Vytisknout
Zobrazeno: 25069

Hodnocení uživatelů: 5 / 5

Aktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnoceníAktivní hodnocení
 

 

 

Tajemné podzemí

 

Skleněné tunely a Babí hora

 

 

ČÁST II.

 

 

Měsíční jeskyně na Slovensku, která je známá a popisovaná po celém světě, je jenom jedním tajemstvím. Já bych spíše napsal, že je prvotním článkem, který upozorňuje na další a celosvětový fenomén, a to jsou skleněné tunely a jiné záhadné stavby v podzemí, jejichž účel není znám. Nevíme, kdo je stavěl, jakou technologií, jakého jsou stáří. Sahají daleko do historie lidstva, možná tak daleko, že současné vědomí naší známé historie je pouhou minutou na ciferníku hodin lidské minulosti. V tomto článku rozebereme trochu podrobněji záhady kolem Babí hory na slovensko-polském pomezí nedaleko českých hranic a naznačíme spojitost a propojenost se všemi okolními státy. A nejen to, jak už jsem několikrát napsal, zjistíme, že „všechno je spojeno se vším“. Rovněž tato záhada upozorní na skutečnost, že na této Zemi nejsme první civilizací, pozemskou ani vesmírnou.

Tento článek je sepsán s použitím mnoha pramenů a dovolím si do důležitých míst vepsat osobní poznámky a postřehy (modré písmo) jako u jiných článků, abychom neztráceli souvislost a  nezamotali se do ohromné kupy informací, v kterých se ztratí bez povšimnutí mnohdy možná důležité detaily. Rovněž vás chci upozornit, že tyto články jsou úvodní a tomuto fenoménu se budeme věnovat také v dalších článcích, pokud najdeme i s vaší pomocí další informace od dalších badatelů. Chci naplánovat a uskutečnit expedici do těchto popisovaných míst a osobně je prozkoumat a pokusit se tak poodhalit tyto záhady osobně. Než se tak ovšem stane, očekávám vaši spolupráci a věřím, že společnými silami posuneme   laťku neznáma o trochu níž.

A teď už ke skleněným tunelům a záhadám Měsíčních a jiných jeskyní.

 

 

 

 

Skleněné tunely

 

 

V předešlém článku v první části jsme vyslovili hypotézu, že Měsíční jeskyně a systém „skleněných tunelů“ na slovensko-polském pomezí, o kterých se dozvěděli vynikající polský fyzik profesor Dr. Jan Paják a Robert K. Lesniakiewicz, a Horákova „Měsíční šachta“ jsou jen dvěma aspekty téhož problému. Na začátku předložíme obsáhlé fragmenty z původní zprávy profesora Pajáka.

 

 

Motto této kapitoly: "V každé z legend leží pravda."

 

 

V této části si detailně rozebereme legendu Vincka, tak jak ji zaznamenal prof. Paják a s mým rozborem.

 

 

 

 

Rozbor článku Dr. Miloše Jesenského

 

 

 

Příběh Vincka popsaný prof. Pajákem:

 

Navštěvoval jsem maturitní třídu gymnázia, když jsem poprvé uslyšel o skleněných tunelech, které vypadají tak, jako by je ve skále vyhloubil ohromný stroj. Osobu, která mně o nich vyprávěla – říkejme mu Vincent – jsem poznal v souvislosti z jinými neobvyklými pověstmi, které drasticky narušovaly můj vědecký pohled na svět. Když jsem vyslechl následující vyprávění, nepřikládal jsem mu zvláštní význam a bral jsem ho jen jako zábavu. Časem jsem zapomněl některé podrobnosti. Například si už nejsem jistý, jestli tunel začínal na Babí nebo Beraní hoře (?), na jaká místa vedl, jak byl označený, jak se otvíral (?) a pod. Proto také uvádím verzi ve formě vyprávění, jak jsem si ho zhruba zapamatoval.

Jak to bylo obvyklé v šedesátých letech v zimním období, toho večera znovu vypadl proud. Seděl jsem se skupinkou lidí u hřejících kamen a poslouchal praskání dřeva. A Vincent začal s vyprávěním.

„Když jsem byl ve tvém věku, jednou večer mi otec oznámil, že se následujícího dne vydáme na dalekou cestu. Druhý den ráno mě udivilo, že místo přípravy na jarmark otec zabalil jen petrolejku, zápalky a také zásobu jídla. Moje zvědavost ještě narostla, když jsme se na cestu vydali pěšky a ne jako obvykle žebřiňákem.

Jen co jsme překročili hranice naší vsi, otec, který do té doby mlčel, řekl: „Vincku, přišel čas, abys poznal tajemství našich předků. Odevzdáváme ho už dlouho z otce na syna. Uctíváme ho v rodině pro případ zlých časů. Kromě mě ho zná jen několik členů rodin roztroušených po jiných vesničkách. Tím tajemstvím je ukrytý vstup do podzemí. Dávej teď dobrý pozor na cestu, protože ti ji ukážu jen jednou. Musíš si ji proto dobře zapamatovat“.

Další cesta probíhala mlčky. Přišli jsme na úpatí hory z české strany. (Autor měl na mysli zřejmě slovenskou stranu, protože Babí ani Berani hora nemá svahy na českou stranu hranice. Poláci nikdy moc nerozlišovali mezi Čechami a Československem, což obvykle platí dodnes. (pozn. M.J.) (To znamená, že Vincent a jeho otec byli Poláci a bydleli v nějaké vesnici v Polsku v blízkosti Babí hory.) Otec se znovu zastavil a ukázal na skálu ve třetině úbočí té hory. „Vincku“, řekl, „podívej se na tu skálu, protože ta skrývá vstup do podzemí“.

Vyšplhali jsme k ní, ale mě udivilo, že nebyl vidět žádný vchod. Otec se zády opřel o hranu a začal tlačit. Stál jsem tam jako opařený, protože z blízka vypadala skála příliš velká na to, aby se dala odtlačit. „Sakra“ zaklel otec, „dlouho ji nikdo neotvíral, musela se vzpříčit. Nezahálej! Pomoz mi ji odtlačit!“ Přiskočil jsem, zatlačil, skála se zatřásla a po počátečním odporu se odsunula až podivuhodně lehce. Objevil se otvor tak velký, že by jím mohl projet i celý vůz. Otec zapálil petrolejku a pak zatlačil skálu na původní místo tak, že úplně zakryla vstup. Vyrazil do tunelu, který začínal hned za skálou a vedl strmě dolů. Tunel byl obrovský a vešel by se do něj nejen povoz, ale i celý vlak. Vedl rovně jako podle pravítka. Měl skoro kruhový průřez, ale byl tak trochu zploštělý. (V polském originálu je napsáno, že je tunel se shora trochu zploštělý.) Povrch byl pokrytý jemnými záhyby, jako by byl vyhloubený hrotem obrovského vrtáku.

(Samotný vstup mohl být rozměru např. max. 3x3m, až následný tunel měl rozměry větší. Je to jen úvaha, protože si nedovedu představit manipulací s většími kamennými vraty třeba 8x8m, i kdyby byly na kulovém čepu. Při určité tloušťce by dosahovaly mnoha tun, možná i desítek. Další nutností je, že skalka s vraty musela být minimálně pod úhlem 90°, jinak by nebylo možné je otevřít, musí být otevíratelné a zavíratelné z obou stran a to lehce, jak popsáno za použití síly maximálně dvou lidí. Proto je vyloučeno, aby vchod byl plochým balvanem uložený v horizontální poloze. Zde je další problém, protože taková skalka ve svahu Babí hory by byla docela nápadná a viditelná, pokud by byla ve vertikální poloze, pokud ovšem nebyla úmyslně zaházena nebo zavalena sesuvem.)

Stěny se třpytily, jako by byly ze skla. Chodba klesala dolů, byla obdivuhodně suchá, ani stopa po vodě stékající po stěnách a stropu. Také jsem si všiml, že naše boty, kráčející po skleněné podlaze, nevydávaly téměř žádný zvuk, jaký by člověk očekával při chůzi po skále – ozvěna kroků byla tlumená, jako by byl prostor vyložený nějakým izolačním materiálem. (V polském originále je napsáno, „jako by byl povrch pokryt igelitovou vložkou“.)

Po dost dlouhém pochodu tunel vyústil do ohromné komory ve tvaru šikmo stojícího válce. Stěny této komory byly skleněné jako stěny tunelu, kterým jsme přišli, ale neměly rýhy. (Zde je jediná podoba s Měsíční jeskyní v popisu Horáka.) Zato strop byl zformovaný do jakéhosi zvláštního figurálního vzoru, který připomínal zmrzlý vodní vír. Do této komory ústilo několik tunelů, některé s trojúhelníkovým, jiné s kruhovým výřezem.

Otec položil lampu na zem a na chvilku si sedl, aby si odpočinul, a já si začal prohlížet jeskyni. U stěn od ústí tunelů, byla podlaha pokryta nějakými předměty, truhlicemi, sudy a také rozličnými zbraněmi. Viděl jsem součásti zbroje, kyje, meče, šavle i starobylou střelnou zbraň.

Vzal jsem pušku, abych si ji prohlédl, případně abych si ji vzal domů, ale otec mě okřiknul. „Nech ji, to všechno tady musí zůstat na horší časy“.

Přisedl jsem si k otci a on začal vyprávět: „Tunely, které tady vidíš, vedou do každé země, do každého kontinentu. Můžeš se jimi dostat, kam jen chceš, samozřejmě pokud víš, jak se v nich orientovat. Tunel vlevo vede do Německa, potom do Anglie, dál až do Ameriky, kde se spojuje s tunelem z pravé strany. Tunel z pravé strany postupně vede do Ruska, potom na Kavkaz a do Číny, dál do Japonska a nakonec do Ameriky. Do Ameriky můžeš dojít i ostatními tunely vedoucími pod póly Země. V každém tunelu je po určité vzdálenosti místnost podobně velká, jako je tato, co v ní právě stojíme, kde se tunel spojuje s jinými tunely vedoucími jiným směrem. V tomto labyrintu by si mohl lehce zahynout. Proto už naši předci používali návěstí, aby je informovala, který tunel si vybrat – pojď, ukážu ti, jak některé značky vypadají.“ (Jakým způsobem zjistili tyto informace, kam tunely vedou? Dostali je od uživatelů podzemí, nebo je postupně generačně prozkoumali?)

Vešli jsme do jednoho z tunelů. Tehdy jsem při vchodu do něj zpozoroval množství primitivních obrázků malovaných černou barvou nebo zaschlou krví. Otec mi ukazoval obrázek po obrázku a vysvětloval mně jejich význam. Jeden z nich označoval Wawel v Krakově. (Královský hrad Wawel v Krakově stojí na vyvýšenině, která skrývá celý podzemní labyrint. Jedna ze zpřístupněných jeskyní se nazývá „Dračí jáma“ – „Smocza jama“ – pozn. M.J.)

Když mi vysvětloval jednotlivé znaky, najednou se ozvalo dunění, syčení a kovové řinčení. Připomínalo to projíždějící vlak s parní lokomotivou, který projíždí výhybkami nebo brzdí. Otec zmlkl a řekl: „Zpátky, vysvětlím ti to cestou, teď se musíme rychle vrátit“. Začali jsme tedy rychle stoupat vstupní chodbou, následováni stále hlasitějším duněním a řinčením kovu. Znepokojený otec se často ohlížel za sebe. Když jsme dorazili ke skále u východu, hluk byl tak silný, jako by tajemný vlak už skoro brzdil za našimi zády. Jakmile jsme byli venku a zavalili otvor balvanem (kamennými vraty), otec padl úplně vyděšený k zemi. Až po dost dlouhém odpočinku začal znovu vysvětlovat.

„Tunely, které jsi viděl, nepostavili lidé, ale všemocné bytosti obývající podzemí. (Jsou tyto bytosti mimozemšťané, Grays nebo Reptiliáni – viz. můj článek „Čerti, peklo, ďáblové“ - či jiní, jako v USA, kteří prohlásili, že tyto tunely vybudovali? Nebo bytosti podobné lidem,   patřící do dávných civilizací?) Tito tvorové používají tunely k přesunům pod zemí z jedné strany světa na druhou. K tomuto účelu používají ohnivé létající stroje. Kdybychom na takový stroj v podzemí narazili, nepochybně by nás to spálilo. Naštěstí se ozvěna nese dost daleko a je dost času, aby se jim dalo uhnout z cesty. (Jsou v určitých vzdálenostech nějaké komory, kde se dá schovat a uhnout z cesty?) Tito tvorové obývají jiné části světa a sem přilétají jen zřídka. Naši předci využívali tunely jako úkryt před nájezdníky nebo k rychlému přesunu na jiná místa“. (Pokud tunely a komory sloužily v minulosti jako skrýš před nájezdníky, museli mít jistotu, že je neznámé létající technologie nespálí, proto tento argument podporuje jisté úkrytové komory v liniích tunelů. Z popisu je rovněž zřejmé, že v minulosti se podzemím přesouvali do různých oblastí i lidé. To je opravdu zajímavé.)

Na zpáteční cestě mi otec vysvětlil význam ostatních znaků. Také mi přikázal, abych ve vhodném čase odevzdal toto tajemství někomu dalšímu, aby neupadlo v zapomenutí.

 

 

*  *  *

 

 

Základní otázkou zůstává původ zmíněného tunelu. Pravděpodobně jde o dílo, které tu zůstalo po bytostech žijících pod povrchem naší planety, tedy po civilizaci Agarthy a Shambaly. Zmiňovali se o nich významní esoteričtí autoři jako Helena P. Blavatská, Ferdinand A. Ossendowský, Brinsley le Poer-Trench či dokonce samotný Umberto Eco! Ale o tom na jiném místě. (Je to jen jedna z teorií, mohou to být i jiné bytosti z vesmíru.) Teď se pokusme zaobírat styčnými body ve zprávách o Měsíční jeskyni a skleněných tunelech pod Babí horou.

 

 

 

 

Kde se nachází vchod do „skleněných tunelů“? V postřezích a námitkách vyjdeme  z Vincentova vyprávění, ve které se zmiňuje o Slovenské straně Babí hory. Zmíněnou Beraní horu nebudeme zatím brát v úvahu, a to hlavně proto, že přes její úbočí nikdy nevedla žádná státní hranice. Vchod by se měl nacházet v jedné třetině výšky, tedy zhruba v 1200 m n. m., v údolí potoka Bystrá. (V popisu Vincka není nic o potoku Bystrá. Rovněž není přesně udáno, zda se jedná o jednu třetinu výšky kopce měřenou od spodu, nebo shora. Proto uvedená výška 1200 m je spekulativní a zavádějící. Já bych se přikláněl spíše ke spodnímu měření, protože více odpovídá logice.) Problém ale spočívá v tom, že za štítem Diablaka, představujícím skalnatý ostrůvek v okolním terénu, nemá Babí hora na jižních svazích žádné skály. To je jasný fakt a první námitka.

Druhá námitka by se mohla týkat rozporů ve Vincentově textu. Pokud byla označení chodeb namalována barvou, nebo dokonce krví, jak mohla vydržet takový smrtící žár podzemního stroje, který procházel chodbami a komorami? Jak by těmto vysokým teplotám odolaly dřevěné a textilní předměty shromážděné v popisované komoře? Logicky by měly být zničené už po prvním přechodu prvního transportéru. Že by nebyl žár přicházející spolu s tajemným zařízením až tak strašný, jak uvádí Vincent? Nejednalo se spíše o ionizující než tepelné záření? (V tunelech je podle popisu poměrně sucho, a proto je možné tyto věci historické hodnoty přechovávat po staletí i déle, proto souhlasím, že nejde o tepelné záření, ovšem může jít o světelný projev, který může dovést logicky k myšlence ohně.)

