Kdo je Online

Právě přítomno: 107 hostů a žádný člen

3151161
Dnes
Včera
Týden
Minulý týden
Měsíc
Minulý měsíc
Celkem
3170
7624
19660
1910159
43649
68131
3151161

Your IP: 54.92.148.165
2019-07-20 07:46
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

 

 

 

Skrytá energie rostlin

 



 

 

Zdravá strava - věčné téma, nekončící věda, zkoumaná po tisíce let různými civilizacemi, v současnosti však, přes veškeré mediální proklamace a komercí motivované rady, překvapivě zanedbávaná.

Tok náboženských myšlenek, různé filozofické školy a lékařská učení vedly ke vzniku mnoha idejí k dosažení rovnováhy protilehlých aspektů lidského života. Shiva versus shakti podle indických filozofií, jang versus jin v tradici Čínské. Soudobí vědci by je viděli jako katabolické a ana-bolické, kyselinu či zásadu, produkující metabolické procesy, jako činnost sympatického či parasympatického nervového systému, připravujícího tělo na válku nebo mír. Starobylá taoistická tradice viděla mezník života - docílení harmonie - ve využití syrové stravy. Ukazuje, jak může strava pomoci individuální osobě docílit této rovnováhy, produkovat tak méně kyselosti a více zásaditosti v krvi, ba dokonce zklidňovat mysl, což snižuje nárazy stresu. Podvýživa nemusí být způsobena pouze nedostatečným či nesprávným jídlem, ale rovněž tím, že je přírodní energie ve svém čerstvém syrovém stavu zničena vařením a konzervací.


Téma diety syrové stravy je tím aktuálnější, čím důrazněji se veřejnost dožaduje holistického přístupu v medicíně. Lékařů uvědomujících si význam nutriční hodnoty potravin sice stále přibývá, ale těch, kteří jsou ochotni zabývat se jemnými silami živých rostlin a enzymů, je poskrovnu. Oceňme alespoň skutečnost, že se medicína začala vyjadřovat ve prospěch vysoce-vlákninové stravy, zabraňující vzniku nemocí, počínaje srdečními poruchami a rakovinou tlustého střeva konče.


Proč je nevařená strava schopna dělat zázraky? Na jednoznačnou odpověď si budeme muset ještě počkat. Biochemický výzkum a sběr klinických zpráv o působení syrové stravy na organismus probíhají bezmála celé století. Němci, Švédové a Švýcaři po generace zapisovali do katalogů léčivé účinky diety založené na čerstvé syrové zelenině a ovoci, která je ztotožňována s vyléčením dlouho se vlekoucích těžkých chorob jako artriti-dy či rakoviny, žaludečních vředů, cukrovky a nemocí srdečních. Zkusme se na problém podívat z druhé strany.


Jak organismus reaguje na vařená potraviny?


Výsledky výzkumu prováděného v roce 1930 v Institutu klinické chemie v Lau-sanne prokázaly přímou souvislost mezi konzumací vařených a zpracovaných potravin a kolísáním obranyschopnosti organismu. Zjednodušeně řečeno, tělo chápe vařené a zpracované potraviny jako škodlivé vetřelce a co nejúporněji se snaží o jejich likvidaci a vypuzení. Jakmile vložíme jídlo do úst, bílé krvinky (leukocyty) se o překot rozeběhnou na místo vpádu, tedy do zažívacího traktu. Tento jev se nazývá leukocytóza trávení. Původně se vědci domnívali, že jde o zcela normální reakci organismu na přítomnost jakéhokoli pokrmu v traktu. Další pokusy však prokázaly, že při konzumaci syrové stravy k leukocytóze trávení nedochází a počet bílých krvinek v krevním řečišti zůstává stejný. Tento jev snad můžeme přičíst obsahu určitých aromatických substancí, enzymů, kyselin a přírodních cukrů, kterými syrová strava podporuje trávicí systém a plnou asimilaci živin. Zvláště zajímavá je skutečnost, že k leukocytóze trávení nedojde ani v případě, kdy konzumaci vařeného pokrmu předchází alespoň malé sousto syrové stravy, byť by to byl lístek salátu.


Nežádoucí vliv leukocytózy trávení Záporný vliv na náš imunitní systém spočívá v tom, že při každé konzumaci vařené či jinak zpracované potravy se armády bílých krvinek nahrnou do zažívacího traktu, aby zde mohly zápasit se vstupujícím vetřelcem. Zbytek těla zůstává po tu dobu bez patřičné ochrany. Nepřetržitá pohotovost bílých krvinek a jejich stálé masivní přesuny v souvislosti s přijímáním


potravy vyžadují od našeho organismu značné úsilí a zatěžují celý imunitní systém. Syrová strava ponechává naopak bílé krvinky v klidu, umožňuje jim plnit jiné úkoly, a tím zajišťuje vyšší odolnost organismu vůči nemocem.



Konkrétní případ


Léčivé a zdraví podporující vlastnosti nevařené stravy byly nesčetněkrát demonstrovány na všech významných klinikách biologie v Evropě. Dieta nevařené stravy, spojená s ostatními přírodními metodami léčení, jako jsou hydroterapie a cvičení, se zde úspěšně používá k léčbě snad všech druhů onemocnění - rakoviny, leukémie, artrítidy, očních poruch, migrény, nastu-zení, únavy, poruch mentálního charakteru, srdečních onemocnění, poruch krevního oběhu a cukrovky, obezity, bolesti zad, anémie a stovek dalších běžných chorob. Například slavný Albert Schweirzer, který byl postižen těžkou cukrovkou a píchal si ohromné dávky inzulinu, vyhledal pomoc průkopníka syrové stravy Maxe Gersona. Na jeho doporučení se podrobil režimu diety syrové zeleniny a ovocných džusů s plným obsahem ovocného cukru. Po deseti dnech lékař snížil podávané dávky inzulinu na polovinu. Měsíc nato nepotřeboval Schweitzer inzulín vůbec jeho cukrovka se už nikdy nevrátila a zůstal velmi aktivní až do své smrti v roce 1965, kdy mu bylo 92 let.



