspokojit, aby se zajistilo jednotlivcovo neustálé fungování náležitým, správným a příjemným způsobem. To pak vede k utvoření požadavků na proces bytí a na jeho substanci, který a která může poskytnout všechny příležitosti pro uspokojení těchto esenciálně důležitých potřeb.


(19) Z těchto utvořených potřeb se rodí přání být v co nejlepším možném stavu toho nejlépe možného jsoucna. Z takto ustanovených tužeb se vyvíjí zájem o proces vlastní existence a jejího bezpečného a pohodlného trvání.


(20) Ten dává zrod důležité schopnosti volit z různých alternativ, které jsou k dispozici pro udržování náležitého stavu jsoucna a jeho esence. Tato schopnost volit vytváří proces rozhodování, v němž jedinec přichází k závěru, jaký výběr se má provést a jaké důsledky by měl přinést.


(21) Jakmile je vědomí volby ve vlastním jsoucnu a proces rozhodování je ve vlastním bytí, vede to k ustanovení životné důležitého stavu veškeré pravé lidské přirozenosti - k utvoření sklonů. Sklony určují kvalitu lidské psychiky a jejích voleb a rozhodnutí. Ustanovují skutečnou základnu, na níž se mohou upotřebit následky a důsledky vlastních aktivit a vlastního chování. Ustanovují vztahy a vedou k ním. Sklony vytvářejí obsah, význam a účel vztahů.


(22) Sklony a vztahy zakládají vnější postoje a pozice, které kdo zaujímá s ohledem na sebe a na druhé, jakož i vzhledem k životu, vesmíru, Nejvyššímu a ke všem záležitostem, které se k ním vztahují. Vnější postoje jsou ze stavu jsoucna a jeho esence, jak se vnímají ve vztahu k jakémukoli jinému stavu jsoucna a jeho esenci, zatímco pozice jsou z procesu bytí a jeho substance, jak se utvářejí vzhledem k jakémukoli jinému procesu bytí a jeho substanci.


(23) Takové uzpůsobení umožňuje utvoření rozličných orgánů duchovních, duševních, emočních, intelektu, sexuálních a fyzických za účelem vysílání a přijímání informací o stavu a procesu vlastního jsoucna a bytí. Na mechanistické úrovni se to objevuje ve formě stimulů a reakčních interakcí.

Jelikož formování a iniciace takového uspořádání je výsledkem nejniternějších, vnitřních a subjektivních stavů a procesů, jeho vznik se neodehrává v samotném prostředí, jak naznačuje dogmatická a behaviorální pseudopsychologie současnosti.

V této souvislosti je prostředí jen extenzí, konkrétním projevem a „objektivizací“ vnitřních stavů a procesů lidské mysli, vybrané kvůli zvláštním reakcím v souladu s popudy vybraných vnitřních aspektů sklonů a vztahů vlastního „já“. V tomto ohledu nemůže být prostředí samo o sobě nikdy pravým zdrojem popudů reakcí lidské mysli, protože tyto popudy tam byly promítnuty za účelem spuštění určitých typu reakcí, které se zvolily v procesu vytváření sklonů a vztahů jsoucna a bytí „já“. Takže „já“ - čili pravá lidská přirozenost - je původcem jak skutečných stimulů, tak i skutečných reakcí. Prostředí slouží pouze jako prostředek, stvořený za tím účelem lidskou myslí v rámci Absolutní mysli Nejvyššího, aby umožnilo uskutečnění takových jednání a chování v jejich formě vnějších reakcí. Samo o sobě prostředí ani nevytváří, ani neprodukuje, nezpůsobuje a nepodporuje taková jednání a chování.


(24) Tento stav a proces vysílání a přijímání přispívá k vytváření hodnocení a soudů. Je třeba odhadnout nejvhodnější formu a obsah vysílaného a je třeba se učit posuzovat svou úroveň a otevřenost pro přijímání a reagování.


(25) Ze schopnosti náležitě hodnotit a správně posuzovat povstává důvěra ve vlastní odhad a spolehnutí se na vlastní soudy. Taková důvěra, spoléhání se, víra a záruka má v obecném smyslu dalekosáhlé důsledky pro veškerou lidskou přirozenost, neboť nedostatek těchto kvalit podkopává její optimální funkci a působení.


(26) S ustanovením náležité úrovně důvěry, spoléhání se, záruby a víry v sebe sama se jedinci umožňuje postoupit - srovnat samého sebe se všemi ostatními a všechny ostatní se sebou. To vede k utvoření vědomí společenství. Srovnání sebe sama s druhými vede k objevení společných základů, rysů, zájmů, sklonů atd. s někým jiným, buď zcela, či částečně. Tak se zakládá smysl pro podobnost a sounáležitost s jedním obecným jsoucnem a bytím.


(27) Zároveň vede schopnost srovnávat k objevu a vytvoření hlubokého smyslu a vnímání vlastní jedinečnosti a odlišnosti od někoho či něčeho jiného. NIKDO JINÝ NENÍ PŘESNĚ STEJNÝ JAKO JÁ. Takové rozlišování vede k správně postřehujícímu pravidlu zformulovanému některými moderními sociálními psychology, které tvrdí, že jeden je v některém ohledu jako kdokoli jiný, v některém ohledu jako někdo jiný a konečné v některém ohledu je takový, jako nikdo jiný.


(28) Takový objev a uvědomění si odlišností a stejnosti vede k rozvoji tolerance a uznalosti. Jedinec se učí potřebě tolerovat rozličnost kvalit lidských vyjádření a existencí a přijímat odlišnosti, které mezi všemi lidmi existují.


(29) Stav jedincova jsoucna a bytí vede k rozvíjení STABILITY JEHO VLASTNÍHO JÁ. Proces jedincova bytí a jeho substance vede k potřebě NEUSTÁLÉ PROGRESIVNÍ ZMĚNY. Takže stabilita a změna se stávají hlavními motivačními faktory pravé lidské přirozenosti a lidského konání i chování. Tyto faktory jsou velmi důležité pro pochopení pravé lidské přirozenosti. Kvůli své stabilitě a svému měnění se je KDYKOLI MOŽNÉ ZMĚNIT ve stavu vlastního jsoucna a bytí COKOLI, co kdo chce či pociťuje nebo si přeje, aby se změnilo v souladu s vlastními volbami a rozhodnutími. Stabilita pravé lidské přirozenosti je vtělena v její schopnosti se měnit. Je vrozeným stavem pravé lidské přirozenosti.


(30) To vede k závěru, že pravá lidská přirozenost je jak STÁLÁ ve svém jsoucnu a esenci, tak i DYNAMICKÁ ve svém bytí a substanci. Stálost a dynamičnost dává lidské přirozenosti energii, vitalitu a sílu k tomu, aby byla a existovala.


(31) Svoboda lidské přirozenosti ve stavu jejího jsoucna a její esence jí dává SMYSL PRO ODPOVĚDNOST ZA SEBE SAMA, ZA VLASTNÍ ROZHODNUTÍ A DŮSLEDKY:


JEDINEC JE ZCELA, ÚPLNĚ A DOCELA ZODPOVĚDNÝ ZA SVŮJ ŽIVOT A JEHO NÁSLEDKY, NEBOŤ MÁ SVOBODU A VŠECHNY NÁSTROJE SVÉHO DUCHA, SVÉ DUŠE A SVÉHO TĚLA - JEDNU MYSL, ABY UČINIL TOTO JSOUCNO PLNĚ AKTIVNÍM, FUNKČNÍM A HODNÝM ŠTĚSTÍ, LÁSKY A DOBRÉ VŮLE.


Nezávislost lidské přirozenosti v procesu jejího bytí a její substance jí dává smysl pro povinnost vlastního řádného a bezproblémového plynutí a trvání. V takové nezávislosti má jedinec vše, co je nutné pro moudrý, rozumný, racionální, promyšlený, znalý a dobře vyvážený proces svého bytí a Své substance.


(32) Protože jedinec nastává, probíhá a stává se z Jednoho, kdož vždy jest bez toho, že by nastával, probíhal a stával se, jsou mu - aby se jeho jsoucno a bytí neustále stávalo - poskytnuta plná PRÁVA a VÝSADY k tomuto jsoucnu a bytí.

HLAVNÍMI PRÁVY takového jsoucna a bytí jsou:

(a)    PRÁVO BÝT SÁM SEBOU, VOLIT A NÉST NÁSLEDKY VOLEB;

(b)   PRÁVO MILOVAT A CHTÍT, BÝT ŠŤASTEN, NAPLNĚN A SPOKOJEN;

(c)    PRÁVO NA RADOST, ROZKOŠ, POTĚŠENÍ A ZÁBAVU; PRÁVO ODMÍTNOUT VŠECHNY POZITIVNÍ KVALITY, KTERÉ MÁ OD NEJVYŠŠÍHO;

(d)   A PRÁVO ODMÍTNOUT UZNÁNÍ NEJVYŠŠÍHO.


HLAVNÍMI VÝSADAMI takového jsoucna a bytí jsou:

(a)    VÝSADA BÝT MOUDRÝM, VĚDĚT A CHÁPAT;

(b)   VÝSADA BÝT ROZUMNÝM A RACIONÁLNÍM, SVOBODNĚ MYSLET DLE SVÉHO PŘÁNÍ;

(c)    VÝSADA SE ROZHODOVAT

(d)   A VÝSADA BÝT INTELIGENTNÍM ČI BLÁHOVÝM.


(33) VŠECHNA TATO ZODPOVĚDNOST, VŠECHNY POVINNOSTI, PRÁVA A VÝSADY SPOLU S DOSTUPNOSTÍ VŠEHO, Z ČEHO SESTÁVÁ PRAVÁ LIDSKÁ PŘIROZENOST, TO VŠE VKLÁDÁ DO VLASTNÍCH RUKOU SMYSL PRO VLASTNÍ URČENÍ A OSUD. Takže se z vlastního stavu jsoucna, jeho esence a procesu bytí a jeho substance, které kdo má od Nejvyššího, určuje, jaký má kdo osud v jakémkoli čase, místě, stavu, rozpoložení, dimenzi, úrovni, světě, vesmíru, stupni atd.

V takové konotaci pravé lidské přirozenosti je tedy každý plně, zcela a docela odpovědný za vše, co se stane či nestane v jeho životě. Každý vlastní svou pravou lidskou přirozenost ve zvolené míře a úrovni jejího individuálního projevu. Neustále se poskytují všechny příležitosti, nástroje, prostředky a prostředí pro jakýkoli typ aktualizace a realizace pravé lidské přirozenosti. Způsoby této aktualizace a realizace jsou možné v nekonečné rozmanitosti a nekonečném počtu.

ZÁKON ŽIVOTA – ZÁKON LÁSKY A MOUDROSTI:

PRAVÁ LIDSKÁ PŘIROZENOST VE VŠECH SVÝCH KATEGORIÍCH, PRINCIPECH A ATRIBUTECH, ODVOZENINÁCH, CHARAKTERISTIKÁCH, RYSECH A JEJICH SCHOPNOSTI SE PROJEVIT JE TEDY NAVŽDY VŠTÍPENA JAKO POTENCIÁL V KAŽDÉ ŽIVÉ BUŇCE. LIDSKÁ BUŇKA JE VNĚJŠÍM FYZICKÝM NOSIČEM, KONTEJNEREM A PROSTŘEDKEM TĚCHTO POTENCIÁLŮ. TYTO POTENCIÁLY NELZE NIKDY ŽÁDNÝMI PROSTŘEDKY ZNIČIT NEBO POZMĚNIT.


To je ZÁKON ŽIVOTA, který má původ v Absolutním zákoně Absolutního života Absolutní Božské prozřetelnosti Nejvyššího. Tento zákon se může nazývat ZÁKONEM LÁSKY A MOUDROSTI. Když lidské fyzické buňky splní svou funkci ve fyzickém projevu svých forem, uvolňují všechny tyto potenciály a vytvářejí se pro ně nové nádoby, jímače a nosiče z prvků, stavů, kondic a procesů, které si lidé zvolili pro jejich věčnou progresivní manifestaci v některé jiné dimenzi či úrovni jsoucna a bytí.

V takovém uspořádání nelze v POTENCIÁLECH samotných nic zfalšovat. Jedinou věcí, kterou se může zfalšovat či pozměnit, jsou cesty, směry a prostředky toho, jak se budou projevovat ze svého nejniternějšího stavu a procesu v zevních následných a souběžných krocích na úrovni jejich transformace do duševnosti a jejich konkretizace v lidském těle a chování.

To byla SITUACE, kterou VYUŽILI PSEUDOTVŮRCI k fabrikaci pseudolidí. Pokroutili, zvrátili, zamořili, pošpinili a zmrzačili neustálé progresivní duchovní plynutí všech těchto potenciálů na úrovni jejich transformace do duševnosti a pozměnili jejich projev v konkrétní reprezentaci lidského chování, postojů, sklonů a rozhodnutí. Vyvinuli tedy protichůdný pohyb přesně opačný k neustále dopředu a dále plynoucímu toku duchovního pokroku, určenému těmi potenciály, které zakládají pravou lidskou přirozenost. Taková situace, jak se to již probralo, vede k neustálému napětí, tlaku a stresu všech lidských systémů a samotné pravé lidské přirozenosti. Výsledkem toho jsou všechny druhy nepravostí, krizí, zhroucení a kolapsů a jejich souvztažných duchovních, duševních, emočních, intelektuálních, sexuálních a fyzických nemocí, potíží, symptomů, nehod, incidentů atd.

Ale kvůli nepřirozenosti a abnormalitě takového antiproduktivního stavu a procesu a kvůli neustálému sklonu těchto potenciálů, které zakládají pravou lidskou přirozenost, aby se znovu nastolilo normální, přirozené, dále a dopředu směřující duchovní plynutí, se v jednom bodě, v určitém čase a místě taková antiproduktivita úplně zhroutí a navždy zkolabuje. Jejím zhroucením a kolapsem se znovu nastolí přirozené a normální plynutí potenciálů pravé lidské přirozenosti a postoupí na všechny úrovně, kroky a stupně jejich manifestování a ustanoví se znovu vláda pravé lidské přirozenosti.

Takto začíná duchovní obrození jednotlivých lidských bytostí.

Aby se lépe porozumělo tomuto procesu, bude užitečné nejprve popsat strukturu lidské mysli a její dynamiku. To poskytne základ, na kterém může duchovní obrození postoupit ve svém duchovním pokroku.

 


(9)

Kapitola druhá


STRUKTURA LIDSKÉ MYSLI


Uspořádání lidské mysli ODVOZUJE svůj původ ze struktury Absolutní mysli Nejvyššího. Je též odrazem struktury veškerého Stvoření, které bylo vybudováno ze struktury Nejvyššího. Struktura lidské mysli dokonale souvztaží se všemi duchovními, zprostředkujícími a fyzickými vesmíry se všemi jejich dimenzemi, úrovněmi, kondicemi, stavy a procesy.

Takže cokoli je, je v multidimenzionálním modu svého jsoucna. Cokoli existuje, existuje v postupných a souběžných krocích vlastního bytí. Multidimenzionálním modem svého jsoucna a postupnými a souběžnými kroky svého bytí se stává celkem své manifestace v konkrétní jevové podobě.

VŠE VE STVOŘENÍ TEDY V SOBĚ OBSAHUJE TŘI POSTUPNÉ A SOUBĚŽNÉ KROKY ČI STUPNĚ, JIMIŽ JE TÍM, ČÍM JE VE SVÉ CELISTVOSTI:


(1) První stupeň lze nazvat NEJNITERNĚJŠÍM STUPNĚM. Tento stupeň sestává ze všech principů, kategorií, atributů veškerého Stvoření a jejich odvozenin bez jakékoli výjimky. Zde jsou obsaženy ve své nejčistší podobě. Cokoli NASTÁVÁ, nastává v tomto stupni, jím a z něho. Ten je DUCHEM všeho Stvoření.


(2) Druhý stupeň lze nazvat INTERMEDIÁLNÍM STUPNĚM. Tento stupeň sestává ze všech účinků, které jsou způsobeny všemi principy nejniternějšího stupně, kdy tyto principy působí nejčistším způsobem. Cokoli nastává v nejniternějším stupni, odráží se v probíhání své vlastní transformace ve zprostředkujícím stupni. Vše ve Stvoření tedy PROBÍHÁ v intermediálním stupni, jím a z něho. Je DUŠEVNOSTÍ veškerého Stvoření.


(3) Třetí stupeň lze nazvat NEJZEVNĚJŠÍM STUPNĚM. Tento stupeň sestává ze všech výsledků, následků a důsledků působení zprostředkujícího stupně, způsobených principy stupně nejniternějšího. Cokoli tedy nastává v nejniternějším stupni, se skrze probíhání a transformaci v intermediálním stupni projevuje a realizuje v stupni nejzevnějším. Zde se tyto principy nacházejí ve svých nejčistších výsledcích, následcích a důsledcích. Takto se vše STÁVÁ v nejzevnějším stupni, jím a z něho. Lze jej nazvat TĚLEM Stvoření.


Taková je základní struktura veškerého Stvoření.

Každý stupeň má v SOBĚ své vlastní TŘI následné a souběžné stupně, které jsou nutné pro jeho autonomní funkci. Všechny následné a souběžné stupně pak v SOBĚ obsahuji úrovně TŘÍ DODATEČNÝCH následných a souběžných stupňů A TAK DÁLE AŽ DO NEKONEČNA.

V takovém uspořádání se odráží Absolutní stav a Absolutní proces Nejvyššího v celém Jeho/Jejím Stvoření. Všechny stupně jsou tedy následné a simultánní ke všem ostatním. To, že každý postupný a následný stupeň má svůj vlastní pokračující stupeň, znamená, že JEHO OBSAH JE UNIVERZÁLNÍ. Obsahuje všechny fenomény od nejobecnějšího uvědomění svého projevování až po své nejdetailnější rozpoložení.

VZTAHY mezi různými stupni a v rámci jejich úrovní jsou určeny ZÁKONEM SOUVZTAŽNOSTÍ. Tento zákon lze plně zobrazit následujícím příkladem:

Láska je základním principem nejniternějšího stupně v jeho nejčistším rozpoložení a stavu z Nejvyššího. Povahou svého stavu a rozpoložení vytváří své vlastní probíhání ve formě dobra této lásky v intermediálním stupni. Láska je dobrem. Láska se stává dobrem na zprostředkující úrovni. Takové uvědomění vede k transformaci lásky skrze dobro do vůle po dobru této lásky. Počíná se chtít dobro z této lásky kvůli dobru. LÁSKA VŽDY MILUJE DOBRO A DOBRO VŽDY CHCE LÁSKU. Vůle chce dobro pro svou lásku. Taková transformovaná láska skrze své dobro do vůle vytváří touto vůlí aktivitu a chování vedoucí ke konkretizaci této lásky v nejzevnějším stupni. Takové, aktivity a chování posilují vůli po dobru této lásky.

Takže lze říci, že láska souvztaží s dobrem, dobro s vůlí a vůle souvztaží s činy. ČINY jsou tudíž nejzazší souvztažností lásky. Láska spočívá v činech jako ve svém vlastním.

Činy jsou konkrétně projevené formy lásky skrze vůli dobra této lásky.

Obdobně lze aplikovat tento zákon souvztažností na jakýkoli jiný princip, který obsahuje struktura Stvoření, a tedy struktura lidské mysli.

Na základě těchto stručných obecných úvah lze strukturu lidské mysli postulovat následovně:

CELEK LIDSKÉ MYSLI SE SKLÁDÁ ZE TŘÍ ODLIŠNÝCH, NÁSLEDNÝCH A SOUBĚŽNÝCH ÚROVNÍ, Z NICHŽ KAŽDÁ V SOBĚ OBSAHUJE TŘI NÁSLEDNÉ A SOUBĚŽNÉ ODLIŠNÉ STUPNĚ S JEJICH VLASTNÍMI POKRAČUJÍCÍMI STUPNI:

 


1.  DUCHOVNÍ MYSL


První úroveň lidské mysli souvztaží s nejniternějším stupněm Stvoření a ustanovuje duchovní úroveň její struktury. Takže první úroveň lidské mysli souvztaží s nejniternější úrovní duchovního světa, z něhož nastává, probíhá a stává se a v němž neustále sídlí a působí. Tuto úroveň je možno pro účel popisu nazývat Niternou, Nejniternější či Duchovní myslí každé lidské bytosti. Dle své povahy v sobě obsahuje všechny principy, kategorie, atributy a jejich odvozeniny v jejich nejčistším rozpoložení a stavu. Kvůli takové pozici je Niterná mysl samým středem každé lidské bytosti a jejího bytí. Je stavem neustálého nastávání.

První úroveň obsahuje v sobě své vlastní TŘI následné a souběžné stupně od nejniternějšího po nejzevnějšínejniternější úrovně lidské mysli:


(1-1) NEJVYŠŠÍ JÁ

Nejniternější stupeň nejniternější úrovně lidské mysli ustanovuje samo CENTRUM CENTRA, principiální JÁDRO všech principů, kategorií a atributů samotného života. V něm NEJVYŠŠÍ neustále PŘEBÝVÁ Svou samotnou esenciální a substanciální přítomností. Taková přítomnost neustále emanuje život, který naděluje veškeré struktuře lidské mysli vše, co má, a oživuje ji. Kvůli popisu ji lze nazvat NEJVYŠŠÍM JÁ. Nejvyšší já je souhrnem, celkem a celistvostí soustředěného života, který odráží podstatu všech sentientních entit a je původcem jakýchkoli tvůrčích počinů lidského života. Souvztaží s nejniternějším stupněm Nejvyššího emanací, jíž byl stvořen veškerý duchovní svět a Nejvyšší já.

Nejvyšší já - povahou svého aktivního a dynamického stavu a uspořádaní - EMANUJE ZE SEBE SFÉRU, skrze niž, v ní, jíž a z níž je utvořen druhý, intermediální stupeň nejniternější úrovně lidské mysli.


(1-2) UNIVERZÁLNÍ VĚDOMÍ

Zprostředkující stupeň souvztaží s druhou sférou, která vyzařuje z Nejvyššího a skrze niž je stvořen veškerý intermediální svět. Kvůli této pozici se tento stupeň pro účel popisu může nazývat UNIVERZÁLNÍM VĚDOMÍM. Obsahuje v sobě KOPII veškerého Stvoření ve jsoucnu a bytí.


(1-3)  UVĚDOMĚNÍ NEJVYŠŠÍHO JÁ

Povahou svého vlastního aktivního a dynamického uspořádání emanuje tento druhý stupeň svou vlastní sféru, z níž je stvořen v pořadí třetí, nejzevnější stupeň. Tento třetí stupeň ustanovuje stav a proces uvědomění Nejvyššího já a Univerzálního vědomí v jejich multidimenzionálním modu. Proto ho lze nazvat UVĚDOMĚNÍM NEJVYŠŠÍHO JÁ. Souvztaží s třetí sférou, která vyzařuje z Nejvyššího, z níž je stvořen přírodní svět. Tento stupeň je tedy stáváním se stavu a procesu nastávání a probíhání lidské mysli vzhledem ke svým finálním následkům, důsledkům a výsledkům.


CELÁ nejniternější úroveň lidské mysli čili Niterná mysl se může pojímat jako NASTÁVÁNÍ CELKOVÉ LIDSKÉ MYSLI. Ve své aktivitě a dynamice tedy vyzařuje sféru, jíž, skrze niž a z níž postupuje ke stvoření druhé úrovně lidské mysli, kterou lze popisně nazvat intermediální myslí či vnitřní myslí. Tato mysl je výsledkem nastávání Nejniternější mysli čili nejniternější úrovně, která ve své dynamické a aktivní povaze postupuje ke svému stávání se. Aby se mohla stát, musí nejprve stvořit úroveň, v níž může zahájit transformaci všech svých principů do nástrojů duševnosti, které umožní její celkové stávání se. Takové je uspořádání celé intermediální úrovně, které se přizpůsobuje všem principům Nejniternější mysli a transformuje je procesem korespondencí do účinků všech stavů a procesů, které nastaly v předcházející, nejniternější úrovni. Tento stav nastávání je ve své celistvosti aktivním a dynamickým stavem.

 

 

2.  INTERMEDIÁLNÍ MYSL


Intermediální čili vnitřní mysl je uspřádána do svých TŘÍ následných a souběžných stupňů od nejniternějšíhoaž po nejzevnější, z nichž každý má svůj vlastní pokračující stupeň:


(2-1)  NITERNÁ DUŠEVNOST

Nejniternější stupeň intermediální úrovně vytváří CENTRUM PROBÍHÁNÍ Nejvyššího já, s nímž souvztaží. Jak Nejvyšší já nastává, zahajuje postup k formování JÁ, kde se odehrávají účinky všech jeho principů. je v této souvislosti PROSTŘEDNÍKEM a TRANSFORMÁTOREM všeho, co nastává v Nejvyšším já, za účelem jeho stávání se v realizaci jeho výsledků.