Je možné vyslovit hypotézu, že v případě „skleněných tunelů“ by se de facto mohlo jednat o Měsíční jeskyni. Vincentovo tvrzení o východu z chodby na svahu Babí hory jednoduše zavedlo profesora Pajáka do slepé uličky. Proč by nakonec měl mít vypravěč vždycky pravdu? Pokusme se zvážit následující úvahu: Jestliže je existence chodby až takovým tajemstvím, proč by se ho měl dozvědět právě profesor Paják, u kterého nebylo možné získat záruku mlčenlivosti? A tak se znovu objevuje myšlenka, že jde o Babí dolinu v Belanských Tatrách. Těžko totiž připustit, že by existovaly dvě různé geologické struktury s tak mimořádnými vlastnostmi. (Bohužel tuto hypotézu považuji za nelogickou a scestnou, vedoucí k zmatenému bádání a výsledkům. Paják uvedl Beraní horu právě záměrně ke zmatení. Nicméně jeho pozdější pátrání probíhalo pouze v okolí Babí hory a ne jinde, z čehož je zřejmé, že znal lokalitu přesně. Jak je vidět, povedlo se. Mnoho badatelů takové výroky svedly na scestí a nakonec hledali na jiných, nesmyslných místech. Jsem přesvědčen, že jde o dvě různé lokality na různých koncích Tater, tak jak je popsáno. Babí horu a Horákovu Měsíční šachtu v Belanských Tatrách. Jednu spojitost ovšem obě místa mají. Technologické provedení výroby možná stejného stáří a jak předpokládám, obě místa jsou propojena podzemními tunely. Horák se dostal jen do okrajové části věže zevního pláště a nebyl za vnitřní stěnou, proto nikdo -ani on- neví, jak byla tato stavba veliká. Mohl jen podle rádiusu velikost předpokládat, ale v žádném případě nelze tušit, do jaké hloubky a co vlastně v podzemí bylo. Vinckův otec popsal, kam tunely směřují, a je možné, že Horákova Měsíční jeskyně je nad tunelem vedoucím do Ruska, jak říkal Vincentův otec. Je tu jistá podobnost, a to v náklonu šachty, který je totožné jak u Vinckova popisu „ohromné komory ve tvaru šikmo stojícího válce“, tak u Horáka v šikmé stěně ve tvaru půlměsíce. Dále nelze připustit výrok autora, že vypravěč nemusí mít pravdu. A proč by nemohl? Vždyť Vincek neprozradil, kde je vchod, a to je zásadní. Nicméně otec Vincentovi na závěr přikázal, aby toto tajemství časem předal: „Také mi přikázal, abych ve vhodném čase odevzdal toto tajemství někomu dalšímu, aby neupadlo v zapomenutí“. Jak je vidět, doposud i přes prozrazení tajemství nikdo vchod nenašel a marně se hledá dosud. A proč nelze připustit, že jde různé geologické struktury, když jimi vůbec nejsou, protože jsou umělého původu a ne jedinou na Slovensku, ale dokonce na světě. Níže si povíme, proč.)

V souvislosti s tím se objevuje další postřeh. Vincent hovoří o členech rodin, nositelích tajemství jako o obyvatelích „jiných vesnic“. A jak je známo, mnoho polských rodin má příbuzné na Slovensku. Nakonec si lze představit i situaci, kdy se Vincent a doktor Horák potkali se stejnou záhadou. (Nějak mě ta představa nejde, je to nepodložená spekulace. Nejde   určitě o stejnou lokalitu ani o stejnou dobu, do které jsou příběhy situované!)

 

Zde u tohoto příběhu a popisu lze vidět, jak je možné některé věci překroutit, nebo dokonce zpochybnit. Já mám s podobným pátráním a studováním praktické zkušenosti a vím, že podobné texty legend a příběhů se vyplatí brát vážně a doslova. Jsou předávány z generace na generaci po mnohá staletí i tisíciletí a jsou v textu stále stejná a neměnná, pokud jde o důležitý přenos informací. Je to stejné, jako když se v dětství naučíte dobře a nazpaměť básničku a do smrti text a obsah nezapomenete: i kdyby vás někdo probudil o půlnoci, jste schopni ji odrecitovat. Další generace je na tom stejně a další rovněž. Za celá staletí se nic nezmění! Tato skutečnost je známá u všech kultur až k těm nejprimitivnějším kmenům žijícím v pralese.

Jiná věc je, a v tomto případě to platí, pokud je informace zaznamenána přenosem z druhé ruky a vyslyšena jen jednou, jako v případě přenosu prof. Dr. Janem Pajákem, který to sám přiznává a upozorňuje na to. Není to podání z první ruky, předávané z generace na generaci jako přirovnání k básničce. Jeho výpověď je v detailech nepřesná. Druhou a důležitou věcí jsou různé přepisy a překlady, kde se také může objevit mnoho nepřesností a desinformací. Například v článcích popisujících obsah deníku Horáka je vidět, kam mohou některé badatele dovést některé zaviněné opisy a mnoha překlady. Nikdo z nich neviděl originál deníku, snad jen J. Bergier, který v podstatě poprvé deník zveřejnil, a z jiných pramenů lze usoudit, že měl s Horákem osobní spojení. Proto nastal takový zmatek v popisu a jménech vesnic a pod. Například Horák ve svém deníku jasně uvedl, že se musí dostat na jih směrem ke Košicím k jednotce, což by zvládnul za pár dní, a přesto oblast Měsíční jeskyně někteří badatele směrují na opačný konec Tater. A tak můžeme pokračovat v analýzách a rozborech dále a dále. Nicméně snad se podaří tyto nečistoty odstranit.

Tyto naznačené problémy, a je jich mnohem víc, dovedou badatele a výzkumníky mnohdy do slepé uličky.

 

 

 

Jaké poznatky má ve svém bádání UFO výzkumník Robert Leśniakiewicz?

 

 

Ve své knize o skelných tunelech v Babí hoře pt. "Tunely pod Babí horou" (Krakov 2001) prof. Jan Paják popisuje příběh člověka jménem Vincent, který pocházel z jedné z podbabíhorských vesnic. V přetrvávajících legendách o tajemných tunelech na svazích hor, z nichž některé údajně vedou až do Ameriky, se objevují jména vesnic, jako např. Spojená Lipnica, Lipnicy Malá Zubrzyca či Sidzina. Tyto vesnice jsou roztroušeny na jižních svazích Babí hory na hranici se Slovenskem. Trochu nás překvapilo, že Vincent zradil tajemství tunelu - ve skutečnosti tento druh tajemství horalské rodiny a především takzvané podklady spisů  jsou drženy jako přísně důvěrné a jako pojistka posledního útočiště v případě ohrožení nesmějí vejít ve všeobecnou známost. Vyvstává otázka: proč Vincent porušil zákon? Odpověď je jedna - mohl tak učinit v případě, že vchod do skleněných stěn tunelu byl zavalený ve čtyřicátých letech Rusy. (Kámen, tedy kamenná vrata, jak tvrdím, mohl zaházet a zamaskovat samotný Vincent se svým otcem ze strachu, aby nebylo odhaleno tajemství skleněného tunelu z důvodů blížící se hrozby války. Nevíme, v kterém roce se tento příběh udál, ale lze předpokládat, že to bylo právě z těchto důvodů.)

Jak se to stalo? V popisech knih o zbraních W-7 při sběru materiálů, se poukazuje na to, že v letech 1945-46 v oblasti Babí hory operovala sovětská vojska, která prováděla meteorologická měření. Není divné, že vojáci-meteorologové provádějící měření na Babí hoře? Je to nesmysl! Jde o jasné zkreslení této historické skutečnosti. Můžeme bohužel jen odhadnout, co hledali a co znamená "měření". Možná výzkum skelných tunelů byl využit, tak aby zabránily úniku ze sovětské obsazené zóny  všem hitlerovským zbloudilcům, kteří mají důvod k úniku z tohoto tzv. "ráje pro pracující lid měst a vesnic" do Ameriky nebo kamkoli jinam. NKVD a SMIERSZ jistě přesné informace o existenci těchto a dalších tajemstvích tunelů měli stejně tak, jako jejich kolegové z gestapa a SD, kteří by se tak mohli vyprostit z mučení Poláků či Slováků. Takže obsah legendy přišel vhod profesoru Spiderovi. Jedná se pouze o hypotézu, protože - jak tvrdil Peter Listkiewicz - pokud tam skutečně byl takový vstup a Němci věděli, kam tunely vedou, Babí hora a celá oblast by byla obsazena oddíly SS po celou okupaci, jak bylo uplatňováno ve všech oblastech se strategickým významem. Skutečnost ale nemusí být tak jistá, jak se zdánlivě jeví, protože tajemství mohlo být známé pouze elitě (včetně Himmlera) a zvýšená aktivita SS by mohla na tuto lokalitu upozornit, a tak dali raději přednost tomu, že se to celé stalo soukromou akcí. Dějiny Třetí říše znají podobné případy. Totéž platí i o Měsíční jeskyni. (Já si osobně myslím, že Němci o této lokalitě sice věděli, ale vchod nenašli nebo ho nechtěli hledat, protože už měli jiný. Co se týká Rusů, platí v podstatě totéž. Nic nenašli.)

 

 

V listopadu a prosinci 1998 vyšly v časopisu "Fantastická Fakta" dva důležité materiály o Měsíční jeskyni, jako příklad znepokojivé hádanky, s kterou se mohou setkat vědci zabývající se prehistorií při zkoumání lokality na Slovensku.

 

 

Poslední novinky na webu ze dne 18. dubna 2000 přinesly zajímavé informace.

Díky zveřejnění výsledků našeho vyšetřování na internetu nám přišel 11. října 2002 e-mail od

pana Petra Parachuza z Kanady, který referoval s místními, tj. americkými badateli v záležitosti Měsíční jeskyně.

 

Sir Robert!

 

 

Zde zdraví Peter Parachuz z Kanady. [...] Jen pro informaci, četl jsem na webové stránce CBUFOIZA téma o Měsíci jeskyni. Tento příběh je téměř totožný s jiným, který jsem slyšel v místní rozhlasové stanici v prosinci 2001 a byl velmi zajímavý [...].

V tomto programu, 29. prosince 2001proběhl rozhovor s Tedem SEM-Phillipem, který je americkým výzkumníkem přírodních jevů z UFO divné. V roce 1970 někde v USA potkal zkušeného, 72 roků starého českého geologa (možná to byl samotný Horák viz jistá spojitost s čl. „Tajemné podzemí (1) - Na Slovensku i v Čechách“), který v roce 1944 byl v armádě, a popsal historii téměř totožnou s Antonínem Horákem, prezentovaný Dr. Milošem Jesenským. Bohužel Phillips neuvádí jména ani místa, nebo, jak řekl později, musel pracovat v utajení, protože pracoval pro zpravodajské vládní služby, a tak jeho Phillipse jméno nebylo uvedeno. Phillips řekl, že byl v dubnu 2001 na výletě v Evropě a po třech měsících hledání nalezl vstup do jeskyně. Neříkal, kde přesně, ale asi ukázal fotky z Belanských Tater. V chodbě jeskyně také našel vyškrábané iniciály tři vojáků z roku 1944. Po vstupu do jeskyně Phillips procházel podél koridoru téměř 200 metrů, kde byla jeskyně zavalena. Řekl, že je možné prohlédnout si i další chodby můžete, ale skály jsou nejisté a hrozí zavalení, takže pro jistotu odešel pryč. Rozhodl se tam vrátit znovu nejpozději v roce 2002 již s vhodným vybavením a pokusit se jít dál.

Vchod do jeskyně se nachází asi 750 m pod vrcholem hory, asi 100 metrů od místa, kde v roce 1944 havarovalo sovětské letadlo. Na tomto místě je památník havárie, ke které došlo  z podivných důvodů – na palubě letadla vypnula veškerá instalace elektrických a elektronických zařízení. Ted Phillips říká, že existuje mapa, kterou má český geolog. (viz článek „Tajemné podzemí (1) - Na Slovensku i v Čechách“) Když jsem šel po povrchu země podél koridorů, dorazil jsem do oblasti, kde mapa toho geologa ukazovala vstup do jeskyně, a naměřil jsem podivné magnetické pole nízké frekvence. Uvnitř se přístroje chovaly nenormálně. Elektromagnetické pole každý metr skočila každé dvě sekundy v pravém horním rohu to zní nelogicky a divně  a kompas  také pulsoval frekvencí 0,5 Hz.

S pozdravem!

Peter Parachuz

 

 

 

Dopis byl jakmýsi průlomem a záležitost byla hned uvedena do tempa. A opět využíváme podklady, které obsahují informace o nacistických tajných zbraních hromadného ničení v zapadlých místech bývalé generální vlády v letech 1943-44, získané během našeho pátrání a průzkumu..

Dnes jsou v oblastech v okrese Suskiego a Nowotarskiego v pohořích kde většinu vysokých bodů v této oblasti tvoří Babí hora v Polsku, Beskydské hory, vyšší než 1725 m nad mořem, oravská hradba na severní a jižní bráně z Malopolska. Na křižovatce silnic vedoucích do Slezska, Slovenska a Maďarska a také na Krakowském a průsmyku přes Nowy Sacz jsou tyto okolní oblasti zahaleny do legend o dracích, zbojnících, neobjevených pokladech shromážděných ďáblem v některých slabých místech v Diablaku a obsahuje právě tato i novější data - tunel do Agarthy v Babí hoře, nacistické pokusy v Krowiarkach,  tajemné bunkry v Grzechyni a sovětské vyhledávání uranových rud v Osielcu a na hřebenech.

Vím, že okouzlení Hitlera okultismem určitě není důvod ke kutání hornin a budování podzemních úkrytů v Krkonoších, Sowiech horách a mimo jiné také v Beskydech.
Tajemství zbraní W-7, která jsme uveřejnili v knize s názvem Wunderland stejně jako práce na bombě pro Hitlera, H nebo D, mají své pokračování. Jedná se o komplexy bunkrů budovaných Italy, Ukrajinci a Poláky v rámci nucených prací pro nacisty v Grzechyni v letech 1943-45 (až do příchodu sovětských vojsk), které byly pod druhé světové válce zasypány. Dnes je už málo žijících svědků toho, co se stalo v případě Německa v Grzechyni, Osielcu a na sedle Krowiarki. Vojáci národní armády byli během války posláni na práce do areálu Der Riese v regionu Oberwiesegiesdorf (dnes Głuszyca horní). Na základě rozhovorů, které s nimi a s rezidenty ze Sucha Beskidska uskutečnil Tadeusz Lukawski, lze dojít k závěru, že se jedná o stejné objekty.

Knihy s podobnou tematikou:

 

33Zob. Ribadeau-Dumas F. - "Tajemné záznamy mages Hitler", Varšava 1992; Jesensky M., R. Leśniakiewicz - "Wunderland: Mimozemský technologie Třetí říše", Ústí nad Labem 1998, Varšava 2001.

 

 

 

Co mají objekty budované Němci společného?