Samoléčení

Filozofie biologického přístupu k léčbě spočívá v tom, že choroba, ať už je zapříčiněna bacily, viry či genetickými změnami, je výsledkem narušení přirozených chemických pochodů v těle. Jakmile je toto narušení odstraněno, samoléčivé síly našeho organismu se snaží s danou příčinou vyrovnat. Syrová strava ovlivňuje tělo už na úrovni buněk. Zvyšuje například mik-roelektrické napětí tkání, které je přímým měřítkem "živosti" buněk. Zvýšení mik-roelektrického napětí znamená zintenziv-nění metabolických funkcí, snižuje se překrvení a bytnění tkání, ale naopak stoupá buněčná respirace nebo okysličování, zlepšuje se celková tělesná odolnost vůči nemocem a urychluje se proces samoléčby.


Zdraví - vskutku život sám Zdraví závisí na neustálé látkové a energetické výměně mezi buňkami a krevním řečištěm, jež skrze vlásečnice dodává tkáním kyslík a živiny a odvádí odpadní buněčné produkty. Tato výměna se odehrává prostřednictvím dvou tenkých membrán a intersticiální neboli vmezeře-né tkáně. Selektivní kapacita je schopnost buněk a vlásečnic přitahovat potřebné a odmítat Škodlivé a nepotřebné látky. Děje se tak prostřednictvím protichůdných chemických a mikroelektrických napětí mezi jednotlivými buňkami v živém systému. Když člověk umírá, pozbývá jeho tělo tuto schopnost docela. Naopak čím silnější jsou tato napětí, tím zdravější a vitálnější je naše tělo.


Špatný zdravotní stav Nemoc lze charakterizovat úbytkem chemického a mikroelektrického napětí a ztrátou selektivní schopnosti. To vede ke zhoršení metabolismu a zpomalení reprodukce buněk, zeslabení vlásočnico-vých stěn a k pozvolnému vytváření lepkavého "šlemu". Tento šlem neboli tkáňová usazenina zaceluje vmezeřenou tkáň, brání tak odvodu odpadních produktů, a tím podněcuje degeneraci, usnadňuje množení bakterií ve tkáních a vyvolává genetické poškození spojené se stárnutím. Bylo prokázáno, že syrová strava spolehlivě zlepšuje selektivní kapacitu buněk, a to zvyšováním elektrického napětí mezi buněčnou tkání a kapilární krví. Tím se zvýší schopnost vlásečnic regulovat dopravu živin, pozvolna dochází k detoxikaci systému, odstranění lepkavého šlemu, a tím i ke zvýšení vitality organismu.



Energie rostlin


Schopnost syrové stravy obnovit vitalitu buněk, tedy celého organismu, nelze přičítat pouze bohatému obsahu vitaminů, minerálů a dalších potřebných a pro dokonalé zdraví nezbytných látek. Rostliny obsahují také zvláštní formu energie, přímo odvozenou ze slunce během fotosyntézy. Vitalita, kterou nám syrové potraviny poskytují, závisí na jejich "živosti", tedy na něčem, co se vymyká jakékoli chemické analýze. Snaha výzkumníků prokázal přítomnost této energie v živých rostlinách se ubírá různými směry.


Druhý zákon termodynamiky První zákon termodynamiky říká, že energie nevzniká, nezaniká, pouze se přeměňu-je tudíž množství energie na světě zůstává neměnné. K vyjádření druhého zákona použijme entropie - veličiny používané k popisu neuspořádanosti a chaosu na úrovni buněk a atomu. Energie má tendenci přecházet z uspořádaných stavů do stavů méně uspořádaných, a to až po stav termodynamické rovnováhy, fyziky nazývaný maximem entropie. Veškerý pohyb v systému ustává, rozdílnost elektrického či chemického napětí se vyrovnává a teplota se stává, vlivem tepelné vodivosti, rovnovážnou. Celý živý systém postupné mizí a stává se netečnou hroudou mrtvé hmoty. Lidské tělo se vyhýbá rozkladu v tento netečný stav tak dlouho, dokud je naživu, a to patrně skrze metabolismus -přijímáním potravy, pitím a asimilací energie zvenčí. Po dlouhých desetiletích výzkumů došli vidci k závěru, že pro zdraví nejsou důležité jen živiny, jež lze měřit chemicky ? vitaminy, minerály, bílkoviny apod. - ale stejnou měrou kvalita energie, jíž je jídlo nositelem. Je věeobecně známo, že živočišná tkáň má elektrické, a tedy i elektromagnetické vlastnosti. Víme, že elektromagnetická terapie, kterou lékaři s úspěchem používají k lepšímu hojení zlomených kostí a poškozených tkání, využívá účinky vnějších magnetických polí a malých elektrických proudů.