(2-2)  TRANSPERSONÁLNÍ DUŠEVNOST

svou dynamickou a aktivní povahou neustále emanuje svou vlastní sféru, z níž je vybudován zprostředkující stupeň zprostředkující úrovně lidské mysli. Souvztaží s univerzálním vědomím, vzhledem k němuž se stává útvarem, do něhož mohou postoupit nastávání univerzálních událostí za účelem jejich transformace do specifického lidského vědomí, které sídlí v jednotlivé lidské mysli. Proto je ho možno kvůli popisu nazvat TRANSPERSONÁLNÍ DUŠEVNOSTÍ LIDSKÉ MYSLI, neboť transformuje a přizpůsobuje vše dostupné v univerzálním vědomí do specifických lidských zkušeností na Zemi. Odráží veškeré vědomí celku člověčenstva a všech jeho jednotlivců od okamžiku jejich stvoření až po současnost.


(2-3) FENOMENÁLNÍ DUŠEVNOST

Svým aktivním a dynamickým stavem emanuje svou vlastní sféru, z níž je vybudován třetí, nejzevnější stupeň intermediální úrovně. Tento stupeň je přímou souvztažností s nejzevnějším stupněm nejniternější úrovně lidské mysli, to jest s uvědoměním Nejvyššího já. Nastávání uvědomění Nejvyššího já postupuje ke svému stávání se skrze proces transformace do specifičnosti toho, co by se mohlo kvůli popisu nazývat FENOMENÁLNÍ DUŠEVNOSTÍ. Fenomenální duševnost je charakterizována obsahem zkušeností, které jsou typické pro jednotlivou linii v hierarchii duchovního uspořádání, kterou každý následuje na základě vlastní volby. Uvědomění Nejvyššího já umožňuje svým probíháním ustanovení fenomenální duševnosti, jež je samou specifikací sledované linie zvoleného osudu a poslání každého jednotlivce od okamžiku jeho nastávání a v procesu jeho probíhání, neustálého stávání se, udržování a trvání.


CELÁ intermediální čili vnitřní mysl se tedy může pojímat jako PROBÍHÁNÍ CELÉ LIDSKÉ MYSLI. Je to aktivní a dynamický proces, který vyzařuje svou vlastní sféru, jíž, skrze niž a z níž se realizuje budováním třetí úrovně lidské mysli, kterou lze popisně nazvat nejzevnější úrovní lidské mysli čili vnější, nejzevnější lidskou myslí.

 


3.  VNĚJŠÍ MYSL


Tato mysl je výsledkem probíhání vnitřní čili zprostředkující neboli intermediální mysli, která je probíháním nastávání aktivního a dynamického stavu Nejniternější mysli ­v ní se vše, co nastává a probíhá, stává realizovaným a aktualizovaným.

Aby nastávání a probíhání bylo ve stavu a procesu stávání se, je nutné stvořit zvláštní stupeň, který by umožnil takovou manifestaci v jeho konkrétní realizaci.

Nejzevnější čili vnější mysl je uspořádána do svých vlastních TŘÍ následných a souběžných stupňů s tím, že každý má své vlastní pokračující stupně:


(3-1)  JÁSTVÍ

Nejniternější stupeň nejzevnější úrovně lidské mysli je CENTREM STÁVÁNÍ SE Nejvyššího já, které postoupilo ke své transformaci ve formě já, s nímž souvztaží. Tento stupeň je následnou souvztažností předcházejících nejniternějších stupňů na jejich příslušných úrovních. V něm naleznou vnitřní úrovně své vyjádření a nejzazší projevení se v celkové nejzevnější úrovni lidské mysli, která byla vybudována pro přijímání pojetí celku jsoucna a bytí jak z předcházejících úrovní, tak i pro přizpůsobení se zevnímu světu a zvolenému prostředí.

Kvůli této funkci se nejniternější stupeň nejzevnější úrovně lidské mysli může popisně nazývat JÁSTVÍM.něm se specifičnost multidimenzionální univerzality a obecná, všezahrnující lidskost já stává jedinečnou a neopakovatelnou manifestací svých konkrétních, individualizovaných výrazů a výsledků.


(3-2)  INDIVIDUÁLNÍ UVĚDOMĚNÍ

Kvůli své dynamické a aktivní povaze emanuje jáství svoji vlastní sféru, z níž, jíž a skrze niž je vybudován druhý – intermediální stupeň nejzevnější lidské mysli, který postupně souvztaží s intermediálním stupněm zprostředkující úrovně lidské mysli a s intermediálním stupněm nejniternější úrovně lidské mysli. V tomto dílčím stupni se v konkrétním vyjádření a výsledcích manifestuje a soustřeďuje nastávání univerzálního vědomí skrze transformaci v transpersonální duševnost. Všeuniverzální vědomí se svým ohromným obsahem a veškerá transpersonální duševnost ve svých všezahrnujících zkušenostech člověčenstva se individualizuje v UVĚDOMĚNÍ ZKUŠENOSTÍ, které jsou jedinečné a zvláštní povahy. Zde se projevuje to zvláštní univerzálnosti a obecnosti transpersonální duševnosti. Kvůli léto funkci se tento druhý zprostředkující stupeň může popisně nazývat INDIVIDUÁLNÍM UVĚDOMĚNÍM. Je to nádoba, dopravní prostředek, aktualizátor a realizátor všeho nastávání univerzálního vědomí a jeho probíhání v transformaci do transpersonální duševnosti.


(3-3)  OSOBNÍ VĚDOMÍ

Při své dynamické a aktivní povaze emanuje svou vlastní sféru, v níž, již a skrze niž je vybudován nejzevnější stupeň nejzevnější úrovně lidské mysli. Tento stupeň je výsledkem postupných souvztažností s fenomenální duševností a skrze ni s uvědoměním Nejvyššího já. Nastávaní uvědomění Nejvyššího já a jeho probíhání v transformaci do fenomenální duševnosti se soustřeďuje a koncentruje v jejich osobních zkušenostech, vyjádřeních a projevech. Nyní se všechny konkretizují v této nádobě, dopravním prostředku či sféře, která obklopuje všechny předcházející stupně a úrovně v jejich celku a úplnosti.

Tento stupeň se stává základnou a základem, na nichž mohou všechna nastávání nejniternější úrovně a všechna probíhání a transformace zprostředkující úrovně lidské mysli spolu s jejich projevy ve dvou předcházejících stupních nejzevnější úrovně lidské mysli působit a mohou se pojímat, aktualizovat a uskutečňovat s ohledem na vnější svět.Tento svět se stává jejich specificky vybraným prostředím. Kvůli této povaze a funkci lze nejzevnější stupeň nejzevnější úrovně lidské mysli popisně nazvat OSOBNÍM VĚDOMÍM. V něm vše spočívá, aktualizuje se a realizuje se. Je tedy uzavřeno ve svých vlastních hranicích, z nichž interaguje s vnějším světem a se svým specificky vybraným prostředím za účelem neustálého aktualizování a uskutečňování celku lidské mysli ve vnějším světě.


CELÁ nejzevnější úroveň a její stupně se mohou pojímat jako STÁVÁNÍ SE CELKU LIDSKÉ MYSLI.

Taková je tedy základní struktura lidské mysli. Z ní lze vnímat, když se chce, celou, úplnou a veškerou DUCHOVNOST OBSAHU a utvoření struktury lidské mysli. Není nic ve svém stavu, procesu, esenci, substanci, jsoucnu a bytí, nastávání, probíhání a stávání se, co by nemělo duchovní povahu a původ.

Jakékoli jiné pojetí, chápání a vysvětlení či vnímání této struktury lidské mysli by bylo a je zásadně protikladné pravé lidské přirozenosti.

Tím se však neříká, že neexistuje přesahující pochopení této struktury. Je možno s jistotou tvrdit, že takové přesahující chápání uspořádání lidské mysli existuje. Cokoli překračuje přítomné porozumění, je nutně vyšší duchovní povahy.potvrzovalo a stavělo na tom, co se nyní zjevuje o duchovní povaze lidské mysli. Tudíž by jen

Takové chápání je nutným krokem v procesu odstranění, eliminace, očisty a vyčištění všech pojetí lidské mysli, která byla vytvořena na základě konvenčních, tradičních, dogmatických a jednostranných přístupů takzvané vědecké a behaviorální psychologie.

Takové úsilí je součástí duchovního obrození na počátku Nového věku.


Obr. 1

Struktura lidské mysli

Struktura lidské mysli je OBDOBOU Struktury Absolutní mysli STVOŘITELE, viz „Nové zjevení Pána Ježíše Krista“, 2. kapitola, obr. 3. Jde o původní, pravou, nezfabrikovanou mysl, téměř všichni pozemšťané však mají u těchto myslí pseudomysli a pravé mysli jsou zapouzdřeny pseudotvůrci, viz „Nové zjevení Pána Ježíše Krista“, 5. kapitola a jinde.

 

ŠIPKY VYJADŘUJÍ POUZE PRVOTNÍ PŮSOBENÍ, DALŠÍ VZTAHY JSOU OBOUSMĚRNÉ.

KAŽDÁ Z TĚCHTO MYSLÍ (A JEJICH ODPOVÍDAJÍCÍMU STVOŘENÍ) SE DĚLÍ STEJNÝM ZPŮSOBEM NA DALŠÍ 3 ÚROVNĚ A TY DÁLE ZNOVU NA 3 ÚROVNĚ A TAKTO JE TO DO NEKONEČNA.

STEJNÉ DĚLENÍ PLATÍ PRO VESMÍRY – MULTIDIMENZIONALITA.

TEDY KAŽDÁ SENTIENTNÍ ENTITA MÁ OBDOBNOU STRUKTURU MYSLI JAKO STVOŘITEL PRVOTNÍ VŠEHO A VŠECH A VESMÍR.

 


(10)

Kapitola třetí


DYNAMIKA LIDSKÉ MYSLI,

BUDOVÁNÍ NOVÉ DUCHOVNÍ PSYCHOLOGIE

A NOVÝCH DUCHOVNÍCH SPOLEČENSKÝCH VĚD


Dynamika lidské mysli se odvozuje z toho, jak se chápe pravá lidská přirozenost a struktura lidské mysli. Je důležité znát rozličné způsoby fungování lidské mysli, aby se chápala a pojímala pravá duchovní povaha jejího obsahu a jejich činností. Taková znalost se stává důležitým nástrojem, jímž a jehož prostřednictvím lze zahájit duchovní obrození jednotlivců a vybudovat pravou duchovní psychologii a duchovní sociální vědy.

Dynamika lidské mysli je odrazem, projekcí, extenzí a procesem Absolutní dynamiky Absolutní mysli Nejvyššího. V obecných pojmech se uspořádání lidské mysli může pojímat za stav, esenci a jsoucno relativní k Absolutnímu stavu, Esenci a Jsoucnu Nejvyššího. Na druhé straně je pak v obecných pojmech možné pojímat dynamiku lidské mysli jako proces, substanci a bytí relativní k Absolutnímu procesu, Substanci a Bytí Nejvyššího. Prvně uvedené ustanovuje podobu Nejvyššího, druhé zakládá obraz Nejvyššího. Dohromady ustanovují jednu úplnou mysl, která dělá lidskou bytost tím, čím skutečně je. Lze tedy říci, že MYSL JE PRÁVĚ TÍM, CO DĚLÁ LIDSKOU BYTOST LIDSKOU BYTOSTÍ.

 


1.  DYNAMIKA LIDSKÉ MYSLI


Jakékoli činnosti, pohyby a procesy se INICIUJÍ ideami takových činností, pohybů a procesů.

Nejprve je zde idea - slovo. Evangelium sv. Jana začíná výrokem: „Na počátku bylo Slovo.Slovo znamená ideu. Ideje jakýchkoli činností, pohybů a procesů lze pojímat jako počátek jejich života. Idea je zdrojem energie, kterou napájí činnost, pohyb a proces a dává jim schopnost aktivity, pohybu a probíhání. Idea je tedy vždy živá. Je vždy přítomná. Její odstranění by zastavilo jakoukoli činnost, pohyb a proces. Obsah takové ideje se vždy manifestuje, aktualizuje a uskutečňuje v její aktivitě, pohybu a procesu. Bez své manifestace, aktualizace a realizace by idea byla jen prázdným pojmem. Na straně druhé by však bez ideje nebyla žádná činnost, pohyb a proces. Idea sama o sobě se může pojímat jako životní princip čehokoli, co je aktivní, pohybuje se a probíhá. Činnost, pohyb a proces se mohou samy o sobě pojímat jako forma projevu této ideje. Vztah ideje a její formy NENÍ lineární - to jest idea nepředchází svou formu, ale je NELINEÁRNÍ - to jest, že jsou SYNCHRONNĚ, SIMULTÁNNĚ A DISKRÉTNĚ NASTÁVAJÍCÍ, PROBÍHAJÍCÍ A STÁVAJÍCÍ SE. Není to pokračující postupný proces, ale proces DISKRÉTNÍ a SIMULTÁNNÍ.

Kontinuita a následnost se mohou vnímat pouze vzhledem ke každému stupni uvnitř sebe sama a v samotné struktuře hierarchického uspořádání Stvoření, jak se vztahuje k pozici jiných. Následují jeden druhého ve své pozici, ale jsou oddělené a souběžné ve svém jsoucnu a bytí.

Synchronnost jejich jsoucna a bytí je nutnou podmínkou. Jinak by ideje či principy nemohly udržet svůj obsah.Udržování jakékoli ideje či principu je možné, má-li toto udržování nějakou formu. Taková forma musí tedy být synchronní se svou ideou či svým principem a obráceně. Ale při vnímání jejich odpovídajících pozic jedné k druhé se musí pojímat jako následující jedna druhou - což tedy znamená, že forma následuje svou ideu či svůj princip, protože tu nejprve musí být idea formy dříve, než lze mít o ní představu. Takže v tomto smyslu idea předchází svou formu a forma následuje svou ideu.

Vztah mezi ideou a formou je tedy synchronní, simultánní i diskrétní a zároveň je souvislý, následný i lineární. Takovéto chápání je vyšší úrovně než to, které bylo právě zformulováno výše.

Mezi ideou a její formou se nachází prostředkující proměnná, kterou lze pojímat jako proces transformace a přesunu ideje do formy. Tato prostředkující proměnná je vytvořena svou ideou pro proces transformace do stávání se. Kvůli své mezipozici vzhledem k ideji a její formě obsahuje v sobě jak kvalitu a obsah ideje samotné, tak i kvalitu a obsah formy této ideje. Takový obsah a kvalita jsou však obsaženy v transformované kondici. Protože prostředkující proměnná není ani samotnou ideou, ani samotnou formou této ideje, je nutně něčím, co je mezi jsoucnem a ideou a bytím formy této ideje. Je to proces přechodu a transformace ideje do její formy, kdy se odehrává vyrovnání, příprava, mediace a popud ke stávání se.

Protože prostředkující proměnná má takovou povahu, je synchronní, simultánní a diskrétní vzhledem k ideji a její formě a zároveň je vzhledem k ním souvislá, následná a lineární. Následuje ideu a předchází formu. Shora uvedený popis lze pojímat jako ZÁKLADNU pro pochopení dynamiky lidské mysli.

Tři nejniternější úrovně lidské mysli, které se nazývají Niternou myslí, jsou centrem lidské mysli, které v sobě obsahuje VŠECHNY ideje, myšlenky, principy, kategorie a atributy Stvoření se všemi jejich deriváty. Nic zde nechybí. Musí obsahovat vše v bytí a jsoucnu, jelikož je souvztažností ideje stvoření. Je tedy samou ideou celku lidské mysli. Bez takové ideje by lidská mysl nemohla být. Idea lidské mysli je tedy samým jejím životem.

Niterná mysl - jsouc ideou lidské mysli a souvztažností ideje stvoření - je ale ve svém jsoucnu a bytí relativní, neboť je nastáváním ideje. Fakticky je to idea ideje. Aby mohla idea nastat, musí mít stav, ve kterém může vzniknout. Takový stav musí mít absolutní povahu a nesmí vznikat. Nesmí vznikat proto, že v tom případě by byl vzhledem k něčemu relativní. Relativní k něčemu relativnímu není možné, neboť relativní je pouze vzhledem k něčemu, co je Absolutní. Relativní nemůže vytvořit stav, k němuž by bylo relativní, ale stav při své Absolutní povaze může vytvořit své relativní. Není tudíž nic v sobě samotném vyjma Absolutní „JÁ JSEM“. Toto Absolutní „JÁ JSEM“ je Absolutním stavem, který může vytvářet všechny ideje relativní k Sobě.

Nejniternějším stavem toho Absolutního „JÁ JSEM“ je Absolutní idea jeho vlastního Absolutního jsoucna a Absolutního bytí. Kvůli Absolutní ideji Absolutního „JÁ JSEM“ je tento stav nutně stavem Absolutního sebeuvědomění, jež ustanovuje Absolutní sentientní entitu. Protože nic není samo v sobě a ze sebe vyjma Absolutní vědomě uvědomělou entitu, vzniká vše ostatní nutně z Ní. Absolutní sentientní entita se v této knize nazývá Nejvyšší.

Nastávání ideje lidské mysli v Absolutní niterné mysli Nejvyššího vytváří stav, který je relativní pouze k Absolutnímu stavu Nejvyššího. Tento stav se může pojímat jako NÁDOBA všech idejí stvoření relativního k Absolutnímu Stvořiteli. Aby tyto ideje neustále nastávaly, je nutné stvořit zvláštní přijímací centrum, které by obsahovalo něco, co nenastává, z čeho by se mohla udát všechna nastávání. Jakékoli nastávání může vzniknout jen z toho, co nenastává. Nastávání nastávání není vůbec žádným nastáváním. Takový proces nepřináší žádný výsledek.

Udržovat vše relativní je možné jen tím, k čemu se to relativní vztahuje. Jediným, k čemu je možno být relativní, je Absolutno, které není relativním k ničemu. Relativní k relativnímu není vůbec žádnou relativitou. Toto se neděje.

Takže aby se zajistilo neustálé nastávání ideje v Niterné mysli, musí tato v sobě obsahovat samotné centrum, aby poskytovalo neustálé nastávání všech nutných idejí stvoření, což bude nepřerušovaně udržovat život lidské mysli.

Nutnost, aby takové ideje v Niterné mysli neustále nastávaly, spočívá v tom, že napájejí životem všechny systémy lidské mysli početím, vytvářením a udržováním jim odpovídajících idejí. Není žádného života bez ideje života. Protože je ale lidská mysl sama o sobě nastáváním ideje, nemůže v sobě a ze sebe vyvářet žádnou ideu. Taková produkce se může odehrát jen v Absolutním stavu, to jest v Nejvyšším.

Aby takové vytváření nastávalo neustále, je počata přítomnost Absolutního v relativním. Cokoli nastává z Absolutního, je extenzí a procesem toho Absolutního, ačkoli samo nemůže být absolutním kvůli svému nastávání. Proto je v něm Absolutní jako ve Svém vlastním. Jelikož idea lidské mysli nastává v Absolutní mysli Nejvyššího, je lidská mysl skrze svoji Niternou mysl nádobou věčně přítomnosti Nejvyššího. Věčná přítomnost Nejvyššího je samotným životem Niterné mysli a z ní, jí a skrze ni je samým životem veškeré lidské mysli.

Přítomnost Nejvyššího v Niterné mysli tak dovoluje neustálé nastávání, vytváření, vynořování, udržování, podporování a objevování všech idejí stvoření a lidské mysli, z nichž může lidská mysl žít. A protože každá lidská bytost je lidskou bytostí jen kvůli své mysli, může každá lidská bytost žít jen kvůli skutečnosti tohoto nastávání z přítomnosti Nejvyššího v Niterné mysli. Ve skutečnosti je tedy Niterná mysl lidské mysli samotným duchem jakéhokoli člověka a z jejích duchovních principůpočíná, vzniká, vytváří se, udržuje se a sestává veškerý život každého, ač to ten chce přijmout, či nikoliv.

Co znamenají „duchovní principy“?  Tento výraz označuje to, že život Niterné mysli, a tedy veškeré mysli, a tedy život pro jakoukoli sentientní entitu či lidskou bytost je možný pouze neustálou přítomností Nejvyššího v té mysli. Ta je jejím pravým duchovním principem. Kvůli takové přítomnosti je vše, co je vytvořeno v Niterné mysli, vždy dobré, protože to přichází ze stavu LÁSKY a procesu MOUDROSTI, které neobsahují v žádné formě žádné ideje negativních stavů.

Taková je tedy obecná povaha dynamiky Niterné mysli. Je třeba uvážit některé zvláštnosti dynamiky Niterné mysli, které se vztahují k funkci jejích různých stupňů.

 


2.  ZVLÁŠTNOSTI DYNAMIKY LIDSKÉ MYSLI


A)  NITERNÁ MYSL

 

1. Nejvyšší já

Jak je uvedeno shora, aby se zajistila neustálá produkce idejí pro udržování života lidské mysli, bylo nutné stvořit nejprve místo, které by se přizpůsobilo přítomnosti Nejvyššího kvůli neustálé emanaci a radiaci života do všech systémů lidské mysli. Za tím účelem byl ustanoven nejniternější stupeň Niterné mysli zvaný Nejvyšší já. Jeho funkcí je souvztažnost s Absolutním „JÁ JSEM“ Nejvyššího. Jsoucno a bytí jsou nemožné bez stavu a procesu „já jsem“. Nikdo ale nemůže být sebou a ze sebe „JÁ JSEM“, pokud není Absolutním „JÁ JSEM“. Prohlásit se za „JÁ JSEM“ znamená věčnost a nekonečnost. Neznamená to „Byl jsem“ či, „Já budu“, ale znamená to prostě „Já jsem vždy“. V takovém pojetí není žádný čas ani prostor.

Dilema této situace spočívá v tom, že nikdo nemůže být ani existovat bez stavu a procesu „já jsem“. Proto je v Niterné mysli vybudován z Absolutního „JÁ JSEM“ ZVLÁŠTNÍ STAV A PROCES, který se může přizpůsobit jeho přítomnosti tak, že může nastat stav a proces „já jsem“ - relativní jen k Absolutnímu stavu a Procesu Absolutního „JÁ JSEM“. Takovou relativní pozicí a přítomností Absolutního lze teď započít stav a proces „já jsem“ a vskutku se z něho stávat.

Taková záměna stavů a procesů Absolutního „JÁ JSEM“ za relativní k Absolutnímu „JÁ JSEM“ se nazývá Nejvyšším já, neboť v sobě pojímá svou relativitu k Absolutnímu. Takové pojímání mu dává pravou možnost být a existovat. Proto tedy vskutku je a existuje jen ze jsoucna a bytí Absolutního „JÁ JSEM“. Toto je pravý duchovní princip lidské mysli a lidského života.

Takže zvláštností dynamiky Nejvyššího já se spatřují v neustálém generování stavů a procesů, které se vztahují k Nejvyššímu, jsou z Něho/Ní, Jím/Jí, v Něm/Ní a skrze Něj/Ni, kdož je vždy přítomen v tomto Nejvyšším já. Takové generování umožňuje pojímat vlastní stav a proces jako „já jsem“, které je esenciální, substanciální a vitální pro vlastní jsoucno a bytí. Bez něho není možný žádný vědomě uvědomělý život.

 

2. Univerzální vědomí

Druhý čili intermediální stupeň Niterné mysli zvaný univerzální vědomí neustále vytváří ideje, poznatky, struktury a dynamiku veškerého Stvoření ve jsoucnu a bytí. Nemohlo by se vybudovat nic zvláštního, kdyby tu nebyl obecný stav a proces všech dostupných specifik, z něhož lze vyvíjet požadované a nutné zvláštní stavy a procesy relativní jen k veškeré jejich povšechnosti.

Pro tento zvláštní stav lidské mysli je životně závažné mít všechny ideje, poznatky, struktury a dynamiku všeho Stvoření v jsoucnu a bytí. Z nich lze pojímat a pochopit zvláštnost lidské mysli. Také obecné stavy a procesy všech dostupných zvláštností jsou soustředěny a koncentrovány v jednom zvláštním stavu a procesu, který se stává jejich souhrnem a konkrétním projevem. Skrze něj a jim může být přítomno vše zvláštní ve Stvoření, aniž by bylo nutné se vzdát vlastní specifičnosti a stát se něčím jinak zvláštním. Tak se zachovává rovnováha univerza.