 

1. Obě konstrukce byly prováděné v obtížných terénních podmínkách - v horách.

2. V obou lokalitách budovali koncentrační tábory prostřednictvím vězňů a válečných zajatců.

3. Stavbu prováděli zaměstnanci stavebních inženýrů z Německa a Itálie.

4. Dozorci byli vojáci skupin SS, později vojáci Wehrmachtu.

5. Obě konstrukce byly situovány v místech mimo směr útoku polských a sovětských vojsk.

6. Oba objekty se nacházely v blízkosti důležitých tras.

7. Obě budovy stály v těsné blízkosti center pro vědecký výzkum (Polsko, Česká v Praze a Krakově).

8. Nedaleko byla ložiska uranové rudy!

 

 

Během druhé světové války Němci prováděli v regionu Babí hory intenzivní průzkum. Vojáci Grenzschutzu a Ge-birgsjagerregimentu a akademičtí pracovníci vysokých škol prováděli v Krowiarkach experimenty progresivních zkoušek super děl W-3 - známých pod označením codenames: Hochdruckpumpe, Schnelle Elise, nebo TausendfuBler - kalibr 5 "nebo 127 mm. Pokusy s takovými super děly byly prováděny současně na ostrově Wolin. SG George Archackiego od Zakopaného slyšeli o těchto testech ještě v 60. letech, kteří sloužili jako stráže WOP ve Spojených Lipnicách, stejně jako pracovníci zdravotnické záchranné služby a TOPR GOPR ve městech Zakopane a Nowy Targ. Děla měla praktický dosah 50 až 55 km a Hitler měl v úmyslu ostřelovat s nimi Londýn z francouzského města Epperleques přes Lamanšský průliv. Orientační hodnoty z těchto zkušeností by mohly být ve vesnici Grzechynia, kde Němci postavili několik objektů neznámého určení v letech 1942-43.

Víme od našich maďarských kolegů, že Němci hledali v komplexu jeskyně Domica-Baradla v Slovenském krasu (Aggteleki Nemzeti Park) na hranici mezi Slovenskem a Maďarskem, kde chtěli najít mýtický vstup do Agarthy. Jestli ho našli - nevíme. Víme však, že bezprostředně po válce byl obsazen prostor na jižním svahu Diablaka tuctem sovětských vojáků, kteří tvrdili, že na Babí pozorují počasí. Po nějaké době sešli dolů do údolí, kde měli dříve přístřeší a vrátili se v roce 1947 do Sovětského svazu. Co tam vlastně dělali, to nikdo neví. Informace o německé a sovětské aktivitě máme z první ruky - od žijících svědků, kteří dosud žijí ve Spojených Lipnicách a Horní Zubrzycy, kteří si vzpomínají na tyto střelby v období 1942-43 a průzkumy v horách - jakýchsi polských a slovenských partyzánů, o kterých je známa skutečnost, že není známo, ke komu patřily. Můžete přidat příběhy lidí z Yordanova, Maków Podhalańskiego a Grzechynie, kteří ještě pamatují na práce v Grzechyni. Málo víme o tom, že se Německo v roce 1942 zabývalo intenzivním průzkumem rud uranu, thoria, manganu, molybdenu a titanu v blízkosti Yordanova, Osielca, Bystrej Podhalańska, Sidziny, Żarnówki a Zawoja.

 

 

3. května 2002 jsme obdrželi e-mailovou zprávu od dobře známých Varšavských seniorů- polského ufologa pana Kazimierziče Bzowskiego - bývalého plukovníka národní armády bojujícího ve Varšavském povstání, který vypátral mnoho tajemství o nacistických tajných zbraních V. Ve svém dopise popisuje následující události:

 

[...] Právě jste psal o horách Luboniu. Ve skutečnosti vím o jeskyni už od doby, kdy jsem jako dítě byl několikrát na dovolené v Rabce Grzebieniówce v letech 1931-39. Pamatuji si, že na turistické mapě byl na úbočí nejvyšší úrovně označen vchod do jeskyně. Jednalo se o starou vojenskou mapu z dob Rakouska-Uherska. Vchod nebyl vyznačen ani na mapě pro vojenské účely z prosince 1944 (rok výsadku pobočky partyzánské AK)?? ani na polských poválečných mapách

Již před válkou novinky psaly, že tunel vede od vchodu k nižší úrovni Mszany. Byl jsem v červenci roku 1963 na sedle vrcholu. Hledal jsem přechod, ale vše bylo zarostlé lesem. Soudě podle popisu "tunel na Dolním Mszany", je vysoce pravděpodobné, že to je stejný tunel jako pod Babí horou, o kterých profesor napsal. Bylo by užitečné podívat se na staré mapy ze záznamu. [...]

 

 

Ve svém dalším e-dopisu ze dne 4. května pan Bzowski doplňuje tuto informaci takto:

Pamatuji si dokonce, že na dvou posledních výletech na Luboni hovořili lidé o tom, že turisté byli v tunelu. V roce 1939 mi bylo 14 let a neodvážil jsem se na osamělý výlet. Po válce mezi lety 1962 a 1963 rovněž v průběhu roku jsem uskutečnil několik výletů do Luboně ve společnosti horolezců z Rabki, kteří patřili do části lesního hospodářství v Luboniu, a slyšel jsem od nich, že skupiny Węglarz utekly v prosinci 1944  tunelem na úrovni hor a že zdaleka nejde o jeskyni, ale o něco úplně jiného. To je hádanka těchto hor. (Že by Němci skutečně něco věděli a našli nějaké tunely?)

Zmizel tam i německý tank, který v zimě roku 1945 unikl z obsazené oblasti na hřbetech Lubonia před Rusy na západ - tj. od Yordanova a zmizel v lese, odkud se nevrátil ani neodjel a zůstal tam na vždycky.

 

 

 

 

20. září 1972 jsme se vypravili (pan Bzowski?)spolu se Stanislawem Łopatou na Rabki Lubonia na okraj vlastního lesa sbírat borůvky, které tam údajně rostly. V lese nás zastihla taková mlha, že nebylo vidět na krok. Bloudili jsme neurčitě oblastí zarostlou lesy a narazili jsme na vozidlo obrněného rezavého vraku. Vzhledem k tomu, že mlha byla hustá, žlutá jako hrášková polévka, nemohli jsme ani určit místo nálezu nebo dokonce, co to bylo, ale vypadalo to, že vozidlo bylo roztrhané jakoby vnitřním výbuchem. Na konci jsme natrefili na koryto potoka a sešli jsme jím v jižním směru dolů. S výsledkem, že tento tank je někde na západním svahu Velkého Lubonia (1022 m) pod vrcholem zadního spojujícího s Małym (869 m).

V Beskydech přetrvávají legendy vypovídající o tajemných podzemních tunelech a průchodech.  které objevili horníci z Wieliczka. Ale jsou i jiná místa vypovídající o tunelech!

Maciej KUCZYNSKI

 

 

 

 

A ještě jeden hlas k rozpravě. Také v květnu 2003 nám koordinátor Katedry Podkarpacki CBZA, pan Arkadiusz, zaslal dvě zajímavé novinky o podivných podzemních stavbách, které obíhají v legendách regionu.teč Tady jsou:

Deník o údajném podzemním tunelu na Podkarpacku Pstrągowa, který vypověděl Kazimír Skworzca dne 3. března 2003 v  Będzienicy. Následující příběh slyšel pan Kazimierz jako malý kluk od svého dědečka.

Objev podivného tunelu přišel několik let před vypuknutím první světové války v roce 1914, v obci Pstrągowa. Kazimierz řekl, že vykopali a vybetonovali asi 5-6 metrů hlubokou jímku navodu. Když byla vykopána, naplnili ji pomalu vodou, ale po několika dnech voda zmizela a jímka byla prázdná, což obyvatele udivilo. Rozhodli se zjistit, co by mohlo být příčinou zmizení vody. Kazimír Skworzca řekl, že jáma byla dobře vyrobená, a tak se spustili na lanech dolů. Ukázalo se, že na dně je puklina, kterou zřejmě uniká voda. Zvědavost lidí se ukázala být silnější, a tak se rozhodli prohloubit otvor, aby zjistili, co je na dně. Dva lidé, kteří se odvážili jít dolů s lampami, řekli, že tam je tunel, který měl polokruhový tvar. Jeho velikost musí být rovněž významná, protože - jak tvrdil pan Kazimierzi - by se tam snadno vešly povozy s  koňmi.

Zřejmě to nebyl pouze jeden tunel, protože trochu dále bylo několik dalších. Bohužel žádné bližší informace si pan Kazimierz nepamatuje. Navíc jde o příběh, které slyšel v dětství od svého dědečka. Nevíme, co se stalo dále, ale  nejpravděpodobnější je, že byly zasypány.
Slyšeli jsme, že v Pstrągowej jsou i dnes díry v zemi s velkou hloubkou. Je možné v tomto případě, že jde o slavné "skleněné tunely"?

 

Podivný jev u Magury a záhadná světla na svazích - bezedné dutiny - pohřešované osoby, aniž by byla hromová bouře - lidé z noční oblohy,č objevující se na červených Wierchach – stále se vracející témata.

Tento příběh má jistou podobnost s případem Měsíční jeskyně. Autor Augustin Vitaz popsal události, které mají vztah k prof. Pajákovi stejně jako k Dr. Horákovi a odpovídají okolnostem souvisejícím s tunelem v Babí hoře. Příběh je tak neobvyklý, že ho nemůžeme opominout v psaní o tajemství ze slovenských hor.

 

 

 

 

Jiná zajímavá legenda z historie

 

 

Na Slovensku jsou stále místa, která jsou lidmi jen zřídka navštěvovaná. Jednou z takových oblastí je pohoří Beskyd, Oravské hory na slovensko-polské hranici. I dnes obydlená severní část je velmi opuštěná, v hustých lesích je tam ticho a klid. A právě zde, před téměř 200 lety se rozehrály podivné události popsané níže.

V devatenáctém století v oblasti Oravských Beskyd byla bohem zapomenutá zem, kde ďábel osadníkům dával ke spaní "Dobrou noc" na svazích hor a v údolích přisedlých malých vesnic a lidských sídel. Existuje možná jediný příběh - nyní zcela zapomenutý v sedimentech času - který se stal v průběhu jednoho podzimu a udála se tam celá řada neobvyklých jevů, které jsou vyprávěny jen ústně, nikdo je nemá sepsané, ale přežily dodnes. Slyšel jsem o nich při rybolovu v 60. letech od manželů, jejichž předkové žili v oblasti Magury - 1018 m.n.m. V dnešní době je velmi obtížné určit spolehlivost těchto příběhů, protože informace pocházejí z druhé a třetí ruky. Po desátém týdnu pobytu pověděli??, co se naučili od svých rodičů a ti od svých atd. Po tolika letech od těchto událostí je nesmírně obtížné oddělit skutečné jádro od legend, které se v průběhu času nahromadily. Je proto nezbytné, aby přístup k tomuto příběhu byl brán s rezervou, přestože se v porovnání s legendami z různých konců světa ukazuje, že je pravděpodobný.

 

: SVitaz, A.: "Magurská záhada", "UFO magazín", díl 12, č. 2 (2003), ss.13-15.

 

 

Je těžké určit datum začátku série tajemný události. K této historce můžeme pouze konstatovat, že události se odehrály na podzim, pravděpodobně před revolučním rokem 1848. S největší pravděpodobností to bylo v letech 1813, ale není možné to prokázat.

Začalo to na konci podzimního odpoledne. Počasí bylo ošklivé - deště trvaly několik dní, vše bylo promočené a obloha měla barvu olova. Krátce po západu slunce pozorovali obyvatelé osady podivnou úzkost u zvířat. Selata zmateně běhala v chlívcích, krávy nervózně bučely, psi stále štěkali a utíkali se schovat domů se zježenými chlupy na krku. Lidé to nepovažovali za vyjímečné, dokud chování zvířat nepotvrdilo, co se stalo v noci.

Po setmění krátce přestal drobný déšť, vítr se utišil a bylo doslova vesnické pohřební ticho. Vesničané slyšeli hučení horských potoků, které nikdy předtím nevnímali. Zvuky se nesly daleko a každý krok vydával zvuk jako plácání od slona. Na všech vrcholcích stromů se místy objevily jiskry - poukazovaly na skutečnost, že se blíží silná bouře. Najednou v noci nastalo naprosté ticho. Není známo, kdy to přesně bylo, ale zdá se, že někdy mezi půlnocí a svítáním začaly silné otřesy doprovázené podzemím hukotem a lomozem, které řádně vystrašily vesničany, vybíhající ze svých domovů. Původně si ti, kteří sloužili v armádě, mysleli, že to byla dělostřelecká palba, ale zemětřesení, které se po nějaké době objevilo, stále trvalo. Tyto zvuky se ve skutečnosti nedaly srovnávat s ničím podobným, co znali. Podle popisu se snad dá vzít v úvahu, že takový zvuk může být srovnatelný s kontinuálním hromem nebo ozvěnou vydávanou z velké ocelové pece.

Když začalo být jasné, že žádný se zvuků není střelba a majetek je celý, vesničané se trochu uklidnili.. Po několik okamžiků se zvuky ozývaly ze směru - Magury - ze severního svahu. Lidé venku v neproniknutelné tmě čekali na pokračování a nemohli dělat vůbec nic jiného. Silné zvuky skončily stejně náhle, jak začaly, netrvaly déle než pár desítek vteřin.

Když se lidé se vrátili do svých domovů, po několika chvílích náhle uslyšeli silné vysoké skučení. Zvuk nesoucí se ve všech směrech jim pronikal až do kostí, nepomáhalo ani ucpání uši a šířil se dál do noci. Po chvíli byl doprovázen světlem. Na druhé straně Magury létala směrem k zachmuřené obloze zářivě blikající světla. Nemohl to být, obyčejný blesk, protože výboje vylétaly k obloze! Kromě pískání nebyly slyšet žádné jiné zvuky.

Celé šou "světlo a zvuk" netrvalo dlouho - jen pár desítek sekund.

Obyvatelé obce dlouho stáli v očekávání, že nepříjemné úkazy budou pokračovat.teč Ale bylo už jen ticho kromě nočních hlasů zvířat a ptáků z okolních hustých lesů.

Legenda praví, že silný rachot a světla také probudily obyvatele osad a vesnic na druhé straně Magury. Pištění bylo zřejmě slyšet i v Oravskiej Polhore (asi 7 km v přímé linii od Magury), ale nemáme o tom žádné potvrzení.

Druhý den vyšla skupina mužů z vesnice na obhlídku na protější svah Magury, odkud slyšeli  záhadné zvuky a pozorovali podivné světlo. Během celodenního pátrání v hustých lesích nenašli vůbec nic. Nikde nebylo ani stopy po tom, co se během poslední noci stalo. Po západu slunce vesničané s hrůzou očekávali návrat záhadného jevu, ale celou noc se nevyskytl žádný zvuk ani světla.

Asi po třech týdnech se na stejném místě ozval krátký, ale silný zvuk a někteří lidé to přirovnávali k obřímu ržaní koní. V sousední vesnici říkali, že s večerem zmizeli stařečci, žijící na okraji obce poblíž stěny lesa. Doma nic neubylo, nebyly žádné známky násilí nebo boje. V troubě byl ještě horký popel, což znamenalo, že starší lidé odešli z chaty odpoledne.
Zmizelo několika chovných zvířat, kuřat, krav, koz a psů. Nebyly nalezeny žádné stopy, které by svědčily o tom, co se s nimi stalo. V průběhu několika příštích dnů zmizelo ještě několika dalších zvířat.