Elektromagnetismus rostlin O elektromagnetických vlastnostech rostlin toho víme podstatné méně. Výzkumy naznačují, že jejich elektromagnetismus patří k mechanismům, skrze něž získáváme z rostlin uspořádanou energii, tedy významného narušitele stavu maximální entropie, která znamená smrt. Ve dvacátých letech minulého století byl objeven způsob míření drobných elektrických napětí v rostlinách. Rostliny skutečné vyrábějí nepatrný elektrický proud a vysílají elektromagnetické vlnění. Při pokusech byl například útvar pupenů ohlášen elektromagnetickým vlněním dlouho předtím, než byla zaznamenána činnost růstových hormonů. V padesátých letech měřili američtí vědci "živá pole" - L pole, obklopující semena rostlin. Prokázali nejen to, že změna byť jediného genu mateční rostliny způsobuje pozoruhodné výchylky L polí jejích semen. Zjistili rovněž, že pokud byla semena vystavena chemikáliím nebo horku, měřené pole zesláblo.



Kirlianova fotografie


Další metoda měření skryté energie rostlin využívá Kirlianovu fotografii, objev ruského elektrotechnika a fotografa Semjona Kirliana. Ten zjistil, že je možné bez použití fotoaparátu zaznamenat na fotografický papír pozoruhodné, lidskými smysly nepostřehnutelné záření, jež se line ze všech živých objektů. Tento jev je zkoumán v souvislostí s jeho využitím ve výživě a v medicíně, při určování diagnózy a léčbě nemocí. Použití této metody pří fotografování rostlin a potravin prokázalo, že světélkující výboje ? koróna ? zaznamenané na filmu, byly mnohem silnější, zářivější a širší u zdravých a syrových rostlin než u rostlin poškozených nebo vařených. Zatímco koróna syrové zeleniny vyzařuje jasné a zářící hroty, harmonicky obklopující její obrysy, koronální výboje na snímcích zeleniny vařené jsou jen velmi nejasné.



Chromatografie

K měření energie vyzařované živými organismy se dále využívá chromatografie. Při použiti této metody se extrakty rostlin vkládají do roztoku chloridu měďnatého, po jehož odpaření se vytvoří krystalické vzory ? chromatogramy. Ty jsou nejen typické pro jednotivé druhy rostlin, ale současné ukazují jejich životní sílu. Nápadné krystalické vzory indikují zdraví rostliny, slabé pak její nemoc. Uvedené pokusy mimo jiné naznačují, že vitaminy jsou spise biologická než chemická činidla a že mezi přírodními vitaminy a jejich synteticky vyrobenými protějšky jsou velké rozdíly, Chromatogramy jsou nejen zajímavé, ale i překrásné na pohled. Krystalické vzory uměle vyrobených vitaminů vsak postrádají syté zbarvení, jasné krystalické vzory, paprskovité linky a rýhované okraje. To vše přírodním vitaminům nechybí. Podobné rozdíly se ukazují i v případě porovnání čerstvých potravin s potravinami vařenými či průmysloví zpracovanými. Krystalické vzory naruší i použití nepatrného množství konzervačních přísad.



Biometr

Výčet metod, kterými se vědci pokoušejí odkrýt tajemství skryté energie rostlin a jejího působení na lidský organismus, uzavřeme Simonetovým biometrem, využívajícím tradiční techniky proutkařů. Jde o jednoduchý přístroj, který je schopen určit sílu sálání energie prostřednictvím kyvadla. Skála přístroje je odstupňována v centimetrech a slouží k indikaci mikronů a angstromů od nuly po 10 000 angst-romů. Při pokusech vykazovaly čerstvé ovoce a zelenina na stupnici přístroje hodnoty mezí 8000 až 10 000 jednotek a roztočily kyvadlo vysokou rychlostí. Vařená zelenina a pasterované mléko vyzařovaly tak málo energie, že se kyvadlo ani nehnulo. Domněnka, že tato skutečnost by mohla být prospěšná lidskému zdraví, vedla vědce k měření vitality a čerstvostí obrovského množství potravin. Jako příklad uveďme hodnoty naměřené u mléka. Bezprostředné po nadojení má 6500 jednotek, po 12 hodinách se vyzařování sníží o 40 % a po 24 hodinách zůstává z této radiace pouhých 10 %. Pasterizací mléka stejné jako zpracováním potravin do konzerv či vařením zeleniny se ničí veškeré jejich vyzařování. Mluvíme-li o radiaci, nejde o zhoubnou radioaktivitu, ale o přirozenou a pro člověka potřebnou radiaci potravin. V současné době je toto kmitání v určité čisti spektra velmi snadno měřitelné spektrometrem. Stará jednotka ang-strom byla nahrazena jednotkou soustavy SI 1 nm (nanometr, miliardtina metru), což se rovná 10 angstromú. V publikaci Vegetariánská kuchařka autorů Karla a Drahomíry Červených se uvádí, že zdravý člověk vykazuje radiací asi 620 až 700 nm, nemocný pod 620. V knize Ryzí energie se dočteme, že u lidí postižených rakovinou se záření pohybuje pod 400 nm, a to dlouho předtím, než se projeví skutečné symptomy toho onemocnění. Pokud se ztotožníme s hypotézou, že záření konzumovaných potravin nám může prospět pouze tehdy, není-ti nižší než 620 nm, tj. než záření na spodní hranici zdravého jedince, jisté nás bude zajímat, jakou radiaci jednodivé pokrmy vykazují.



Ve Vegetariánské kuchařce jsou pro názornost potraviny rozděleny do čtyř skupin:

 

1/ Potraviny s nejvyšší radiaci 650-1000 nm

Sem patří dužiny plně zralých plodů ovoce, čerstvě rozlouskané ořechy, většina čerstvé hlavně listové zeleniny, naklíčená semena, celá obilná zrna, do tří týdnů stočený neupravený včelí med, čerstvé nadojené mléko, čerství snesená vejce, čerstvé připravené bylinkové čaje a zastudena lisovaný olivový a slunečnicový olej.