Protože život zvláštního závisí na srovnávání a odlišování se vším a od všeho ostatního, je nutné, aby byla v lidské mysli obsažena sféra či úroveň, která by byla nositelem všech těchto zvláštností ve jsoucnu a bytí, s nimiž lze srovnávat a od nichž se lze odlišovat. Dynamika univerzálního vědomí tedy ustanovuje život stavu a procesu zvláštní lidské mysli. Universální vědomí je ve stavu a procesu neustálého generování všech takových idejí ve Stvoření do celku lidské mysli. Svou dynamikou přispívá k budování jedinečnosti každé lidské bytosti.


3. Uvědomění si Nejvyššího já

Třetí čili nejzevnější úroveň Niterné mysli je stavem a procesem neustálého uvědomování všech takových idejí, myšlenek, funkcí, stavů a procesů, které nepřerušovaně nastávají v Nejvyšším já a universální vědomí. Proto se nazývá uvědoměním Nejvyššího já. Uvědomění si Nejvyššího já a univerzální vědomí je krajně životně důležité pro přežití veškeré Niterné mysli. Stav a proces takového uvědomění neustále generují energii, vitalitu, sílu a podporu všem systémům lidské mysli tím, že se neustále uvědomuje jejich funkce a působnost. Tak se koordinují a řídí všechny události, dění, činnosti, stavy a procesy, které nastávají v lidské mysli. Je tu vždy uvědomění všeho. Bez tohoto uvědomění by nebylo možné žádné koordinování, řízení, uspořádávání a efektivní působení veškerých systémů lidské mysli. Prostě by se zhroutily, ustala by jejich schopnost přijímat, obsahovat, přenášet a sdílet jakýkoli život. V takových funkcích tedy spočívá dynamika uvědomění Nejvyššího já.

Z obecné dynamiky Niterné mysli, kterou tvoří nastávání všech nutných idejí všeho ve jsoucnu a bytí z Nejvyššího, emanuje a vyzařuje návazná sféra, která obklopuje Niternou mysl. Nastávání potřebuje probíhat ke svému stávání se. Aby se mohlo stát, potřebuje vybudovat svou formu stávání se. V této snaze je vybudován speciální stav a proces, který lze nazvat probíháním nastávání, kde se odehrává příprava, transformace a přenos všech idejí, aby mohly nastat.

Tento zvláštní stav a proces se nazývá intermediální čili vnitřní mysl. Slouží funkci shora popsané prostředkující proměnné. Jak ideje neustále nastávají v Niterné mysli, probíhají do zprostředkující mysli. Tento proces probíhání je procesem přípravy, transformace a přenosu. Zde vše prochází transformací, aby se vyvinuly prostředky přenosu do stávání se.

Každá idea musí vytvořit svůj vlastní nástroj svého přenosu do stávání se svou vlastní formou. Takový nástroj lze nazvat účinkem ideje, který produkuje její zvláštní duševnost, kterou a skrze kterou se může projevit ve svých následcích a důsledcích, to jest ve své formě.

Ideu nelze v jejím čistém stavu a procesu vnímat v konkrétní formě, aniž by se přizpůsobila své specifické manifestaci. Úsilí ideje o toto přizpůsobování má za výsledek vytvoření zvláštní lidské duševnosti, která je základnou, z níž se může odehrát přenos ideje do stávání se svou vlastní formou. Lidská duševnost se tedy vytváří na této úrovni. Obsahuje všechny obecné ideje, myšlenky, stavy a procesy, které neustále nastávají v Niterné mysli a jsou zde transformovány do zvláštních dušeních stavů a procesů, které ustanovují lidskou duševnost.

Dynamiku vnitřní čili intermediální mysli lze tedy spatřovat v tom, že vytváří, produkuje, udržuje, zachovává všechna působení Niterné mysli a slouží jim, což ustanovuje celek lidské duševnosti.

Například princip moudrosti, který je obsažen v Niterné mysli, neustále nastává ze svého Absolutního zdroje, kterým je absolutní moudrost Nejvyššího. Jak nastává, bezprostředně probíhá ke své transformaci ve vnitřní mysli do své pravdy, což dává vznik rozumovým procesům, chápání či racionalitě a všem atributům, rysům a odvozeninám těchto procesů. Zde se principy moudrosti transformují do své zvláštní duševnosti, která se nazývá rozumový proces či racionalita. Takové procesy umožní tomuto principu, aby se stal svou konkrétní formou vědomého myšlení ve formě řeči, symbolů a jiných konkrétních či abstraktních znaků jeho aktivit. Nyní se moudrost stala aktualizovanou a realizovanou ve své pravé formě. Bez této prostředkující proměnné, která transformuje ideu moudrosti do racionality, by se žádné vědomé myšlení nestalo realitou. Bez této reálné formy by se moudrost nemohla projevit.

Transformace všech ostatních principů Niterné mysli ve vnitřní mysli je analogická dle shora uvedeného příkladu. Ten také více ilustruje zákon souvztažností, dle něhož se tato transformace odehrává.

 


B)  VNITŘNÍ MYSL

1. Niterná duševnost

Každý stupeň vnitřní mysli má svou zvláštní dynamiku, která není nijak důležitá. Nejniternější stupeň vnitřní mysli nazývaný je transformací Nejvyššího já do svého zvláštního stavu a procesu. Jak Nejvyšší já nastává z Absolutního já Nejvyššího, bezprostředně postupuje do zvláštního já lidské duševnosti. Odráží všechny principy a ideje Nejvyššího já transformované do zvláštní lidské duševnosti. Stav a proces já produkuje neustálé zvláštní jsoucno a bytí lidské duševnosti v esenci a substanci svého vlastního specifického „já jsem“. Nejvyšší já je obecným principem postupujícím do svého zvláštního duševního stavu a procesu, který tvoří - procesem své transformace - charakter lidské duševnosti zvláštního lidského já. Já je účinkem nastávání Nejvyššího, které vytváří zvláštní a odlišnou lidskou duševnost, aby se umocnilo konkrétní a individuální stávání se ve specifické lidské mysli.


2. Transpersonální duševnost

Aby se toho dosáhlo, je třeba vytvořit stav a proces, který by umožnil transformaci materiálu všeuniverzálního vědomí do velmi specifické, ale obecné transpersonální duševnosti veškerého historického člověčenstva, s níž se lze srovnávat a od níž se lze odlišovat. Takže druhý čili zprostředkující stupeň vnitřní mysli, zvaný transpersonální duševnost, funguje jako modifikátor, transformátor a přenašeč energie, která je dostupná v univerzálním vědomí, do odlišené duchovnosti, jež má obecné rysy celku specifické lidské duševnosti. Z této transpersonální duševnosti lze vybudovat základnu pro stávání se všeuniverzálního vědomí ve své formě konkrétního projevu.

Takže transpersonální duševnost neustále generuje do všech úrovní lidské mysli důležitý smysl všech specifických rysů celkové lidské duševnosti v nadosobní konotaci, na jehož základě lze vybudovat a pojímat specifickou, individuální duševnost.


3. Fenomenální duševnost

Třetí čili nejzevnější stupeň vnitřní mysli zvaný fenomenální duševností je probíháním nastávání uvědomění Nejvyššího já. Obecný stav a proces uvědomění Nejvyššího já se soustředí do transformace všech svých idejí a myšlenekfenomenální duševnosti. Je to odlišené uvědomění vybrané zvláštní linie následované ve Stvoření, které umožňuje objevení se takové duševnosti, která je fenoménem pouze této linie. Dává smysl a uvědomění jsoucna a bytí za určitým účelem a umožňuje slévání se Nejvyššího já skrze jeho transformaci do fenomenální duševnosti aktuální a konkrétní formou své manifestace. do specifického probíhání

Takže fenomenální duševnost neustále generuje v lidské mysli probíhání, z něhož se nakonec vytváří jedinečnost, zvláštnost a individuálnost této mysli.

Jak se odehrává dynamika intermediální mysli a nepřerušovaně pokračuje proces transformace, emanuje se a vyzařuje z nich zvláštní sféra, která obklopuje veškerou vnitřní mysl.

 


C)  VNĚJŠÍ MYSL


Z této sféry je stvořena třetí čili nejzevnější úroveň lidské mysli zvaná vnější mysl. Vnější mysl lze pojímat jako formu transformované ideje Niterné mysli.

Všechna nastávání všech idejí, která se neustále odehrávají v Niterné mysli, se po postoupení ke svým účinkům transformace do své duševnosti stávají aktualizovanými, realizovanými a konkrétně manifestovanými ve formě činností, působení, chování, následků, důsledků a výsledků. Takže veškerou vnější mysl lze nazvat stáváním se všech nastávání a jejich probíhání. Ve vnější mysli nic nenastává a neprobíhá.

Dynamice vnější mysli lze porozumět jen z pojetí stávání se.

Každá idea lidské mysli a vše s ní spojené se vynořuje v Absolutní mysli Nejvyššího. Ta stvoří sféru, do níž se tato idea promítá. Touto projekcí je stvořena Niterná mysl se svými třemi stupni. Ta se stává místem nastávání všech nutných idejí lidské mysli. Po té, co ideje nastávají, probíhají ke své formě. V procesu probíhání jsou transformovány do specifické duševnosti se třemi stupni, která se nazývá zprostředkující myslí, na níž se buduje základna pro manifestování idejí.neustálé stávání se všech z nastávání probíhajících idejí. Tato základna nemůže kvůli své dynamice v sobě pojímat nastávání a probíhání. Je výsledkem všech idejí, ne jejich příčinou, počínáním a vznikáním. Taková základna funguje jako

Stávání se idejí se projevuje ve vnější mysli dvěma způsoby:


(1) Za prvé v utváření specifických činností, působení a vzorců chování, kterými a skrze které všechny ideje dávají průchod své energii a svému obsahu způsobem specifickým pro každou ideu. Specifičnost tohoto průchodu vyžaduje velmi zvláštní fyzickou formu a fyzické prostředí.


(2) Nejprve nastává v Niterné mysli idea této zvláštní formy. Nastává ve vnitřním stavu a procesu Absolutní mysliNejvyššího před tím, než započne čas. Jakmile tato idea nastává, emanuje a vyzařuje ohromnou duchovní energii, z níž probíhá její duševnost. V dušení sféře této ideje se koncentruje veškerá její původní duchovní energie. Výsledkem této koncentrace je mnohonásobná intenzifikace duchovní a duševní energie společně v procesu jejich splynutí. Takový proces fúze emanuje a vyzařuje novou formu ohromné energie, která se projevuje v konkrétních zvláštních elementech a částicích hmoty, z nichž je vybudováno tělo a jeho prostředí. Toto je druhý způsobstávání se idejí ve vnější mysli.

 

Tak se tělo a jeho prostředí stává velmi zvláštní formou, do níž se mohou promítnout všechny ideje stávání se vezvláštní formě. Tato duchovní a duševní energie se v této formě objevuje jako svrchní sféra, která je pro každou lidskou bytost jedinečná, odlišná a neopakovatelná.

Idea má tedy nástroj, jímž a skrze nějž může působit na svůj zvolený vnější svět a mít k němu vztah. Takto proces stávání se je úplný. Stav úplnosti je v rámci lidské mysli také dynamickým stavem. Neustále poskytuje zpětnou vazbu své úplnosti svým předcházejícím úrovním a krokům. Taková zpětná vazba se zhodnotí a využívá v nastáváních nových tvořivých idejí, které probíhají ke své vlastní transformaci do své vlastní duševnosti, z níž se stávají úplným, dávajíce vlastní zpětnou vazbu, která iniciuje jejich ohodnocení atd. Úplný životní cyklus je tedy ustanoven a nelze jej nikdy přerušit.

Taková je tedy obecná dynamika vnější mysli. Specifická dynamika každého stupně vnější mysli závisí na souvztažných faktorech jim odpovídajících předcházejících stupňů.


1. Jáství

Takže jáství, které je nejniternějším stupněm vnější mysli, je stavem a procesem konkrétního projevování Nejvyššího já skrze já a tímto já, které se stává jeho uskutečněnou formou. Je to něco jako tělo, v němž se mohou rozlišit a pojmout všechna hnutí já a ideje Nejvyššího já v nanejvýš individuální formě své nanejvýš jedinečné manifestace. Je to sebenáležení Nejvyššího já z náležení Nejvyššímu skrze duševnost takového náležení v já, které se stává realitou jáství. Dynamika jáství se spatřuje ve vytváření neustálých stavů a procesů přijímání všech idejí a jejich duševnosti z Nejvyššího já a skrze já v podobě velmi konkrétní, koncentrované a individuálně specifické.


2. Individuální vědomí

Druhý stupeň vnější mysli, zvaný individuální vědomí, slouží jako stávání se a forma pro všechny ideje nejvyššího vědomí, jejich duševnost v probíhání transpersonální duševnosti a jejich úplnou manifestaci v individualizované specifičnosti jejich jsoucna a bytí. Zde je proces diferenciace a individualizace naplněn a stává se konkrétním výsledkem ve formě jedinečného individuálního uvědomění, které v sobě obsahuje všeuniverzalitu a její nadosobní duševnost.


3. Osobní vědomí

Třetí čili nejzevnější stupeň vnější mysli, zvaný osobní vědomí, je následkem a důsledkem ideje uvědomění Nejvyššího já a jejího probíhání fenomenální duševnosti, což je nyní zkonkretizováno ve zvláštním odlišeném vědomém uvědomění vlastního jáství a jeho stavů a procesů.


Osobní vědomí slouží dvěma funkcím:


(1) Za prvé poskytuje vědomé uvědomění projevovaných duševních stavů a procesů, které v obecnosti neustále probíhají z nastávání idejí Niterné mysli skrze vnitřní mysl. Takže slouží udržování vědomého uvědomění vlastního jsoucna a bytí jako subjektu.


(2) Za druhé slouží tomu, aby se přinášelo do vědomého uvědomění vše to, co není součástí tohoto subjektu, ale je mimo něho. Vyžaduje, aby se s ním zacházelo a jednalo za účelem přizpůsobování vhodnému prostředí pro všechny stavy a procesy, které nastávají, probíhají a stávají se v odpovídajících úrovních celkové lidské mysli. Toto je dynamická funkce osobního uvědomění, které je závěrečným následkem všech aktivit, funkcí, stavů a procesů lidské mysli.

Když se pečlivě prozkoumá shora popsaná dynamika lidské mysli, lze dojít ke dvěma důležitým závěrům:


(1) Za prvé: Cokoli se stane v lidské mysli, je následkem a důsledkem idejí, které nastávají v Niterné mysli, kde je Nejvyšší neustále přítomen, aby umožňoval bez přerušení neustálé vytváření takového nastávání. Jak se uvádí výše, toto je duchovní princip lidské mysli, jímž a skrze nějž ho lze započít.

(2) Za druhé: Kvůli přítomnosti Nejvyššího v Niterné mysli v ní nemůže vzniknout nic negativního, zlého, zpátečnického či patologického.


Pozitivní obsah Niterné mysli, kterým je idea lásky a moudrosti, neustále vytváří sféru pozitivních energií, která vyzařuje a emanuje a proudí do všech směrů, aby účinkovaly v duševnostech a jejich výsledkem bylo chování. Nic nemůže tento proud přerušit. Taková je pravá povaha lidské mysli, před tím, než je zmrzačena, zdeformována a zkažena pseudotvůrci.

Plán pseudotvůrců na zničení duchovních principů lidské mysli by se nijak nemohl uskutečnit ani z vnější, ani z vnitřní úrovně Stvoření. Je to proto, že tyto úrovně neprodukují žádné původní ideje. Jak lze vidět, vnitřní a vnější mysl a světy i dimenze jsoucna a bytí s nimi korespondující jsou výsledkem původních idejí nejniternější mysli a nejniternějších dimenzí a světů s nimi souvztažících. V pravém smyslu tylo ideje vznikají v Absolutním zdroji - Nejvyšším. Ale z Nejvyššího či nejniternější úrovně a jejich stupňů nemůže vzniknout žádná negativní idea, kvůli jejich duchovní povaze, která sestává z lásky a moudrosti.

Dilema je zde to, že aby se započalo jakékoli zkreslování, perverze a mrzačení, je třeba začít z duchovní úrovně, protože jedině ta může svou povahou centra všeho vykonávat vliv na všechny ostatní úrovně.

To je důvod, proč se PSEUDOTVŮRCI nejprve ZABYDLELI V DUCHOVNÍM SVĚTĚ ve stavu pseudoduchovnosti, zvaném PEKLA, z něhož mohli fabrikovat zkreslení všech pravých idejí plynoucích z pravého zdroje niterného světa a vysílat je do intermediální úrovně, OVLIVŇUJÍCE jejich působení a z něho následky a důsledky takových idejí v jejich konkrétním projevu.

Jakmile se zabydleli v duchovním světě, postoupili ve svém plánu. Nemohli by učinit nic, aby zastavili proudění těchto pozitivních tvořivých idejí v jejich ryzím obsahu. Mohli ale modifikovat, nově přizpůsobit a ovlivnit tyto ideje, přeměnit je a pak je se zcela jinou konotací, než jakou měli při svém vzniku, přesunout do vnější úrovně lidské mysli. Tak nastala IDEA DEFORMACE IDEJÍ a byla promítnuta mezi ideje a jejich probíhání s takovým účinkem, že jakmile měla idea probíhat do své transformace, byla zfiltrována skrze své deformované pojetí. Výsledkem toho bylo utvoření deformované duševnosti, která pak začala produkovat zkreslené následky, důsledky, výsledky a projevy všech idejí.

Od této chvíle je KAŽDÁ IDEA, která nastane v Niterné mysli, FILTROVÁNA skrze vloženou deformaci svého obsahu a objevuje se na vnější úrovni ZCELA JINÁ, než jaká vznikla. Taková je dynamika produkce všech negativních stavů a procesů lidského života.

Kvůli zákonu souvztažností je důsledkem takového vměšování objevení se duševních, fyzických, sociálních, emočních, intelektuálních, sexuálních a jiných poruch spolu s nemocemi, chorobami, potížemi, únory a případy strádání, bídy a neštěstí. Takový je výsledek obrácení pravého obsahu idejí do jejich opaku.

ZÁKON SOUVZTAŽNOSTÍ stanoví, že COKOLI NASTÁVÁ V DUCHOVNÍM STAVU A PROCESU, MÁ SVÉ NEVYHNUTELNÉ NÁSLEDKY, DŮSLEDKY A VÝSLEDKY NA VŠECH ÚROVNÍCH JSOUCNA A BYTÍ A NA VŠECH ÚROVNÍCH LIDSKÉ MYSLI.Tento zákon je platný jak pro pozitivní, tak i pro negativní stavy a procesy. Protože deformace idejí se odehrává ve stavu a procesu nastávání, to jest v duchovním světě, musí mít své vlastní důsledky, následky a výsledky ve světě přírodním a ve vnější úrovni lidské mysli a lidského života.

Aby taková situace nevedla k úplnému zničení lidského života a veškerého vesmíru, bylo pro lidské tvory UZAVŘENO uvědomování si této dynamiky a byl UZAVŘEN přístup do jiných úrovní jsoucna a bytí lidské mysli. TAK SE USTANOVILY NEVĚDOMÉ STAVY A PROCESY LIDSKÉ MYSLI. Ve své počáteční kondici byla lidská mysl ve svém celku úplně a zcela vědomá. To bylo zobrazeno tvrzením, že se na počátku před vměšováním lidé rodili v plnosti všech dostupných znalostí. Je-li kdo narozen do plnosti dostupných znalostí, je zrozen do plného vědomí. Pak se ale, procesem popsaným v první části této knihy, všechny vyšší úrovně a dimenze lidem uzavřely a většina z lidských tvorů byla uvržena do módu nevědomí a nedostupnosti, takže byl nastolen stav nevědomosti. POČALA VLÁDA ZEVNĚJŠNOSTI. Tato vláda vedla ke zničujícím kritickým rozpoložením všech lidských systémů popsaných v předcházejících kapitolách.

Otevření jiných úrovní a opětovné nastolení přirozeného, nezdeformovaného plynutí se neustále umožňuje tím, že lidská mysl má NEZNIČITELNOU PODSTATU (bez ohledu na to, jak je zdeformovaná), což se projevuje v jí vlastní a imanentní schopnosti SVOBODNĚ VOLIT. Je možno zvolit si přijímání duchovních principů života a ustoupit od dovolených deformací, které ovlivňují vlastní život a mysl, či lze pokračovat v procesu přenášení zkreslenin.

První skutečný krok z úpadku takto deformovaného transformování a přenášení je přijetí a uvědomění si skutečnosti, že TAKOVÁ SITUACE, jak se popisuje v této knize, SKUTEČNĚ EXISTUJE. Uvědomění si a přijetí tohoto faktu může vést k touze po tom, aby se zastavil zvrácený proces původního plynutí a to se vrátilo ke svému původnímu, normálnímu a přirozenému pokrokovému toku idejí bez deformací. V samé přirozenosti lidské mysli nemohou pseudotvůrci donutit lidi, aby přijali jejich deformace. Jedinou věc, kterou mohou udělat, je ZAHÁJIT PROCES NEVĚDOMOSTI - popsaný před tím - v naději, že až se jim lidé naučí, přijmou jejich zkreslené ideje. To je otázkou svobody volby. Naneštěstí v mnoha případech pseudotvůrci dočasně uspěli, jak lze vidět na celé historii lidstva od doby, kdy pseudotvůrci za tím účelem tak šikovně zfabrikovali JESKYNNÍHO ČLOVĚKA.

Jelikož se nyní poprvé zjevují nové poznatky o celkovém plánu pseudotvůrců a Velkém plánu Nejvyššího ve všech těchto událostech, každý se může stát pozitivním a činným, zastavit transformaci a přenos deformací a obnovit vlastní skutečnou pravou přirozenost. Takové znovunastolení ustanovuje duchovní obrození a začátek duchovního pokroku.

 


3. BUDOVÁNÍ NOVÉ DUCHOVNÍ PSYCHOLOGIE

A NOVÝCH DUCHOVNÍCH SPOLEČENSKÝCH VĚD


Ze všeho, co bylo doposud řečeno a pravé lidské přirozenosti a struktuře a dynamice lidské mysli, lze vidět FALEŠNÉ PŘEDPOKLADY, na nichž jsou vybudovány moderní společenské vědy a psychologie. Odvozují veškeré své závěry z pozorování, popisů a klasifikací vnějších projevů činností, chování a působení vnější mysli a zevního života. Protože výsledek této metody je založen pouze na tomto postupu, mohou tak vytvořit jedině zkresleniny a falešnosti. Ve vnější myslivnějším chování není nic ryzí a původní. Kvůli vměšování pseudotvůrců do transformace a přenosu ryzích a pravých idejí musí cokoli, co popisuje moderní psychologie a společenské vědy, nutně být jen popisem těchto zkreslenin. nebo

Proto je nutno přijít nevyhnutelně k závěru, že skutečná psychologie či jakákoli skutečná společenská věda neexistuje. Ty jsou jako vše ostatní mrtvé již několik milionů let.

Aby se skutečná psychologie a skutečné společenské vědy ZNOVU OŽIVILY a VYBUDOVALY, je nutné je obrátit zpět k duchovním principům a musí se budovat na následujících zásadách:


(1) Postulovat duchovní principy lidské mysli, jak jsou zformulovány, definovány a zjeveny v této knize, či postulovat jakékoli jiné podobné pojetí duchovnosti, či duchovní principy tyto přesahující. Jakákoli psychologie či společenská věda vztahující se k lidské mysli, lidskému chování a lidským záležitostem musí začít s těmito duchovními principy jako základnou, centrem a zdrojem pro započetí jakýchkoli pojetí, idejí, myšlenek, principů, kategorií, atributů, rysů a všech jejich derivátů, z nichž se odvozují závěry ohledně pravé povahy lidské mysli, lidského chování a lidských záležitostí. Žádný jiný startovní bod nelze odlišit, pojmout či přijmout, protože by to vedlo k falzifikaci, zkreslení, nepochopení a zamoření pravé povahy lidských záležitostí.

Je řečeno, že aby se využily takové či podobné duchovní principy nebo jakékoli jiné tyto přesahující, je třeba se držet definice, vysvětlení a popisu duchovnosti, jak je zjevuje tato kniha. Cokoliv menšího či odlišného než duchovnost by bylo návratem ke konvenčním, tradičním a zkaženým stavům, které především zničily psychologii a společenské včely. Transcendentní principy by vždy byly duchovními principy ve své podstatě progresivními, tudíž by byly vždy více duchovními než principy současné. Odvozovaly by se z většího a vyššího porozumění pravé duchovní přirozenosti, než jaké prezentuje tato kniha.