Čtvrtý den po popsané události hledal jeden z venkovských pastevců na svahu Magury zatoulanou ovci. Nedaleko v lese narazil na "bezednou" díru v zemi. Byla dokonale kulatá a unikal z ní hrozný puch. Shepherd poznamenal, že větve jehličnatých stromů kolem otvoru byly pokroucené a bez jehličí. Vzhledem k tomu, že věděli o událostech před čtyřmi dny, rolníci zalarmovali usedlíky, aby se okamžitě zapojili do průzkumu podivné díry v souvislosti s nočním světlem, které je v posledních dnech tak vystrašilo. Slyšely zase divný rachot, který se zdál unikat z hlubin Země. Znělo to jako z velké vzdálenosti. Nebylo pochyb o tom, že se tam na dně něco pohybuje.

Lze dojít k závěru, že díra byla vytvořena svisle ve svahu hory, a také lze připomenout, že vnitřní stěny byly dokonale hladké. Její průměr byl asi 50-60 cm. I když byli vystrašení, rolníci spustili do studny kámen uvázaný na laně k změření hloubky, ale lano nedosáhlo dna. (25-30 m!). Ani jeden člověk se neodvážil vlézt do díry a zjistit, co se v ní skrývá, pro odporný zápach vystupující ze studně. Omezili se pouze na prohlídku prostor v naději na nalezení stop zvířat. Našli jen kus plátna a kravský roh. Plátno bylo z košile a kravský roh byl také krátce před tím nalezen v lese čistě odříznutý z hovězí hlavy před pár dny.

Se skromnými výsledky hledání se vesničané vrátili do vesnice. To, co viděli, nedokázali v žádném případě vysvětlit. O dírách v lese předtím nikdo neslyšel, i když některé rodiny žily pod Magurou mnoho generací.

Země se zatřásla v ten samý večer před půlnocí. Šok trval jen několik sekund (podle legendy to trvalo tak dlouho, než napočítáte do deseti,  asi 8-12 sekund), ale stačilo to k tomu, že lidé vybíhali ven z chat. V tomto směru je nutné poznamenat, že na druhé straně Magury opět vyzařovalo silné světlo, které žárem rozsvítilo noční oblohu. Opět platí, že slyšeli silný rachot, podobný tomu, který je vystrašil několik týdnů před tím. Hluk se ve stejném čase postupně přeměnil ve vysoké pištění.  Ve stejném čase také žhavící světlo zhaslo.

O několik dní později došlo několik nejodvážnějších rolníků na místo, z něhož vyzařovalo světlo a zvuky. Všimli si, že tam došlo k sesuvům půdy. Našlo se několik vyvrácených stromů, svah se trochu změnil, záhadná díra zmizela. Prostě zmizela. Není po ní žádné stopy dodnes! ...

A tak končí legenda, kterou mně před více jak 40 lety vyprávělo pár vesničanů. Podle nich pak v budoucnu nic dalšího nebylo. Žádná světla, zvuky nebo neobvyklé pozorování. Žádní chybějící lidé ani zvířata. A nikdo neví, co se opravdu stalo.

Studiem literatury lze narazit na informace z různých částí světa, které jsou překvapivě podobné této události.

 

 

 

 

Zajímavá událost z nedávné doby

 

 

Teď bychom se chtěli podělit se čtenáři o další podivnou událost, i když nemá mnoho  společného s hlavním tématem této práce. Vnáší ale trochu světla do problému  Měsíční jeskyně a celého podzemního světa.

Oznámení vypovídá o podivných jevech v okolí Krakowa, spojených s fenoménem s názvem Meteorit Jerzmanowice. Tento název pochází z vesnice Jerzmanowice, ležící ve vzdálenosti 19 km severozápadně od Krakova Ceratophyllum, trasa č. 94 (E-40), na 15 km před O'Leary. Vzhledem k tomu, že případ spadá do zájmů Centrum pro výzkum anomálních jevů a UFO,   v Krakově jako blízký druhé schůzce Genesis, vzhledem k tomu, že podpis CE2 Jerzmanowice 19930114-A stále sbírá materiály v naději, že jednoho dne vysvětlí záhadu. - A nyní stručný popis akcí:

 

Večer 14. ledna 1993 kolem 19:00 hodin v Jerzmanowicach něco strašně blýskalo s hlukem, který bylo slyšet v okruhu minimálně 30 km. Ve stejné vesnici přestala fungovat televize, telefony, rádia a další elektrická zařízení, a to nejméně v okruhu 1000 metrů od epicentra   exploze. Co bylo příčinou výpadku elektrické rozvodné sítě,  nebyl nikdo schopen vysvětlit. V okamžiku po výbuchu lidé cítili zkažený zápach jako po azotoxu nebo jiném přípravku akutního insekticidu. V celém příštím týdnu se lidé cítili příliš aktivní nebo naopak apatičtí. Obdobně to platilo i pro domácí zvířata.

Epicentrum exploze se nacházelo na vrcholu kopce zvaného Babí hora, která leží na 50 ° 12'25 "s. š., 019 ° 45'30" E. Muselo dojít k velmi silné explozi jejíž energie roznesla po okolním území malé kuličky centimetrového průměru z vápna a úlomky ve tvaru elipsy o velikosti plochy  200 x 700 m, od SE k SZ. Spočítali, že takový destruktivní účinek by mohl na Babí hoře vyvolat výbuch 80-100 kg trinitrotoluenu - TNT, prostě tritolu. Výbuch exploze údajně viděli i v Zawoji - obci  nacházející  se asi 70 km od pozemního centra tajemného výbuchu.

A teď to nejdůležitější. Dne 15. ledna 1993 v 7:00 byla nedaleká hora Babí hora a Sikorka obklopena vojenskou policií, kordony, které nedovolovaly nikomu, aby pronikl do místního terénu exploze. Podobně, jak tomu bylo v kýčovitých seriálech vyrobených v Hollywoodu. Po nějaké době na pozici spolupracovali ostatní vojáci z armády chemiků z Krakova, kteří - podle svědků příběhu - něco společně studovali pomocí detektorů kovů a pultů GM. Tyto práce byly prováděny nesmazatelně na Babí hoře a Sikorce. Po týdnu, nebo dokonce dvou vojenské oddíly odešly z oblasti s tvrzením, že nenašly nic a nechaly na místě meteorology a astronomy z Jagellonské univerzity a dalších domácích i zahraničních univerzit. Ti rovněž nenašili nic. Ani sběratelé, kteří našli úlomek meteoritu, - neposkytli velké množství pomoci, nebylo nalezeno nic kromě několika kuliček vápence, které výbuch proměnil na vápno z hornin Babí hory.


50Leśniakiewicz, R.: "Unknown orbitálních objektů" v "Neznámý svět", č. 3 (99) (1999), ss.42-44, Leśniakiewicz, R.: "Tento projekt Tatry", Krakov 2002, ss.192 - 196

 

 

 

Po několika měsících se objevují první analýzy tohoto jevu v různých i odborných časopisech, které zkoumali  vědci Dr. John Mietelski v "Znalostni a život", no 5,1993; Janusz Płeszki a Thomas Ściężora v "Pokrok v astronomii," No 4,1994 a Uranii "No 6,1993 a Christopher Wlodarczyk, a na "mladých techniků 'Ne 5,1993.

 

 

Začaly nejasnosti a ...

Ukazuje se, že není známo a není taky jasné, jaký byl směr, ve kterém jakýsi podivný objekt z vesmíru přišel do Jerzmanowice! Existují čtyři verze příjezdu Jerzmanowickiego divu, jak jsme viděli živě: Rudnik, Jerzmanowice, Przegini, Krakov, Szklar, Sąspowa, Za-bieżowa, Birkenau, Psara, Siedlce, Miękini, Písař, LAZ, Baltské moře a Skawiny Zawoja - obec nacházející se - ve vzdálenosti 0,5 až 70 km od epicentra. Svědci viděli stopu letu ve stopových pozůstatcích ohnivých pruhů jako kondenzace. Koule byla zlatité barvy přecházející z červené na oranžovou. Tento BOLIT vybuchl na Babí hoře, roznesl horninu v horní části velmi silným bílomodrým bleskem světla tak, že by odhadovaná energie výbuchu byla 100 MJ.

 

A je zde ještě další problém - ohnisko této události mělo způsobit místní zemětřesení. Seismická stanice v Geofyzikálním ústavu Akademie věd 3 km od pozemního bodu nahrála čas 18h58m54s = první šok, když nastal druhý seismický šok v 19h00ml7s ze směru od Jerzmanowice, a jejich záznamy naznačují, že Babí hora dostala ... dva "ZÁSAHY!" Je pravda, že v ten den se navíc v atmosférické oblasti pohybovala studená fronta, která mohla být doplněna bouřkovými oblaky, vystřelujícími výboje. Který šok v pořadí - je-li tomu tak - byl z výbuchu Jerzmanowickiego Dziwa?

 

Třetí tajemství - po explozi, která roznesla povrch z vápna z Babí hory, nebylo na odštěpcích nalezeno působení tepla. A mělo by tam být, už jen proto, že bílomodrý blesk exploze ukazuje na teplotu v hodnotách > 100.000 K. To je teplota syntézy. I když byly zjištěny "známky blesku" na Babí hoře, kde je nějaký pozůstatek meteoritu, který by udeřil do Babí hory, protože v jiném případě by bylo pravděpodobné, že by existovaly nějaké stopy po kráteru při nárazu dopadu.

 

Čtvrtá záhada - co způsobil výpadek elektrické sítě a všech přijímačů na ni napojených? Vysvětlením by mohlo být nalezení elektromagnetického meteoritu. A zde slovo k vysvětlení. Jedná se o meteority, které průletem v atmosféře produkují různé audio-vizuální efekty, což znamená, že za jejich letu vzniká vysoce ionizovaný plyn v podobě plazmy, který je zdrojem elektromagnetického vlnění způsobujícího efekt PM - magnetické pulsní šumy a různé zvuky (stejně tak vznikají akustické efekty nejen v uších, ale primárně v lidském mozku).

 

Další věc - to, co  explodovalo, muselo být umělého původu, protože na místě impaktu nebyly nalezeny typické meteorické zbytky, ale našly se ...hliníkové kuličky jednoznačně umělého původu. Svědčí o tom jejich prozkoumání při použití ve výzkumu skaningových a elektronových mikroskopů, byly získány z  přízraku EDS testovaných vzorků. SEM-EDS spektrum ukázalo velké množství hliníku a poněkud méně železa, ve dvou vzorcích je úplná absence dalších prvků, zatímco v jiném vzorku je křemík, hliník, vápník, draslík v podstatně vyšším zastoupení než v ostatních dvou s obsahem železa. Vědci našli třetí vzorek typický pro zemi v důsledku běžného znečištění draslíku, vápníku a křemíku, zatímco ostatní dva, jak je typické extra-suchozemské - mohou být odpadem z meteoritu. Autoři argumentují tím, že snad to byly fragmenty asteroidu 6344 PL Apollo Group, který se "ztratil" před několika lety. Astronomické výpočty ukazují, že planetka 6344 PL by ve dnech 14. a 30. ledna 1993 téměř vyhladila zemskou atmosféru.

 

Pokud ano, pak Jerzmanowickiego objekt byl velice zajímavý: chemicky téměř čistý hliník smíchaný se železem! Mám na mysli, že by spíše odpovídal umělé družici Země a ne  meteoritu! A může to být také tak, že planetka 6344 PL uvrhla do zemské atmosféry některé umělé družice, které spadly těsně pod Jerzmanowicami? Poznámka, že něco podobného by se mohlo stát, je ze dne 15. dubna 1995 v blízkosti Wegorzewo, kde spadl některý nezn létající objekt, který byl následně pozorován chlapci a pár lidmi z Varšavy v neznámém směru - to, co napsal o této době, Bronislaw Rzepecki v „Časopisu o UFO“

"Mohla by to být tajná vojenská umělá družice Země, jak je známo z případu z 21. ledna roku 1959 s některými SSŽ sovětské nebo USA, které klesly na bazén č. IV v přístavu v Gdyni, a tak šla fáma o pádu UFO na pobřeží. Je to další z událostí, o kterých jsem psal v rámci polské asociace Meteorytowego. Dovolte, abych v tomto článku sdělil pár zásadních informací, protože poskytují určité vyjasnění v tomto případě:

[...] Vlastně nevíme, co to bylo. Meteorit? Proč v tomto případě, nemáme úlomky? Armáda je posbírala, ale proč? Blesk? Dva blesky narazily do stejného místa v krátkém časovém intervalu a daly podnět k tomuto jevu: Tok elektřiny dopadl nejprve na povrch skály na apozvolna pronikl do horniny a způsobil odpařování vody, nebo dokonce i jeho disociaci na vodík a kyslík, které mohou vést k výbuchu vzniklé směsi. A konečně, katastrofa – mohlo jít o špionážní letadlo, výbuch bomby, rakety nebo granátu - je ta nejpravděpodobnější domněnka a zdůvodnění pobytu ZW a vojenských expertů, kteří se  snažili získat zbytky“něčeho“, co nemělo padnout do „špatných“ rukou.

(Je tu ještě jedna možnost, že těsně nad povrchem havaroval a vybuchl létající UFO talíř. Nasvědčují tomu všechny indicie a zdá se mě jako nejpravděpodobnější.)

 

 

 

 

Zajímavá zpráva z Argentiny

 

 

Tato zpráva má jistou souvislost. V srpnovém vydání britského časopisu "UFO Magazine" z roku 2003 je informace, kterou je zajímavé si připomenout a kterou citujeme v plném rozsahu:

 

 

Strange RÁDIOSIGNÁLY  zachycené SPOD země v Argentině

 

Dva výzkumní vědci pracující pro Fundacion Instituto Biofsico - FICI v Argentině oznámili, že objevili neobvyklou úroveň radioaktivity, mikrovln, elektrické energie a vibrací, přicházející z vnitřku Země. Omar Hesse a Jorge Millstein prováděli v červnu tohoto roku měření v horách v okolí Cachia v Argentině. Došli k závěru, že tyto úkazy - považovali je za signály - nejsou přírodního původu, ale pocházejí ze strojního zařízení fungujícího velmi hluboko v zemi.

Vibrace jasně ukazují, že mnoho kilometrů pod zemským povrchem jsou vlny generovány v elektrické energie, což znamená, že se jedná o určitý druh strojů pro práci - říká Hesse.

Pozemek nebyl vybrán nahodile. Volba byla založena na základě čtyř filmů natočených místním horalem Antonio Zuletem v roce 2002. Všechny ukazují podivné, rychle se pohybující světla, která se zdají vycházet z terénu na stejném místě. „Musíme se vrátit na toto místo s jiným zařízením s větší citlivostí a přesností“, řekl Millstein. - Jde o jedno z nejznámějších horských míst na naší planetě, pokud jde o podzemní činnost. Netýká se to ale jen hor, rozkládajících se od La Poma na Cayafate. Oba výzkumníci se domnívají, že tyto signály nejsou z tohoto světa. Nám je nabízeno k úvaze, že to jsou cizí plavidla, která vstupují na Zemi a zde v Andách to není nic nového. Ukazuje se to v mnoha skalních kresbách a vytesaných obrazcích.

 

 

 

 

Další slovenská záhada

 

 

Na našich internetových stránkách se zatím neobjevilo nic o tom, že by někdo učinil podobné měření. Takové studie by mohly přinést zajímavé výsledky z polských a slovenských Tater, jako tomu bylo v případě zjištění záhadného objektu v prostoru obce Vikartovce, kde se v říčce objevil tajemný objekt vymykající se jakémukoli zařazení mezi přírodní útvary.