 

2/ Potraviny s nižší radiací 300-850 nm

To je ostatní, hlavní kořenová zelenina, déle skladované vyloupané ořechy, pře-zrálé ovoce, med, dvoj- až třídenní vejce, obyčejné máslo, ostatní oleje, luštěniny a maso lest hodin po zabití zvířete.

 

3/ Potraviny s průměrnou radiací 100-300 nm

Radíme sem 10 až 15 dní stará vejce, běžné konzumní mléko. kávu. čaj, čokoládu, zavařeniny, fermentované sýry, starou zeleninu, nedozrálé ovoce a znovu ohřívané a skladované potraviny.

 

4/ Tzv. .mrtvé" potraviny vykazující 0-100 nm

Patří sem konzervy, maso, alkohol, rafinovaný bílý cukr. bílá mouka, rafinované potraviny, margaríny apod.

 


Radiaci vykazují i původci některých nemocí, viry a bakterie, a to 300 až 600 nm. Protože platí pravidlo, že vyšší radiace překonává tu nižší, můžeme se podle vidců mnoha nemocem vyhnout tím. že si budeme udržovat vyšší radiací, než mají viry a bakterie. Vysokou radiaci, si můžeme udržovat nejen konzumací potravin výše uvedené 1. a 2. kategorie, ale i správným dýcháním, fyzickou aktivitou a psychickou stabilitou.


Tolik ledy k jedné hypotéze, která má už dnes na světě mnoho stoupenců. V mnohých zemích si dokonce lidé kupují v elek-troprodejnách spektrometry na měření vitality potravin. Ať tak či onak, každý si může nejlépe sám na sobí vyzkoušet, cítili se po syrové stravě lépe a svéžeji než po vařené. Zodpovědnost za své vlastní zdraví musíme cítit především my sami.

 

 

Převzato:  http://krasnapani.cz/

 

 

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

 

 

 

Bakterie a viry nejsou iniciátory nemocí!

 

 

 



Všichni žijeme s "moderní" medicínou, jejíž základy položili Pasteur a Koch. Všichni žijeme se známou představou choroboplodných zárodků, které záludně napadající naše tělo a vyvolávají různé choroby a infekce, takže s každou novou nemocí (jako například AIDS) takzvaná "racionální školní medicína", lpící na prastaré teorii choroboplodných zárodků, odstartuje velký hon na "původce" - čili na baktérie a viry.


Dnes jsou po ruce i jiné přístupy; stále širší použití při léčbě různých chorob nacházejí především metody pocházející z Dálného Východu, a to i přesto, že se "racionální medicína" dosud nedopracovala k hlubšímu porozumění principu zdraví či nemoci, o nějž se tyto metody opírají, neumí vysvětlit a zhusta vůbec nechápe jejich účinek. Jediným důvodem proč jsou stále více používány je jejich nesporná úspěšnost.


Zde se ale nehodláme zabývat těmito metodami, tento článek je věnován bádání mnoha přehlížených vědců, kteří se v rámci západního kulturního okruhu (a aniž by o sobě věděli) dopracovali k úplně jinému pohledu na vznik života a nemocí už v 19. a 20. století.

 

 


Objev mikrozymů


Prof. Dr. Antoine Béchamp (1816 - 1908) pozoroval už v roce 1860 malá, kulovitá zrníčka uvnitř buněk, blýskající se ve světle. Usuzoval, že tato "drobná tělíčka" by mohla být klíčem vzniku života. Béchamp mnoho let pečlivě zkoumal původ a funkci zářivých tělísek, která jsou obsažena nejen ve všech živých buňkách, ale volně plovou i v krevním oběhu. Experimenty naznačovaly, že jsou to jakési miniaturní chemické továrny, schopné vyvolávat procesy kvašení. Podle řeckých slov pro "malý" a "kvašení" je tedy pojmenoval jako "mikrozymy". Chemické experimenty ukázaly, že mikrozymy nelze rozpustit ve vodě, že se skládají z vodíku, uhlíku a jiných prvků a produkují nukleinové kyseliny. Po zahřátí na vyšší teplotu pozbudou svou schopnost vyvolávat kvašení.



Vlastnosti mikrozymů


Mikrozymy jsou živé organizmy překypující aktivní chemickou energií. Podle Béchampa jsou životně důležitými, nepostradatelnými anatomickými prvky buněk, "trávící" - měnící a asimilující - živiny, které buňky potřebují k životu. Pokusy rovněž ukázaly, že tato mikroskopická tělíska jsou nezničitelná. Béchamp prováděl pokusy se všemi možnými druhy tkání a organických materiálů, jako je například křída, s rostlinami a kvasinkami. Zjistil, že mikrozymy jsou i v amébách (prvocích), představujících nejmenší formy fauny, a v baktériich - nejmenších formách rostlinného života. Výzkum ukázal, že mikrozymy lze nalézt jak ve zdravých, tak i v nemocných buňkách, a že v různých orgánech ukazují odlišné chování. Například mikrozymy v játrech mají jiné biochemické vlastnosti, než ty, které nalezneme v ledvinách. Jsou také jiné v orgánech mladých, než ve stejných orgánech starších lidí.
Béchamp učinil obrovský vědecký objev. Za jistých podmínek pozoroval, jak se mikrozymy mění v baktérie. Napřed se seskupí do kulatých, kokonoidních objektů, které se poté mohou spojit do útvaru sestávajícího ze dvou nebo tří takových jednotek, nebo vytvořit organizmus tyčinkové formy. Béchamp byl přesvědčen, že tato "tělíska" hrají důležitou roli v kvasných procesech a při vzniku onemocnění. Při onemocnění se totiž mikrozymy změní. Pokud se jim nedostává potřebných živin, mohou se přeměnit na baktérie. I když přitom pod mikroskopem vypadají úplně stejně, mají jiné biochemické vlastnosti. Pasteur a Koch vyvinuli učení, známé jako "teorie vzduchem šířených zárodků", čili teorii, podle níž jsou nemoci vyvolávány výhradně choroboplodnými zárodky šířenými vzduchem. Naproti tomu podle Béchampa tyto zárodky vznikají z mikrozymů, které ve změněné, mikrobiální formě opouštějí již nemocné buńky. V tomto případě jsou ovšem mikrobi důsledkem, nikoli příčinou nemoci!