(2) Odstranit z psychologie a sociálních věd jakékoli materialistické, ateistické, behaviorální, mechanistické, panteistické či podobné koncepty, které odvozují lidský život, lidskou mysl, lidské chování a lidské záležitosti z hmoty, vnější přírody a pozorovatelného vnějšího chování. Taková pojetí jsou pro lidi neužitečná, nebezpečná, dehumanizující, kladoucí je na roveň zvířatům a živočichům. Zdůrazňováním hmoty, přírody a vnějšího chování slouží záměrům pseudotvůrců.


(3) Postulovat pojetí Niterné mysli či nejniternější úrovně lidské mysli, která z přítomnosti Nejvyššího v ní dává vznik, iniciuje, určuje a udržuje vše v lidské mysli a lidském životě ve všech ohledech.


(4) Postulovat svobodu a nezávislost lidské mysli a lidského života se všemi právy, výsadami, povinnostmi a závazky s důrazem na skutečnosti, že nejdůležitější záležitostí lidského života je poskytnuti veškeré možné vnitřní či vnější příležitosti, která může každému pomoci v tom, aby byl plně sám sebou bez jakýchkoli omezení, ohraničení, útlaků, nátlaků a potlačování pravé lidské přirozenosti, tedy pomoci každému v jeho nejplněji možné sebeaktualizaci a seberealizaci ve všech ohledech.


(5) Neustále klást důraz na pozitivní duchovní hodnoty lidské mysli, které se dají získat jen z nejniternější úrovně lidské mysli a skrze proces styku s Niternou myslí, který nakonec může vést k eliminaci jakéhokoli nesprávného transformování a přenášení všech idejí, které jsou vždy pozitivní a neustále nastávající v Niterné mysli. (Intermediální mysl byla a je využita pseudotvůrci k likvidaci a zmatení idejí proudících z Niterné mysli).


(6) Vybudovat nové duchovní metody a terminologie pro zkoumání, zpytování, pozorování, popis a vysvětlení lidské mysli, lidského chování, lidských vztahů, lidského života a lidských záležitostí. Takové metody mohou do sebe dodatečně vtělit současně existující takzvané vědecké metody, pokud jsou založeny na duchovních principech lidské mysli a nepokoušejí se arogantně vysvětlovat život a lidské chování tak, že pochází z vnějšího stupně, kde ve skutečnosti život sám o sobě neexistuje.


(7) Postulovat a přijmout pravé duchovní skutečnosti, že každý je nakonec zodpovědný za svůj život, pozici, situaci, za události a dění kvůli svým volbám a následkům takových voleb. Důraz se tedy musí klást na jedinou pravou realitu lidského jsoucna a bytí, která předpokládá, že každý je z Nejvyššího skutečným pánem vlastního života a pravým středem svého vesmíru. Vše ostatní se odvozuje z tohoto nepochybného základního duchovního faktu, který lze pojímat jako věčný duchovní zákon.


Takové jsou základní zásady, které - pokud se vezmou v úvahu a přijmou - mohou vést k rozvoji pravé, užitečné, funkční a prospěšné duchovní psychologie a společenských věd. S těmito zásadami lze započít očistu a vyčištění všech lidských systémů za účelem duchovního obrození a zahájení duchovního pokroku.

V tomto procesu mohou společenské vědy a psychologie hrát velmi důležitou roli. Její důležitost se odvozuje z duchovní skutečnosti, že nejdůležitější věcí ve Stvoření je vědomě uvědomělá bytost, tedy také lidská bytost, protože je v ní přítomnost Nejvyššího, kdož jest Absolutní sentientní entitou, a tudíž Absolutním pravým a jediným člověkem. Protože se psychologie a společenské vědy zabývají lidskými záležitostmi, přiřazuje jim to důležitou pozici v základech lidské duchovnosti.

 


(11)

Kapitola čtvrtá

 

OČISTA A SYNTÉZA ZRNEK PRAVD

EXISTUJÍCÍCH V TRADICÍCH A KONVENCÍCH

LIDSKÝCH SYSTÉMŮ


Jedním z hlavních způsobů, jak vyvolat duchovní obrození u lidí, je hledání, vyhledávání, poznávání a uvědomování si zrnek pravd, jež jsou obsažena ve většině oblastí lidského systému.

Je nutné projít tímto postupem, aby se znovu nastolila duchovní jednolitost, která existovala ve všech lidských systémech před tím, než nastaly odchylky, způsobené podvodným napálením.

Jediným způsobem, jakým se pseudočlověčenstvo může stát opět skutečným člověčenstvem, je nalézt ztracené principy homogenity, která existovala ve všech pojetích, ideách, doktrínách, obsazích a aplikacích rozličných a odlišných lidských systémů.

Jak se uvedlo předtím, většina lidských systémů je vybudována z idejí a obsahuje v sobě ideje, které jsou původní a čisté, odvozené z jejich náležitého transformování a přenosu ve formě skutečných pravd.

Pseudotvůrci by nemohli dát ze sebe vznik jakékoli nové ideji, ale ve svém spiknutí - aby rozvrátili říši duchovnosti, museli využít originální ideje Nejvyššího. Problémem bylo, že žádná sentientní entita by kvůli své relativnosti k Absolutnímu Nejvyššímu nemohla ze sebe sama či sama sebou vyprodukovat žádnou ideu. Aby tak mohla učinit, musela by být absolutní. Každý ale může produkovat, vytvářet a počínat jakoukoli ideu z Nejvyššího, Jím/Jí a skrze Něho/Ní kvůli skutečnosti, že Nejvyšší je u každého neustále přítomen v jeho Niterné mysli. Toto se stalo základnou, která byla a může být využita k tomu, aby se z tohoto zdroje vzaly počáteční, původní a správné ideje a zkreslily se jejich význam a funkce tím, že se zkazí, zamoří, znečistí a zmrzačí jako něco, co si kdo přeje kvůli svobodě své volby.

Je nutné si pamatovat, že z přítomnosti Nejvyššího získává každý stálou schopnost k tomu, aby vykazoval své vlastní tvůrčí ústit, užívaje původní ideje vzniklé v Absolutním zdroji. Taková schopnost ustanovuje základnu, z níž je kdo schopen faktorem svého vlastního svobodného tvůrčího působení - uzpůsobit tuto ideu, jakkoli si přeje.

Byla to tato schopnost, kterou využili pseudotvůrci v jejich spiknutí kvůli zničení duchovnosti. Vložili do lidské mysli určité zkreslené vjemy počátečních a původních idejí, dle nichž lidé započali tyto ideje uzpůsobovat. Tímto uzpůsobováním se provedl pouze malý krok k završení jejich zkázy.

Ale jak se mnohokrát před tím zdůraznilo, bez ohledu na to, jak jsou tyto ideje zvráceny, zdeformovány a zmrzačeny, ve svém rytím a původním stavu zůstávají pravými ideami. Jediná věc, kterou lze zkreslit, zkazit a zmrzačit, je to, co je ryzí, původní a pravdivé. Takže když se podíváme na všechny lidské systémy, zvyky, tradice, kultury a veškeré lidské snažení, lze všude vidět jen miliardy deformací. Avšak takové deformace jsou zkreslováním pravd, a tudíž s jejich pomocí mohou lidské systémy doposud udržovat jakési zdání svého fungování.

Kolem těchto ryzích pravd byly vybudovány veškeré lidské systémy, kultury, zvyky a tradice. Budujíce je, vytvořili pseudolidé hory deformací a stagnujících nahromadění, z nichž se úplné vytratilo jakékoli pojetí těchto zrnek pravd, která toto budování umožňují. Všechna tato zrnka jsou ve stadiu jejich potlačování, což ohrožuje jejich život.

Proto je třeba je vyjmout z těchto stagnujících nahromadění a hor deformací a očistit je a vyčistit ze všech úchylek, aby se mohly využít v procesu duchovního obrození a pro zahájení nového duchovního pokroku.

Jakmile se tyto pravdy odstraní ze všech lidských systémů, tyto systémy se navždy zhroutí, protože se v nich neponechá nic, co by je drželo pospolu. To je drastický, leč žádoucí následek kvůli jedinému účelu, aby se nastolilo ryzí a původní duchovní plynutí života směrem vpřed a dále.

Zkoumání a analýza lidských systémů, konvencí, tradic a kultur vede k objevu následujících v nich obsažených zrnek pravd:

 


1.  DUCHOVNÍ TRENDY, NÁBOŽENSTVÍ, DOKTRÍNY, VÍRY, SEKTY A SKUPINY


Všechny duchovní trendy, náboženství, doktríny, víry, sekty a skupiny, které kdy v historii lidstva existovaly a nyní existují, v sobě obsahují zrnka ryzí, čisté a původní pravdy. V současnosti se z nich všech extrahují následující zrnka těchto pravd:


1.1

Je Nejvyšší sentienlní entita, kdož jest Stvořitel všech jsoucen a bytí a všech čijících entit kdekoli se nacházejících. To je základní pravda. Kolem ní jsou nyní vybudovány všechny druhy zvyků, tradic a kultur, které neustále tuto pravdu zkreslují. Je pravdou, že tato Nejvyšší čijící entita je Absolutním Stvořitelem všech a všeho. Ale způsoby, jakými On/Ona tvoří, funguje, působí, vládne, udržuje, zachovává, chová se a produkuje všechny a vše, jsou špatně pochopeny, zkresleny, zvráceny a zmrzačeny, taktéž i Jeho/Její přirozenost, uspořádání, dynamika a vztah k Jeho/Jejímu Stvoření, jakož i Jeho/Její početní složení, jméno, kvalita, kvantita a charakter. Všechny tyto věci se nezakládají na skutečném vnímání přirozenosti Stvořitele, ale na zvycích, tradicích, kulturách, požadavcích, předpisech, projekcích, obřadech, pravidlech, nařízeních, postupech uctívání a ceremoniích různých náboženských doktrín a věrovyznání atd., jež nemají nic společného s pravou realitou této základní pravdy. V určitém bodě je tato pravda těmito záležitostmi tak potlačena, že se ztrácí v hromadách stagnujících nahromadění. To vede k uctívání tradic, konvencí a kultur samotných, namísto uctívání pravého Stvořitele.


1.2

Před tváří této Nejvyšší vědomě uvědomělé entity jsou si všichni rovni, neboť všichni jsou Její děti. To je druhé zrnko pravdy. Je však předmětem myriád zkreslení z téhož výše uvedeného principu. Interpretace, pochopení a popis pojetí rovnosti a významu dětí a jejich pozice, přístupu, pocitů a interakcí se Stvořitelem se mohou diametrálně lišit jeden od druhého systém od systému a náboženství od náboženství. Takové pojetí má ovšem jen málo společného s pravou povahou rovnosti a pravého vztahu.


1.3

Láska ke Stvořiteli a k druhému je základním principem života. To je třetí zrnko pravdy. Je to shrnuto v tom, co je známo jako Desatero přikázání. Avšak pojetí lásky, její výklad, pochopení, praktikování a způsoby jejího života, jakož i pojetí Desatera jsou předmětem ohromného množství deformací kvůli témuž shora popsanému principu.


1.4

Život není omezen na přechodnost přírodního stavu či stupně, ale jde nad ni a je věčný. To je čtvrté zrnko pravdy. Vysvětlování, chápání, struktura, proces, stav, popis a pojetí takového života a jeho funkcí ve vztahu k přírodnímu čili fyzickému životu se mnohým způsobem odchylují. Takové odlišnosti jsou výsledkem výše uvedených zvyků, tradic a kultur nejrůznějších věrovyznání a náboženských systémů.


Tato čtyři zrnka pravdy tedy ustanovují principy duchovní homogenity, která je podkladem všech duchovních trendů, náboženských doktrín a věrovyznání bez výjimky. Duchovní homogenita je založena na faktu, že ve jsoucnu a bytí existuje jednotící princip, který ustanovuje univerzalitu všeho. Jestliže tedy někdo ve víře lne k těmto pravdám s dobrým úmyslem a z vlastního srdce, následuje je a žije dle nich kvůli nim samotným bez jakékoli nízké motivace, je bez ohledu na své náboženství či svou víru skutečnou duchovní bytostí. Pro takovou osobu jsou v jejím hlubokém nitru všechny tyto tradice, konvence a kultury pouze prostředky, jimiž a s nimiž se taková duchovnost projevuje. Proto ať kdokoli následuje jakékoliv deformace a věří v ně, tyto zkresleniny a falešné projevy víry se mu nemohou přičíst a snadno se odstraní a odloží, jakmile se získá náhled na jejich zdeformovanou povahu. Když takoví lidé přijdou do duchovního světa, povznáší je, když poznávají pravé pravdy, přijímají je z celého svého ducha, svého srdce a své mysli a mají potěšení z toho, že je uvádějí do svých životů.

 


2.  FILOSOFICKÉ A METAFYZICKÉ SYSTÉMY


Veškeré filosofické a metafyzické systémy, které se objevily v procesu lidských dějin, v sobě obsahují některé prvky a zrnka pravd. Nyní se tyto základní elementy a zrnka extrahují.


2.1

Existuje vnitřní a zevní vesmír, řízený určitými principy a zákony, které mu dávají smysl reality. Oba vesmíry jsou mezi sebou a uvnitř sebe propojeny. To je první základní částečka pravdy. Popis, chápání, vysvětlování a pojetí takových vesmírů v jejich struktuře, dynamice, funkci, účelu a realitě se může početným způsobem lišit. Kolem této pravdy jsou tudíž vybudovány tradice, zvyky a kultury se všemi svými důsledky, které deformují, činí zvrácenou, mrzačí a nesprávně konstruují pravou skutečnost takových vesmírů.


2.2

Existují nástroje výzkumu zákonů a principů, kterými se řídí oba vesmíry. Tyto nástroje jsou nástroji získávání poznatků a určení toho, jak se tyto poznatky člení a jaká je jejich platnost. To je druhá částečka pravdy. Pochopení, popis, vysvětlení a pojetí nejlepších možných nástrojů a vysvětlení toho, jak se poznání umožňuje, získává a jak je platné, se bude lišit početným způsobem. Výsledkem tohoto procesu budou deformace, které se zformují dle shora popsaných zásad.


2.3

Existuje prvotní princip, který je základem jakéhokoli vysvětlení, pochopení a poznání podstaty jsoucna a bytí neboli reality. Tento princip je nutný pro vysvětlení toho, jak vzniká svět a jaká je jeho struktura. Toto je třetí základní zrnko pravdy. Avšak chápání, struktura, dynamika a účel prvotního principu a všech jeho následků je předmětem početných zkreslení vybudovaných na shora zmíněných principech.


Objektivita, pozitivní motivace a dobrý úmysl vzhledem k tomuto bádání bez potřeby vměšovat své vlastní záležitosti vede ke správnému a náležitému pojetí a závěru vzhledem ke shora uvedeným pravdám, bez ohledu na zkreslený pohled tradic, zvyků a kultur.

 


3.  ETICKÉ A MORÁLNÍ SYSTÉMY


Všechny etické a morální systémy existující v průběhu dějin lidstva v sobě obsahují následující zrnka pravdy:


3.1

Lidský život a lidská společnost jsou ovládány principy dobra a pravdy. Cokoli se nachází vně hranic těchto principů, se pojímá jako zlé a nesprávné. To je první fundamentální zrnko pravdy. Nicméně definice, chápání, vysvětlení, pojetí a požadavky toho, co je dobré a pravdivé, podléhají početným zkreslením, která mají původ ve zvycích, tradicích a kulturách.


3.2

Motivační faktory individuálního lidského chování a chování společnosti jsou určeny jejich pojetím dobra a pravdy či zla a nepravdy. To je druhým zrnkem pravdy. Pochopení, popis, vysvětlení těchto faktorů a konceptů a to, co se jim připisuje, podléhá ale početným zkreslením, jak je utvářejí tradice, zvyky a kultury. Takže je možné stát se sebevyplňující se předpovědí vzhledem k vlastnímu dobrému či zlému jednání, jak se přijímá z morálních a etických kódů a zvyků vlastní společnosti.


3.3

Náležité a smysluplné mezilidské vztahy se mohou utvořit jen na základě patřičných a správných pojetí dobra a pravdy. Toto je třetím zrnkem pravdy. Avšak definice, chápání, vysvětlení, popisy, požadavky a interpretace toho, co jsou náležité a smysluplné lidské vztahy a co jsou náležitá pojetí dobra a pravdy, podléhají početným zkreslením, zvrácenostem, mrzačením, projekcím a nevědomým ovlivňováním a nárokům té které dané kultury, tradice či konvence.


3.4

Někde existuje ideální stav a proces dohra a pravdy, který všichni lidé hledají, aby jej využili jako příklad k následování a ztotožnění se s ním. Toto je čtvrtým fundamentálním zrnkem pravdy. Popis, chápání, definice a vysvětlení takového ideálu ale ovlivňuji početné deformace, projekce, očekávání, nevědomá ovlivňování, požadavky, diktáty, stereotypy a koncepce kultur, zvyků a tradic jim odpovídajících společností.


Tyto čtyři základní zrnka pravdy mohou sloužit jako podklad pro vyvinutí pravého etického kodexu a morálky, kterými se bude řídit lidský život. Jestliže se k nim přistupuje z vlastního srdce s touhou zavést jejich vládu v duchu svobody a nezávislosti bez jakýchkoli předpojatostí, pověr a předsudků daných zvyky, tradicemi a kulturami, dosáhne se správného postoje. Nesobeckost a objektivní požadavky a úsilí vzhledem k přijetí a následování těchto pravidel nakonec vedou ke správným pocitům a pojetím toho, co je skutečně dobrem a pravdou a co je skutečně morální a etické. Dobrý úmysl tohoto úsilí je odměněn dobrem a jeho pravdou. A to je morální a etické; vše ostatní lze pominout.

 


4.  PSYCHOLOGIE A SOCIÁLNÍ VĚDY


Psychologie a sociální vědy lidských systémů byly na počátku vybudovány na určitých částečkách pravdy, které se teď' z nich extrahují:


4.1

Lidští jedinci a jejich společenské systémy mají ZVLÁŠTNÍ DUŠEVNOST, která je jádrem, zdrojem a determinátorem všech rysů lidského chování a lidských záležitostí. Staří filosofové tuto duševnost nazývali „duší“.

To je tedy základní, fundamentální zrnko pravdy. Avšak chápání, vysvětlování, popis a pojetí podstaty, struktury, dynamiky, účelu, původu a funkce takové duševnosti podléhá mnoha deformacím, nesprávným koncepcím i konstrukcím a mrzačení přijatých zvyků, tradic a kultur, které se vybudovaly okolo psychologie a společenských věd.


4.2

Úhelný kámen a stavební bloky pro pochopení pravé lidské přirozenosti spočívají v pojetí INDIVIDUÁLNÍCH ODLIŠNOSTÍ. Jedinečnost každého individua je reflexí tvořivého úsilí živého organismu, které je zdrojem nekonečných variací jeho vyjádření a projevů. To je zásadní, fundamentalní zrnko pravdy. Veškeré vysvětlení, pochopení, popisy a pojímání pravé lidské přirozenosti, zdroje individuálních odchylek a zdroje života živoucího organismu ale odrážejí konvenční, tradiční a kulturní očekávání, projekce, zkreslení a deformace.


Tyto DVĚ zásadní a fundamentální pravdy lze užít jako stavební bloky psychologie a společenských věd poté, co nebudou vůbec brát na zřetel hory deformací a stagnujících nahromadění, jež byly kolem nich vytvořeny.

 


5.  PŘÍRODNÍ VĚDY


Přírodní vědy obsahují dle povahy své definice nejnižší úroveň zrnek pravdy. Je to proto, že se zabývají pouze hmotnými fenomény a jevy přírodního světa. V těchto fenoménech samotných nelze najít danou pravdu. Až doposud se mnozí vědci zdráhali přijmout fakt, že takové jevy jsou souvztažnými projekcemi duchovních událostí, které se projevují v reagování hmoty. Hmota nestimuluje, jen reaguje. Přesto i v takových pojetích, jak je definují přírodní vědy, je velká část pravd, které se nyní mohou využít a extrahovat, neboť odrážejí duchovní princip všeho jsoucna a bytí.


5.1

Ať se vezme v úvahu jakýkoliv aspekt přírody, hmoty a všech jejich elementů, odráží jeden princip: Vše je řádné, zákonité, účelné, užitečné a prosté (úsporné). Ve fungování jakéhokoli přírodního jevu nedochází k žádnému plýtvání. To je fundamentální, neoddiskutovatelná pravda. Vysvětlení, popis, pochopení, výklad, formulace a definice podstaty, vzniku, funkce a účelu takového principu jsou ale zkreslené, zmrzačené, zvrácené a nesprávné konstruované všemi takzvanými vědeckými tradicemi, konvencemi, pravidly, směrnicemi, metodami a nevhodnými nástroji.


Tato fundamentální pravda, která je nejzřetelnějším důkazem působení duchovních principů, se může využít při přestavbě všech vědeckých metod a vysvětlení, která umístí přírodní vědy na náležitou úroveň v hierarchii duchovní organizace, kde mohou užitečně a ku prospěchu fungovat. Taková nová pravá přírodní věda by přijala nejprve postuláty o duchovních principech, což pak povede k náležitému popisu a pochopení zdroje veškerých přírodních jevů a shora uvedeného principu.

 


6.  UMĚNÍ, VOLNÝ ČAS, SPORT


Pojetí všech umění, volného času a všech sportů se vzhledem k jejich počátečnímu účelu rozvíjelo na těchto základních, fundamentálních pravdách, které se nyní extrahují:


6.1

Lidská přirozenost je ve své podstatě a formě tvořivá, což je vyjádřeno v mnoha expresivních a impresivních módech jejího jsoucna a bytí. Tato pravda stojí v pozadí všeho umění a kumštýřství a jeho aktivit, které jsou výsledkem lidského tvůrčího působení. Pochopení, vysvětlení, vyjádření, procítění a popis účelu, cíle, místa a funkce takové přirozenosti a její tvořivosti je ovlivňováno mnoha příkazy, zkresleními, očekáváními, projekcemi a tradičními a navyklými zvyky a kulturami, které tuto pravdu dusí a zakrývají.


6.2

Ve zdravém těle je zdravý duch. Duch neustále interaguje se svým tělem, čímž duch prožívá život v zevnějším světě. Aby se toto rozpoložení neustále udržovalo a bylo funkční, tělo se musí udržovat v dobrém vzezření a zdraví. Proto je důležitou součástí lidského života využití volného času a sport. Jsou vyvažujícími faktory mezi já a jeho prostředím.


Toto je zrnko pravdy, která je v pozadí všech činností. Avšak chápání, popis, vysvětlení a očekávání těchto a z těchto činností a jejich pravá povaha, funkce, účel a cíl jsou zdeformovány zvyky, projekcemi a předpisy konvencí, tradic a kultur vybudovaných okolo této pravdy.

Návrat k původnímu účelu a funkci těchto činností je možný jen zdůrazněním těchto pravd skrze jejich očištění od všech takových zvyků, tradic a konvencí.

 


7.  POLITICKÉ, VLÁDNÍ, SOUDNÍ A ZÁKONNÉ DONUCOVACÍ SYSTÉMY


Všechny politické, vládní, soudní a zákonné donucovací systémy existující v průběhu dějin lidstva byly zpočátku vybudovány na zrnech pravdy, která jim dávala život. Tyto pravdy se nyní extrahují:


7.1

Funkcí, účelem a cílem jakéhokoli takového systému je ochrana, zajištění a podpora práv, výsad, povinností, závazků, odpovědnosti a jejich individualizace v každém členu společnosti.

To je fundamentální duchovní pravda všech lidských systémů. Avšak pochopení, definice, popis, vysvětlení a prosazení takových principů je zkreslené, zvrácené a zmrzačené zvyky, tradicemi, kulturami, politickými stranami atd., které se budují okolo těchto principů dusíce je, neohlížejíce se na ně, maříce je a činíce z nich otroky nejnižších záměrů.


7.2

Struktura jakéhokoli takového systému je odrazem řádu, zákonitosti a organizace v hierarchii univerzálních zákonů, které ovládají, udržují, podporují a zachovávají všechny jeho části ve funkčním a užitečném módu.

Toto je další fundamentální zrnko pravdy, která je za všemi politickými systémy. Pochopení, popis, vysvětlení a výklad původu, povahy, účelu, cíle, struktury a použití takových univerzálních zákonů je ale zkresleno, zvráceno a zmrzačeno, aby to vyhovovalo utilitárním potřebám, které jsou diktovány, předepisují se, vyjadřují a vnucují pomocí konvencí, tradic a kultur, které jsou vybudovány okolo takových zákonů a pravd, potlačujíce je a obracejíce je, aby sloužily sebestředným účelům.