Vikartovce je vesnice v Nízkých Tatrách, s počtem 1600 obyvatel, která se nachází v průsečíku zeměpisných souřadnic 48 ° 56'N - 020 ° 10'E v příjemném dolince s výhledem na masiv Kratovej díry a Kozí chrbat. Pracovníci  hydrotechniky objevili umělý objekt ve vzdálenosti 2 km na západ, směrem ke zdroji Hornádu. - ve nejhlubším místě toku byla nalezena struktura pravidelného deltoidu, vyčnívající ze skalní stěny. Jeho tvar jednoznačně vyčníval z vrstev okolních hornin. Také hustota byla jiná než vrstvy hornin, ve které ležel. Okolí bylo podle příznaků vystaveno vysokým teplotám. Průzkumníci z Košic pod vedením Dr. Martin Schustera se pokusili získat vzorky z krunýře objektu. S pomocí rypadla odkrývali část zařízení, ale akce musela být přerušena kvůli hrozbě sesutí tisíce tun zeminy a kamenů ze svahu. K objektu se nedokázali dostat, protože ležel v rychlém proudu. Několika výsledků dosáhla bratislavská skupina Dr. Udomfra Valenčíka, která se sice dokopala do spodní části skály, ale došlo rovněž k tak sesunutí svahu:

Hádanka na místě se ukázala být ještě tajemnější - říká Dr. Valenčík – pro komplexní laminace, stopy působení vysokých teplot, geofyzikální anomálie. Podařilo se částečně vykopat hlavní objekt. Jeho rozměry jsou impozantní. Podařilo se prozkoumat více než 10 metrů multizařízení, připomínajícího obří kyklopský štít.

Na místě bylo zjištěno - říká Dr. Schuster - že voda vymlela hluboké erozivní rokle 0,5-3 m a 3-5 m široké v dolní části, kde je podivné, jak objekt je silně uváznutý v pískovcové hornině. Voda pravděpodobně zničila poslední část tohoto podivného tělesa, na povrchu s železitými minerálními látkami, které mohou být přírodního původu, ale podívejte se, jak je velmi staré železité konstrukce. Tato schránka byla uprostřed pravděpodobně prázdná, protože se naplnila zemí stejnou jako zem okolní. "Zbroj" musel mít tloušťku 2 cm, zvenku byl dokonale hladký, černý, s viditelnými stopami uvrstvení. Místy jsou otvory, které se podobají malým sopečným kráterům, způsobené vlivem tepla zvenčí. Ve spodní části "testu" byl perforovaný a pevně srostlý se skálou. Naměřené rozměry části byly - 2,6 m pod hladinou - byla 3 m široká a vysoká 1 m 53cm.

Chemický rozbor materiálu z vnitřku objektu vykazoval poměrně vysokou koncentraci solí těžkých kovů ve srovnání se vzorky z externích půd a hornin. To platí především pro obsah takových prvků, jako jsou železo, mangan, olovo, kobalt, nikl, chrom a titan. Množství objevených prvků se pohybovalo byly v mezích 1-5%.

Zajímavým faktem je, že v případě Vikartowskiego byly mezi prvky zjištěny pozitivní korelace a že se prokázala přítomnost radioaktivních nerostů. Nedávno odtajněný materiál naznačuje, že byly provedeny geologické studie hřbetu v Kozí, které vedly k dalšímu objevu ve vzdálenosti několika set metrů od zjištěného objektu. V okolí byla nalezena ložiska poměrně bohatá na rudy olova a uranu z období permu (tj. min 220-270 mil. let), které byly která bya spojena s abnormalitou uhlíku paluby. A tady je to zajímavé, protože GM košického tachometru neprokázaly žádné známky zvýšené radioaktivity. V žádném případě naše analýza neříká nic o přítomnosti uranu - říká Dr. Schuster. - Naleznete zde 40 dalších prvků - jejichž obsah ve vzorcích byl 0,001% - uran ale nebyl nikde.

A to je místo, které bylo určeno k provozu! Nezapomeňte, že je to srdce-země, kde ďábel řekl dobrou noc.

 

53Zob. M. Schuster - "Záhadný dům v Tatrách" ve "Fantastická Fakta" No 9/-2000, s. 10


Co je to za objekt a dva další doprovodné s ním nalezené, což je modrá "kůže z podivné plastelíny a bílé korálky, které byly nalezeny v blízkosti tohoto artefaktu?

V blízkosti tohoto artefaktu byla nalezena modrá „kůže“ z plastelíny nebo podobné hmoty a bílé korálky (zatím není známo nic bližšího, žádná zmínka o tajemné látce - která by se podobala plastelíně, tmavě zelené látce). Mohl by to být tepelný štít objektu, který má chránit v pískovcové skále níže položený objekt, který je pod vodou. A nebyl to meteorit, nebo dokonce vesmírný artefakt? Možná jazyk lávy, tvořící průniky? Ale jak potom vysvětlit vznik dutiny ve skále? Možná je to obrovská geoda? Ale v tomto případě neexistuje žádný důvod, proč v ní nevyrostly křemenné krystaly.

Nezapomeňte také, že je to právě v této oblasti, kde je první umístění Měsíční jeskyně. Zdá se však, že na vyřešení tohoto rébusu budeme dlouho čekat.

Zajímavá je i skutečnost, že vědecké výsledky rozborů i akci spojenou s nálezem mělo zájem utajit StB a celou dobu se o průzkum intenzivně zajímali. Veškeré dokumenty pak byly uloženy k utajení do archivu. Proč? Co bylo tak tajného a zajímavého, že se do celého projektu zkoumání angažovala StB? Naštěstí se podařilo některé dokumenty odhalit a zveřejnit.

Tento případ okamžitě vzbudil zvědavost, protože téměř okamžitě napsal radiestéd z Krakova - MSc Gregorczyk Stefan Thomas, který nám zaslal příběh o záhadných otvorech v Pieninach a Beskydech.

 

 

 

 

 

Další zpráva

 

 

Tento poslední tištěný text - nechci říct, že je normální, a je pro něj spousta vysvětlení (Tohle je poznámka autora? Je velmi nejasná. Co je normální?)... Ale odbočíme.

V  červenci  roku 1963 jsem byl jako třináctiletý skaut (harcer) na letním táboře. Nedaleko od tábora byla Niedzica, vesnice „na hradě“. Zdálo se, že je často navštěvovaná a bylo známo, že na spojnici s obcí Czorstyn směrem od říčky Niedziczanky se asi 200 – 300 m od hradu nachází známá díra v zemi, údajně velmi hluboká a zajištěná pouze dřevěným kolíkem. V nově opraveném kostele postaveném v roce 1400 rodinou Berzeviczkych  se má za oltářem nacházet sestup do podsvětí (podobně jako v Rabčících na jihu Babí hory). Tedy, na cestě do Frankowej hory (přes hranici) jsme objevili podzemní tunel v šíři asi 11 kroků (o něco více než 10 metrů). Někde ve svahu Frankowej hory je zasypán (nebo jinak izolován) vjezd do tunelu. Ale tento tunel není hlavní, vede do boční větve.

Thomas. Gregorczyk Krakow on. 21. července 2003“.

Velká škoda, že pan Thomas Gregorczyk nejeví žádný zájem o bližší prohlídku této tajemné díry v Pieninach.  Možná to byl vstup do systému jeskyní, které sahají k Pieninam.

 

 

 

 

 

Nacisté, tunely, Agartha

 

 

Jak to vlastně začalo? Koncem 19. století vzrůstal v Evropě národní nacionalizmus. Začaly vnikat různé organizace a okultní společnosti. Německý nacionalizmus vyvolal první a později i druhou sv. válku. Například český nacionalizmus, který byl zaměřen proti Němcům na našem území, vedl po skončení války k rozpadu Rakouska-Uherska a k vytvoření Československa. Podobně to bylo v Maďarsku. V 19. století vznikaly organizace a tajné společnosti, z kterých se formovaly různé politické směry jako sionizmus, socializmus, komunizmus a nacizmus. Za všemi těmito podobnými společnostmi ovšem byly, věřte -  nevěřte, opět illumináti a zednáři. Jejich cílem bylo zničení monarchie a nastolení „Nového světového řádu“, podobně jako za napoleonských válek. Všechny tyto společnosti měly cíl zvrátit vývoj lidstva a ovládnout ho. Mnoho článků a odkazů najdete na tomto webu. Nás ovšem v této chvíli zajímá Německo a pozdější vývoj a zájmy, které se týkají tohoto článku.

V 19. století existovaly v Německu tajné okultní společnosti, které se snažily pomocí politické a mocenské síly a ovládnutí určitých kruhů, ovládnout svět. Jenže vyvolaná válka měla dopad potupné prohry. Už v té době tyto okultní společnosti prohlásily, že už nikdy nesmějí prohrát, a proto ke svým cílům – nastolení III. říše, začaly hledat spojence, jejichž prostřednictvím by získaly všeobecnou moc a nadvládu nad světem.

Těmito okultními společnostmi, které měly původ vzniku v Anglii, byla založena odnož s názvem Tule. Tato společnost byla vytvořena v Mnichově třemi muži v r. 1917 a v r. 1921 Hitler byl údajně inspirovaný společností Tule, když se zrodil jeho plán tisícileté říše. Osobně si myslím, že byl touto společností zasvěcen do plánu “Nového světového řádu”, který přijal a stal se později vůdcem tohoto hnutí.

V souladu s těmito plány byla pak následně založena společnost Vril, která se zformovala v roce 1919. Tato okultní skupina zahrnovala ve svém středu experty na antické filozofie a zápisy, zvláště o Summeru a Babylónu. Jejími členy byli také dva vědci, kteří měli hluboké znalosti v oblasti alternativních energií. Jejich cíl byl komunikovat se světy z minulosti a dokonce cestovat v čase.

V prosinci 1919 přijal malý kruh osob z Thule, Vril a DHVSS telepatické přenosy s technickými údaji pro konstrukci létajícího stroje. Podle Vril dokumentů tyto telepatické zprávy přišly ze sluneční soustavy Aldebaran, který je 68 světelných let daleko v souhvězdí Taurus.

Sluneční soustava Aldebaran má slunce, kolem kterého se otáčejí dvě obydlené planety tvořící říši "SUMERAN". Populace systému ALDEBARAN je rozdělena do mistrovské rasy "lehkých Božích lidí" (Aryans) a několika jiných lidských ras, které se vyvíjely v zápornou mutaci odvozenou? od "Božích lidí".

O něco později došlo k osobnímu kontaktu, při kterém bylo získáno mnoho významných informací k nepředstavitelným technologiím. Od tohoto setkání skupina společnosti vymýšlela podivný plán, jak použít jejich znalosti, aby postavili mimo jiné např. stroj času. Experimentovali se strojem po dobu  dvou let a co se jim podažilo vymyslet a zkontruovat, není známo. (pro zajímavost; podobnou myšlenkou a vědeckým výzkumem se zabývali v utajení sovětští vědci v 70. letech a údajně docílili pozoruhodných výsledků se strojem času.) Co je ovšem nicméně známo z tajných archivů SS, je fakt, že toto studium se stalo východiskem pro vývoj Vril disků, levitační hnací jednotku. Můžete věřit, že tento stroj byl očividně důkladně testován v r. 1924 (!!!) v německé továrně Messerschmitt. Tyto informace i následné jsou získány z tajných spisů SS.

Himmler se připojil k polovojenské nacionalistické organizaci a účastnil se v Mnichově Beer-Hall puče v listopadu 1923 jak standard-bearer na straně Ernsta Röhma, sekretáře Gregora Strassera a jeho zástupce okresního vůdce v Bavorsku, Švábsku a Palatinate a hrál také roli propagandistického vůdce NSDAP od r. 1925 - 1930.

Za reformace strany byla jeho pečlivost a loajalita odměněna, když byl jmenován hlavou Hitlerovy osobní tělesné stráže v lednu 1929. Black-shirted Schutzstaffel, lépe známý jako SS, měl v té době malou skupinu 200 mužů. Pod jeho vedením tato malá organizace začala být všeobsáhlou nezávislou říší uvnitř nacistické Třetí říše (SS pozice).

Nacismus a mýtus z "master-race" Heinrich Himmler, hlava SS, vyvíjel nacionalizmus a rasistické mýty k urychlení  nacistické moci. Když se Himmler připojil k nacistické straně v r. 1925, byl už členem společnosti Tule, která založila organizaci Ahnenerbe, a tato už před válkou i během ní vyslala archeologické expedice do Bulharska, Chorvatska, Řecka, Polska, a Rumunska ke spoluprácí s místními úřady. Ahnenerbe také řídila podobné operace v později obsazeném Rusku a severní Africe. Byli také velmi aktivní na Dálném východě, většinou v Tibetu. Další expedice bádaly v Andách, v horách na severu Matto Grosso a pohoří Santa Catarina v jižní Brazílii, v Československu a jižní části Anglie.

Himmlerův nejbližší kontakt v Ahnenerbe byl Ernst Schäfer, který velel “Ústavu pro vnitřní asijský výzkum”, a byl nakonec zodpovědný za všechny vědecké projekty uvnitř Ahnenerbe. Schäfer navštívil Tibet v 1930 ve výpravě organizované Akademií přírodních věd v Philadelphii. V r. 1931 se vrátil znovu do Tibetu, kde byl chvíli členem americké Brooke Dolan expedice, která také navštívila Sibiř a Čínu. V Tibetu Ahnenerbe hledali mimo jiné jejich vlastní zkroucenou značku Shangri-La (taky hákový kříž), zdroj germánského nadčlověka a pramen ztracených znalostí Aryan.

Ovšem zakladatel Tule společnosti von Sebottendorf hledající Agarthu navštívil Tibet už v roce 1919 a získal mnoho informací.

Badatel Terziski tvrdí, že němečtí okultisté získali vstup do podzemních archivů pod Tibetem s pomocí ahrimanských a luciferských tajných společností v té zemi, kde jejich prostřednictvím získali přístup ke starověkým záznamům od dávné civilizace, která se vyvíjela vlastními formami pomocí okultních technologií. Podle Vladimíra Terziského, nacisté získali kontakt s polovinou „běžných“ mimozemských civilizací včetně zlomyslných Reptilianů, a tak lze vysvětlit to, proč byli tak úspěšní v německých technologických výzkumech, které jsou dodnes většinou utajeny.

Nedá se přesně zjistit, jakou primární úlohu - která se historicky ukazuje,  hráli a jak se promísili významní členové SS (Hitler, Himmler, Harrer atd.) a okultní nacisté - ve  spojení s Tibetem. Čtrnáctý dalajláma v tomto spojení hraje klíčovou roli.

Z výše stručně popsaného je zřejmé, že nacisté měli dostatek informací o Agartě a Shanbale a měli kontakty nejen s Ariany, ale i s dalšími mimozemšťany. Z toho důvodu věděli jak z legend, tak i z informací přímo od pramene z výzkumů v Asii, že existují nejen podzemní města, ale i síť tunelů po celém světě. Proto je už od počátku 20. století hledali a mapovali. Měli v celé Evropě, ale i jinde na světě zmapovanou každou díru a znali každou místní legendu o podzemí a v momentě obsazení území jiných států skupiny Tule a Ahnenerbe byly okamžitě na určených místech a prováděly další výzkumy, které později využily k budování podzemních továren.

Pokud začneme uvažovat trochu do hloubky, a upozorňuji, že následující je jen má úvaha, byl to geniální plán k ovládnutí světa. Stačilo najít podzemní tunely a v jistém naplánovaném bodě, podle vývoje, jich mohli využít k invazi a svou taktiku bleskové války použili na celý svět právě pomocí těchto tunelů, protože se tak mohli nepozorovaně dostat do jakékoliv časti světa. Nemyslíte, že by to mohla být pravda?