Nemoci se rodí z nás a v nás samotných


Béchamp při zkoumání odumřelých buněk zjistil, že z odumírající buňky "vznikají" nové mikrozymy. Přitom udělal úžasné zjištění: uvolněné mikrozymy se shlukují a vytvářejí nové životní formy - baktérie a améby. Buňku tedy lze zničit, ale mikrozymy jsou nezničitelné. Zbývá už jen vysvětlit, odkud se tedy vzala první z těchto základních jednotek života. Béchamp napsal:


"Mikrozymy jsou organizované, živé pozůstatky bytostí žijících před dávnými časy. Jsou nosiči dědičnosti. V chromatinovém materiálu lidské semenné buňky se nacházejí veškerá mikrozymická zrníčka potřebná ke genetické reprodukci rozličných buněk, životně důležitých pro rozmnožování lidského druhu."


[V těchto slovech se pravděpodobně skrývá vysvětlení zapeklité otázky, jak vlastně jednotlivé buňky vědí, jaký orgán vlastně mají vytvořit.]



Stejný objev udělali i jiní vědci


Dr. Wilhelm Reich dospěl uprostřed třicátých let ke stejnému přesvědčení, jako před ním Béchamp, aniž by ovšem o jeho práci cokoliv věděl (o Béchampovi, neřku-li o jeho práci, se stěží něco dovíte v běžné encyklopedii...). Původně se vydal do říše mikrobiologie při pokusu zjistit, zda jsou pulzující procesy expanze a kontrakce, pozorovatelné u člověka, univerzální. Přitom objevil, že se ze suché trávy rozmočené ve vodě vyvíjejí améby. K svému údivu musel konstatovat, že tito prvoci nevznikali ze "spor", které se jaksi dostaly do nálevu, ale že se reorganizují přímo z odpadních produktů rostlinného materiálu, podobných droboučkým bublinkám. Reich nazval "bublinky", v nichž viděl přechodovou formu mezi mezi živou a neživou matérií, "biony". Jeho obsáhlé práce, věnované zkoumání těchto pochodů, mu později posloužily jako východisko pro dalekosáhlou teorii vzniku rakoviny a původu nemocí obecně. Reich zjistil v krvi a ve tkáních těžce nemocných lidí bionový rozpad a různé choroboplodné zárodky, o nichž soudil, že se organizovaly z bionů opouštějících rozpadající se tkáně. I on dospěl k poznání, že život vzniká vždy znovu z rozpadlé hmoty, a že přítomnost zárodků je důsledkem, ne příčinou nemoci.


Dermatolog Alan Cantwell, který se specializoval na sklerodermitis (těžké kožní onemocnění neznámého původu), objevil ke svému velkému údivu v tkáni nemocných bacily tuberkulózy. Věnoval se této zvláštnoti dále, a přitom se setkal s pracemi dalších vědců, kteří narazili na obdobný fenomén při jiných nemocech. Při mnoha onemocněních, o nichž se soudí, že nejsou infekční povahy, byla zjištěna přítomnost "bacilů", které zde neměly vůbec co hledat. Tyto "zárodky" projevovaly pleomorfní chování, to znamená, že přijímaly různé bakteriální či virální formy. Tyto nesrovnalosti podle Cantwellova mínění zavádějí současnou biologickou klasifikaci choroboplodných zárodků, včetně postoje a klasického chápání nemocí "racionální moderní medicínou", ad absurdum. Jelikož se řečené "bacily" vyskytovaly především u nemocných rakovinou, začal jim říkat "rakovinové mikroby".


V padesátých letech vyvinul badatel Gaston Naessens revoluční světelný mikroskop, umožňující více než 25 000-násobné zvětšení (Reich pracoval se 4 000-násobným zvětšením). Pomocí tohoto mikroskopu rovněž objevil droboučká tělíska v krvi. Říká jim "somatidy" (tělíčka) a zjistil, že v závislosti na vlastnostech okolního prostředí mohou nabývat různé mikrobiologické formy. Naessens, stejně jako Reich a Béchamp, považuje somatidy za základní článek života; vidí v nich nosič či samotný projev materializace bioenergetických procesů.


"Dospěli jsme k závěru, že somatid není nic menšího než to, co lze nazvat konkretizací energie."


Dr. Günther Enderlein pokračoval v Béchampových výzkumech a za použití techniky "temného pozadí" objevil v krvi pohyblivá miniaturní živá tělíska, která se spojovala s vysoce organizovanými baktériemi. Rozpoznal, že krev savců vždy obsahuje symbionta rostlinného původu a popsal koloběh vývoje a metamorfóz mikrobů v jeho mnohotvárné podobě. Jeho popis dokazuje, že se žádná živá bytost nepokouší bezmezně šířit a množit tou měrou, aby přitom vytlačila jiné životní formy. Naopak! Je zde viditelná snaha jednoho druhu o dosažení rovnováhy s jiným, což se odehrává i mezi mikroby a buňkami v našem těle. Enderleinovy objevy vedly k mikroskopii na temném pozadí, a k formám diagnózy, jimiž lze identifikovat mikroorganizmy, obsažené v živé krvi, a z těchto poznatků posoudit aktuální nebo možné budoucí poruchy v těle. Jednu z těchto metod vyvinul a vyučuje Gaston Naessens.