V této době je nutné vyjmout tato zrnka pravdy ze všech politických systémů lidstva a navrátit je jejich původní duchovní funkci, jak je definována těmito pravdami.

 


8.  EKONOMICKÉ STRUKTURY


Ekonomické struktury lidských systémů obsahovaly v dějinách svého vývoje ve svém základu zrnka pravdy, která se z nich nyní extrahují:


8.1

Lidská společnost sestává z lidí, kteří nabízejí jeden druhému své odlišné kvality. Určití lidé mají určité kvality, které jsou k dispozici jen jim, a jiní lidé naopak mají něco, co ti předešlí nemají. Užitečnost takových vlastností se může projevit jen ve VZÁJEMNÉM SDÍLENÍ produktů takových kvalit ku prospěchu a společnému dobru všech. Toto je pravda dobra a moudrost lásky, která se projevuje v jejich praktickém využívání výměny všech statků, které jsou produkty takových kvalit a jejich aktivit. Jedině touto výměnou získávají smysl a naplní se užitečnost jejich existence. Toto je základní fundamentální pravdou, která je v pozadí všech ekonomických systémů. Způsob, cesta, obsah, hodnota, účel a cena takové výměny jsou zkresleny, zmrzačeny a zvráceny tradicemi, konvencemi a kulturami jednotlivých společenstev vybudovanými kolem těchto systémů, potlačujíce jejich pravý význam, funkci a cíl.


8.2

Produktivita jakéhokoli lidského úsilí a jeho kvalita i kvantita je určena motivačními faktory popudů, nápadů, konstrukcí, inovací a užitečnosti lidského života a jeho jedinečného přínosu, který se sdílí se všemi ostatními skrze své produkty. Toto je základní pravda jakéhokoli korektního ekonomického systému. Definice, chápání, popis, vysvětlení a požadavky takové produktivity a její hodnoty se mohou předepisovat, vynucovat, požadovat a omezovat konvencemi, tradicemi a kulturami, které jsou vybudovány kolem této pravdy, dusíce ji preferováním, potlačováním, utlačováním, manipulacemi a disproporcemi výsledků takové produktivity.


Skutečně fungující a oprávněný ekonomický systém musí znovu nastolit tyto fundamentální pravdy a použít je jako stavební kameny svého užitečného projevování se a fungování.

 


9.  VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ


Od doby nejranějších lidských dějin, kdy se nevědomost stala zvláštní a specifickou okolností lidského života, hraje v lidských systémech velmi důležitou roli výchova a vzdělávání. Výchova a vzdělávání odvozují své principy z několika zrnek pravd. Tyto pravdy se nyní extrahují:


9.1

Základní schopností a nutností lidské přirozenosti je schopnost a nutnost POZNÁVAT. Přežití lidí v jakémkoli prostředí závisí na této schopnosti a nutnosti. Takovým učením se stává se jedinec pružnějším, přizpůsobivějším a stabilním. Toto je tedy základním zrnkem pravdy, jsoucím za veškerým vyučováním a veškerou výchovou. Avšak definice, obsah, účel, funkce a předmět tohoto poznávání jsou zkresleny zvráceny, zmrzačeny, potlačeny, předepsány, nadiktovány a podmíněny konvencemi, tradicemi a kulturami jakékoli odpovídající společnosti, což omezuje použití této pravdy na jejich vlastní prospěchářské cíle.


9.2

Významný motivační faktor lidského života obsahuje zárodek neustálého růstu, pokroku a zlepšování v procesu učení se, získávání znalostí a inteligentního a moudrého používání těchto znalostí v životě. To je druhým základním zrnkem pravdy, která je v pozadí jakéhokoli pravého vzdělávacího systému a výchovy. Tyto motivující faktory mohou být ale odchýleny, pozměněny, ovlivněny, ohraničeny a blokovány diktáty, očekáváními, předpisu, žádostmi, projekcemi a požadavky, které se hodí sebestředným potřebám jakýchkoli kultur, tradic a zvyků odpovídající společnosti.


9.3

Lidská schopnost poznání, chápání, pokroku a tvůrčího úsilí není nijak omezena. Je tu vždy prostor pro vyzkoušení jakékoli dovednosti, schopnosti, vlastnosti, tvaru, chování atd. až na věčnost. Taková je pravá lidská přirozenost, která odráží přítomnost Absolutních principů Nejvyššího v každé lidské bytosti.

Takové je třetí zrno pravdy, obsažené v jakémkoli korektním vzdělávacím a výchovném systému. Avšak tyto bezmezné potenciály lidské přirozenosti mohou opět být a jsou předmětem odchýlení, manipulací, zkreslení, zneužití, nesprávného využití a zmrzačení požadavky, diktáty, předpisy, očekáváními, projekcemi a omezeními veškerých zvuků, tradic a kultur. Tyto zvyky atd. výhradně určují směr, kvalitu a strukturu jakéhokoli vzdělávání a vychovávání, jak se to hodí jim a jejich záměrům, a ne jak se to hodí potřebám a záměrům jednotlivce.


9.4

Užitečnost života každé lidské bytosti je určena délkou jejího vzdělání a kvalitou její výchovy za účelem jejího zvláštního a jedinečného příspěvku k obecnému blahu a universálnímu celku. V tomto příspěvku je pravý význam jedincova života. A to je čtvrté zrnko pravdy, které existuje ve výchově a vzdělávání. Avšak definice, vysvětlení, interpretace a chápání toho, co je v lidském životě skutečné, užitečné a významné, jsou odchylné, zkreslené, zkažené a zmrzačené požadavky, předpisy, nařízeními, příkazy a zákazy zvuků, tradic a kultur jednotlivých společností, které berou v úvahu jen své sebestředné potřeby bez ohledu na individuální sebeaktualizaci a seberealizaci.


Tylo čtyři základní pravdy se musí dostat do ohniska zájmu a plně se musí využít při budování nových vzdělávacích systémů a výchovných principů. To lze udělat jen odstraněním zdeformovaných lidských systémů.

 


10.  SEXUALITA, MANŽELSTVÍ A RODINA


Pojetí sexuality, manželství a rodiny obsahuje jistá zrnka věcných pravd, která jsou zavalena ohromnými horami zkreslení a stagnujících nahromadění, která zcela zatemňují jejich skutečnou perspektivu a jejich smysl. Nyní přišel čas vynést tyto pravdy na světlo tím, že se odloučí z těchto systémů:


10.1

Manželství je odrazem, souvztažností a projevem nejzažšího svazku univerzálních principů lásky a moudrosti, dobra a pravdy za účelem výměny a sjednocení v jedinosti všeho, co je reprezentováno femininitou a maskulinitou v jejich jedinečném vyjádření. V takové jednotě, jedinosti a harmonii je přítomnost Nejvyššího a potřeba sdílet výsledek takové jedinečné jednoty se všemi ostatními ve Stvoření, kteří jsou ve své vlastní jedinečné jednotě.

Toto je základní pravdou pravého duchovního manželství. Žádné jiné manželství neexistuje. Pojetí manželství je ale předmětem největších ze všech zmrzačení, zvráceností a zkreslováni tradicemi, zvyky a kulturami, které potlačují či zabíjejí takový význam svými požadavky, projekcemi, tím, co nevědomě přijaly, omezeními, očekáváními a předpisy.


10.2

Lidská sexualita je nejzazším nástrojem a prostředkem jedinečného vyjádření a sdílení všech principů univerzální lásky a moudrosti se vší jejich rozkoší, vším potěšením a štěstím. Je tu pro potěšení lidského života. V takovém vyjádření, sdílení a potěšení se prostřednictvím sexuálního styku projevuje ve své nejzazší plnosti lidské tvořivé úsilí, reprezentované směnou maskulinity a femininity. Toto je pravda o sexualitě.

Avšak pojetí sexuality se neustále odchyluje, zkresluje, mrzačí, omezuje, ohraničuje a zneužívá všemi tradicemi, zvyky a kulturami jednotlivých společností, které vyžadují, projektují, předepisují, nařizují a přikazují pravidla a omezení jejího projevování a fungování, která slouží účelu přežití této společnosti.


10.3

Pravým významem rodiny je reflexe, souvztažnost a projev jednoty, jedinosti a harmonie všeuniverzálních jsoucen a bytí a jim odpovídajících sentientních entit, které jsou jedna druhé blíž z lásky, kterou sdílejí, a z potěšení ze společnosti druhého. Takový je pravý význam rodiny.

Smysl, definice, chápání, popis a vysvětlení role a účelu rodiny se neustále zkreslují, mrzačí a kazí shora popsanými postupy.


Tato základní zrnka pravd, která jsou obsažena v lidském manželství, lidské sexualitě a rodině, se musí očistit, vyčistit a znovu ustanovit tak, aby pravé duchovní plynutí při jejich fungování mohlo znovu nastolit svoje směřování dále a dopředu.

 


11.  TECHNOLOGICKÉ A VOJENSKÉ ORGANIZACE


Lidské technologické a vojenské organizace také odrážejí jisté okolnosti a procesy, které mohou obsahovat některé prvky pravd, jež je nyní třeba z nich odloučit:


11.1

Nejzazším cílem Stvoření je sentientní entita, v tomto případě lidská bytost. Vše ve Stvoření je uspořádáno tak, aby to sloužilo tomuto cíli. Veškeré zákony vesmírných jevů a hmoty jsou tu proto, aby je lidé využili a ovládali za účelem rozvinutí a ustanovení nanejvýš vhodného, náležitého, odpovídajícího, funkčního a příjemného prostředí, v němž se lidský život bude moci aktualizovat a realizovat bez prodlení, překážek, potíží a rušení. Cokoli slouží tomuto účelu bez ohledu na úroveň, krok a stupeň, slouží nejzazšímu duchovnímu cíli. To je prvním základním zrnkem pravdy, které umožňuje rozvoj technologií. Takový je její původní a počáteční účel a funkce.

V procesu lidského duchovního úpadku byly ale tato funkce a tento účel technologie zkresleny; počaly se zneužívat a využívat a deformovat tak, aby sloužily jako nástroj ochrany, udržování a podpory zvyků, tradic a kultur, které byly vybudovány okolo této pravdy, dusíce ji svými utilitárními potřebami.


11.2

Skutečnými principy života, které jsou mu imanentní, vlastní a vrozené, je panství lásky a moudrosti, dobra a pravdy. Takové panství se musí chránit, hlídat a bránit před čímkoli, co si přeje a touží mu uškodit, ovládnout je a zničit.

Toto je druhým fundamentálním zrnkem pravdy. Vojenské organizace zpočátku souvztažily s touto pravdou. Taková pravda se nazývá „pravda neustále bojovná, útočící na zla a nepravdy“. Jejím účelem je ochrana pravdy.

V přirozeném smyslu je funkcí vojska ochrana před zlými sklony jakéhokoli národa, který touží zlikvidovat svobodu a nezávislost lidské přirozenosti. Toto je zrnko pravdy takových funkcí vojenství. Avšak chápání, účel a cíl, uspořádání a povaha vojenských funkcí jsou předmětem početných zkreslení, ospravedlňování, racionalizací, omlouvání, zneužití a klamů ve službách zvyků, tradic a kultur, které je využívají pro své vlastní utilitární, vlády a moci chtivé a autoritativní účely.


11.3

Dobro a pravda nejvíce touží po tom, aby se sdílely a vzájemně oplácely s každým po celém Stvoření bez výjimky. To zahrnuje i fyzický Vesmír. Jinou funkcí dobra a pravdy je být vždy připraven jakkoli pomoci, podporovat, sloužit, bránit a být užitečný. Cokoli přispívá k tomuto sdílení, oplácení, této pomoci, obraně, podpoře, službě a užitečnosti nakonec slouží tomuto duchovnímu principu. Technologická a vojenská zařízení ve svém pravém významu slouží takové funkci na úrovni přírodního světa prostředky s nimi souvrtažnými. Interpretace, chápání, vysvětlení a pojetí takového sdílení, oplácení a služby je ale zkresleno, zneužito a užito nesprávně v utilitárních službách zvyků, tradic a kultur, které úplně potlačují tato zrnka pravd, dávající jim jejich původní a pravý smysl.

 

Jestliže technologie a vojenství mají znovu plnit své pravé povinnosti a závazky vzhledem k lidstvu, musí se navrátit k původním pravdám, které byly použity na jejich vývoj. Funkční vojenství je nutné, pokud existují pekla, která vysílají a promítají do přírodní úrovně své ideje agresivity, válek a ničení. Některé národy jsou pod jejich vlivem více než jiné. Aby se zajistila všeobecná duchovní rovnováha, což je podstatné pro lidskou svobodu volby, souvztaží některé země více s pozitivním duchovním stavem a některé s negativním. Země, které souvztaží více s negativním duchovním stavem, jsou značně agresivnější a více totalitní a mají sklon ke světovládě. Svou povahou nenávidí pozitivní duchovní stavy a země, které s nimi souvztaží. V takových situacích se pozitivní duchovní stavy brání neustálým útokům z negativního stavu. Tento duchovní zápas je v přímé souvztažnosti s takovými výpady, útoky a válkami, které jsou na Zemi. Avšak přichází čas, kdy se všechna pekla a jejich negativní stavy natrvalo uzavřou a nebude již dovoleno vykonávat jakýkoli vliv na lidi na Zemi. Když se to stane a když se nastolí duchovní konsolidace a uskuteční se vyvážení všech idejí, stanou se vojenské organizace zastaralými a přestanou fungovat.

 


12.  MEDICÍNA A LÉČITELSTVÍ


Medicína a léčitelství lidských tvorů je důležitou součástí jejich života. Jejich funkce, význam, účel a místo v lidském životě jsou určeny zrnky pravd, které se nyní z nich extrahují:


12.1

Sentientní život je nejdrahocennějším vlastnictvím, jaké kdo má. Cokoli jakkoli sloužící tomuto životu si zaslouží být v nejlepší možné formě, kondici a vzezření. Lidské tělo a lidská duše slouží tomuto účelu. Stojí proto za to, aby se udržovaly v optimální funkční kondici. To je první fundamentální zrnko pravdy, které je samotným středem veškeré medicínské filosofie a úsilí veškerého léčitelského umění. Avšak původ, povaha, struktura a dynamika takového života a jeho nádob jsou zkresleny, odchýleny, nepochopeny a omezeny všemi zvyky, tradicemi a kulturami, které jsou kolem této pravdy vybudovány, dusíce její pravý význam.


12.2

Cokoli ohrožuje, ničí, podkopává a mrzačí lidský život a všechny jeho systémy, formy a nádoby, se v nich musí porazit, potlačit, odstranit a eliminovat, aby tak život mohl pokračovat ve svém plném a nespoutaném projevu a procesu. To je druhým základním zrnkem pravdy. Tento postup je ale zdeformován a negativně ovlivněn nesprávně přijatými filosofiemi života, které svůj původ odvozují z veškerých lidských systémů a jejich konvencí, tradic a kultur, které nejsou ochotny přijmout duchovní princip života.


12.3

Lidský život je jednotou, jedností a harmonií ducha, duše a těla. To ustanovuje pravou lidskou přirozenost, kterou je jedna mysl, ze které se může odvodit pravé pochopení lidského života. Proto cokoli se stane na jedné úrovni lidské mysli, má dopad, vliv a důsledky na všech ostatních úrovních. Proto jakékoli zacházení s myslí musí být souběžně na všech úrovních. To je třetím základním zrnkem pravdy tohoto systému. Avšak pravé chápání povahy lidské mysli, jejího původu, uspořádání, fungování, dynamiky a interakce jejích úrovní, její umístění a principy jsou předmětem hlubokých zkreslení, nepravosti, zamoření, zkažeností a mrzačení, která potlačují substanciální pravdu medicíny a léčitelství. Pouze od nedávna se soustřeďuje na oživení těchto pravd.

 

12.4

Lidský život je posvátný, proto je lidské duchovní, duševní a fyzické zdraví číslem jedna na žebříčku priorit člověčenstva, neboť na něm závisí hladké, náležité, účinné, optimální a správné fungování všech lidských systémů. To je čtvrtým fundamentálním zrnkem pravdy těchto systémů. Pojetí, chápání, vysvětlení, výklad a vnímání správné definice lidského života a náležitého zdraví je předmětem početných deformací, dezinterpretací, nesprávných koncepcí a mrzačení, které ničí medicínu a léčitelství, anulujíce jejich účinnost. Jestliže medicína a léčitelské umění chtějí kdy obnovit své náležité služby, musí se osvobodit od všech vlivů v sobě vyvinutých zvyklostí, tradic, očekávání, projekcí a kultur a striktně přilnout k počátečním duchovním pravdám, které jsou pouze těmi jedinými schopnými podat správný výklad významu lidského života.

 


13.  PARAPSYCHOLOGIE, MIMOSMYSLOVÉ VNÍMÁNÍ, OKULTISMUS, ASTROLOGIE, VEŠKERÉ VĚŠTĚNÍ A KOMUNIKACE S DUCHY


Parapsychologie, mimosmyslové vnímání, okultismus, astrologie, veškeré věštění a komunikace s duchy, které nějak v nějaké či jiné formě uměly přežít a vždy vzkvétaly bez ohledu na hony na čarodějnice pořádané na ně ve středověku a moderními vědci, obsahují důležitá zrnka pravdy, která se nyní z nich odlučují.


13.1

Existuje duchovní, nadpřirozená a mimosmyslová realita, která předchází a překonává ve všech aspektech všechny známé fyzikální zákony přírody a lidského fyziologického vědomí. Tato realita je reálnější než ta, kterou současní lidé a přírodní vědy považují za realitu. To je důležité základní zrnko pravdy těchto systémů. Avšak definice, chápání, popis, vysvětlení a pojetí struktury, funkcí, dynamiky, účelu, platnosti a povahy takových jevů podléhají početným zkreslením a ovlivňování všemi možnými osobními předpojatostmi, předjímanými ideami, subjektivními projekcemi, nereálnými očekáváními, sebevyplňujícími se věštbami a myšlením dle vlastních přání. Takové postoje vedou k rozvoji konvencí, tradic a kultur obřadů, slavností, procedur, zákazů a omezení, která jen zatemňují, kazí a rdousí počáteční zrnko pravdy, které je v nich.


13.2

Existuje mnoho úrovní, vrstev, sfér a dimenzí reality, které jsou obydleny všemožnými druhy čijících bytostí. Tyto vědomě uvědomělé bytosti jsou v neustálé souvztažné pozici vzhledem k lidem na planetě Zemi. Taková souvztažnost je jak pozitivní, tak i negativní. Proto jsou lidské bytosti MULTIDIMENZIONÁLNÍMI BYTOSTMI, KTERÉ SOUBĚŽNĚ PŘEBÝVAJÍ V NĚKOLIKA DIMENZÍCH, ať si tento fakt uvědomuji či nikoliv.


Toto je velmi důležité fundamentální zrnko pravdy těchto systémů. Zkreslení, zvrácení a nesprávné pojetí této pravdy přechází do dezinterpretace pravé funkce, struktury, působení a pozice v hierarchii duchovní, kosmické a universální organizace takových úrovní, vrstev, oblasti a dimenzí, role, kterou sentientní entity hrají v lidském životě, a role lidí v jejich životě. Taková zkreslení atd. značně likvidují užitečnost tohoto pojetí a rdousí počáteční pravdu v něm obsaženou.

Jen zbavením se všech zamoření a nečistot shora popsaných se tato zrna pravdy mohou vyčistit tak, že se bude moci určit a umístit do náležité pozice užitečnost těchto systémů v jejich službě duchovnímu obrození a pokroku.

 


14.  VLASTNICTVÍ, KOLEKTIVISMUS A SOUKROMÍ


Pojetí vlastnictví, kolektivismu a soukromí, která byla vyvinuta v průběhu historie lidstva, obsahují v sobě nějaká zrnka pravdy, která se nyní extrahují.


14.1

Každý je nejzazším pánem svého života a středem svého vlastního vesmíru. Je tedy výhradním, oprávněným a zákonným vlastníkem svého vlastního, jedině jemu náležejícího vesmíru z Nejvyššího. Toto uspořádání pochází z Absolutní přirozenosti Nejvyššího, která se promítá do každé sentientní entity, tedy do každé lidské bytosti.

To je velmi důležité základní zrnko duchovní pravdy. V průběhu dějin lidského duchovního úpadku a budování zvyků, tradic a kultur byla ale tato pravda odchýlena, zvrácena, zmrzačena a zprofanována na zevní, vnější, hmotné vlastnictví fyzických statků, které mají shora popsanou duchovní souvztažnost. Ale takovýmto zacházením byl ztracen pravý význam a zardousila se pravda.


14.2

Existuje nekonečný počet a nekonečná rozmanitost individuálních vesmírů, které vzaty společně v jejich celku vytvářejí jeden jedinečný a úplný supervesmír, kletý patří každému a jemuž patří každý. Takový supervesmír se jeví Nejvyššímu jako jediný jednotlivec - velká sentientní entita. Při takovém pojetí vše, co jedinec má, patří všem, a to, co mají všichni, patří tomuto jednotlivému jedinci.

Toto je základním zrnkem pravdy takového pojetí. Ale jako pojem vlastnictví bylo také pojetí kolektivismu zcela zvráceno, deformováno a zmrzačeno obrácením jeho významu k vnějšímu, materiálnímu a fyzickému vlastnictví, na které nemá nikdo právo, neboť patří celému společenství. Jedinec je vlastnictvím takového kolektivu nebo společenství. To vedlo k rozvoji tradic, zvyklostí a kultur, které zcela udusily počáteční trnko pravdy, které obsahovaly.


14.3

Cokoli nastává, probíhá a slévá se v něčím životě, vzniká vždy v jeho nejniternějším já. Je to vždy „uvnitř“, tudíž je to čistě subjektivní. Chápat toto „uvnitř“ lze kvůli povaze jeho subjektivního obsahu jen z tohoto „uvnitř“. Nikdo z „vně“ ale nemůže zaujmout pozici něčího „uvnitř“. To by se rovnalo zanechání vlastního života, což je holou nemožností. Taková situace vede k rozvoji pojetí SOUKROMÍ. „Uvnitř“, které je u každého subjektivitou nejniternějšího stupně, je zcela privátní a nelze je prostoupit nebo pojmout z „vně“ čili zvnějšku.

Toto je třetí základní pravdou těchto pojetí. Nyní je chápání, definování, vysvětlení, popis a pojímání takového stavu a procesu soukromí zkresleno, zvráceno a zmrzačeno požadavky, projekcemi, nevědomou akceptací, omezeními, zákazy, příkazy a nařízeními konvencí, tradic a kultur, které rdousí pravý duchovní význam soukromí a pohřbívají skutečnou pravdu tohoto pojetí.

Aby se mohla znovu nastolit počáteční funkce pravého významu těchto pojetí, musí se tato zrnka pravdy očistit a vyčistit ode všech zkreslení a nesprávných zacházení v lidských systémech, aby se tak mohla řádně včlenit do duchovního obrození a využít pro zahájení nového duchovního pokroku.


Veškerá zrnka pravdy, která se odlučují ze všech lidských systémů, jsou shromážděna dohromady, aby vytvořila jeden konglomerát, který je diferencovaný, oddělený a zcela odloučený od zdrojů zkreslení, mrzačení a zvráceností. V takové formaci se zrnka pravdy mohou stát zbraní, se kterou lze účinně a úspěšně bojovat se všemi zly a nepravdami, které nyní zabraňují lidem v duchovním obrození a zahájení nového duchovního pokroku.

Uznání a přijetí těchto pravd, přilnutí k nim a jejich náležité užívání se správnou motivací je jedním z nástrojů, kterými lze zahájit otevření všech úrovní a bytí. Zároveň vede k důkladným změnám v lidském sebepojímání, sebezobrazování a chování.

 


(12)

Kapitola pátá


OTEVŘENÍ VŠECH ÚROVNÍ JSOUCNA A BYTÍ

A VYBUDOVÁNÍ STÁLÉHO MOSTU MEZI NIMI


Proces duchovního obrození je procesem objevování, chápání, poznávání, přijetí a používání všech duchovních zrnek pravd, která jsou v lidských systémech rozlišitelná. Takový proces vyvolá uvnitř každého, kdo se nachází v tomto procesu, zvláštní stav, který odsouhlasí, potvrdí a verifikuje platnost těchto pravd na základě jejich souvztažných faktorů v Niterné mysli. Veškeré tyto pravdy jsou věčně přítomné uvnitř každého v jeho vlastní Niterné mysli, kde je Nejvyšší svou přítomností neustále udržuje funkčními. Tento proces spouštění je všechny uspořádá. Synchronizuje je tak, že vnitřní uznání takových pravd, rozpoznatelných ve vnějších faktorech lidských systémů, je spojí se vším, co s nimi v lidském životě koresponduje.