Další postřeh je ten, že v některých místech předpokládaných hlavních podzemních tunelů stavěli nacisté podzemní továrny. Mohli plánovat, že se později napojí na podzemní systém tunelů proto, aby jimi přepravili vyrobenou válečnou technologii do určených míst kdekoliv na světě. Z pohledu bleskové války by byla invaze dvojí. Jednak vzduchem, pomocí disků, které dosahovaly na tehdejší dobu ( 30. léta) nepředstavitelnou rychlost přes 4.000 km/h. Existuje o tom nespočet dokladů. Pozdější a dokonalejší technologie těchto talířů byly konstruovány s antigravitačním pohonem, které byly postupně vyvíjeny, aby mohly být nosiči jaderných zbraní a tyto mohly cestovat i mimo planetu. Jisté záznamy a informace potvrzují, že nejen že plánovali ovládnout vesmír, ale že tam i letěli.

Druhá cesta utajení by byla podzemími tunely, kterými by se dopravili na určené místo podzemím. Tam by se nachystala armáda a válečná technika a v určité chvíli by se vyrojili z podzemí jako kobylky, nečekaně a zákeřně na území, které chtěli obsadit. Během několika hodin, maximálně dnů by musel po takové invazi každý stát kapitulovat.

 

 

Pozor, tento plán lze použít i dnes!!!

 

 

Já si myslím, že kolem tunelů, jejich tras a samozřejmě i vstupních nebo výstupních šachet se aktivně angažovali nejen nacisté za II. sv. války a před ní, ale rovněž mimozemské entity až do současnosti. Šlo o to, aby mohli vstupy vniknout do podzemních tunelů a základen a aby kontrolovali stav nebo jejich případné narušení lidskou civilizací, a nedopustili tak odhalení podzemního tajemství. To je jen jeden důvod.

UFO aktivita se děla mnohem dříve tady v Evropě, než došlo v roce 1947 k známé havárii UFO v Novém Mexiku v USA.

Možná v souvislosti s navázanými kontakty s civilizací Aldebaranu a jinými nacistickými společnostmi Tule a Vril docházelo i tady ke kontaktům s UFO. Existuje zpráva havárie UFO v Itálii v roce 1933 a konstrukční detaily a informace, získané z  jeho trosek byly podkladem pro Mussoliniho, a pomohly Belluzziovi k vývoji jeho létajícího talíře.

Existuje informace, že  UFO havarovalo v Černém Lese v roce 1936 v samotném srdci nacistického Německa, které snad, podle tajných dokumentů tam havarovalo úmyslně, aby se nacisté mohli dostat k mimozemské technologii. To proto, že ve vesmíru mezi civilizacemi existuje zákon nezasahování! Toto UFO mělo být rozebráno a důkladně prostudováno odborníky členy společnosti Vril. Zatímco neexistuje žádný historicky ověřitelný důkaz pro tento příběh,  informace o cizí technologii, která padla do rukou výběrové skupiny Vril, byla už námětem filmu v Německu v roce 1920. Dva roky po porážce Německa v První světové válce!

Německý spisovatel John Von Helsing popisuje objev rozbitého talířku v Černém Lese blízko Freiburgu v roce 1936 a říká, že tato technologie byla získána a spojena s informacemi společnosti Vril, které přjímala přes sdružené telepatické kanály a byly použity do dalších projektů s názvem Haunebu.

 

 

 

HaunebuI. byl “pravděpodobně” první velký létající talíř vyvinutý v Německu. Podle plánů z klasifikovaných německých SS souborů, Haunebu I. měl údajně rozměry sedmdesát pět stop v průměru a pravděpodobně se vznesl poprvé v srpnu 1939, několik týdnů před vypuknutím II.  světové války. Byla to jedna z tajných Hitlerových zbraní, a proto mohl zahájit válku.(Jenže tento typ měl už antigravitační pohon a nebyl prvním prototypem!)

 

 

 

 

Krátce před II. světovou válkou, v létě 1938, v blízkosti obou vesnic Czernica a Kopaniec, na Kaczawskýche horách, v provincii Jelenia Gora, došlo k zvláštnímu incidentu. Obyvatelé vesnic si všimli podivného, disku podobnému UFO, který spadl z nebe (místo označeno hvězdičkou na mapě. obr. nahoře). Po tom, SS vojáci z posádky Jelenia Gora dorazili na místo a odvezli disk do města Jelenia Góra, kde ho zkoumali tři němečtí nacističtí vědci: Prof. Max von Laue, prof. Wernher von Heisenberg a prof. Otto Hahn. Otto Hahn. Toto UFO, bylo odesláno buď do zvláštního institutu v Berlíně - Dahlem, nebo do tajných podzemních prostor v Sovích horách. Legenda praví, že Němci tam pracovali na nacistické A-bombě. A konečně, v roce 1944-45 jsou zkonstruovány další diskovitě tvarované stroje známější jako W-7 nebo Vril Haunebu , Hitler's miraculous weapon. Haunebu, Hitlerova zázračná zbraň. Zde se informace poněkud rozcházejí. Šlo o jinou událost, nebo jich bylo více?

 

Another version of the crash: Další i jiné verze havárie:

Umístění. Blackberry Německo (Východní část, která je nyní území Polska)

Datum: léto 1937

Čas: neznámý

 

Mnohobarevná koule nebo tvarované UFO bylo pozorováno na podzim v poli (nebo v blízkosti oblasti) patřící k rodičům Evy Braunové (to byla budoucí manželka Adolfa Hitlera). Tato oblast byla oblastí jednotek vojsk SS ve městě Jelenia Gora (Hirschberg). Tento havarovaný disk byl převezen do Hirschbergu, základny, kde byly SS ve vysoké pohotovosti a strázní důslednosti. Tento disk měl 7,6 metru v průměru a byl 3,8 m vysoký. Skládal se z velké kabiny, po obvodě s plochým úzkým vnějším okrajem, a menší ploché báně na dně s plochou ve spodní části. Plavidlo mělo 6 oválných otvorů tvarem připomínající okénka, které nebyly průhledné, nebo zařízení, vydávající některé typy vyzářeného světla, které se nachází v blízkosti základny v horní části kupole.

Na spodní části vnějšího povrchu plavidla byl ráfek, který měl 12 světel. Barva disku byla kovově temně šedá. Na kupoli byl znak připomínající písmeno "T" s dvěmi ornamenty na jeho stranách. Vstup do disku se nacházel na straně horní části kupole. V obecném tvaru disk připomínal helmu německého vojáka s malým výčnělkem na dně. Uvnitř kruhové kabiny byly 3 malé sedačky, a ovládací panely po obvodu kabiny, kde byly nalezeny 3 cizích bytosti: jedena byla mrtvá, další dvě byly živé. Jedním z živých cizinců zemřel brzy po pádu a druhý cizinec zůstal naživu v německém zajetí  po dobu asi 1,5 měsíce a pak zemřel.  Postava cizinců byla velmi malá, asi 0,9-1,0 m do výšky, s velkou bezvlasou hlavu tvaru hrušky, malý nos a ústa, dlouhé úzké ruce se čtyřmi prsty, šedavá kůže a velké tmavé předpojaté oči. Němci se báli, přesunout disk do více vzdálených lokalit, a to z obavy, že by mohly během přepravy vybuchnout a během dlouhé cesty. (Grays?) Němci se báli přesunout disk do vzdálenějších lokalit, a to z obavy, že by mohl během přepravy dlouhé cesty vybuchnout. Takže výzkumná laboratoř musela být budována v blízkosti. (Vy, co čtete stránky tohoto webu, nepřipomíná vám popis cizince někoho? Mě ano! Já bych si dovolil tvrdit, že ti tvorové v UFO talíři byly Grays!)

 

 

Zde je snímek důstojníka armády, který si podává ruku s mimozemskou bytostí nápadně se podobající Grays.

 

Disk z  From Hirschbergu byl z místa pádu odstraněn a dopraven do více zabezpečené podzemní lokality, nacistického továrního podzemního komplexu v nedalekých horách (Sowie Gora, nyní v jihozápadním Polsku), který byl s největší pravděpodobností nazván "Der Riese". Druhá stránka budování podzemí a využití komplexu bylo těžení uranové rudy. Tento komplex měl rozsáhlou síť podzemních hangárů, které jsou propojeny tunely. Cizinec, který žil o trochu déle než měsíc, zřejmě dodal Němcům některé potřebné typy informací a  zoufale prosil nacistického lékaře o pomoc, ale nebylo to možné, protože měl jinou biologickou strukturu těla.  Zemřel na neznámou nemoc.

Původ havarované technologie byl patrně z dvojitého hvězdného systém známého jako RA,  na Zemi známého jako 78-1 Cygni, vzdáleného 73,1 světelných let.  Mezi získanými informacemi byla i ta, že cizinci si vybudovali podzemní základnu v polární oblasti na severu území, možná na kanadském Baffinově ostrově. Tyto údaje byly následně dodány samotnému Adolfu Hitlerovi.  Ale žádná podstatná technická data nebyla ve skutečnosti zjištěna, i když měli cizince, který by byl mohl pomoci nacistických vědcům vypořádat se s cizími technologiemi. Snaha o získání těchto údajů byla jen zoufalým pokusem, protože by je stejně - podle vyjádření cizince - nepochopili. Pozůstalý cizinec rovněž informoval, že v Německu havarovali z důvodu technické závady.

Adolf Hitler a někteří další vrcholní nacističtí vědci včetně Wernhera von Brauna a maršála Hermanna Göringa se zúčastnili inspekce havarovaného disku a konzultovali vše s nacistickými vědci ve snaze o využití technologie objektu pro vývoj supertajné zbraně.  Mezi těmito vědci zapojenými do vyšetřování/zkoumání havarovaného disku byli Max von Laue, Otto Hahn (který objevil jadernou fúzi) a Werner Heisenberg. Naštěstí (a bohužel pro nacisty) cizinecká technologie byla velmi sofistikovaná a těžko pochopitelná.  Disk skutečně inspiroval některé nacistické vědce k výstavbě různých modelů diskového tvaru letadla a tzv. létající bomby. Tato havárie a držení mimozemšťana z kosmické lodi byl jedním z faktorů, které možná inspirovaly Hitlera k extrémní sebedůvěře na začátku druhé světové války. Doufal, že tuto technologii použije jako jakousi superzbraň, která by mu nakonec pomohla dobýt svět. V době, kdy se blížila sovětská vojska, byl celý podzemní komplex uzavřen a disk a cizí bytosti byly pohřbeny v jednom z podzemních tunelů, vchod byl zabetonován a zamaskován v labyrintu obrovských skal. Disk prý tam stále existuje bez vědomí polské vlády, stále hrozí zářením ze svého reaktoru, ale nelze ho odhalit proto, že se nachází v uranových dolech, a tak zůstává nezjistitelný.

(Já teda nevím, ale závěr tohoto výňatku mě moc nesedí, vzhledem k tomu, co bylo napsáno výše, kde jsou prameny z tajných archivů SS. Autor buď neměl informace, nebo zaběhl do všobecnosti povrchních informací.)

 



Podzemí sestávalo ze sedmi podzemních komplexů, které souvisely se samotnou těžbou, rafinací, výzkumem a vývojem uranu pro výrobu vvv strojů a válečných zbraní. Tunely z většiny celků jsou téměř 3km dlouhé.

Robert Lesniakiewicz, polský inženýr a člen výzkumné skupiny odpovědné za zahájení průzkumu a zmapování "Der Riese".

 

"UFO bylo viděno také v Jordanowě, oblasti Beskidských Hor [správně sever hranice mezi Polskem a Slovenskem]."

Oblast je známá jeho obyvatelům jako Malopolska ["Malé Polsko"] a je to území jednoho z mimozemských tajemství II. světové války.

Někde v oblasti Jordanowa, Beskidských hor a dál mezi Krakowem a horským pohořím až k městu Zakopane (kde je nyní hranice mezi Polskem a Slovenskem) havaroval talíř v raných dobách nacistické války. 6. září 1939 německá 14. armáda pod velením polního maršálka Wilhelma von Liste obsadila Zakopane a Jordanow. Za týden, z důvodů nikdy vysvětlených, byla oblast vystavena přímé kontrole SS a zůstala v nacistickém držení až do příchodu sovětských vojsk v lednu 1945.

Himmler navštívil Zakopane dvakrát: jednou v zimě 1939-1940, aby se tam setkal s vysokými úředníky NKVD, a znovu v r. 1943. Během své druhé návštěvy v horském rekreačním městě Himmler osobně vedl vyhlazování všech polských a židovských obyvatel beskidské Malé oblasti. Všichni místní lidé byli posláni do koncentračních táborů. Himmler očividně poslal SS k Jordanowu na "magickou misi".

Podle místní legendy tam hledali vstup do Agarthy nebo Interterry (také známé jako "Podzemní Svět"), umístěný na jihozápadním svahu Babí hory jenom přes okraj na Slovensku. Himmler poslal několik tuctů speleologických expedic do hor Tater a Beskyd. Rovněž pokud jde o slovenské, české a maďarské hory, byl obzvláště zaujatý jeskyní Domica-Baradla ve slovensko-maďarském pohraničí. Doufal, že jeho lidé najdou vchod do Shambaly, ale nedokázali to. Nicméně dlouho před tím, než se stal Reichsführerem SS a samozvaným "Pánem Atlantis" zajímal se o oblast Jordanowa a o místní pověsti o přechodu k „Podzemnímu Světu“.

 

* * * * * * * * * * * * *

 

 

Zpět k Vincentovu příběhu

 

 

Zde musím více rozvést otázku tunelů. Dost jsem o tom přemýšlel a rozebíral jednotlivé studie i samotnou legendu od Vincenta. Došel jsem k několika pracovním hypotézám a teoriím, o které se s vámi musím podělit.

Pokud budu věřit popisu v legendě, samozřejmě s určitou rezervou, musím dojít k jistým závěrům a předpokladům. Jde především o to, co ve vyprávění tvrdí o tunelech Vincentův otec. Ještě jednou si je přečtěme:

 

Tunely, které tady vidíš, vedou do každé země, do každého kontinentu. Můžeš se jimi dostat, kam jen chceš, samozřejmě pokud víš, jak se v nich orientovat. Tunel vlevo vede do Německa, potom do Anglie, dál až do Ameriky, kde se spojuje s tunelem z pravé strany. Tunel z pravé strany postupně vede do Ruska, potom na Kavkaz a do Číny, dál do Japonska a nakonec do Ameriky. Do Ameriky můžeš dojít i ostatními tunely vedoucími pod póly Země. V každém tunelu je po určité vzdálenosti místnost podobně velká, jako je tato, co v ní právě stojíme, kde se tunel spojuje s jinými tunely vedoucími jiným směrem.“

 

  1. Pokud šli rovně šikmo dolů, jak Vincent popisuje, došli do komory. Museli tedy logicky přijít ze slovenské strany, protože tunel z pravé strany vede do Ruska a nalevo vede do Německa. Za zády tedy měli tunel, kterým přišli.
  2. Nebyly tam jenom dva tunely, napravo a nalevo, ale bylo jich tam víc v různých směrech a různých tvarů.Do této komory ústilo několik tunelů, některé s trojúhelníkovým, jiné s kruhovým výřezem.“
  3. Jeden z tunelů směřoval směrem ke Krakowu.Jeden z nich označoval Wawel v Krakově (Královský hrad Wawel v Krakově stojí na vyvýšenině, která skrývá celý podzemní labyrint. Jedna ze zpřístupněných jeskyní se nazývá „Dračí jáma“ – „Smocza jama)“ To je tedy třetí popsaný tunel se směrem určení.