Výskyt "bacilů" signalizuje tělesnou poruchu


Novější poznatky cituje J. F. Grötz v knize "Má očkování smysl?", kde pohled na roli mikrobů z opačné strany znovu zřetelně poukazuje na dvojfázovost onemocnění. Zhruba řečeno: každé onemocnění probíhá podle stejného, zcela přesného vzoru. Organizmus se napřed dostane do tzv. stresové fáze, ovládané sympatickou částí nervového systému, v níž má nemoc latentní počátek. Až ve druhé fázi, která se často projevuje symptomy jako celková únava a horečka, a jíž dominuje parasympatikum, se začnou objevovat domnělé "choroboplodné zárodky", baktérie nebo viry. Nejsou tedy iniciátory, ale v nejlepším případě indikátory onemocnění.


Skutečnost, že ústup infekčních onemocnění v Evropě nelze připsat preventivnímu očkování, ale na konto zlepšených životních a stravovacích podmínek, už před lety dokázal Dr. G. Buchwald. Je-li hlavní příčinou onemocnění celkový tělesný stav, je nesmyslné "bojovat s nemocí", protože ta představuje pouze vnější, viditelný symptom, je nutné odstranit poruchu, jejíž příčinou je nerovnováha mezi jednotlivými biosférami, sídlícími uvnitř organizmu. To ovšem vyžaduje zcela nový medicínský přístup. Přírodní léčba a homeopatie se o to již snaží. Neporazitelnými mistry tohoto léčebného umění zcela jistě byli staří čínští a indičtí lékaři (čínské bylinářství, akupunktura, čínská stravovací medicína, indická Ayurvéda).


Můžeme jen doufat, že v příštích desetiletích výzkumy, a obzvlášť poznatky o důsledcích aplikace "moderní chemické medicíny" (například neustále rostoucí počet chronických a zhoubných onemocnění, při současném rapidním poklesu účinnosti moderních léčiv a terapií), rostoucí měrou povedou ke změně smýšlení, a tím k rozšířenému, novému medicínskému chápání zdraví a nemoci ku prospěchu celého lidstva.

 

připravil Jiří Wojnar

 

 

Převzato:  http://www.sweb.cz/jpavol/

 

 

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

 

 

Zdravotné riziká geneticky modifikovaných potravín

 

 

 

Sú geneticky modifikované (GM) potraviny bezpečné na konzumáciu? Niektorí argumentujú tým, že tieto potraviny boli testované oveľa intenzívnejšie ako bežné potraviny, kým iní su presvedčení, že testovanie nebolo dostatočné na to, aby sa uspokojivo vylúčili možné zdravotné problémy. Napriek tomu, že GM potraviny sa v niektorých krajinách konzumujú už niekoľko rokov, sa doteraz nevykonával žiadny monitoring škodlivých účinkov. Preto akékoľvek vyhlásenia o preukázaní ich neškodnosti sú nepodložené.


Prvé konkrétne regulačné predpisy pre testovanie bezpečnosti GM potravín boli presadené do legislatívy Európskej Únie v roku 1997 a následne prehodnotené v roku 2003. Existujú 4 hlavné obavy o bezpečnosti GM potravín:


*
Genetické modifikácie samotné môžu spôsobiť, že rastlina sa stane toxická a tým nevhodná pre konzumáciu

 

*
Nové génové charakteristiky môžu spôsobovať alergie

 

*
V prípade použitia génov na odolnosť voči antibiotikám môžu nastať problémy vyvolávané chorobami odolnými voči liekom


*
Proces genetickej manipulácie môže mať nechcené vedľajšie účinky na rastlinu, čo následne ovplyvní bezpečnosť potraviny



Toxicita

Keď je rastlina menená tým spôsobom, aby bola odolná voči škodlivému hmyzu (vlastnou produkciou pesticídu), alebo odolná proti prípravkom na burinu (herbicídom), potom je potrebné aby v rámci svojho nového fungovania produkovala aj nové chemické látky. V prípade ak ľudia takéto látky predtým nekonzumovali, je potrebné uskutočniť testy nezávadnosti. Ako príklad by sa dala uviesť kukurica odolná voči hmyzu, ktorá začne sama produkovať pesticíd zabíjajúci škodlivý hmyz. Konzumovať takúto kukuricu znamená konzumovat zároven s ňou aj daný pesticíd. Kým pri tradičnej postrekovanej kukurici sa postrek dal zmyť vodou, tak u GM kukurice to už možné nie je, keďže daný pesticíd sa stal integrálnou súčasťou vnúrta každej jej bunky. Čiastočné testovanie toxicity sa síce vykonáva na zvieratách, to je ale schopné objaviť len akútne škodlivé účinky. Tie dlhodobé už nie. Môže to byť podobné ako u pesticídu DDT, u ktorého sa závažné škodlivé účinky dostavili až s odstupom času.

 

 


Alergie

Nové zložky produkované GM plodinou môžu spôsobovať alergické reakcie. Výskyt potravinových alergií je na vzostupe. Do značnej miery je to aj tým, že sa čoraz viac konzumujú potraviny obsahujúce rôzne nové zložky. Ak by genetické zmeny prichádzali zo známych organizmov, ako napríklad z arašidov, pri ktorých vieme predvídať alergické reakcie, potom takéto predvídanie by teoreticky bolo možné. U nových a doteraz neznámych zdrojov je však ono predvídanie oveľa tažšie. Pri novom jedle zvyčajne trvá až 5-6 rokov, kým sa dokážu rozpoznať alergie naň. Pri GM potravinách sa jedná o desiatky až stovky nových zložiek, preto predvídanie, odhalenie a identifikovanie zdroja nových alergií sa takto stáva veľmi obťiažne.