Toto spojení je nutným krokem pro otevření všech úrovní jsoucna a bytí a vybudování stálého mostu mezi nimi. Toto otvírání je souběžným procesem v rozsahu, jakým se děje v celku lidské mysli, a v takovém rozsahu, v jakém se odehrává ve všem, s čím souvztaží lidská mysl. Jelikož souvztaží s celkovou strukturou jsoucna a bytí, veškeré jsoucno a bytí je mu přístupné.

Objevování, chápání, urvání, přijetí a použití všech takových pravd v lidských systémech je ale nemožné bez souběžné eliminace všech zdrojů jejich zamoření, zašpinění, otrav, zkreslení, zvrácení a mračení. Takový proces je paralelním procesem odstraňování a přijímání - odstraňování těch zdrojů a přijímání a používání skutečných duchovních pravd.

Prvním krokem je tudíž objevení, pochopení, uznání a přijetí faktu, že veškeré lidské systémy, zvyky, tradice a kultury jsou zdrojem takových zkreslení a nákaz. Ve své současné formě přežily svou užitečnost, když plně zodpověděly původní otázku, jaké je to být bez duchovnosti, a kdy také posloužily svou existencí svému účelu obeznámení se na konkrétním příkladu s odpovědí na tuto otázku.

 


1.  DŮVODY UZAVŘENÍ PŘÍMÉHO PŘÍSTUPU K NITERNÉ MYSLI


Jak již bylo uvedeno, aby se vůbec mohlo dovolit uskutečnění podvodného napálení, bylo nutné uzavřít přímý přístup k niterným úrovním a dimenzím u všech, kdo se dobrovolně zúčastnili tohoto pokusu.

Pro toto uzavření bylo několik důvodů:


(1) Ve stavu plné otevřenosti existuje neustálé vědomé uvědomění důvodů jakýchkoli a každých událostí, které nastávají. Takové uvědomění by nedovolovalo vymazání vzpomínek na tyto volby. To by učinilo jakoukoli zkušenost takové povahy nemožnou. Vzhledem k této situaci je nutno se nacházet ve stavu nevědomosti. Je tudíž povoleno, aby pseudotvůrci přebudovali zúčastněné lidi a restrukturalizovali je tak, že se rodí jako nevědomí.


(2) Zásah pseudotvůrců do plynulého toku duchovních idejí z Niterné mysli a umístění zkreslených náhledů na takové ideje před tím, než se uskuteční transformační proces těchto idejí, nutně vyžaduje uzavření přímého přístupu k uvědomění si takové manipulace. Uvědomění si takové manipulace by ohrožovalo lidskou svobodu volby tím, že by nedovolovalo, aby se uskutečnil proces poučení. Jestliže někdo o takové situaci ví, nemá jinou možnost, než ji přijmout a považovat ji za nutný prvek života, který se musí následovat, přijmout a praktikovat. Tento závěr by vedl k víře, že taková manipulace je normálním a náležitým stavem záležitostí, který nakonec vzniká z Nejvyššího. Takový postoj by mohl vypudit přítomnost Nejvyššího z Niterné mysli. To by mohlo vést k zániku neustálého nastávání idejí všech stavů a procesů a lidská mysl by náhle přestala existovat. Nejvyšší nemůže být přítomen v negativních důsledcích.

Stálé vědění něčeho vylučuje proces poznávání. Není třeba nic poznávat. Když se ale vloží nesprávná a zkreslená znalost, je přijata jako platná a pravdivá. Není jiné možnosti, než se s ní ztotožnit. Když ale není žádná znalost situace, je možné se poučit o tom, že existují deformace a manipulace pravdy a že existují skutečné a nezkreslené pravdy. Při takovém postupu si lze zvolit, zda se takové deformace přijmou, či odmítnou. První situace odnímá lidskou svobodu, druhá ji potvrzuje. Je-li někomu odňata svoboda volby, odnímá se mu život, neboť takovou svobodou se získává smysl lidského života.

To je jedním z důvodů, proč nastalo uzavření veškerých úrovní lidské mysli. Takto se mohlo procesem poznávání neustále zajistit a strážit zachování svobody volby. Nic se nemůže do lidí vložit násilím. Takové násilné vložení nemá žádný duchovní život ani pádnou duchovní hodnotu. Jestliže by otevřenost všech úrovní pokračovala i po zásahu pseudotvůrců, projevila by se jejich síla. Zkreslené ideje by byly vnucovány tím, že by se blokovalo poznání jejich zdroje a nemohlo by se rozhodnout o jejich platnosti. Jejich přijetí by nebylo volbou, ale z nutnosti. Taková situace vylučuje jakoukoliv svobodu, z níž lze vybudovat vlastní osobnost. Lidská osobnost se obvykle buduje na těchto volbách. Jakmile někdo učiní ze svobodné vůle takovou volbu, náleží mu jako jeho vlastní a stává se integrální součásti jeho životního stylu. Jeden se tak stává tím, co si zvolil, že bude. V takové volbě spočívá jeho samotný život.


(3) Uzavření niterného systému je nutné, aby se ustanovil stav nevědomosti. Objevení se zla za účelem zničení duchovnosti nutně vyžaduje takové okolnosti. Ve zlu není nic dobrého. Není-li tu nic dobrého, nelze najít ani nic pravdivého. Samotnou svou povahou nemá tudíž zlo žádnou znalost pravdy, ale jen jejích zkreslenin. Zkreslená znalost není sama o sobě žádnou znalostí. Takže zlo nemá žádné skutečné poznání. Cokoli je vytvořeno zlem, je vytvořeno ve stavu nevědomosti.

Jestliže by za podmínek ustanoveného stavu zla měl přístup ke všem úrovním zůstat otevřený, rodilo by se do plného stavu zdeformovaných pravd, který by se navěky považoval za skutečnou pravdu. Za takových okolností by nebyla nikomu k dispozici žádná volba a stav zla by musel existovat věčně. Naštěstí stav zla vytváří pouze nevědomost, která automaticky uzavírá niterné úrovně. Toto lze využít k ustavení procesu poznávání, který je z pravdy samotné, jímž a skrze něhož se odehrává opětovné otevření niterných systémů na základě svobodné volby, a ne z donucení či nátlaku zla a nepravd.

Protože se něco zvolí svobodně, kdykoli toho lze svobodně zanechat. Taková situace zachovává navěky schopnost odstoupit od zla bez ohledu na to, jak hluboko v něm či jeho pekle vězí. To ustanovuje možnost, že stav zla nemusí pokračovat věčně. Bude-li tomu tak, nebo nikoli, je záležitostí svobodné volby těch, kdo se v něm svobodně účastní.


(4) Za podmínek ustanoveného stavu zla je nutné držet uzavřený jakýkoliv přímý přístup k niterným úrovním a stupňům. S přístupem otevřeným by zlé sklony některých lidí využily pro destruktivní účely všechny dostupné informace a znalosti niterných úrovní a stupňů. Za takové situace by se mohlo všechno využít pro vytváření stavů většího zla. Takové využívání zde jsoucích původních idejí dobra a pravdy by vedlo k jejich znesvěcení a úplnému odstranění. V takové nejzazší události by Nejvyšší musel ustoupit z Nejniternější mysli. Takový ústup by okamžitě zastavil jakékoli proudění života těch, kdo jsou znesvěceni. Navíc by přímý přístup k ohromnému množství informací a vědomostí, které jsou k dispozici v niterných úrovních,tak mocné prostředky, že by uspěli ve zničení čehokoli dobrého a pravdivého na planetě Zemi. Úplné odstranění všeho dobra a pravdy z lidského života by vyústilo v jeho věčnou smrt. dal lidem se zlými úmysly

Proto Absolutní prozřetelnost Nejvyššího chrání lidi tím, že uzavřela přímý přístup k niterným úrovním, aby se tak NEMOHLA uskutečnit skutečná profanace a využití dobra a pravdy pro zlé záměry. To dává lidem věčnou příležitost, aby zanechali svých zlých sklonů. Jedinou věcí, kterou mohou znesvěcovat, je zkreslení skutečného dobra a pravdy. Úspěšná profanace skutečného dobra a pravdy by jen více a více posílila zlé sklony lidí a mohla by jim odebrat příležitost odstoupit od takových zlých sklonů.


(5) Uzavření přímého přístupu k niterným úrovním lidské mysli a k jiným úrovním uvrhlo lidi na planetě Nula do speciálního rozpoložení pouhých zevnějšností. Nikde jinde taková situace neexistuje. Duchovní úpadek se nemůže odehrávat za plného přístupu ke všem úrovním. Ve vyšších úrovních je tato situace nemyslitelná. Otázka o možnosti neduchovnosti a jejích důsledků a následků nemůže vyvstat na žádné jiné úrovni než zevnější. Protože nejzevnější úroveňideami a jejich transformacemi z nejniternější a zprostředkující úrovně a jejich stupňů, nemohla by se dát na příkladu žádná odpověď, dokud by se nejprve neuskutečnilo uzavření přímého přístupu k těmto úrovním. Odříznutím takového přístupu může stav zla zahájit produkci svých odpovědí a výsledků. je udržována všemi

 

 

2.  NEPŘÍMÝ PŘÍSTUP K NITERNÉ MYSLI


Toto jsou tedy některé důvody, proč se uzavření odehrálo. Neustále se však říká, že byl uzavřen PŘÍMÝ přístup k niterným úrovním a stupňům. Nikde to neznamenalo, že NEPŘÍMÝ přístup byl uzavřen také. Takové úplné a celkové uzavření je NEMOŽNÉ. To by prostě vedlo k odříznutí veškerých životních podpůrných systémů v lidském organismu a lidské mysli. Vše by se v nich zastavilo. Nastala by věčná smrt (ne pouze fyzická). Taková událost je v Absolutním stavu a Absolutním procesu Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího NEMYSLITELNÁ.

Proto je neustále zajištěn nepřímý přístup ke všem úrovním. Po zmíněném uzavření se v průběhu historie pseudočlověčenstva vyskytovali jednotlivci, kterým bylo dovoleno mít zážitek přímé komunikace s Nejvyšším a duchovním světem. To znovu oživovalo informace o pravé skutečnosti takových stavů, které byly vždy k dispozici. Inkarnovali se mnozí zvláštní lidé jako proroci, duchovní vůdci a muži i ženy Boží a byli pověřeni pomáhat v neustálém udržování náležité DUCHOVNÍ ROVNOVÁHY a učinit lidem dostupná učení o pravé duchovnosti. Kvůli této rovnováze byly lidem neustále k dispozici obě alternativy ke zvolení. Takové alternativy a rovnováha vyžadují, aby představitelé OBOU směrů mohli ovlivňovat lidi. Proto existoval stejný počet falešných proroků a falešných duchovních vůdců, aby se lidem poskytla příležitost svobodně si zvolit svůj směr.

Jelikož většina lidí donedávna neměla přímý přístup ke svým niterným oblastem, lidé byli schopni rozlišovat duchovní stavy dle učení a poskytnutých alternativ. Takové rozlišování jim umožňovalo věřit čemukoli a přijmout cokoli, co chtěli, bez přímého přístupu do duchovního světa. VÍRA v tyto duchovní či pseudoduchovní principy je udržovala ve spojení s jim odpovídajícími duchovními stavy v duchovním světě a se všemi, kdo měli podobnou duchovní volbu. Víra koresponduje se všemi duchovními stavy všech duchovních světů a jejich duchy, kteří jsou v dobru a pravdě takové víry, nebo v jejím zlu a nepravdě. Tato souvztažnost dovoluje neustálou interakci mezi všemi úrovněmi a světy a poskytuje přírodnímu světu jeho životní podpůrný systém.

Jiné důležité nepřímé komunikační spojení s duchovním světem i s Niternou myslí, a tedy s Nejvyšším, je ustanoveno speciálně psanými knihami, které obsahují všechny souvztažné faktory ve slovech za tím účelem zvlášť použitých. Tyto knihy byly napsány za přímé inspirace Nejvyšším, aby lidé mohli poznat správnou cestu k duchovnosti.

Aby však mohly splnit svou hlavní funkci udržování spojení s duchovním světem a v nejzazším smyslu s Nejvyšším, musí být napsány tak, aby v sobě zahrnovaly styl a jazyk všech odpovídajících světů, úrovní a stupňů a přizpůsobovaly se mu. Proto jsou psány jazykem souvztažností a dle zákona souvztažnosti. To znamená, že slova v těchto knihách užitá v sobě obsahují MNOHÉ VÝZNAMY, přizpůsobené chápání a vnímání všech odpovídajících světů, jakož i úrovni lidské mysli. Takže mají literní čili vnější smysl, který souvztaží s lidmi na planetě Zemi a jejich vnější myslí. Zároveň mají vnitřní smysl, který souvztaží s lidmi vnitřních světů a lidskou vnitřní myslí. Nakonec obsahují niterný smysl, který souvztaží s lidmi v niterném čili duchovním světě a s lidskou Niternou myslí.

Bez ohledu na to, zda si je, či není někdo uvědoměle vědom jejich mnohonásobných významů, čte-li je s dobrým záměrem, vyvolává v sobě a jiných dimenzích souvztažné reakce, které udržují a podporují neustálá propojení a spojení se všemi úrovněmi, dimenzemi, sférami a duchovními stavy.

Nejlépe známý příklad takových knih je Bible. Jsou i některé jiné svaté knihy jiných náboženských vyznání, které se zmiňují v úvodu této knihy.

Protože se ale i v těchto knihách MUSÍ ZACHOVAT DUCHOVNÍ ROVNOVÁHA a UDRŽET SVOBODA VOLBY daná lidem, je DOVOLENO MÍT RŮZNÉ VÝKLADY JEJICH DOSLOVNÉHO SMYSLU a zahrnout do nich části knih, které NEMAJÍ žádnou takovou souvztažnost. Takové knihy jsou předmětem mnoha zkreslení a nemají žádný duchovní význam či důsledky. (To platí též o Bibli).

Význam, smysl, vysvětlení a odkrytí souvztažností těchto knih pro duchovní prospěch člověčenstva - to vše bylo zjevně a důkladně zjeveno Nejvyšším skrze Emanuela Swedenborga. Ten také oddělil ty knihy psané v souvztažnostech - a tudíž se skutečným duchovním obsahem, od těch, které byly bez takového významu a měly pouze historickou hodnotu. Čtenáři se tedy radí, aby se obeznámil s dílem Emanuela Swedenborga, aby plně pochopil to, co se o tomto pojetí zde říká.

Toto jsou hlavní cesty, jimiž a skrze něž se přístup do niterné duchovní úrovně ponechává otevřen. Protože se takový přístup provádí JEN vnějšími prostředky (čtením, nasloucháním, modlitbou a prováděním vnějších aktivit),není dosažitelné ani vědomé uvědomění těchto světů, ani přímý vědomý kontakt s nimi. Mohou tyto situace spustit, ale nejsou jejich příčinou. Vnější prostředky jsou vždy jen spouští. Mohou spustit procesy myšlení s ohledem na subjekty, o kterých tyto knihy pojednávají. Proces myšlení může vést k sebezkoumání; sebezkoumání může vést k touze a vůli po změně; touha a vůle po změně může vést k žádosti o pomoc; žádost o pomoc může vést k otevření dveří. Takové procesy jako myšlení, sebezkoumání, touha, vůle, změna, žádost a otevírání jsou výlučně vnitřními procesy a vedou ke skutečné změně. Čtení Bible či podobná činnost může jen spustit něco uvnitř sebe samotného, co iniciuje takové niterné procesy. Nikdo se nikdy nestane skutečně duchovním pouze čtením Bible samé či prováděním vnějších předpisů a náboženských rituálů. Těmito prostředky Mnoho lidí čte Bibli a modlí se, přesto se nestanou více duchovními jen touto činností samotnou. Proto je řečeno, že takové vnější prostředky duchovnosti mohou sloužit jen jako spoušť duchovního uvědomování, které pak zahajuje proces duchovního obrození, jimi pak počíná duchovní pokrok. sotva existuje vědomé uvědomění dopadu, jaký mají takové prostředky na ostatní úrovně.

 

 

3.  DŮVODY OTEVŘENÍ PŘÍMÉHO PŘÍSTUPU K NITERNÉ MYSLI


Taková situace existovala donedávna. V současnosti je účel existujícího stavu lidstva a lidských systémů naplněn. Všechny lidské systémy jsou zcela a skrz na skrz zkažené. Nezůstalo nic zdravého. Pouze se uměle udržují svými tradicemi, zvyky a kulturami. Jsou v hluboké krizi, úpadku a v procesu závěrečného zhroucení. Lekce byly dány, zkušenosti získány a otázka zodpovězena. Všechny potřebné a relevantní informace vzhledem k tomuto procesu se nyní zjevily v této knize. Tajemství celé situace vyšlo na světlo. Proto typická a zvláštní éra lidských tvorů končí. S koncem staré a současné lidské éry počíná působit Nový věk, nové člověčenstvo a nová duchovnost. Jako součást tohoto úsilí a procesu je nutné postupně znovu otevřít přímý přístup ke všem úrovním, dimenzím a sférám lidské mysli a veškerého Stvoření.

Takové postupné otvírání v širokém měřítku probíhá nyní asi čtyři roky. (Tedy od roku 1978 – pozn. zpracovatele.) Je několik důvodů, proč je toto přímé otevření nutné:


(1) Aby se mohl znovu ustanovit původní, normální a přirozený běh života na planetě Nula, je nutné nejprve shromáždit, odlišit a oddělit všechna zla a nepravdy na straně jedné a zrnka pravdy a jejich dobra na straně druhé. Účelem takového postupu je odhalení negativního jeho vynesením na povrch vědomí, intenzifikací jeho vlivu, takže se zruší jeho zahalenost, podvodné nároky a maskování různými dobrými činy, do kterých se zahalovalo. Takový proces vyžaduje plné otevření všech úrovní Stvoření a lidské mysli. S uzavřeným přímým přístupem ke zdrojům takového rozpoložení by tyto zůstaly zatajeny a zahaleny a nemohly by se vidět, odhalit a pochopit, a tedy odstranit. Aby se něco odstranilo, je třeba to odhalit, dostat do plné pozornosti, zhodnotit to i posoudit a mít k dispozici všechna jeho negativa a, jestliže je to zcela negativní, mít k dispozici všechno v něm.


(2) Takové uspořádání, jak se popisuje shora, vyžaduje, aby se vše dalo do pořádku. Všechny aspekty lze spravedlivě posoudit a zhodnotit jen tehdy, když jsou ve správné pozici a v náležitém stavu, umístění a rozpoložení. Takový pořádek by se nemohl ustanovit, pokud nejsou otevřené a přístupné všechny úrovně a stupně. Podmínky uzavřenosti, které doposud existují u lidí na planetě Zemi, byly a jsou nenáležité, nepřirozené a nenormální. Příčí se univerzálnímu a duchovnímu řádu. Bylo dovoleno, aby existovaly jen jako dočasná událost za účelem Velkého plánu, který se nyní završuje a naplňuje. Aby se lidé na planetě Zemi mohli přivést zpět do svého normálního, zdravého a přirozeného rozpoložení, vše se musí nejprve dát do pořádku. To vyžaduje plné otevření všech úrovní jsoucna a bytí, v nichž je takový pořádek vrozeným faktorem. Z neuspořádaného rozpoložení nelze odvodit žádný řád.


(3) Aby se zajistilo, že se takový řád neustále ustavuje a odehrává se oddělování, odlišování a odstraňování všech negativních, řád porušujících okolností, je nutné nejprve odhalit všechny stavy a procesy v bytí ve vztahu k lidem a všechny jejich relevantní příčiny v pozadí. Takové odhalení by nebylo srozumitelné a pojímatelné, pokud by je nedoprovázelo otevření všech úrovní a stupňů, což na prvním místě umožňuje takové odhalení. Jakkoli porozumět takové situaci je možné pouze z její příčiny, a ne z jejich následků. Jelikož se příčiny všech událostí ve vztahu k lidské éře nacházejí v nitru, je nutné - aby se situace napravila - plně otevřít nitro lidské mysli a všechny činitele s ním souvztažné. Jedině za tohoto aranžmá, které je plností stavu, je možné odstranění nepřirozených, abnormálních a patologických stavů záležitostí lidstva.


(4) Toto vede k nutnosti opětovného ustanovení náležité pozice, místa, účelu, funkce a působení vnějšího stupně a nejzevnější úrovně, kde lidstvo přebývá. Dosud se tento stupeň a tato úroveň považovaly za příčinu a účinek všech událostí. Takové úvahy vedou k duchovní slepotě a jsou kontraproduktivní. Celkem vzato se všechny jiné možnosti zcela přehlížely. Je nemožné, aby se plně přijaly jakékoli jiné příčinné a vznik dávající faktory událostí na základě omezeného předpokladu, že Stvoření sestává jen ze zevních stupňů a úrovní. Z této perspektivy nelze dosáhnout ani vytvořit žádné správné a pravdivé závěry. To není pravou funkcí vnějšího stupně; tato funkce mu byla vnucena pseudotvůrci pseudolidí.

Aby se tato situace napravila, je nutné přivést lidi k objevu ostatních sfér, úrovní, stupňů v nich a mimo nich samotných, aby se tak mohla znovu obnovit řádná funkce a působení vnějšího stupně. Je tudíž nutné otevřít přímý přístup ke všem úrovním, aby normální, zdravé a přirozené duchovní plynutí mohlo zahájit znovu své směřování dopředu a dále.


(5) Má-li se vměšování pseudotvůrců na intermediálním stupni a intermediální úrovni navždy odstranit, je nejdříve nutné otevření všech úrovní a stupňů. Jak se již uvedlo, umístili pseudotvůrci filtry a bloky na úrovni zprostředkující proměnné, aby zkreslili význam vstupujících idejí a transformovali je do jejich deformací. To byl skrytý proces. Aby se odstranil, musí se zcela odhalit, zjevit a ukázat. Takové odstranění by nebylo možné bez otevření všech úrovní a stupňů, umožňujícího náležité rozlišení toho, jak takové procesy působí. Pochopení takového působení je životné závažné, protože jím a skrze ně lze toto působení ukončit. Je nemožné ukončit něco z vnějšího stupně a úrovně jsoucna a bytí, protože nic tu nemá příčinu. Na druhé straně se toto odstranění musí provést nejdříve, jestliže má být proces zkreslování zastaven a má se znovu nastolit fungování normálního průběhu transformace. Toto je možné zařídit jen otevřením přístupu ke všem úrovním a stupňům.


(6) Aby se uspělo v opětovném nastolení normálního, zdravého a skutečně přirozeného rozpoložení na planetě Zemi, je nutné uzavřít napájející zdroj zel a nepravd. Pekelné stavy zla se musí navždy oddělil od lidstva a odstranit z pozice, ve které jsou s to vykonávat na něj vliv. Takový čin není možný, aniž se stane pro všechny realitou plné přijetí faktu existence pekel a jejich stavů zla. Když někdo odmítá tuto existenci, udržuje se přístupným jejímu vlivu a žádný negativní stav nemůže vstoupit do povědomí a vystoupit na povrch. Nemůže se tedy odstranit žádné zlo. Ze zevního stupně nelze provést takový úkol. K úplnému oddělení zla může proto nutně vést otevření plného a přímého přístupu ke všem úrovním, stupňům a stavům. Nelze se oddělit od něčeho, jestliže se neví, od čeho je třeba se oddělit.


(7) Takové otevření vede k objevu pravdy o skutečném zdroji, původu a důvodu lidské bídy a strádání. Kdyby přímý přístup ke všem úrovním a stupňům zůstal uzavřen, připisoval by se tento zdroj, původ a důvod nesprávné úrovni a nesprávnému stupni. Toto nesprávné připsání by vedlo k nesprávné snaze o léčbu a k nedorozumění a zklamání, když taková léčba nemá účinek. Aby pravá duchovní skutečnost mohla znovu nastolit svou vládu, je nutné jasně určit pravý zdroj, původ a důvod vší lidské bídy a strádání, aby se tak mohlo provést jejich náležité odstranění. Takový proces je možný jedině tehdy, jsou-li všechny úrovně a stupně plně otevřené. Odstranění bídy a strádání je v procesu duchovního obrození životně důležité. Znalost jejich původu a zdroje je tedy závažná pro jejich odstranění. Taková znalost se nedá vyvodit z vnějšího stupně a úrovně za souběžného uzavření všech ostatních úrovní a stupňů.