 

 

Máme tedy tři jisté směry tunelů a lze předpokládat, protože jich tam zřejmě bylo více, že bude i více směrů.

Jak popsal Paják ve svých studiích, na polské straně Babí hory je mnoho místních názvů obcí spojených s ďáblem, peklem a podsvětím, a mnoho míst spojených historicky s mnoha nevysvětlitelnými úkazy a zkušenostmi. Tímto směrem by měl vést i tunel směrem na Krakow a  hrad Wawel. Je možné, že kromě těchto vstupů pod Babí horou bylo na polské straně několik vstupů do podzemí, vytvořených lidmi v průběhu mnoha staletí až tisíciletí za účely skrýší v době nájezdů apod. zrovna tak, jak je tomu na hradě Wawel v Dračí jeskyni a na mnoha zatím neobjasněných místech v Polsku a jinde na světě. Tyto lidmi vytvořené tunely či chodby byly napojeny na skleněné tunely. Naznačuje to i zmínka o tunelech, kterými utekli Němci na Luboni a popsaná legenda z okolí Magury(viz výše).

Otvor, kterým prošel do podzemí Vincek, byl originální vstup vytvořený neznámou civilizací, protože hned za kamennými vraty byl popsaný skleněný tunel a ten zřejmě nevytvořili lidé. Z historického pohledu není známa žádná technologie na tak vyspělé úrovni k budování tak rozsáhlé sítě tunelů.

Dalo by se teoreticky spočítat, jak dlouhý byl přístupový tunel, než narazili na komoru, i v jaké hloubce se komora i přilehlé tunely nacházejí. Mohli klidně ujít přístupovou šachtou (tunelem) i několik kilometrů. Problém tedy je určit, v kterých místech je pomyslně kříž tunelů s hlavní šachtou.

Hlavní komunikační tunely byly naprosto rovné. Nemohly být jiné s nějakými zatáčkami apod., musely být rovné pro vysokou rychlost dopravních létajících strojů.

„V každém tunelu je po určité vzdálenosti místnost podobně velká, jako je tato, co v ní právě stojíme, kde se tunel spojuje s jinými tunely vedoucími jiným směrem.“ Otázka celkem podstatná a důležitá je, v jaké vzdálenosti jsou podobné místnosti – říkejme jim raději šachty – které jsou zároveň oficiálními vstupy a výstupy z podzemí, a je jedno, jestli funkční, nebo dnes zaslepené a uzavřené, tedy nefunkční (podobně jak Horákova Mesíční jeskyně).

 

Tyto šachty je bezpodmínečně nutné hledat v zájmu záchrany lidstva a tím získat aspoň částečnou kontrolu nad možnou invazí a okupací ufonautů (mimozemšťanů)!

Jedna z těchto šachet je Horákova „Měsíční jeskyně“ v Belanských Tatrách. Šachta (budeme ji pracovně označovat VVŠ, vstup-výstup-šachta) – Měsíční jeskyně – je napojena na tunel z Babí hory vedoucí do Ruska. Směr a umístění tomu jasně napovídá.

Jeden z těchto tunelů podle výzkumů a studie Pajáka vede z Babí hory na slovenskou stranu přes Rabčice směrem na Oravský Podzámok. Každá VVŠ se jako pavouk dále rozvětvuje do dalších míst,č jak výše popsáno, kde ovšem může vést hlavní, centrální trasa. Paják rovněž naznačil, vycházeje z poznatků okolního bádání, že jisté body označující tunely odpovídají tvaru diamantu.

 

 

 

 

Kam tedy tunely vedou?

 

 

Při dalších úvahách jsem si vzal na pomoc mapu, počítač a chytré programy. V Evropě vím o několika VVŠ. Jeden je na Maltě a druhý někde ve švýcarských Alpách, další pravděpodobně ve Španělsku a, jak již jsme se dočetli, jeden v jižní Anglii. Jisté možnosti jsou i v Nizozemí. Víc toho zatím nevím.

 

Jak je uvedeno v bodě 1-3 jsou naznačeny tři směry tunelů a čtvrtý Pajákem. Tunely tvoří tedy základní kříž. (vyznačen na mapě červeně)

 

 

Body označeny zeleně jsou lokality uvedené v článcích

 


Tato pracovní hypotéza nasměrování tunelů je základní a vychází ze čtyř základních směrů. Značně se liší od hypotézy Pajáka, který tvrdil, že tunely vytvořené UFO mohou být jen v souladu s magnetickými siločárami. Zde je jistý rozpor. Směr od Babí hory není přímo na sever a ostatní směry tunelů rovněž neodpovídají jeho teorii.

Vincek však hovořil o dalších tunelech směřujících jinam. Popsal: Do této komory ústilo několik tunelů, některé s trojúhelníkovým, jiné s kruhovým výřezem“.

Otázkou a záhadou je, kolik tunelů vlastně do komory ústilo. Předpokládám, že hlavní trasy tunelů byly kulatého průřezu a vedlejší třeba s trojúhelníkovým. To naznačuje, že celkově bylo tunelů více a otázka je, kam vedly ty vedlejší. Pokud vezmeme v úvahu, že systém tunelů má jistou geometrickou zákonitost, pak by k základnímu kříži (červeně) přibyly další do tvaru hvězdice (modře). A protože nevíme, kolik tunelů tam celkově bylo, mohou vzniknou další dvě verze, a to s celkovým počtem osm až dvanáct tunelů.

 

Verze osmi tunelů

 

K tomu, aby se daly odhalit předpokládané trasy tunelů, může být několik vodítek. Především místní pověsti o pekle, čertech, podzemí, rytířích a záhadných bytostech v podzemí, pověsti o Agartě a vstupy do ní a v neposlední řadě také podivná aktivita nacistů, kteří hledali vchody do Agarthy. Tyto informace by bylo dobré v širší spolupráci zaznamenat, seřadit a ověřit ty, které jsou v předpokládané linii tunelů, protože kolem těchto linií ve vzdálenosti kilometru i více lze vytušit napojení na podzemí tunelů. Nemusí to být přímo v linii. Tam by se daly předpokládat pouze šachty VVŠ z dávné minulosti, tak jak popisoval Vincent nebo Horák, a nebo z již zmíněného hledání šachty severně od Poličky. Ale v minulosti docházelo postupně k napojení k tunelům klasickými chodbami k hradům, jeskyním a jiným systémům podzemí. A to může být i ve vzdálenosti deseti kilometrů. Proč ne?

Upozorňuji, že umístění základního (červeného) kříže na mapě je jen orientační, protože nelze odhadnou přesný střed šachty, do které přišli Vincent a jeho otec. Stačí kříž, tedy střed posunout výše či pootočit a máme jiné výsledky. Proto je vše jen přibližné.

Verze osmi linií tunelů mě v průzkumu nikam nedovedla a nic nenaznačila. Podívejme se podrobněji, jak by vypadalo schéma třeba s dvanácti tunely, kam vedou a co významného lze potkat na cestě kolem. A tady to začalo být zajímavé.

 


 

 

Tunel T1a

Hlavní tunel (červeně) z Babí hory (dále BH) směrem na Soví hory s podzemní továrnou Osovka - přes Krkonoše a pak přes Německo, Nizozemí do Skotska a do Kanady, New Fouland a Qébec.

V Nizozemí existuje legenda o svatém městě v podzemí. V Anglii a především ve Skotsku existuje několik legend a je tam mnoho záhadných míst už od starých Keltů. Pro zajímavost jedna z nich i když je trochu stranou od uvedené pomyslné linie. Ale to není na závadu, protože nevíme, v kterých místech a jak daleko od sebe jsou další VVŠ s křížovatkami a dalšími směry. Legenda popisuje: “Někdy během 12. století zaznamenal klášterní kronikář Gervase z Tilbury v Anglii divný popis dvou "dětí", které se najednou objevily blízko anglického městečka Bury St. Edmunds - vylezly z jeskyně a nenašly cestu zpět. Nejvíce šokující věc na dětech, s kterými se obyvatelé Wolfpittes setkali,  bylo to, že měly kůži olivě zelené barvy, přestože jejich ostatní rysy byly stejné  jako u průměrného Angličana. Vypravovaly, že žijí v prostorném podzemním světě nadměrné velikosti, země, který by se mohl jmenovat "St. Martinova Země". Země, ve které žily, byla popisována jako 'soumrak', ve skutečnosti tam zatím byla velká podzemní řeka, na jiné straně byla další země, jasněji rozsvícená.” To je historický fakt, zapsaný v kronikách!

 

 

Tunel T1b

Babí hora - Horákova jeskyně. Zde musíme směr brát jen orientačně, protože neznáme přesnou lokalitu této Horákovy VVŠ. Ale přesto jsem to zkusil. Víme, že tunel „vedl do Ruska, potom na Kavkaz a do Číny, dál do Japonska a nakonec do Ameriky“. Orientačně jsem linii tunelu nasměroval v pokračování T1a tímto směrem, opět za předpokladu, že tunel povede naprosto rovně. A výsledek? Babí hora – přes území Belanských Tater (Horákova jeskyně) – kolem Prešova – přes Karpaty – poloostrov Krym – celé pohoří Kavkaz – pod Kaspickým mořem – až do Himálaje a Číny. Odtud to může vést kamkoliv, třeba i do Japonska a Ameriky. Prostě kamkoliv.

Je opravdu zajímavé, že linie cestou prošla hlavním pohořím Kavkazu, oblastí, kde existuje nespočet legend, jejichž stáří nelze dohledat. Říkají, že v těch místech je výstup z tunelu (VVŠ), který vede do Agarthy. Z těchto míst vyšli na povrch lidé po potopě světa, která byla pře 12. tisíci lety a zapříčinila zánik Atlantidy a vyhubení většiny světové populace. Odtud vycházeli lidé v různých časových etapách, aby opět zalidnili svět. Co se dělo a kolik jich z podzemí vyšlo, se nedá nijak doložit, jistým vodítkem snad může být z části zmapovaná migrace lidí. Ovšem před 6000 let po malé potopě vyšli odtud předchůdci Sumerů, které následně ovládli Anunnakové a kteří se po potopě vrátili, aby založili novou civilizaci (otroků), z které vznikla Sumerská říše. V pozdějších etapách vyšly z podzemí další vlny osídlení a jednou z nich byli i severští Slované. Tolik dějiny a legendy.

Jenže nejzajímavější je, že pomyslná linie tunelu se v Himálajích ocitla zhruba v oblasti, kde má být podzemí Agarthy, tedy potomků Árijců, s kterými chtěli navázat kontakt nacisté v Tibetu, nacházejícím se rovněž v této oblasti.

 



Kroužek na mapě označuje místo, kde má být v podzemí obrovská základna UFO a město předpotopní vyspělé civilizace. V oblasti a v jejím širším okolí je velice často frekventováno UFO a je intenzivně sledováno z povrchu i ze vzduchu všemi okolními státy.

 

 

 

 

Tunel T2a

Vede z Babí hory kolem Krakova přes Polsko – Litvu – Lotyšsko – Estonsko – Rusko přes celou Sibiř. Prochází i ostrovem „Nová země“ na Sibiři, kde je lokalizována podzemní UFO základna.

 

 

Tunel T2b

Babí hora – Rabčice - Oravský Podzámok. Při prodloužení osy v uvedené linii jsem došel přímou cestou na Maltu! Je to náhoda? Ovšem za předpokladu, že tunely vedou rovně, jak je popsáno i v jiných článcích potvrzených výpovědí mnoha svědků (viz. podzemí USA).

Vstup na Maltě je lokalizován blízko malé vesnice "Casal Paula." Tento vstup je známý jako "Hypogeum Hala Saflienti." Z Malty vede linie do Tripolisu, pak přes celou Afriku až do Antarktidy. V Antarktidě bylo území dračí civilizace Reptiloidů, která bojovala a Agarťany (Ariany) o nadvládu nad Zemí, jak je uvedeno v jiném článku. Bylo tam vybudováno rozsáhlé podzemí a je tam dodnes. Podzemní základny si tam vybudovali i nacisté – Nové Švábsko, kde se podzemím spojili s Reptiloidy, kteří tam mají být dodnes i s převratnou technikou létajících talířů a jiných zbraní. Z této základny prováděli průzkumy létajícími disky označenými německým křížem nad Argentinou až do USA. Byly vyfoceny ruskou výpravou v Antarktidě, ale i jinými v Argentině i v USA a existuje dokumentace z 50. a 60. let 20. stol.

 

 

Tunel 1a.)

Další zajímavý tunel by mohl směřovat do Německa a následně dále.

První zajímavá lokalita je hned před Ostravou, kousek nad Nýdkem, přesně na hranicích s Polskem, a to je Velká Čantoryje (995 m.n.m.). Tato hora skrývá tajemství opředené legendami, které jsou podobné blanickým rytířům, ale o i peklu, čertech a podzemí.

Jak linie pokračuje od Babí hory dál, na trase se objevily zajímavé lokality. Mezi Poličkou a Babí horou leží přesně v trase hrad Sovinec a nedaleko i Bouzov, který patřil řádu německých rytířů. Za války tam měly sídlo speciální oddíly SS, kterým zároveň patřil hrad Veveří. Tyto operující složky patřily mezi nejvyšší složky SS a zabývaly se okultismem a magií apod. Mimochodem, na hradu Sovinci údajně nacisté pod kontrolou SS budovali rozsáhlé podzemí, které dosud nikdo neobjevil. Tato informace je od francouzských zajatců z nedalekého pracovního tábora, kteří se na budování podíleli. Mimochodem o hradu Veveří se v pověstech říká, že je pod ním až 30 km chodeb. To tvrdili i nedávní historici.

Další zajímavá lokalita je dále po trase. Vzpomeňte si na předešlý článek Skleněné tunely (část I.). Zmiňuji se tam o ní ve spojení s Měsíční jeskyní, která se s mezinárodní účastí hledala v Čechách (viz. článek „Tajemné podzemí (1) - Na Slovensku i v Čechách“) a ne na Slovensku, což nijak nedává smysl. Hledalo se severně od Poličky. Z jakých informací vycházeli?

V linii se objeví za Poličkou z  mytologie známá lokalita, opředená záhadnými legendami, a tou je Blaník! Druhá podobná lokalita!

Pokračujeme-li dále od Poličky směrem na západ, linie protne v blízkosti kupodivu tajemnou a záhadnou lokalitu Bezejovice u Benešova, kde nacisté od r. 1944-45 rovněž budovali záhadné podzemí. Mimochodem 5. května 1945 z polské strany Krkonoš (od Jeleních hor), kudy vede předešlá předpokládaná linie T1a, odletěl nacistický létající talíř a přistál na letišti v Neveklově u Benešova, odkud nikdy neodletěl a nikdy se nenašel. Jsou o tom svědecké výpovědi. U Bezejovic zmizel náklad několika transportních vlaků, mnoha letadel a transportů nákladních aut. Jedno letadlo s cenným nákladem rovněž beze stopy zmizelo jako zmíněný talíř.

Linie pokračujeme dál těsně kolem Plzně až k jihu Anglie (kde údajně nacisté také hledali vchod do Agarthy) a pak až do Ameriky. V Atlantiku přetíná podmořskou VVŠ zaznamenanou jinými badateli a dále směřuje do Venezuely a Kolumbie.

 

 

Tunel 1b.)

Opačný směr vede přes Ukrajinu až do Číny přes poušť Gobi. Tam by měla být Šambala. Legenda vypráví, že v dávné době tam místo pouště bylo velké jezero s ostrovem. Pod ním bylo vybudováno rozsáhlé podzemí bájného města.