Neželané vedľajšie účinky


Genetické manipulácie nie sú presné techniky. Neexistuje žiadna kontrola nad tým, do ktorého miesta pôvodného génového reťazca rastliny budú vložené nové gény. Je možné, že budú včlenené viaceré ich kópie alebo ich fragmenty, prípadne že budú vložené v opačnom poradí, čize obrátene. Je tu teda veľký potenciál pre nepredvídané dôsledky v prípade narušenia pôvodných génov, respektíve v prípade ak nové gény nebudú správne fungovať. To môže ďalej ovplyvniť chemické zloženie konečnej rastliny a následne potraviny z nej vyrobenej. Až do súčasnosti testovanie GM potravín ignorovalo tento potenciál neželaných účinkov a nové techniky testovania, ktoré by zohľadnili aj uvedenú stránku sú ešte stále iba vo vývoji.



Odolnosť voči antibiotikám


Gény rezistencie na antibiotiká sú bežne používané ako značkovacie gény v GM plodinách za účelom indikácie toho, či daná modifikácia prebehla úspešne. Proces genetickej manipulácie je málo efektívny a nový gén sa úspešne včlení len do malého početu buniek. Následne, keď je týmto spôsobom do genómu začlenený aj gén rezistencie na antibiotiká, nová plodina bude vyrastať aj v prostredí obsahujúcom antibiotiká. Ak sa tieto gény pretransformujú do organizmov spôsobujúcich ochorenia (napríklad infekčných baktérii), potom liečba antibiotikami bude na ne neúčinná. Niektorí by tuto mohli namietať, že vertikálny medzidruhový prenos génov nie je možný, no v skutočnosti takýto prenos už bol vedecky dokázaný. Išlo o prípad, keď sa z GM plodiny produkujúcej vlastný pesticíd prenieslol daný gén do vnútročrevných, za normálnych okolností neškodných baktérii a tie následne začali produkovať v organizme spomenutý toxín. Podobný prípad môže nastať aj pri prenose génu rezistentnosti na antibiotioká.

 

 

Převzato:  http://www.badatel.sk/

 

 

 

Poznámka

Já teda nevím jak vy, ale vám například chutnají geneticky modifikované rajčata „Holandský hybrid“, které obsahují cizí geny? Vždyť je to jak tenisák a jíst se to skoro nedá. Slupka je tvrdá dokonce i po uvaření. Navíc to nemá ani chuť přírodního rajčete. Je to humus a  nejhorší na tom je, že přírodní rajče na trhu, tedy i těch lidových už vůbec nekoupíte. Nikdo v podstatě ani neví, jaké geny byly to tohoto druhu rajčete vpraveny a co to může časem způsobit. Já osobně od té doby, co přišli tyto rajčata na trh, vůbec rajčata nekonzumuji.  A přitom rajčata miluji, ovšem ne ty s vlastnostmi tenisáku. Je na vás, co chcete jíst a za co utratíte, dnes už těžko vydělané peníze. Ale nejde jen o toto, jde i o zdraví a nad tím by se měl zamyslet každý, když už mu nevadí, že za podobné hybridy platí. Je potřeba začít za genetickou čistotu potravin bojovat, abychom nemuseli za pár desítek let plakat nad tím, že naše děti jsou geneticky degenerovaní.

Garpar

 

 

 

Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení

 

Strava

 

 

 

Stravou môžeme učiniť nie len z našeho tela, ale i z celého energetického kontinua lepší supravodič pre kozmickú energiu. Je pritom dôležité rozumieť a realizovať skutočné potreby výživy tela a odlíšiť ich od podráždenia vzniknutého vplyvom reklamy a telesnej otravy.

 

Človek je podľa anatómie a fyziológie vegetarián. Má do strán posunutú spodnú čelusť, rezáky a stoličky, alkalické sliny, dlhý, rozvetvený črevný trakt, póry v pokožke a v porovnaní s divokými zvieratami pomaly kontrahujúce svalstvo. To sú všetko jednoznačné znaky tela zameraného na rastlinnú stravu. Rovnako naša psychika nás nepredurčuje k mäsožravosti. Malé deti sa chcú so zvieratami hrať a hladiť ich, namiesto aby ich pojedali. Zabíjanie zvierat nám ľuďom nie je príjemné, a preto sa jatky schovávajú radšej za vysokými stenami. Pestovať zeleninu a ovocie je naproti tomu pre mnoho ľudí dokonca príjemným trávením času.


Zo zdravotného hľadiska je vegetariánstvo veľkou výhrou. Americké štúdie preukázali, že vegetariáni vykazujú o 90% znížené riziko infartku ako priemerný občan. Japonské výskumy preukázali, že u vegetariánok je 3,6 krát nižšie riziko rakoviny prsníka a u vegetariánov 3,8 krát nižšie riziko rakoviny prostaty. Rakovina čreva, žalúdku, ochorenia obličiek, alergie, neurodermitis a reumatické ochorenia sa u vegetariánov vyskytujú omnoho menej. U amerických žien vo veku 65 rokov bola zistená priemerná strata kostnej drene 35%, avšak u vegetariánksy žijúcich bola strata takmer o dve tretiny menšia.