(8) Při svém nepřirozeném, nenormálním, patologickém a chaotickém směřování, které způsobili pseudotvůrci, ztratila planeta Země i se svými obyvateli přímé spojení se zbytkem Stvoření. Po mnoho tisíc let se nacházejí blokováni a odděleni od vnějších i vnitřních světů, které jsou ve jsoucnu a bytí. Byla jim ponechána tato neobvyklá pozice s nutností získávat své znalosti z pozorování vnějších událostí, které se vztahují k jejich fyzickému prostředí a tělu. Jelikož v samotné této kondici není dostupné žádné skutečné poznání, mohou se odtud získávat jen zkreslené a nesprávné závěry. Takže počal zlořádný, sebenapájející se koloběh deformovaného života, který udržuje negativní stav a slouží jako základna pro rozumové zdůvodnění a ospravedlnění nutnosti jeho existence. To vedlo k přijetí neskutečna jako reality a skutečného jako nereálného. Takovou situaci nelze napravit prostředky dostupnými pouze z izolované kondice lidí na planetě Zemi. Jinými slovy: Nelze ji napravit z nesprávného stavu samého. Proto, aby se zahájil návrat planety Země k její Galaktické a Vesmírné rodině, stává se nutným nejprve otevření všech úrovní a stupňů, z nichž se může provést náprava této situace a nastolit znovu původní funkce a působení planety Země.


(9) Návrat k normálnímu, zdravému a přirozenému duchovnímu směřování lidstva vyžaduje, aby se znovu nastolila plná duchovní svoboda lidí. Když lidé souhlasili se svou účastí v experimentu předeslaném Velkým plánem, souhlasili plně ze své svobodné vůle a volby, aby dočasně plně pozbyli svou a duchovní svobodu, aby byli schopni zakusit stav zla. Problémem je zde to, že nikdo skutečně duchovně svobodný nemůže zažít takový stav. Ten je protikladem povahy takové svobody. Negativní stav je stavem otroctví, omezení a zákazů. Takový stav nemůže vytvářet nic jiného. Proto je třeba se vzdát jistého množství svobody, aby se započal, podporoval a udržoval negativní stav, dokud nesplní svůj účel. Taková situace vyžaduje uzavření přímého přístupu k ostatním úrovním a stupňům. V plné duchovní svobodě žádné uzavření nemůže nastat. Aby vědomí o těchto skutečnostech nyní dosáhlo uvědomění lidi, je nutné otevřít přímý přístup ke všem ostatním úrovním a stupňům, aby se mohl započít návrat k plné duchovní svobodě lidí. Je nemožné ustanovit plnou duchovní svobodu jen z vnějšího stavu a rozpoložení s tím, že ostatní úrovně a stupně jsou souběžně uzavřeny, neboť následkem náležejícím k tomuto samotnému stavu a rozpoložení i k povaze jeho uspořádání je stav a rozpoložení zákazů, omezení a izolace. Jelikož je pro duchovní obrození a pokrok životně závažné, aby se taková duchovní svoboda znovu nastolila, je nutné otevřít všechny ostatní úrovně a stupně, z nichž lze tuto svobodu rozpoznat, přistupovat k ní, zacházet s dosahovat. Bez této svobody se nemůže uskutečnit žádný duchovní pokrok.

 

(10) Duchovní pokrok o sobě je dle samé své povahy zároveň souběžnou a postupnou událostí. Souběžně nastává ve všech úrovních a stupních lidské mysli a ve všech jejich souvztažných faktorech. Postupuje v následných krocích k větší a větší míře duchovnosti. Není možný žádný pravý duchovní pokrok, který je omezen na uvědomění si jen jedné úrovně a jednoho stupně; to je situace slepoty, která vede k duchovnímu zaostávání, jak to potvrzují a dosvědčují veškeré lidské dějiny. Proto, aby se započal duchovní pokrok, je nutné otevřít přímý přístup ke všem úrovním a stupňům lidské mysli a všeho Stvoření ve jsoucnu a bytí. Jedině z nejniternějších úrovní Nejniternější mysli, kde sídlí Nejvyšší, je možno neustále motivovat duchovní pokrok. Součástí úspěšného duchovního pokroku je plné uvědomění pravého zdroje jeho motivace. Bez tohoto plného uvědomění nelze uskutečnit žádný duchovní pokrok.


Toto jsou hlavní důvody nutnosti takového otevření a toho, proč musí předcházet duchovní obrození a pokrok.

Existuje přesahující chápání tohoto všeho, které není vhodné zjevit, neboť by to mělo povahu předčasného. Bude to zjeveno na začátku dalšího kroku v duchovním pokroku člověčenstva.

 


(13)

Kapitola šestá


NEBEZPEČÍ A OPATRNOST V PROCESU

OTVÍRÁNÍ A BUDOVÁNÍ. RIZIKA PŘECHODU


Doba mezi stavem duchovní stagnace a smrtí starých, konvenčních, tradičních, nenormálních, nepřirozených a chaotických trendů a návratem k duchovnímu pokroku se může nazývat DOBOU PŘECHODU. Toto období je plné nebezpečí, rizik, obav a starostí a vyžaduje si jejich uvědomování a jistou opatrnost.

Jakékoli staré systémy, stagnující hromadění a ideje, etablované životní styly, „pohodlně“ vžité situace atd. mají sklon bránit změnám. Nechtějí se hýbat a vynakládají veškerou snahu na udržení své vlastní existence a vlastního trvání za každou cenu. Toto lpění na starém a to, že se zároveň brání novému, ohrožuje jejich život. V samé své povaze a kvůli sklonu potlačovat vše, co je neznámé, nepoznané a co se nezažilo, obsahují mnohá rizika. Vždy se zdá být snadnějším, bezpečnějším, jistějším a pohodlnějším nacházet se v situaci, která je známá, poznaná a dobře zažitá. Bez ohledu na to, jak zlou a mizernou může být. To je známý sklon každé ideje a situace. Čím déle se něco přijímá a udržuje, tím větší odpor se bude klást proti tomu, aby se to odstranilo. To platí také o vzorcích lidského chování.

Jiným problémem přechodného období je to, že vyžaduje otevření plného přístupu ke všem úrovním a dimenzím. To také znamená, že většina úrovní zlých, negativních stavů pekel je plně otevřena. Toto otevření je tedy platné vOBOU SMĚRECH. Lidé nyní mají přístup, pokud si tak přejí, do duchovního světa včetně negativního stavu a také ke všem duchům tohoto světa. Zároveň VŠICHNI duchové včetně těch, co jsou z negativního stavu, mají přístup k lidem. Jakmile se dveře otevřou, přichází a je k dispozici záplava různých informací, poselství, působení a vlivů.

Taková situace je nutná pro náležité soustředění, intenzifikaci, shromáždění, rozlišení, oddělení a eliminaci negativních a zlých vlivů, které nastávají. Lidé na planetě Zemi byli svými různými sklony, vírami a ztotožňováními se vždy spjati skrze souvztažnosti se všemi odpovídajícími a relevantními duchovními stavy duchovního světa. Pro úspěšný a účinný proces přechodu nyní bude nutné dostat lidi na planetě Zemi do styku se souvztažnými duchovními stavy duchovního světa v souladu s jejich způsobem života a podobností povah bez ohledu na dimenze či úrovně. To znamená proces shromažďování, soustřeďování, odlišování a oddělování. V takové situaci má každý jasnou ideu o tom, kam patří v souladu se svou láskou, náklonností a totožností. Každý se tudíž přidružuje ke svým.

Toto přechodné období ze starých, mrtvých, navyklých a tradičních životních stylů, které charakterizují typickou, specifickou lidskou éru, k novému, pokrokovému a vysoce duchovnímu životnímu stylu Nového věku člověčenstva, již nějakou dobu existuje. Jeho první znamení a startovní bod se datuje k období závažného zjevení přeneseného Emanuelem Swedenborgem. (Jedná se o skvělých 26 knih s více než 10 000 stranami, v češtině je jen malý zlomek k dispozici, a to především kniha NEBE A PEKLO z latinského překladu z první republiky (Janeček) a některé výňatky, taktéž na našem webu www.vesmirni-lide.cz či anglicky www.universe-people.com – pozn. zpracovatele.) Toto zjevení lze považovat za počátek přechodné periody ze starého, tradičního a stagnujícího myšlení Temných věků k myšlení, ideám a životu nového duchovního věku. V jeho době bylo však otevření dveří do duchovního světa stále omezeno a zapovězeno. Kvůli přípravě na otevření bylo nutné nejprve formulovat určité nové ideje o duchovnosti, náboženství a pravém náboženském životě. Proto Swedenborg varoval před komunikací s duchy a s duchovním světem. Za podmínek, jaké tehdy existovaly jak v duchovním světě, tak i na planetě Zemi, to bylo vhodné a správné varování. Pro tuto komunikaci nebyly tehdy k dispozici žádné náležité nástroje, záruky, postupy a spráné duchovní ideje. Tím, že lidé mají ve své nadosobní duševnosti jen staré, zkreslené náhledy bez přítomnosti správných idejí o duchovním světě, by mohlo toto otevření zničit rovnováhu duchovních stavů a kondic. Důvodem je to, že by byl dovolen přístup pouze k negativním nebo pochybným stavům a rozpoložením duchovního světa kvůli nedostatku jakýchkoli náležitých idejí, které by byly schopny spojit lidi s pozitivním stavem. To by jen umocnilo stavy zla a rozšířilo existující negativní podmínky. Je třeba si pamatovat, že Swedenborgova éra byla érou, ve které se právě začalo vycházet z tzv. Temných věků. Nebylo zde nic, co by mohlo být spojeno s něčím zdravým. Duchovní ideje zjevené Swedenborgem - jak se uvádí v první části této knihy ale PODCHYTILY - jak to bylo zamýšleno - uvědomění nadosobní duševnosti a fenomenální duševnosti a niterně (v mnoha případech nevědomě) připravovaly lidstvo pro toto plné otevření a závěrečný střet mezi negativním a pozitivním stavem. Swedenborg však ve svém pojetí naznačil, že nutnost znovuobjevení přístupu do duchovního světa a komunikace s jeho obyvateli má vrcholný význam pro jednotlivcův duchovní pokrok.

Má jen malý význam, jak mnoho či jak málo lidí skutečně zná či četlo Swedenborgovy práce, vzhledem k tomu, že jakmile jakákoli idea takové povahy nastane, uchytí se v univerzálním vědomí, z něhož se přenáší za účelem transformace do nadosobní duševnosti a fenomenální duševnosti, aby mohla být na vnější úrovni a vnějším stupni účinná v působení a činnostech lidstva jako celku.

Tento přechodový proces probíhá více než 225 let. V současnosti se přechodové období dostává ke svému vrcholu. Výsledkem dalšího kroku bude závěrečný střet vedoucí k odstranění negativních vlivů a k založení plné vlády pozitivních stavů a procesů na planetě Zemi. Když se tohoto vrcholu dosáhne, uskuteční se otevření dveří. A toto otevření přinese se sebou jistá rizika a nebezpečí, jež si je třeba uvědomit.

V průběhu tohoto otevírání se nitra u všech jednotlivých lidí na planetě Zemi NEOTEVŘOU SOUBĚŽNĚ. Taková situace je kvůli duchovní nevědomosti mnoha lidí nežádoucí a riskantní. Nicméně toto otevření nastane v širokém měřítku u těch lidí, kteří budou potřeba pro duchovní vedení druhých. Je-li dostatečný počet takových lidí, kteří mají přístup k duchovnímu světu v obou směrech, nastolí se dostatečná duchovní rovnováha k tomu, aby se odstartoval závěrečný proces střetnutí. Jejich uvědomění a vliv bude zahrnovat i ty, kdo zůstanou nevědomí, či ty, kteří nedosáhnou osobního přímého duchovního uvědomění této nové situace.

Ačkoli probíhá proces přechodu, přípravy a reorganizace všech sil postupně a v progresivních krocích, jakmile bude vše připraveno, uskuteční se drastický posun a náhlá změna. Takový drastický posun lze srovnat s ničivým zemětřesením. Chvilku před tím, než zemětřesení udeří, je vše normální a v klidu a míru, ale chvíli poté zůstanou jen trosky a mrtvá těla. NIC NEBUDE STEJNÉ. (Viz naše další zdroje na www.vesmirni-lide.czPOSELSTVÍ LIDSTU I., II., ROZHOVORY S POUČENÍM OD MÝCH PŘÁTEL Z VESMÍRU – pozn. zpracovatele.)

V procesu přípravy počínají lidé obvykle dostávat mnohé zprávy z duchovního světa. Obsah těchto správ je určen niternými pocity, stavy, kondicemi a kvalitami na obou stranách. Jak pozitivní, tak i negativní entity získávají na svou stranu lidi s podobným vnitřním založením či filosofií a skrze ně vykazují vliv na běh událostí, zintenzivňujíce tak proces ODLIŠOVÁNÍ a SEPARACE.

Protože se esenciálně a substanciálně jedná o duchovní bitvu se souvztažnými důsledky ve fyzickém světě, hlavní zdroj odporu, nechuti a opozice vůči jakékoli změně se bude nalézat v INSTITUCÍCH, které ovládají lidské duchovní uvědomění. Tyto instituce zahrnují existující církve. Tyto církevní instituce se po celém světě stanou hlavní zbraní v rukách negativních sil, aby bránily změnám a přiváděly lidi zpět k tradičnímu a navyklému myšlení a způsobu života. Nebezpečím této situace je fakt, že se to dělá ve jménu Boha. Mnozí lidé po mnohá léta slepě věřili církevním doktrínám a pravidlům tak, že je berou za daná.

Proto je třeba být neustále ve střehu před vlivem domněnek náboženských institucí. Tím se teď ale nemá říci, že někteří jednotliví členové církevních institucí nejsou osvíceni pravdou. Velmi často jsou a velmi často v nejméně očekávaném a nanejvýš konzervativním prostředí. Co se zde říká, je to, že církevní instituce a jejich horoucí příznivci jsou využiti za účelem udržování stagnace, ale toto tvrzení se nevztahuje na všechny členy.

Jsou ještě jiná upozornění na nebezpečí, rizika a na opatrnost, která se mají v této době vzít v úvahu:


(1) Jakmile se poznání konce lidské éry a konce těch, kdo ji nastolili, dostane do povědomí, všichni její udržovatelé a negativní pseudolidé mnohonásobně zintenzivní všechny své prostředky na obranu svého panství. To povede k útokům neobvyklé síly a divokosti - podobným jako u zraněné šelmy - které se budou projevovat narůstající frekvencí a intenzitou negativních, špatných události, zlovolností, podvodů, sebeklamů, obmyslné a zavádějící propagandy. Taková situace může vést k nebezpečí akceptace některých jejich idejí, obzvláště těch, které se představují ve jménu Božím.


(2) Neobvyklá šíře duchovní temnoty a rozšíření zla, jež v průběhu tohoto přechodu zahalí svět, by mohla vést mnohé k pocitům apatie, zklamání, beznaděje i nemožnosti pomoci a k touze vzdát boj. Takové stavy jsou vkládány, podporovány a umocňovány všemi negativními silami. Tyto sklony si je třeba neustále uvědomovat a včas je zachytit tím, že se připomene, že takové pocity a impulsy slouží jen negativním silám.


(3) V průběhu tohoto období přechodu se objeví neobvykle mnoho jasnovidných předpovědí přesných dat konce světa, katastrof, holocaustů a přírodních pohrom. Takové předpovědi budou pro lidi zavádějící a budou odvádět jejich pozornost od skutečného nebezpečí. Nebezpečí takové přesné předpovědi spočívá ve faktu, že jakmile ve skutečnosti selžou, lidé mohou přestat věřit elementům pravdy, kterou mohou tyto předpovědi obsahovat, aby tak nedbali varování, až nastane skutečné nebezpečí a oni na něj budou upozorněni. Zárukou v této situaci je být obezřetným a opatrným v přijímání přesných dat z těchto předpovědí. Jejich obecný obsah má obvykle nějakou platnost, kterou lze bezpečně pojímat a která bude najisto působit. Nikdo ale NEZNÁ a ani NEMŮŽE ZNÁT - s výjimkou vyložené náhody - jakékoli přesné datum. Negativní duchové mají ROZKOŠ z jasnovidného předávání nesprávných dat v pevné víře, že skutečně znají pravdu, ale je to jen klam a sebeklam.

Taková znalost by rušila Absolutní Božskou prozřetelnost Nejvyššího a ničila by ji tím, že by odnímala svobodu volby změnit jakoukoli situaci. Jakmile se něco provede, je to k dispozici každému skrze univerzální vědomí, aniž si to vědomě uvědomuje, či nikoliv. Takové uvědomění nutnosti a nevyhnutelnosti situace vede k opaku svobody volby a vynakládá se veškeré úsilí na to, aby se šlo opačným směrem. Vzhledem ke schopnosti lidí se měnit se tito mění, jakmile znají předpověď a věří v ni. Taková změna není ale vždy v jejich nejlepším zájmu, neboť se příčí Absolutní prozřetelnosti,Absolutní prozřetelnosti by u každého vedlo ke stále větším a ničivějším důsledkům pro jeho věčný život. která ví, co je pro každého nejlepší s ohledem na jeho věčný život. Toto je skutečné nebezpečí takových situací a předpovědí. Narušování

Přesné předpovědi jsou tudíž možné jen tehdy, až se učiní finální volby a pro jednotlivou situaci jsou již nezměnitelné. Přesné odpovědi se ve skutečnosti činí synchronně s událostmi. Ale i v této situaci není žádné konečnosti, neboť její následek se může změnit. Pojetí finality pochází z negativního stavu zel, protože v něm neexistuje žádný pokrok, vše je pro něj konečné. Ne tak pro pozitivní stav, neboť vše v něm a z něho je progresivní a lze to změnit s ohledem na zvelebení jakékoli situace. Finalita situace je zavržením tvořivého ducha. V Absolutní lásce a Absolutní moudrosti Nejvyššího a ve všech pozitivních stavech a procesech, které se z Nejvyššího odvozují, neexistuje žádná taková stagnace.

Jiným nebezpečím takových přesných předpovědí je to, že kdyby měly být pravdivé, byly by také k dispozici stavům zla, které by se náležitě připravily na to, aby odvrátily cokoli ohrožující jejich rozpoložení.

Proto si má každý uvědomit, že není možná žádná přesná předpověď vyjma náhody. Obecně je však možná aproximace různých událostí, které se odehrají. Kvůli připravenosti na jakoukoli možnost je užitečné mít takovou aproximaci.


(4) Jak se shora uvedlo, přechodné období dovoluje komunikaci s vlastními duchovními rádci z duchovního světa.duchovních rádců se široce probírá v knize téhož autora pod názvem „Principy duchovní hypnózy“, na kterou se odkazuje čtenář, který si přeje tuto věc sledovat do hloubky. (Je publikována stejným vydavatelem jako tato kniha). Když lidé započnou komunikovat s někým z jiné dimenze, jsou velmi nadšeni a chtiví sdílení a mají přirozenou tendenci na místě přikládat hodnotu všemu, co jim takový duch říká. Omylem za této situace je to, že si lidé myslí, že duchovní rádci mají Absolutní pravdu. Lidé si nechtějí uvědomit, že nikdo v celém Stvoření nemá úplnou pravdu či schopnost sdělovat Absolutní pravdu. Jedině Nejvyšší má tuto Absolutní pravdu, protože je Sám/Sama Absolutní pravdou. Ryzí Absolutní pravda není ve své celistvosti dosažitelná a pojímatelná nikým, kdo je relativní - bez ohledu na to, kdo to je, byť by byl stvořen jako první po Nejvyšším. I tento někdo by stále byl nastáváním, probíháním a stáváním se této pravdy, a ne touto Absolutní pravdou samotnou. Pojem

Takže když lidé slyší něco od svých duchovních rádců a nepůsobí to tak, jak jim bylo slíbeno, jsou zklamaní, rozladěni a zraněni a mohou se uzavřít před takovouto komunikací věříce, že to byla pouze jejich představivost.

Jiným nebezpečím a rizikem v této situaci je, že chtivost komunikace s duchovním světem bez znalosti zákonů, principů, směrnic a postupů ověřování a kontroly totožností těchto entit může vést k častým kontaktům s podvodníky, falešnými rádci či negativními duchy, kteří jsou chtiví toho, aby danou osobu spletli, svedli a uvedli do zmatku. Je třeba si zapamatovat, že jakmile se dveře otevřou, jsou otevřeny VŠUDE. To je skutečné riziko přechodu. Je možno začít naslouchat podvodníkům a věřit, že je to pravda. Předtím, než se může bezpečně odehrát jakákoli taková komunikace, je třeba se seznámit s obecnými postupy, zákony a principy styku s vlastními duchovními rádci či duchovním světem. Tyto postupy, principy a zákony byly popsány ve shora zmíněné knize „Principy duchovní hypnózy“. (Viz naše PODMÍNKY SPOJENÍ na www.vesmirni-lide.czROZHOVORY S POUČENÍM OD MÝCH PŘÁTEL Z VESMÍRU – pozn. zpracovatele.)


(5) Komunikace s duchovními rádci a s duchovním světem je nutným následkem otevření vyšších úrovní a stupňů. Sleduje-li kdo postupy, pravidla, směrnice a zásady takové komunikace, je to bezpečné, náležité, užitečné a nutné pro proces duchovního obrození a pokroku. Ohromně to tomuto procesu pomáhá. Pro všechna stará, tradiční, konvenční a stagnující zřízení je takový proces ovšem nežádoucí. Ohrožuje jejich základy, které jsou vybudovány na zákazu takové komunikace. Proto mnohé církevní instituce a agenti sil zla zavile útočí na takové praktiky a považují takové kontakty za velmi nebezpečné. Naznačují, že takový styk ničí svobodnou lidskou vůli, tudíž je proti Bohu a od ďábla. Problémem u těchto tvrzení je to, že jsou učiněna ve jménu Božím a vkládají do lidí obavy a pocity viny z této komunikace. Přesto je tato komunikace životně závažná pro proces duchovního obrození a duchovního pokroku, protože připravuje náležité základy pro multidimenzionální spojení, které je součástí pravého duchovního růstu, pokroku a zlepšování. (Viz „Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru“ I. – IV. díl, www.universe-people.cz – pozn. zpracovatele).

Je třeba si být vědom takových nesprávných tvrzení a nepodléhat jejich vlivu. Ve skutečnosti je opak pravdou: Zabraňovat někomu ve styku s jeho vlastními duchovními rádci, kteří jsou mu přiděleni Nejvyšším za účelem duchovní svobody a rovnováhy, znamená ničit svobodnou vůli, jít proti Nejvyššímu a sloužit ďáblu.


(6) Intenzifikace zla a negativních procesů spolu se záplavou informací přicházejících z ostatních dimenzí jako výsledek otevření dveří by v přechodném období mohla mnohé uvést do stavů zmatku, temnoty, masové hysterie, deziluze, rozporů, přijímání falešných slibů atd. V takové situaci jeden neví, čemu má věřit. Váhavost, nejistota a neschopnost jasného nazírání vytváří kondici, v níž se pochybuje o všem. Je třeba si uvědomit tato nebezpečí a rizika a nenechat se ovlivnit ničím, co zaplavuje mysl. Opakuje se, že je třeba ostražitosti, opatrnosti a rozvahy před tím, než se přijme něco či někdo nebo uvěří něčemu či někomu.


(7) Jak se uskutečňuje intenzifikace a koncentrace negativních stavů, zintenzivňují všichni agenti těchto stavů na celém světě svoji aktivitu. Jejich znakem je arogance, hrubost, vychloubačná jistota, která je k nalezení ve světě terorismu, revolucí, komunismu a v oblastech pod jejich vlivem. Tato situace je chmurná, vedoucí mnohé lidi k víře, že taková (negativní) ideologie musí být správná, když je tak úspěšná v tom, čeho dosáhla. To je skutečné nebezpečí této situace. Neuvědomují si, že dočasnost takového úspěchu je znakem přechodné periody, v níž se taková pojetí a tyto ideologie diferencují, separují a vstupují do plného vědomí lidí za účelem jejich eliminace v závěrečném střetnutí. Nelze eliminovat něco, co je skryté, nejprve to musí vystoupit na povrch. Vyjít na povrch znamená dočasně zvítězit, jinak by to nevyšlo na povrch.