 

 

Tunel 2a

Vede opačným směrem tunelu 2b směrem do Egypta – linie běží přes Polsko – Dánsko – Finsko – Grónsko – Kanada – a podržte se - přes ostrov Prince Charlese nebo jinak ostrov Baffin. Mimochodem i středem státu Nevada, kde je mnoho podzemních základen. Vzpomeňte si na příběh výše popsané havárie UFO v Polsku v roce 1938, jak přeživší Gray zajatý nacisty tvrdil, že mají vybudovanou základnu na Baffinově ostrově. Je to jenom náhoda? Možná v trase této linie je někde blízko Krkonoš v místech havárie tohoto UFO  další VVŠ, kterým se chtěla posádka dostat do podzemí, aby mohla opravit poruchu na talíři. Z nějakých důvodů se jim to nepovedlo a havarovali třeba proto, že VVŠ byl v průběhu času uzavřen tak jak BH a Horákova MŠ.

 

 

Tunel 2b

Nacisté usilovně hledali vchod do Agarthy na Slovensku v jeskyni Domika na hranicích s Maďarskem. Proč zrovna tam? Kupodivu tato linie od Babí hory vede přímo k Domice. Je to opět náhoda?

Následně vede linie přes Maďarko – Rumunsko – Bulharsko – část Makedonie – Turecko – až do Egypta k pyramidám do nejznámějších a nejstarších kulturních center staré egyptské civilizace. Pod pyramidami, sfingou, pod samotnou Káhirou a v okolí u jiných lokalit je mnoho podzemních prostor, záhadných chrámů a tunelů. V Bulharsku je rovněž záhadné podzemí (viz čl. „Co hledala v podzemí bulharská armáda?“). V Turecku je také záhadné podzemí, vstupy do Agarthy. Turecko je známé mnoha zatím objevenými lokalitami s podzemními městy a tunely známými už Chetitům a o mnohých se tvrdí, že jsou tak staré, že si nikdo nepamatuje, kteří neznámí stavitelé je v dávnověku stavěli. Některá podzemní města byla schopna pojmout až 300.000 lidí. A v Turecku je několik pověstí o vstupech do Agarthy. Kupodivu na východní straně Turecka měli podzemní základny i Anunnakové.

 

 

Tunel 3a a 3b

V této linii nebylo v trase nic zvláštního. Jižně vede přes Albánii, následně středem celé Afriky až na střed jižního pólu. Tak severní cestou na severní pól. Je to jediná linie, která je totožná s magnetickými siločarami. Sever – jih. Ovšem existují jisté informace, že na obou pólech jsou centrální vstupy pro UFO. Na jižním pólu objevil rozsáhlé podzemní prostory admirál Richard E. Byrd. V Tichém oceáně protínají Cookovy ostrovy, Havaj a severně přes Špicberky, Norsko, Švédsko.

 

 

Tunel 4a

Vede přes Polsko – Ukrajinu – Bělorusko – směrem na Moskvu – Ural a středem Ruska přes celou asijskou část. Na Sibiři je v této trase mnoho zajímavých lokalit jako „Údolí smrti“ (viz. článek) a dosud mnoho neobjasněných úkazů (Tunguska).

 

 

Tunel 4b

Směřuje přes Karpaty – Vídeň směrem na Alpy. Je známo, že v Alpách (místo přesně neznám a možná je jich tam více), je také jedena VVŠ, odhalená jinými badateli. Předpokládané místo předmětného údolí je známo a tato linie je v blízkosti této lokality. Babí hora je důležitý tunelový uzel. Ovšem podobných uzlů může být na každé trase mnoho! Trasa vedle přes Alpy a Pyreneje do Španělska zhruba přes Lisabon a přes ostrov Madeira, Atlantik do Jižní Ameriky - Brazílie. V Brazílii má být předpotopní podzemní město Atlanťanů budované před katastrofou. Z tohoto města vede tunnel severně do podzemního města Lemurie v USA (obrázek a popis níže).

V blízkosti této linie ve Španělsku existuje legenda o podzemních tunelech hory Moncayo, která je na okraji španělských provincií Castilla a Aragonu, lokalizovaná asi 100 kilometrů (60 mil) západně od Zaragozy a 200 kilometrů (120 míl) severovýchodně od Madridu. Hora je 2.332 metrů (7,695 stop) vysoká a nedaleko je město Soria. Poblíž vede právě tato linie tunelů. Legendy vyprávějí podobné příběhy jako v okolí BH. Jsem převědčen, že tam je další VVŠ. Nicméně tato linie se opět setkala v Atlantiku s objevenou podmořskou VVŠ.

 

 

 

Dole je mapa světa s některými lokalitami VVŠ. Výše popsané předpokládané linie tunelů se shodují s jednotlivými body (červené přímky)

 

 

Na mapě jsou sice uvedeny přímky, ovšem neodpovídají úplně předpokládaným směrům, protože linie musí jít sinusoidně, pokud předpokládáme, že tunely jdou rovné. Země je kulatá! Proto jsem použil program Google Earth, kde se dá použít simulace obletu Země v přímce. Proto by měly být přímky zakřivené a ne rovné. Například přímka č. 7 nevede k Baffinovu ostrovu kde se stáčí potom od pólu směrem do USA k Sam José. Zrovna tak tunel č. 5

 

..........

Podzemní město (říše) Telos koncentrované kolem Mt. Shasta v severní Kalifornii. Obyvatelé jsou vysocí a světlovlasí. V podstatě to jsou potomci Telosianů z vesmíru, kteří založili civilizaci Lemurie a Mu.  Město postavili ve své kolonii pod touto horou, je  napojené na jeskyně od válek s Atlanťany, když se blížil zánik ostrova Lemurie. Následně začali budovat podzemní město i Atlanťané v Brazílii, která byla jejich kolonií. Po potopě světa obě civilizace zůstaly už v podzemí. Obě civilizace byly jedny z prvních, které budovaly postupně podzemní tunely po celém světě a byly tak propojeny podzemím i s asijskými podzemními městskými centry.

 

 

 

Domnívám se, že tyto podzemní tunely musí vést rovně. Ovšem je možnost, že v určitých úsecích a v určitých vzdálenostech se mohou lomit a změní částečně směr, aspoň ty hlavní tunely. Po určitých vzdálenostech jsou VVŠ, které mají odbočky do dalších lokalit, jako je u Babí hory. Těch může být cestou mnoho. Pak jsou centra, velká podzemní města, jako je třeba Agartha v Himálajích, Šambala, podzemní města Atlantidy a Lemurie, která jsou hlavní křižovatkou všech směrů. Nám blízká Babí hora je VVŠ křižovatka středního typu, křižující hlavní trasy. Možná, že existují hlavní tunely, které vedou naprosto rovně a obíhají celou Zemi, a tak lze v jednom tunelu vyrazit z jednoho místa, projet podzemím po jejím obvodu a druhou stranou se dostat na výchozí místo. Výpověď Vinckova otce tomu napovídá. Proč musí být tunely naprosto rovné?

Rovné musí být proto, aby se v nich dalo létat rychlostí několik tisíc kilometrů v hodině. Například v jedné legendě se praví, že z brazilského podzemního města Atlanťanů lze do podzemního města Lemurie Telos v USA dorazit za pouhou hodinu. To je obrovská rychlost! Předpokládám, že pokud by tunely nebyly rovné, nebylo by to možné. Rychlost cestování v podzemních tunelech je umožněna kvalitou tunelů. Jak jsme uvedli, přímost je jedna z podmínek. Druhá podmínka je povrch. Je hladký – skleněný. Tunely jsou trvanlivé, nepodléhají geologickým deformacím. Jsou stabilní po tisíce, desetitisíce a snad i statisíce let, kdo ví. Je těžké to odhadnout, můžeme o tom jen spekulovat. Faktem je, že jsou v podzemí dlouhou dobu a některé jsou stále funkční, využívá se jich k provozu dodnes. Potvrzují to mnohá svědectví. Netvrdím ale, že všechny tunely, které byly vybudovány za mnoho tisíc let, jsou průchozí, průjezdné a funkční. Je logické, že jich mohlo mnoho v průběhu času zaniknout. Nedošlo k obnově. A tak lze předpokládat, že funkčních, probíhajících kolem celé planety je jen několik a možná také už žádný. Pověsti a legendy však vypovídají, že tu jistě byly.

Proto byly některými lidmi vzneseny námitky, že není možné, aby tunely bez poruchy a destrukce vydržely tak dlouho. Z pohledu nám známých technologií, i těch nejmodernějších, to má jistou logiku. Ale tyto skleněné tunely jsou vyrobeny jinak a jinou technologií. Nejsou raženy klasicky ale vrtáním nebo odpalováním výbušnin, což narušuje okolní horninu, a pak se obetonují s armaturou. To vše je nestabilní a dočasné. Takové tunely vydrží maximálně sto a více let.

Ovšem podobné technologie vytvářející skleněné tunely (jsou popsané v článcích „Podzemní základny, tunely, systémy“ a „Říše snů ve Skalistých horách“) používá americká armáda. Tyto tunely ovšem nejsou tak dokonalé, jako ty tisíce let staré. Jak jsem se dozvěděl osobně od jednoho inženýra v USA, tyto stroje vyvíjené a konstruované v Los Alamos tvoří sice skleněné tunely, ale povrch stěn praská. Dochází k pnutí snad zaviněnému rozdílnými teplotami a rychlým ochlazováním. Možná je to dnes už jinak a technologie pokročila ve vývoji.

Problém je asi ten, že Američané možná nepoužívají přídavné směsi do taveniny, které změní strukturu tavené hmoty. Vincek popsal, že stěny tunelu jsou jako z umělé hmoty a přitom tvrdé jak sklo. I z výpovědí dalších lidí, kteří navštívili podobné tunely jinde po světě, vyplývá, že stěny nelze vrtat ani diamantovým vrtákem. Navíc některé tunely dokonce svítily nazelenalým světlem tak, že bylo vše naprosto viditelné. Nebylo nutné požívat žádná osvětlení. To jasně naznačuje, že do roztavené horniny byly přidávány chemické sloučeniny, které zaručily trvalé osvětlení. Nejsme ale schopni zjistit, jaké látky byly do taveniny přidávány, aby zaručily maximální tvrdost povrchu, pružnost, stabilitu a odolaly vnitřnímu i venkovnímu pnutí.

Musíme si rovněž uvědomit skutečnost, že tunely byly budovány ve značných hloubkách několika kilometrů. Těžko říct, do jaké hloubky až sahají, když musíme vzít v úvahu, že procházejí i pod oceánským dnem. A to nás přivádí k dalšímu faktu. Pokud jsou tunely umístěny ve větších hloubkách, jakékoliv geologické změny tam probíhají úplně jinak než blíže k povrchu. Pokud jde např. o zemětřesení, destrukce se projevuje především na povrchu, ne v hloubkách několika kilometrů.

Pro představu uvedu názorný příklad, i když přesně nekoresponduje se situací hluboko v podzemí. Když budete mít trubku z kvalitní oceli velké hustoty, obalíte ji plastickou hmotou a nakonec gumou, dostanete předpokládaný model tunelu. Tuto trubku zabetonujete do nosníku a začnete zkoušet všechny možné destruktivní metody, beton se rozpadne, ale trubka zůstane celá. Možná jen částečně zdeformovaná pokroucením.  To samé se děje hluboko v podzemí.

A oblasti s vyšší teplotou horniny? I to se dá vyřešit přidáním jistých přísad do taveniny horniny tak, aby se zvýšila teplota natavení či tání pláště tunelu. Ve výše uvedených článcích je popsáno, že horniny se taví při teplotě 1500ºC. Některé potřebují jen o málo vyšší. Pokud má plášť tunelu tavicí teplotu 2500ºC, může procházet i sopečným územím.

Jsou to jen hypotézy a úvahy. Musíme brát v úvahu, že nevíme, kdo tunely stavěl, kdy, jakou technologii použil a jaké dosahují kvality. Zatím jsem nikde nečetl, že by ve známých přístupných tunelech byly provedeny nějaké rozbory a vědecká zkoumání. Mnohé by bylo objasněno a pro lidstvo by to mělo nepopiratelný přínos. Zatím se tak nestalo a to je jen na škodu.

 

 

 

Co vyplývá z výše uvedeného? Obrovský a vážný problém! Pokud je aspoň část uvedených informací pravda, naskýtá se otázka, co s tím jako lidstvo uděláme. Existují tisíce informací, které nás neustále varují a potvrzují, že svět je jiný, než si naivně myslíme. Všechny dostupné informace do sebe zapadají a další průběžně se objevující potvrzují vyvozované závěry.

Moje teorie o – zatím - hlavní síti tunelů procházející Evropou do dalších koutů světa není zatím nijak potvrzena, i když mnoho indicií kolem lokality Babí hory tomu nasvědčuje. K potvrzení nebo vyvrácení je nutné uskutečnit mnoho dalších badatelských kroků, na které ovšem nestačí jeden člověk. Po tunelech a VVŠ je potřeba pátrat po celé Evropě.

Je nutné vytipovat místa s historickou minulostí zatíženou pověstmi a legendami o podzemních tunelech, zvláštních chodbách a prostorách, souvisejících s peklem, ďáblem, draky a čerty, podsvětím apod. Rovněž je sem třeba zahrnout záhadné úkazy a anomálie vztahující se k těmto místům, tyto okolnosti spojit s výskytem UFO, ať už z pohledu historie, nebo současného, vytvořit mapu podezřelých lokalit a propojovat je mezi sebou. Vlastně podobnou činnost provedli polský fyzik profesor Dr. Jan Paják a UFO badatelé Robert Leśniakiewicz s Milošem Jesenským, kteří podrobně zmapovali okolí Babí hory z polské i slovenské strany. Tak je to potřeba udělat po celé Evropě.

Věřím tomu, že časem by se našly spojnice a ukázaly by možné směry tunelových sítí i VVŠ. Následně, což je důležité, je nutné tyto lokality proměřit geofyzikálními přístroji, které by byly schopny odhalit nejen podzemí, ale při dlouhodobějším použití sledovat i průjezdy létajících (levitujících) technologií. Jsem přesvědčen, že průlet podzemím vyvolá magnetickou anomálii, která musí být zaznamenatelná. Musí se ovšem vědět, kde měřit.

Vím, že je to nepředstavitelná a náročná činnost, ale já ji považuji za nutnost v zájmu lidstva.

K dosažení cíle je potřeba spojit se s historiky, kronikáři, geology, archeology a jinými vědci, propojit s nimi výzkumníky a badatele UFO a jiných záhad, psychotroniky a lidi s parapsychologickými schopnostmi po celé Evropě, najít média použitelná k hypnóze a především všechny, které toto téma zajímá. Internet má ohromnou síť a pokud se v této oblasti zkoumání propojí všichni badatelé a lidi, co k tomu chtějí nebo mohou něco přinést, dokáže se obrovský kus práce.

Je na čase odhalit skutečnost pozemských i mimozemských civilizací a jejich činnost. Možné to je!

 

 

 

* * * * * * *

 

 

Dadatek

 

K doplnění pár zajímavých lokalit s údaji k tunelům, VVŠ a vstupům do Agarthy. Všechny nebo alespoň většina jsou propojeny tunely. Seznam není zdaleka kompletní, pouze evropská část. Celosvětový soupis tunelů sice z větší části existuje i s moderními komunikacemi a základnami, ale zabral by ve stručnosti několik set stran. Snad se mně podaří evropský seznam časem obohatit.

 

 

Údajné vchody do Agharty:

 



Zpracoval a sepsal Gaspar