Veľké množstvo bielkovín, ktorými človek zásobuje telo pojedaním mäsitej stravy, spôsobuje záťaž organizmu. Ich skutočná spotreba u človeka je relatívne malá a obvykle nepresahuje 30-40 gramov na osobu na deň. Pritom človek môže vykonávať fyzickú prácu, športovať, a dokonca sa to týka aj žien v tehotenstve a pri kojení. Mäsom, rybami a hydinou, ako základnou potravou, dosiahneme ľahko prísun bielkovín 100-140 gramov denne. Tieto prebytky vedú v organizme ku vzniku produktov látkovej výmeny. Amyloidy a mucopolysacharidy sa usadzujú v kapilárach a mimobunečných priestoroch tkanív a prispievajú ku vzniku rôznych ochorení. Usadeniny z odpadu bielkovín sú odstránené podľa poznatkov profesora Wendta až po niekoľkých mesiacoch konzumácie vegetariánskej stravy. Ak človek pri zdravej výžive vydrží aj naďalej, položí tým základy pre výborné zdravie.


Medzi významné a život podporujúce zložky vegetariánskeho jedálneho lístku patrí surová strava. Ovocie v prirodzenom stave, zelenia, klíčky, orechy a semená sô živé substancie plné životnej sily. Z čerstvého jablka môže vyrásť strom, ak ho zahrabeme do zeme, varené jablko tam zhnije.


Videné energeticky to znamená, že živá strava posiluje éterické telo a bunky - SOEFs. Teplá strava ich naopak oslabuje, pretože spotrebuje viac energie na premenu, než sama obsahuje. Zahriatim ničíme v potravinách všetky enzýmy a najdôležitejšie vitálne látky i časť vitamínov. Vznikajô pri tom cudzorodé molekuly (Maillardove molekuly), ktoré imunitný systím odstraňuje len s veľkou námahou. Zdravá strava by mala obsahovať najmenej 50% surových potravín, ktoré sú ľahko stráviteľné, oproti varenej strave. Vyšší podiel surovej stravy zvyšuje hladinu energie tela. Čistá surová strava je výborným podkladom pre vyliečenie mnohých chronických opchorení.


Surová strava vegetariána pri akomkoľvek zložení je základnou súčasťou zdravého a harmonického spôsobu života, lebo je pre telo najdôležitejšia. V praxi to znamená, že by sme v jedálnom lístku mali dávať prednosť biologicky pestovaným potravinám a vyhýbať sa obtiažne spracovateľným produktom ako je cukor, biela múka a ztužené tuky, lebo boli "okradnuté" o rovnováhu prírodných vitálnych látok.

 

 

http://ee.dunres.sk/clanky.php?id=326

 

 

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení

  

 

Pravda o tepelně upravené stravě

 

 

 

 

 

Tepelně upravená strava je strava nepřirozená. Konzumace této stravy je nebezpečná a po všech stránkách neefektivní.


Člověk jako jediný na této planetě využívá k přípravě stravy teplo. Historie výroby a konzumace tepelně upravené stravy je velmi krátká v porovnání s dobou, kdy se člověk pohybuje po zeměkouli. Doba průmyslově denaturalizovaných potravin, rafinovaných tuků a cukrů, mohutné spotřeby živočišných bílkovin a používání konzervantů je zcela nová a krátká.

Tepelná úprava stravu modifikuje a má za následek změny (mutace) na všech úrovních. Ve stravě vznikají tělu neznámé = jedovaté (toxické) složky. Tělo takto upravenou stravu nedokáže dokonale rozpoznat, zpracovat a hlavně vyloučit. Tepelná úprava stravu znehodnocuje - teplo spaluje část potravy. Tepelná úprava odstraňuje ze stravy enzymy, které jsou důležité pro trávení. Při tepelné úpravě dochází k úbytku vody, což vede ke špatnému trávení. Tělo musí nejprve potravu zkapalnit, aby se pak v podobě roztoku mohla přesunout dále do trávícího traktu, a část z ní mohla projít přes permeabilní stěny trávícího traktu a tak se dostat do krve a lymfy.


Konzumací tepelně upravené stravy dochází k intoxikaci, která je pro většinu ze současné populace trvalá. Dochází k ní nejen proto, že tepelně upravená strava obsahuje málo vody. Tím se stává krev hustší než lymfa. Osmózou, což je proces kdy, se z míst které mají vyšší hustotu, dostávají částečky do míst kde je hustota nižší, se pak dostávají z krve do lymfy látky. Jelikož má krev jedince, konzumujícího převážně tepelně upravenou stravu, vždy větší hustotu, je tento proces pouze jednosměrný. Tak se kromě výživy dostávají do celého těla pomocí lymfy látky jedovaté/toxické. Tak začínají problémy, počínající lehkými chřipkami až po rakovinu.


Tepelně upravená strava způsobuje po požití leukocytózu. Leukocytóza je zvýšení výskytu bílých krvinek v krvi. Bíle krvinky, jak je známo, mají funkci obrannou a objevují se v krvi vždy po vpádu cizích částic do těla. To je jasný důkaz, že jakákoliv tepelně upravená strava je pro tělo látka neznámá a ještě k tomu rozpoznávána jako nebezpečná.


Tepelně upravená strava je návyková, protože i malý výpadek v přísunu tepelně upravené stravy má za následek ředění krve. Hustota krve se sníží, tak dojde k opačnému procesu intoxikace, k detoxifikaci. Tak se tělo přirozeně zbavuje látek již využitých, ale i látek škodlivých a toxických. Ty se dostanou do krve, což má za následek nepříjemné stavy, jak tělesné tak duševní. Proto je většina lidí nevědomě a nedobrovolně závislá na stravě, která zastavuje detoxifikaci.

 

 

Převzato:  http://www.vitarian.cz/

 

 

Copyright © 2019 Matrix-2012.cz. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.