(8) Intenzifikace a vystoupení nahromaděných negativních stavů na povrch nutně vede ke zmenšení a v mnohých případech k nedostatku lásky, víry, trpělivosti, tolerance a vůle porozumět druhým a sobě. To je nebezpečný vedlejší efekt této přechodné periody. Ta také vytváří mnohé urážky, trampoty, mnohá popuzení, unáhlení a druhy posedlého chování spolu s mnoha ostatními patologickými kondicemi ducha, duše a těla. Mít účast a setrvávat v takových myšlenkách, pocitech a rozpoloženích může u některých podkopat pozitivní stav a jejich důvěru, spoléhání se, snášenlivost, vytrvalost a stálost v jeho konání v průběhu tohoto období zmatků a strádání. Je třeba si stále uvědomovat toto nebezpečí a nevydávat se neustálým útokům a výpadům producentů těchto rozpoložení.


(9) Záplava v nadbytku informací, zpráv a předpovědí, která charakterizuje období přechodu, může svým rozporuplným obsahem rozvíjet nesprávné vědomí či pocit, že ve Vesmíru neexistuje žádný sjednocující princip a žádná duchovní autorita, která by mohla vše utřídit a dát dohromady něco, co je spolehlivé, solidní a věrohodné. To vytváří pocit, že Nejvyšší opustil lidstvo. Při takovém uvažování se i lidé, kteří věří v Nejvyššího, příležitostně trápí pochybami o své vlastní integritě a pochybami týkajícími se jejich víry v Pána. To je vážný vedlejší účinek, který doprovází přechodové období a je třeba si ho stále uvědomovat a nebýt pod vlivem takových pochybností. Takové pochyby lze považovat za znaky končící typicky lidské éry.


(10) Vynesení všech negativních stavů na povrch a též otevřený přístup ke stavům k nim souvztažným v přírodním i duchovním světě dává producentům negativních stavů neobvyklé nástroje vychytralosti, přesvědčivosti a mistrovství přetvářky. Jsou schopni vytvořit tak přesvědčivá roucha pro své falešné doktríny, že se jeví jako ryzí pravdy. To platí obzvláště tehdy, když používají citáty z Bible a z jiných svatých knih, aby dokázali věrohodnost svých doktrín. Taková situace je ilustrována objevením se početných kultů, skupin, sekt, způsobů ovládání mysli a všech druhů „spirituálních“ trendů, které jen přispívají k temnotě, zmatku a nevědomosti celkové situace. Je třeba si jich být vědom a také si být vědom jejich vychytralosti a mistrovství, s jakými mohou svádět, zavádět a negativně ovlivňovat duchovní uvědomělost.


(11) Jedním z mnoha způsobů, jakými negativní síly vykonávají svůj vliv na lidi, je jejich přesvědčování, že jedině staré, tradiční, navyklé způsoby jsou bezpečné, jisté a spolehlivé. Proto se z jejich popudu objevují takzvané „morální“ většiny, které se snaží zachovat všemi prostředky staré zvyky, konvence, tradice a konzervativní, viktoriánské, pseudonáboženské životní styly zákazů, omezování a tabu. Zlořádnost takových snah je posilována skutečností jejich takzvané většiny a podpory od mnohých církevních institucí a jejich přežitých doktrín. Obvykle jsou v jejich čele buď představitelé, či horliví stoupenci těchto doktrín. Nebezpečí takových situací je v tom, že výřečností, sebeospravedlňováním, horlivostí a bezohledností samozvané většiny může být jedinec doveden k pochybám o svém vlastním vnitřním hlasu a o vedení Vnitřní myslí, která může přinášet a přináší nové, svěží a svobodné ideje a nového ducha do všech stojatých vod konvencí a tradic, které tak horlivě brání morální většina.

V této přechodné periodě je třeba si pamatovat, že objevení se takových skupin, jako je „morální většina“, je znakem přicházejícího konce všech takových stagnujících nahromadění a hald zkreslení.


(12) Jak se již uvedlo, v průběhu přechodného období se přenáší mnoho zpráv, tvrzení a nauk z duchovního světa do světa přírodního. Mnoho svazků knih je napsáno na základě těchto zpráv či přímého diktátu skrze média.

Nebezpečí těchto poselství je v tom, že kvůli faktu, že přicházejí z duchovního světa, obsahují v sobě často elementy pravdy. Takovým působením se mimo jakýkoli stín pochybností potvrzuje existence duchovního světa. V mnoha případech však tím i končí jejich užitečnost. Velmi často není důležité, co se v nich říká, ale skutečnost, že se to říká a odkud se to říká. Naneštěstí lidé nerozumí této záležitosti a vnímají tento fakt jako přímé zjevení. Nechtějí přijmout skutečnost, že pravé zjevení je dáno a je možné jen přímo od Nejvyššího. Žádné jiné zjevení není možné. Jakýkoli jiný zdroj takzvaného zjevení je pochybný, neúplný a zjevení kvůli omezenosti svého zdroje podléhá početným zkreslením. (Naše další zdroje na www.vesmirni-lide.cz nejsou zjeveními, ale sděleními přijatými řadou lidí v oboustranném dialogu a s pravdivostí cca 90 %, tedy po výběru mezi jinými, málo pravdivými sděleními - pozn. zpracovatele.)

Přijímání takových poselství z různých zdrojů duchovního světa vytváří vážné nebezpečí pro mnoho lidí, kteří jimi mohou nahradit pravé duchovní principy, které mohou přicházet jedině přímo od Nejvyššího. Je třeba si toto pravidlo zapamatovat a nebýt ovlivněn naprosto ničím, co přichází z duchovního světa, byť to zní příjemně, přesvědčivě a věrohodně.


(13) Přechodné údobí je obdobím očekávání a obav z neznámého. V takových emocích spočívá nebezpečí buď v promítání vlastních osobních tužeb, přání, osobních předpokladů, prahnutí po odvetě, sebeospravedlňování, fantazií a snů, což má jen málo společného s realitou budoucího, nebo na straně druhé muže strach z neznámého vést k váhavosti, ohlížení se zpět a k blokování vlastního niterného hlasu, který pobízí k tomu, aby se postoupilo vpřed. Takový strach je doprovázen falešnými vzpomínkami na falešnou bezpečnost a jistotu odvozenou ze starých vzorců chování a životních stylů, které vybízejí k návratu.

Je třeba si neustále připomínat taková nebezpečí a rizika a být všemožně opatrný před vlivy buď svých vlastních nereálných očekávání, nebo falešných pocitů bezpečnosti a jistoty starých životních stylů.


(14) Charakteristika této přechodné periody se může popsat v pojmech nestability, neustálých změn a rozporů. Takový charakter nutně určuje i své směřování, jehož podstatou je nedůslednost, nesouvislost a nespolehlivost ohledně jakýchkoli poznatků, filosofií, výsledků a tvrzení neustále se valících na lidi. Toto je hlavní riziko v průběhu přechodu, protože nic není věrohodné a jisté, jelikož se vše nachází v neustále se měnícím módu a trendu. Nic není konstantní, nic není stabilní ani spolehlivé. Tato situace je neslučitelná s pravou lidskou přirozeností, která vyžaduje a požaduje ve svém prostředí stabilitu, bezpečnost a jistotu a spolehlivou zpětnou vazbu z něho. Její rovnováha je za těchto okolností vážně ohrožena.


Je třeba si tento fakt uvědomit a zaujmout moudrý postoj s otevřenou myslí a otevřeným srdcem a s neustálým vědomím potřeby pohyblivosti, ohebnosti a přizpůsobivosti. V takové moudrosti je přítomnost Nejvyššího, který bude takovou osobu bezpečně vést skrze rizika přechodu. Je nutné si zapamatovat, že v průběhu přechodné periody platí jen jedno pravidlo: Co bylo vhodné a správné včera, nemusí být vhodné a správné dnes, a co je vhodné a správné dnes, nemusí být správné a vhodné zítra.

Toto jsou tedy hlavní rizika a nebezpečí období přechodu a otevírání a stavění mostů.

Vyhnout se negativním silám a střežit se jich je možné jedině nasloucháním vlastnímu niternému hlasu, ve kterém je Nejvyšší, nepovažovat nic za trvalé a konečné a neočekávat nic od ničeho či nikoho. Takový postoj pomůže nalézt správné a vhodné nástroje a stavební bloky nového věku a vlastního nového života.

 


(14)

Kapitola sedmá

VHODNÉ A SPRÁVNÉ NÁSTROJE A STAVEBNÍ BLOKY

NOVÉHO VĚKU.

ROZVOJ NOVÝCH METOD LIDSKÝCH SYSTÉMŮ

Na počátku lidských dějin dal Stvořitel lidem nástroje a stavební bloky pro jejich duchovní pokrok a pro jejich produktivní, konstruktivní, tvořivé a užitečné životy. Z jistých důvodů si zvolili využít své nástroje a svůj materiál na duchovní úpadek a zničení duchovnosti. Takové využití stavebních kvádrů a nástrojů je zcela, úplně a naprosto znesvětilo, zamořilo, znečistilo, otrávilo, zkazilo a zmrzačilo ve srovnání s jejich původním obsahem a záměrem. Staly se buď opakem toho, čím byly skutečně, nebo byl jejich význam, účel a cíl zdeformován, zneužit a použit nesprávně.

V procesu nového duchovního obrození se započíná s nápravou, očistou a vyčištěním takových nástrojů a stavebních bloků. Zahajuje se jejich používání způsobem a za účelem, pro který byly dány a zamýšleny na počátku lidských dějin.

Aby se tento proces zahájil, je nutné tyto bloky a nástroje dostat do pozornosti a uvážit jejich význam. Jakmile se dostanou do povědomí, mohou se náležitě, účinně a pohotově využít pro budování Nového věku.


(1) Nejdůležitějšími stavebními bloky a nástroji Nového věku jsou duchovní principy, jak jsou popsány, definovány a pojímány v této knize. Jelikož je každá sentientní entita, a tedy i každá lidská bytost zcela, úplně a naprosto duchovní bytostí, je nutné nejprve přijmout takový základ, aby se mohly vybudovat pohotové, funkční, estetické a přizpůsobitelné fyzické, sociální a duchovní struktury. Být duchovní bytostí znamená uznat, přijmout a používat se všemi důsledky takového úsilí, že jedinec (jako vědomě uvědomělá entita) nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího, kdož vždy jest a kdož je tedy Absolutní „Já jsem“. Takové uznání, přijetí a použití musí vyplývat z principů, které mají v Nejvyšším Absolutní povahu, ale v každé sentientní entitě a lidské bytosti mají vzhledem k Nejvyššímu povahu relativní.

Hlavními stavebními bloky a nástroji těchto principů je uvědomění, že se všechny uznávají, přijímají a aplikují v úplné svobodě, nezávislosti, lásce, moudrosti, dobrotě srdce, víře, důvěře, jistotě a přesvědčení a s pozitivními a dobrými úmysly a motivacemi. Toto jsou základní stavební kameny a nástroje Nového věku. S nimi lze vybudovat jedinečnou, neopakovatelnou, účinnou, trvanlivou a spolehlivou strukturu, z níž lze bezpečně, jistě a smysluplně věčně působit, tvořit, růst, postupovat dál a vpřed tím, že se jedinec aktualizuje a realizuje bez jakýchkoli zábran a překážek.

Čím více se někdo aktualizuje a realizuje, tím více prožívá v sobě přítomnost Nejvyššího. Čím více kdo prožívá přítomnost Nejvyššího, tím více se stává sám sebou. Čím více se kdo stává sám sebou, tím více si je vědom druhých a tím více je k užitku a ke službám pro druhé. Čím více je kdo k užitku a ke službě ostatním, tím více je k užitku a ke službě Nejvyššímu. Čím více je kdo užitečný a slouží Nejvyššímu, tím více je užitečný a slouží sám sobě. Toto je dokonalý kruh pravého Života budovaného na těchto duchovních blocích a těmito duchovními nástroji. V něm spočívá pravý smysl duchovních pojetí a principů v jejich celistvosti.


(2) Aby každý bez výjimky měl plnou a úplnou příležitost si vybudovat takový základ a ustanovit takový kruh pravého života, byl každému dán stavební blok a nástroj ve formě Niterné mysli. Ta obsahuje všechny ideje, myšlenky a pozornost a odvozovat z principy všeho Stvoření od Nejvyššího, které neustále plynou z jejího nejniternějšího stupně, v němž sídlí Nejvyšší, do všech úrovní a stupňů celku lidské mysli a lidského života. Niterná mysl z Nejvyššího je hlavním poskytovatelem všech takových nástrojů a stavebních kamenů pro každého, kdo se snaží s Niternou myslí radit, být s ní ve styku, věnovat takové nutné prostředky pro budování vlastní struktury jako součásti Nového věku. Vše, co se musí udělat, je uznat fakt existence Niterné mysli a jejích funkcí a zahájit řádnou transformaci a náležitý přenos všeho, co je v ní za tímto účelem k dispozici. Niterná mysl je kvůli přítomnosti Nejvyššího v ní nádobou ohromných vědomostí, které jsou k dispozici každému, aby je užíval, jestliže k ní přistupuje s dobrým záměrem lásky a moudrosti a za účelem je užít při budování v rámci právě popsaného kruhu pravého života. Nic v Niterné mysli, k čemu se přistupuje s pozitivním záměrem a motivem, není pro nikoho omezeno. Jediným omezením, které existuje, je hranice, kterou kdo uvaluje sám na sebe. Ale poznáním pravé povahy vlastní duchovnosti se může snadno odstranit i tato hranice.

 

(3) Tyto dva právě popsané soubory stavebních bloků a nástrojů jsou intrapersonální povahy. Každá společnost či člověčenstvo jako celek sestává z jednotlivců. Jestliže společnost či člověčenstvo má v Novém věku splnit svou funkci a roli, je kvůli vybudování nového člověčenstva nutné, aby jeho jednotliví členové byli v náležitém vzezření, řádné formě a kondici. Vše začíná z nitra jednotlivce. Proto byly tyto dva shora uvedené soubory bloků a nástrojů popsány nejdřív a proto musí být individuální intrapersonální povahy. Takový postup a užití bloků a nástrojů ustanovuje most, jímž a skrze něhož se otvírá přístup k jinému zdroji stavebních bloků a nástrojů. Jakmile se ustanoví náležité sklony a motivace pro budování nového já a Nového věku, automaticky otevřou dveře ke všeuniverzálnímu vědomí z Nejvyššího, k vlastnímu univerzálnímu vědomí a ke všem ostatním dimenzím, které mají stavební bloky a nástroje v daleko širším a univerzálnějším měřítku. Nyní se znalosti, které jsou v Niterné mysli k dispozici, nahromadí, rozmnoží a mnohonásobně upevní znalostmi, které jsou k dispozici ve všeuniverzálním vědomí z Nejvyššího, v univerzálním vědomí Niterné mysli a ve všech ostatních dimenzích. Užitečnost těchto nástrojů a stavebních bloků nabývá nyní ohromného rozsahu a nekonečných možností. Je možno být produktivně, radostně, s potěšením, tvořivě a šťastně zaměstnán na věčnost.


(4) Ustanovení řádné konstruktivní intence a motivace postupně vede k otevření přístupu k jiným a kontaktu s jinými čijícími entitami v přírodní formě, které jsou obyvateli fyzického Vesmíru jak v Galaxii planety Země, tak i v jiných galaxiích a fyzických vesmírech. Jejich vlastní stavební bloky a nástroje ve formě znalostí shromážděných v průběhu milionů a snad i miliard roků se stanou dostupnými lidem Nového věku, aby je užili za účelem rozšíření své uvědomělosti a produktivní užitečnosti ve prospěch všech v celém Stvoření bez výjimky. Takové znalosti povedou k rozvoji nepředstavitelných technologií, které mohou lidem poskytnout nanejvýš funkční, pohodlné a stimulující prostředí fyzického života, které jim všem poskytne daleko více než jen odpovídající dobu pro jejich pravý duchovní pokrok. (Viz „Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru“ I. – IV- díl, www.universe-people.cz – pozn. zpracovatele).


(5) Jiným zdrojem řádných a náležitých stavebních bloků a nástrojů Nového věku je odstranění všech fyzických, duševních a duchovních hranic a omezení mezi všemi národy, rasami a kmeny lidstva samotného.duchovnímu účelu jeho členů a jejich životů. Toto odstranění otevře přístup ke zkušenostem a poznatkům specifickým pro každý takový národ, každou rasu a kmen. Specifika těchto zkušeností a poznatků se využijí jako nástroje a stavební bloky pro budování člověčenstva zcela a plně jedinečného v různosti jeho projevování a stejnorodého v účelu a cíli jeho existence a fungování. S takovými nástroji a stavebními bloky postoupí nové člověčenstvo v budování nových lidských systémů, které budou plně sloužit

 

Aby se neustále zajišťovalo a provádělo sledování tohoto duchovního účelu a aby nebylo žádné nebezpečí jeho zneužití a nesprávného využití, jsou vyvinuty k využití ve všech lidských systémech a všemi jejich členy následující nové - ale přitom velmi staré metody:


(1) Jedním z nejdůležitějších a hlavních prvků každého lidského systému je lidská bytost. Aby lidské systémy řádně, funkčně a užitečně působily, je třeba se nejdříve naučit být sám PLNĚ FUNKČNÍM. To vyžaduje, aby se jeden naučil využívat vše, co má v plnosti vlastních potenciálů. Aby se tak učinilo, je třeba být ve styku se všemi aspekty vlastní mysli a osobnosti a obzvláště se svou vlastní Niternou myslí. Hlavní metoda takového postupu se nachází v duchovní hypnóze a duchovní sebehypnóze. a skrze ni je jedinec v neustálém aktivním kontaktu se všemi stupni vlastní mysli, což mu může poskytnout všechny odpovědi na otázky, které se týkají nejlepšího možného zaměření, způsobu a postupu, jakým se mohou tím nejproduktivnějším, nanejvýš konstruktivním a tvořivým způsobem rozvíjet vlastní schopnosti, talenty, dary a nadání, nástroje a život do plnosti jejich potenciálů. Takový objev ustanoví místo, funkci, rozsah a zvláštnost vlastní účasti a vlastního příspěvku k hladkému fungování všech lidských systémů.


(2) Jinou užitečnou metodou, která umožňuje náležité a bezpečné fungování lidských systémů, je použití meditativních a podobných technik jejich členy. Použití hluboké meditace, na druhém místě po duchovní sebehypnóze, umožní jedinci, aby byl v neustálém kontaktu s všeuniverzálním vědomím a s vlastním universálním vědomím, což rozšíří jeho vlastní vnímání a uvědomování si účelnosti, užitečnosti a řádu v univerzalitě povšechnosti, která je udržována pohromadě ohromným množstvím lásky a moudrosti Stvořitele. Účast v této interakci a výměně dává jedinci širší, hlubší a více duchovní perspektivu v jeho životě a činnosti. To pak poskytuje větší smysl užitečnosti a účelnosti lidských systémů, do nichž jedinec může přispět daleko plněji tím, že do nich vnáší všechny své zkušenosti odvozené z všeuniverzálního vědomí a vlastního univerzálního vědomí.


(3) Každá lidská bytost se v Novém věku nachází v neustálém růstu, zlepšování a pokroku. Tento proces je procesem poznávání, který vyžaduje instrukce, zkušenosti a ilustrace na příkladech. Proces poznávání se vztahuje na všechny lidské systémy. Postupuje se z dobré kondice do ještě lepší, a pak do ještě lepší a tak dále. Toto poznávání je niterným procesem, protože každý poznává z nitra. Aby se takové individuální poznávání neustále provádělo, jsou Nejvyšším každému přiděleni duchovní rádci, kteří v tomto procesu dobrovolně pomáhají. Osobně dávají instrukce, zprávy a zjevení té osobě, ke které jsou přiděleni. Poselství a zjevení jsou relevantní pro osobní růst a uvědomění si nejlepších možných způsobů a nástrojů vedení produktivního, užitečného, tvořivého a šťastného života. Vycházejí ze všeho a budují na všem, co kdo má a je schopen dělat a provést ze své svobodné volby. Duchovní rádci dávají příklady, ukazují ilustrace a umožňuji se zúčastnit různých událostí v duchovním světě, které lze užitečně použít a začlenit ve vlastním životě a lidských systémech. Proces styku s vlastními duchovními rádci se také využívá pro nápravu jakýchkoli možných problémů, omylů, chyb a nedostatků vlastního osobního života a fungování lidských systémů. (Viz „Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru“ I. – IV- díl, www.universe-people.cz – pozn. zpracovatele).


(4) Osobní instrukce, poselství a zjevení se doplňují zvláštními typy zjevení od Nejvyššího, danými pro tento účel zvláště vybraným lidem. Taková zjevení jsou vždy univerzální povahy a vztahují se v obecnosti na všechny lidské systémy a jejich členy. Jak duchovní pokrok nového člověčenstva postupuje, jsou na každém daném kroku této progrese nutné nové náhledy, nové poznatky, nástroje, stavební bloky a nová chápání vyššího duchovního významu. Ideje, pojmy, principy, funkce, struktury a dynamiky u všech nových progresivních kroků zjevuje Nejvyšší skrze zvláštní lidi a pak se uskutečňují ve všech lidských systémech. Protože jsou tito lidé určeni přímo Nejvyšším, kdož zná mysl a srdce každého, není možné žádné nebezpečí zneužití, nesprávného použití, zatemnění či deformování takových zjevení. Vždy se zdůrazňuje, že obsah takového zjevení a jeho použitelnost jsou relevantní pouze pro tento částečný krok a jakmile se ve své užitečnosti přežije, přijde nové zjevení pro další krok, které překročí vše, co bylo doposud zjeveno, budujíc na tom, napravujíc to a odkládajíc to.


(5) Jednou z hlavních metod lidských systémů Nového věku je pozorování, sbírání, popis, klasifikace, ověřování a chápání všech souvztažností a zákonů, jimiž působí. Jedině skrze poznání a chápání souvztažností je možné získat pravý význam lidských systémů a dát jim ho. Všechny tyto systémy a události přírodního fyzického světa jsou pravými souvztažnostmi stavu záležitosti v duchovním či intermediálním světě. Poznáním toho, jak se duchovní popud vztahuje k fyzickým událostem a jevům, lze se znalostí souvztažností řídit, vést, ovlivňovat, restrukturalizovat jakýkoli děj a manipulovat s ním kombinací, novým uspořádáním, odstraněním či přidáním jistých prvků, které by mohly změnit následky událostí daleko duchovnějším, více žádoucím a užitečnějším způsobem. Tento postup je všeobecně použitelný na vše v lidském životě, v životě člověčenstva a ve fungování a působení fyzického Vesmíru a všech ostatních vesmírů a dimenzí bez výjimky. Takže klasifikace, shromažďování, chápání a používání souvztažností je královskou cestou k moudrosti všech věků, vesmírů a dimenzí a je korunou všech metod všech lidských systémů.

 

(6) Nové lidské systémy a jejich metody budou vedeny nejmoudřejšími a nejvíce láskyplnými členy člověčenstva. Ti ustanoví stálou radu moudrých mužů a žen, kteří a které užívajíce techniky takzvaného propojení mozku zkoumají nejlépe možné způsoby nejproduktivnějšího, nejužitečnějšího a nejprospěšnějšího fungování všech lidských systémů za účelem obecného blaha. Protože jsou moudří a láskyplní, užívají v procesu propojení mozků všechny duchovní principy. Tím, že shromažďují všechny ideje a myšlenky, které k nim přicházejí, mohou vybrat ty nejvíce užitečné a funkční, které jsou použitelné v odpovídajících lidských systémech.


Co se týče starých metod vědeckého výzkumu, ty se budou používat pouze pro účely pozorování, popisu, třídění a ověřování souvztažností jejich dopadů, výsledků a následků na lidské systémy. Při takovém postupu není žádná snaha připisovat kauzální význam fyzikálním či přírodním jevům samotným ani ho z nich vyvozovat, ani ho připisovat samotným projevovaným vzorkům lidského chování a vyvozovat ho z těchto vzorků samotných, protože duchovní principy jsou jedinou skutečnou základnou a základem jakéhokoli vědeckého či psychologického šetření a výzkumu.

Majíce všechny tyto stavební bloky a nástroje a jsouce vybaveni náležitými a správnými metodami, mohou nyní lidé na planetě Zemi bezpečně započít duchovní pokrok. Implicitní těmto nástrojům a metodám je neustálá potřeba a snaha se vylepšovat, nahrazovat a vyvíjet, aby tak byly vždy přizpůsobeny každému novému kroku duchovního kroku. Užívání starých nástrojů v nových krocích by nevyhnutelně vedlo ke stagnaci. Žádný takový stav není již v Novém věku myslitelný.


Konec třetí části

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.